úterý 29. prosince 2009

Policejní taxi

Nějaká parta zlodějů vykrádá náš byt v Praze. Zjistil jsem to a jsem dole v autě a vidím jak vcházejí garažovými dveřmi. Rozjíždím se, že je srazím, ale najednou mi zvoní mobil melodii „Rain drops are falling on my head...” budím se na koleji v Plzni. V kolejní posteli se tak krásně leží, že se mi vůbec nechce vstávat, ale dochází mi, že už před drahnou dobou řval budík. Beru telefon a tam Červ, se kterým jsem se domluvil, aby čistě pro jistotu zavolal, jestli jsem vstal. Hned vstávám. Jsem úplně mimo, jen jako robot oblékám bundu a zavazuju boty a vymotávám se z koleje. Ledový vzduch mě trochu probral. Běžím na tramvaj, koukám se na řády a vidím, že staví přímo před hlavním nádražím. Přijíždí 4ka a tak naskakuju a v klidu updatuju přes mobil facebook. Po nějaké době se mi zdá, že už jsme dávno měli být u nádraří a ulice je nějaká neznáma. Ptám se staré paní přede mnou:
„Prosímvás, jede do na hlavní nádraží?”
“Cože?!”
“Jestli tahle tramvaj jede na hlavní nádraží” snažil jsem se artikulovat.
“Cože? Tahle?!”
“Jo, na hlavní nádraží, český dráhy!”
“Ne, to jedete úplně na druhou stranu!” a to už se dveře zavíraly. Vyskočil jsem v poslední chvíli a paní ještě vykřikla: “Trolejbus šestnáctka!”
Ten jsem viděl právě odjíždět, rozeběhl jsem se směrem co jel. Měl jsem necelých deset minut. Běžel jsem co to dalo, ale po chvíli jsem byl úplně hotovej, navíc jsem si uvědomil, že mám strašlivej hlad. Dobíhal jsem zrovna k McDonaldu, tak jsem vběhnul dovnitř a křiknul:
„Máte McMuffin s vajíčkem, slaninou a se sýrem?“
“Cože?!”
“Máte McMuffin s vajíčkem, slaninou a se sýrem?“ a když jsem zahlédl prázdné regály za slečnou, tak jsem dodal: “Jak dlouho vám to může trvat?!”
“Hmmm...”
“To je moc dlouho!” vykřikl jsem a vyběhl ven. Rychle jsem kouknul na hodinky. Méně než pět minut a budova nádraží se tyčila stále ještě příliš daleko. Neuběhl jsem ani pět metrů, když z policejního auta vyskočil policajt a zastavil mě.
„Stůjte, půjdete se mnou!”
„Cože?!”
„Pojďte se mnou!”
„Nestihnu vlak. Jede mi za pět minut!!!” vykřikl jsem zoufale.
Policajt si mě prohlédnul. Měl jsem černou kapucu, palestinu, koženou bundu a na zádech baťoh.
„Nasedni si, my tě tam pak hodíme” ukázal na policejní auto.
Zadýchanej jsem nasedl do auta a zuřivě lovil občanku. Zavolali si někam a nechali si mě ověřit a policajt vedle mě zatím sepsal papírek „Kontrola”. Vyhodili mě přímo před vchodem nádraží. Vlak nejel v 9, ale až v 9.10. V klidu jsem si ještě nakoupil snídani a dorazil akorát Červ se sáňkama, takže jsme nastoupili a vlak se rozjel směr Praha. Bylo to jako teleport. Usnuli jsme kousek za Plzní a probudili se až v Praze.
Míša psala, že nám jela naproti na hlavní nádraží. Vrazili jsme do sebe a pak asi deset minut řešili co bychom mohli dělat...
Oběd U Kozla byl výborný a dorazil tam i Milan, který sděloval své první dojmy z dovolené v Thajsku. Letěl za neuvěřitelně výhodných podmínek s FinAirem. Cestou tam jim rovnou řekli ať si radši žádná zavazadla neodbavují a cestou zpět je podusili asi 16 hodin v Helsinkách a pak jim ztratili zavazadla. Jitka prý byla trochu hořká, ale Milan to řešil tím, že šel na pivo. Po třech pivech mu zavolali, že se zavazadla našli. Dalším tématem byl Avatar a Míša nakonec prohlásila, že by ho chtěla vidět, ale jedině v Imaxu. Tam měli do 6. ledna vyprodáno. Stejně jsme to zkusili. Patnáct minut před začátkem uvolnili rezervace a my si mohli sednout dozadu doprostřed. Podruhé to bylo skoro ještě lepší než poprvé. Imax je úplně jiný zážitek. Asi jako koukat na film na počítači, nebo na velké TV. Navíc už včera jsem se naučil, jak se koukat na 3D filmy. Nesmíte zkoumat scénu. Má totiž jen jednu hloubku ostrosti, takže se musíte koukat tam, kam kamera a pak je to super.

čtvrtek 24. prosince 2009

Perfektní vánoce

Ráno mě budí kňučení Matese, kterého utěšuje Míša. Beru deku a přesouvám se do pokojíku. Míša jede s dětmi k babičkám a já dospávám resty z minulých dní. Bylo toho poslední týdny fakt hodně a moc. Budím se až po poledni a zrovna doráží Míša, která mi vynadala, že jsem nezvedal telefony. Jak bych mohl, když zůstaly v bytě. No pěkný začátek vánočního dne. Dorazili i naši a chystá sa vánoční oběd - čočka a smažené volské voko. Po obědě jede Míša za rodičema a já hlídám sígry. Šli hned spát a tak zatím žehlím košili a pomáhám uklízet obývák. Kluci ale ve tři vstávájí a začíná to být náročné. Rozebrali uprostřed obýváku lego a další hromadu hraček. Mamka je vyhazuje k nám do pokojíka, kde by se ani neotočili, natož aby si tam mohli hrát. Celkově je taková trochu vypjatá atmosféra. Nakonec se to všechno nějak pofackovalo a zasedli jsme ke štědrovečernímu stolu. Máme tradiční posezení u nás doma a večeři potom u babičky - tuhle tradici už dodržujeme co si pamatuji. U štědrovečerní tabule louskáme oříšky, krajíme jablka a každý má zapálenou svou svíčku. Plastový zvoneček hrající "Ó Zuzano" ohlašuje vždy příchod Ježíška. Kluci jsou u vytržení a Jeronýmek má dobrý hlášky: "To sem fakt zvědavej pro koho budou ty dva boby."
Ve třičtvrtě na šest dorazila Míša a vynadala mi za to co jsem klukum oblíknul. S malým zpožděním dorážíme k babičce D. Není mi dneska nějak vůbec dobře, pokašlávám, a bolí mě hlava a záda. U babičky dáváme klasického kapra a bramborový salát a poté si rozdáváme dárky. Dárek pro Míšu jsem letos koupil v Anglii a zapomněl v Praze, když tam ještě byla. Mohl jsem jí zavolat, ale to by bylo po překvapení. Několik lidí jsem obvolal, než se mi podařilo diverzní akcí dostat ho z úkrytu u nás doma do našeho auta. Míša se těšila jak mě překvapí vinotékou, kterou mi koupila do Prahy a předala formou obrázku, ale já jsem zrovna nezajásal. Přeci jenom jsem chtěl sám vybírat, aby se hodila do bytu a hlavně jsem teď žádné další spotřebiče kupovat nechtěl, když budem věci stěhovat buď do Trutnova, nebo do Anglie. Takže moje úvodní reakce nebyla úplně dle očekávání, což mi zpětně bylo líto, protože vím, co si s tím musela dát práce a jak drahá to je věc, ale Míša se urazila, takže to byl skvělej závěr perfektních vánoc. Uvažoval jsem jestli se na všechno nevykašlat a nejít s klukama a s Raspou na půlnoční (pivo), ale fakt mi nebylo dobře a tak jsem jel se všemi ještě k druhé babičce a pak k nám domů. Míša jde zítra na hon a tak aby se vyspala, tak jsem si vzal Matese k sobě. Snad mě nechá aspoň trochu vyspat. S Míšou jsme se ještě udobřili a koukali jsme na kousek nové pohádky, kterou se mi podařilo jako zázrakem nahrát.

středa 23. prosince 2009

Snídaně u Drgyho

Ráno mi je naprosto pekelně zle. Proklínám trutnovské sládky, co vaří Krakonoše. Ta čtrnáctka se jim fakt nějak nepovedla. Přiběhl mě vzbudit nějakej pochybnej pes a došlo mi, že spím u Drgyho. Marcela mě přeje dobré ráno a chystá mi snídani. Krásné probuzení. Opatrně do sebe soukám kafe a nějaké housky se salámem. Drgy stále vyspává a já venku pozoruju jak občas proletí chodec, který nahoře na kopci neodhadl kluzkost chodníků. Fakt se mi do toho marastu ven moc nechce, ale nějak nemám sílu organizovat cokoliv jiného. Drgy se budí a dáváme polévku, co už Marcela přichystala k obědu. Volám jestli mě tam někdo nevyzvedne, ale všichni jsou někde mimo. Koukám na můj 15kg kletr a chystám se k odchodu. Nakonec se ale Drgy nabídnul, že mě hodí, takže šťastně dorážím domů do Roklinky. Tam se snažím rozchodit internet, protože ještě musím dělat něco do práce. Rozeběhl jsem ho až za asistence Pepy, protože tam má nahozený ochrany přes MAC adresy. Nakonec jsem stejně pořešil jen pár mailů a hlavně převedl finance mezi bankovními konty. Ze běžných splátek hypotéky a pojištění začíná teď být operace srovnatelná s praním špinavých peněz přes švýcarská konta. Z HSBC v Anglii převádím peníze na internetový MoneyBooker a z něj do eBanky ze které posílám peníze do mBanky, kde realizuji všechny platební příkazy. Odpoledne dorazila Míša s prckama, takže tu je veselo. Ač jsem celý den unavený usínám až někdy kolem půlnoci v obýváku na gauči.

2009 na FaceBooku

Na Facebooku je aplikace, která dělá výtah ze statusů posledního roku. Nefunguje zas tak dobře, takže jsem to projel sám a udělal jsem si vlastní skladbu. Tak takhle vypadal ten loňský rok na mé stránce Facebooku:

Si dava pivecko U Kozla a vydejchava zkousky. Ma temne podezreni, ze byl na uplne jine zkousce ▪ Uz je ve vlacku miricim zpet do maticky Prahy (aspon doufam teda!) ▪ do sebe kopnul kozlika v restauraci Kovarna a zas nemel sanci dat si veceri ▪ jde na kafčo k přátelům do devítky. ▪ dělá na čtyř tisící padesátý šestý verzi content strategy z dalšího pohledu, dalšho člověka a jde si otevřít dobré víno, protože jinak to fakt nejde... ▪ vyuzil kratke prestavky ve workshopech a vychutnava posledni Plznicku na terase pred check-outem. ▪ se vratil z Obroku dobitej jak pes. Bylo to skvely - diky Plzenaci! ▪ tak ted jsem kychnul a to byl teda masakr. Kua zlatej misionar. ;-) ▪ je trochu chladno, jdu z prace domu, presto vsak musim si rict: 'To slunce se ma, to nedela nic, jen blouma po nebesich.' ▪ usnul během videokonference. ▪ Sangria je vyborna ale letadlo za chvili roluje po letisti. budte nekdo tak hodnej a zavolejte mi v pet rano!!!! ▪ Šlaka! Jsme v pasti! Vsechny vyjezdovky hlidaj cajti. Prvni co zkusil odjet nadejchal pul promile... ▪ si uvedomil, ze si vazne vazi sve zeny. Sedim ted u O2 brany, popijim limcu, protoze pivo uz mi nedelalo dobre a posloucham Nohavicu ▪ jede na Ludvikovu boudu, kde bude Kohat slavit svatbu a bude tam BSK a Dab a Raspa a dalsi a bude to veeeelikyy! ▪ parnik, mojito, slunicko... ▪ s Jeronymkem na ceste do Zatce na Docesnou. ▪ prave prisel na dalnici o kameru... ▪ Kotva, Krakonos, krasa... ;-) ▪ čeká už půl hodiny na hovor z londýna a je nervózní jak kačer Donald před porodem. ▪ sakra vyhlasen letistnim rozhlasem - to uz tu dlouho nebylo. aspon jsem si zkusil "fast track odbaveni". jen pro business tridu a pro Hobbity ;-) ▪ Andel prekonal vsechny dosud nasazene latky! Tohle vypada, ze se sichruje do foroty. ▪ 4 hours ago? Sakra to sem toho moc nenapasla nesapal nespala no proste sem jeste uplne na kasi! ▪ panika měsíčního balení do Londýna vtěsnaná do jediné hodiny. :) ▪ v pubiku The Herschel Arms popiji John Smith's Extra Smooth. ▪ s detma na hristi v Hyde parku ▪ tak nevíme. Velkej barák v Maidenheadu, nebo menší řadovka ve Windsoru? ▪ nakoupil tydenni zasoby Plzne a jede vlackem dom ▪ dostal novou hracku Palm Pre :) ▪ Budvarek na CZ.NIC party ▪ Tak jo zacina se mi tu fakt libit. A ten clovek co mi tvrdil, ze tu vsechny prachy prochlastam... pch! ... Ale mel pravdu v patek jdeme s chlapama zas na jedno. ;) ty kraso uz jsem si potykal s pulkou hospody a ta je tu prej 500 let ▪ je v totální depresi, protože si uvědomil, že se mu blíží suchej měsíc... ▪ Tady kalamita jak na Sibiri. 3 cm snehu a you Big Benu 4. ▪ Je v TU - jedno rychly v kotve.

úterý 22. prosince 2009

Povánoční posezení

Ráno jsem se vzbudil krátce před osmou a začal jsem hned balit. Připravil jsem věci na odvoz a zabalil kletr do Trutnova. Míša nám slíbila odvoz, ale pak říkala, že to nestihne a nehodí nás až do práce. Já měl domluvený conf call na půl desátou, takže jsem z toho byl pěkně na nervy. Nakonec nás odvezla a stihla i zubaře. Kluci dneska byli na zabití. DVDčka co jsem dostal abych jim pustil se všechny zasekávaly. Kluci se tam honili a řvali a vůbec dělali brajgl. Já potřeboval odehrát conf-call a pak rychle zpracovat požadované podklady. O půl jedenácté jsem byl s nervama v čudu, ale měl jsem většinu věcí hotovou a dodělával jsem jen draft navržené prezentace. Vzal jsem kluky na pozdní snídani a oni když viděli, že tam maj palačinku, tak si objednali palačinku, kterou pak skoro nejedli. Zas dělali neuvěřitelnej bugr. Řvali tam jak koně, Jeroným se praštil hlavou do stolu, když dělal bůhvíco pod ním, takže tam brečel, Mates ho bouchal a do toho psala Míša, že bychom mohli zajít na oběd. Psal jsem jí, že už obědváme. Naštvala se, že chtěla do Grosseta. Nebyl jsem zrovna v náladě na dlouhé argumentace a navíc jsem měl nahoře ještě dost práce na dodělání. Přesto jsem navrhnul, že se tam můžem přesunout. Už jsem ale odpověděl špatně na první otázku, takže ne a že pojedou domů. Stavili se pro věci a odjeli. Cestou mi volal Jeroným a omlouval se za to, jak vyváděli a říkal, že ho to mrzí. Hezké.
Dodělal jsem konečně všechny požadované podklady a mohl jsem si zajít vedle ke klukům na „ranní“ kafe. Skoro nikdo tam ale už nebyl. Rozloučil jsem se alespoň s těmi co zbyli, zabalil se a vyrazil na vlak. Na nádraží jsem byl opět s předstihem, nevím co to se mnou poslední dobou je, asi fakt stárnu. Nasedl jsem dokonce do správného vlaku. Jen stejně, díky historické zkušenosti se mi vždycky tak podivně sevře žaludek a mám pocit zvláštní nejistoty, když už konečně sedím, pivo je na stolečku, věci uložené a vlak se rozjíždí. Jsem fakt ve správném vlaku? Nepřehlédl jsem něco? Nenastoupil jsem na druhou stranu nástupiště?
Ujišťoval jsem se, že je vše v pořádku a za chvilku usnul. Probudil jsem se až v Hradci Králové. Dopisuju deníček a už se těším na setkání se skautíky a dalšími trutnováky na dnešním předvánočním posezení.
V Trutnově jsem zamířil do vinárny, ale tam mě vyhodili, že to je až od sedmi. Obvolávám všechny známé a nakonec si sedáme s Macaxem a Medvědem na dvě pivka v Jedničce. V sedm přesně vcházíme do vinárny. Už je tu fajn partička a dorazila i Radka, kterou jsem viděl snad naposled na loňském Silvestru. Super atmosféra, vypráví se zážitky, staré příběhy, no znáte to. Raspa i bez přemlouvání zahrál a tak jsme si skvěle zabékali. Štefek dal i Lilii skautskou. Macax tam tlačil holkám klíny do hlavy a šéfik co nás obsluhoval byl Pan číšník. Bodrej, vtipnej, pohotovej, úslužnej - takoví se už málo vidí. Macax tam vyprávěl jak zdrhli z jedné hospody bez zaplacení asi tří piv. Když jsme měli platit přišel číšník a říkal: "Platíme panstvo! Tady mistr 'Já jdu jenom na záchod' jako první" obrátil se na Macaxe.
Marcela D. mi nabídla již téměř tradičně přespání u nich doma, což jsem s vděkem přidal a vzpomínal jsem s Drgym jak jsem kdysi 23. před vánocemi se tam u nich doma plížil v černém plášti na Maškarádu z kuchyně s bramborovým salátem a Drgy se chechtal, že kdyby mě náhodou zahlédl jeho táta, tak by ho asi trefilo.
Protože se ještě nechtělo spát stavili jsme se v Bonanze. Tam byl nějakej maniakální rocker s klávesama, které měl absurdně nahlas a před ním velmi nesourodé publikum frikulínů a nějakých oldmetalistů, které si však zjevně dobře rozumělo jak mezi s sebou, tak s muzikantem - asi kouzlem vánoc. Zalezli jsme raději ke stolkům před bar, kam nám Martina donesla pivka a pak si k nám dokonce přisednul Jirka (majitel) a pokecali a popili jsme ještě pár hodin. Zkrátka super večer.

pondělí 21. prosince 2009

Číro

Ráno jsem byl už na devátou v práci. Na rozdíl od Anglie panuje v ČR vyloženě vánoční a uvolněná atmosféra. Ranní káva doplněna o cukroví a další dobroty, co kdo přinesl. Pobavil jeden z ředitelů, který tam přišel s tím, že mu začaly chodit faktury na naše služby co má zřízeny doma v rámci pilotu.
„Nemůžete s tím někdo něco udělat?“ pronesl nešťastným hlasem. „Píšou mi, že mi všechno odpojí a já jsem vyházel všechny lidi co mi to tady řešili.“
Dopoledne jsem se setkal s několika lidmi ohledně aktuální projektu a 4té licence. Na oběd jsme zašli do Kolkovny, kde se sešla vybraná společnost a dorazil i Korčula. Ivan K. prohlásil, že co jsem v Anglii, tak mě vidí častěji, než když jsem byl o dvě patra vedle. Odpoledne jsem vyřídil maily a zpracoval nějaké rychlé úkoly pro Michaela. O půl šesté jsem vyrazil na Budějovickou ke kadeřnici. Nechal jsem si narůst vlasy, protože jsem počítal s Maškarádou. Maškaráda se bohužel nekoná, ale to nevadí, stejně si můžu přes vánoce zkusit číro. Na obligátní otázku „Jak to chcete?“, kterou kadeřnice vždycky pokládají a neuvědomují si, že je to stejný dotaz, jak kdyby se jí mechanik v autoservisu ptal jakou rozteč chce na ozubených kolech převodovky, jsem teda odpověděl: „Dneska na číro.“
„Na vánoce změna jo?“ prohlásila a střihla do horních vlasů poměrně hluboko.
„Co to děláte? Já chtěl číro!“ lekl jsem se.
„Nebojte, to je celé o finální úpravě.“
Opět se mi vybavila možné srovnání s autoservisem, ale rozhodl jsem se důvěřovat profesionálce. Když ke konci na hlavě nebylo nic jiného než obyčejný ježek, tak jsem se ptal, kdy z toho jako bude to číro.
„Teď to umejem a pak to upravím,“ prohlásila bohorově.
No upravila to, na takovýho volepenýho ježka. Poprvé jsem měl radost, že Maškaráda není. Jinak bych ji asi na místě zabil. Byl jsem tak šokovanej, že jsem jí dokonce i zaplatil a naštvaně jsem vyrazil ke Kozlovi. Cestou jsem chtěl na net, ale zjistil jsem, že na Palmu nějak blbnou data. Přepnul jsem síť z T-Mobile na O2 a najednou mi přišla hromada mailů včetně dotazů od budoucího generálního a návrh na conf-call o půl desáté. Teď už se s tím nedalo stejně nic dělat, ale zejtra mě čeká dost náročné ráno, protože jsem slíbil Míše, že pohlídám kluky zatímco ona bude u zubaře. Ke Kozlovi jsem dorazil se zpožděním, ale jako první. Krátce po mě dorazil i Petr K. a Jeroným. Dneska to bylo vyloženě fajn. Hlavním tématem byla samozřejmě Anglie, kam Petr jede taky za měsíc pracovat. Jeroným odešel asi o půl jedenácté a my chvíli po něm. Chtěl jsem ještě někam zajít, ale PK byl nějakej slabej a tak jsme jeli domů. PK hlasoval pro taxíka, ale já trval na MHD. Když jsem mrznul na Skalce, tak jsem přemejšlel, jestli jsem udělal dobře. Navíc jela jen 154ka, takže jsem musel šlapat nahoru z Řepčické. Když jsem ale šel noční cestou podél parku. Zmrzlý sníh mi křupal pod nohama a kolem byl tak nádhernej klid, tak jsem si řekl, že je fajn, když si člověk takhle poctivě ještě šlápně a nezpohodlní. Doma už všechno spalo, takže jsem zalehnul taky a za chvilku spal. Celou noc jsem se budil z různejch snů, který jsem ale všechny zapomněl.

neděle 20. prosince 2009

Pečeme vánočku

Ráno si nějak nemůžu zvyknout, že se budím v ČR. Abych nevyšel ze cviku, tak Míša naplánovala nákup v Ikee. Koupili jsme tam dárek pro kubíka a pár drobností domů a ozdoby na stromeček. Navíc se mi tam ztratil Mates. Míša někam odbíhala a křikla:
„Hlídej Matese!“ ale tou dobou už nikde nebyl.
Našel jsem ho o patro níž a šel s ním, ale když jsem vzal tři skleničky na víno, tak zmizel, než jsem se otočil. Zrovna dorazila Míša a ptala se mě, kde je Mates.
„Ztratil se,“ informoval jsem jí a musel jsem se smát. Chvíli nevěděla jestli si nědělám legraci. Pobíhali jsme tam a hledali ho, ale fakt zmizel. Už jsem ho zrovna nechával vyhlásit, když mi Míša volala, že ho našla. Že klidně přišel směrem od koberců.
Odpoledne jsme měli péct vánočku. Ukázalo se, že nemáme prakticky vůbec žádné suroviny, ale po logistické akci zahrnující sousedy a Yardovi jsme dali vše potřebné dokupy. Holky se občas divily mým technologickým postupům a tak jsem jim vysvětloval, že si pamatuju, že to babička dělala takhle. Přiznal jsem, že je možné, že nemusela zrovna dělat vánočku, ale že si určitě například pamatuju jak z bílků nejdřív našlehala sníh, než ho vmíchala do těsta. S Yardem jsme se tentokrát opřeli do kanadské whisky, takže ke konci už jsem na pečení příliš pozor nedával. Přesto byl výsledek nadprůměrně dobrý. Děti neustále řvaly a dělaly bugr. Nechápu, že si nemůžou hrát chvilku potichu. Navrhnul jsem jim, ať si secvičí nějaké představení v pokojíčku a pak nám ho přijdou zahrát do obýváků. Radoval jsem se, jak jsem to chytře vyřešil, ale do minuty byli zpátky. Ukázalo se, že jejich nácvik spočíval pouze v tom, že se naučili říkat větu: „Dámy a pánové přívítejte ...“ a takhle postupně uváděli jednoho po druhém, který nám víceméně čirou improvizací předvedl něco ze svého repertoáru. Byla to ale nakonec docela legrace. Ani se mi nechce věřit, že zítra ráno už zas musím do práce.

sobota 19. prosince 2009

Kupujeme stromeček

Vstávali jsme už v devět a vyráželi do města. Dneska maj příjít na návštěvu Yardovi a my nemáme nakoupeno. Míša navíc jela nejdřív na gyndu a já zatím hlídal děti. Hlídal jsem je tak, že jsem je nechal osudu v čekárně a usnul opřen o zeď. Nákup jsme zvládli rychle a koupili jsme i vánoční stromek. Spíš strom. Je to borovice jak kráva a píchá jako sviň. Domů jsme dorazili nastejno s Yardovými. K obědu jsem pekl kachnu s hrníčkovými knedlíky a vše jsme doplnili Plzničkou a později skvělým vínem. Yardovi odjížděli snad až kolem osmé večer. My uložili kluky a šli jsme také zalehnout.

pátek 18. prosince 2009

Zrušený let

Spát jsem šel až kolem druhý ráno. Nastavil jsem budíka na 4.50 a snažil se usnout, ale bylo toho nějak hodně na přemýšlení. Tak jsem se rozhodl, že si pustím Červenýho trpaslíka, což mě vždycky uklidní. Nezvládl jsem to ani do prvních titulků, usnul jsem okamžitě, jakmile naběhlo úvodní menu DVD. V 4.39 mě probudila SMSka. Byl jsem úplně tuhej a přál jsem si, abych nemusel letět tak brzo ráno a mohl se v klidu vyspat. "Dear Customer, we regret to inform you that flight BA0845 to Prague has been cancelled."
"Dobrý," napadlo mě, "asi se dospím." Jenže se ukázalo, že to je tak všchno, co mi tihle parchanti poslali. Byl tam link na přebookování letu, ale když jsem to zkusil, tak to psalo, že tenhle let nejde přebookovat ať volám na zákaznickou linku. Tak jsem zavolal uvedené číslo a tam mi řekli, že budou happy to serve me from 8 am. To už jsem začínal pěnit. Co teď? Co mám dělat? Mám zrušit taxíka? Jak se dozvím kdy a jestli vůbec letím?! Pak jsem dostal jeden rozhodující nápad. Zalogoval jsem se do firemního rezervačního systému. Ten sice vesele psal, že let je OK a přeje mi přijemnou cestu, ale bylo tam nějaký emergency číslo, které fungovalo 24 hodin. Počkal jsem si 10 minut na lince a pak to konečně zvednul nějakej typoň. Nejdřív mi tvrdil, že let je v pořádku, ujišťoval jsem ho, že není. Nakonec se mu podařilo zjistit, že to fakt zrušili a dal mě na hold. Po zhruba dalších deseti minutách, behěm kterých jsem se zabalil mi řekl, že je to šílený, že jsou všechny lety už plný, ale našel prý jedno poslední místo v Business class na 11.05, ale je tam nějaká zrada, protože ho to sice nechalo to místo zarezervovat, ale nedovolilo mu to provést check-in. Doporučil mi zajet na letiště a tam to snad dořeší. Taxík už čekal venku. Rychle jsem dobalil co se dalo a vyrazili jsme. Taxík, jako všichni tady měl letňáky, takže jsme občas lítali po silnici, probržďovali až na samou hranu zatáčky a to všechno za rychlosti asi 30 km/h. Na letišti mě zkusil natáhnout o dve libry, ale nedal jsem se. Po vstupu do haly to nevypadalo zle. Pár lidí na drop-offu a pár stálo o přepážek customer service. Jenže když jsem tam došel, tak jsem si všiml cedulí "all cancelled flight please proceed to zone E".
"Kde je zone E?", ptal jsem se jedné zaměstnankyně. Ukázala na druhý konec haly. Šel jsem tam a teprve teď jsem si všiml strašlivé fronty táhnoucí se celým hadem před přepážkami a pokračující do obrovského davu zabírajícího půl haly.
"Dej bože, dej proboha bože, ať všichni nestojí na ty přepážky na přebookování!" modlil jsem se.
Stáli.
Protože jsem přišel zepředu, tak jsem chvíli postával a nakonec se připojil do fronty u přepážek, čímž jsem přeběhl tak 2000 lidí. Ale ospravedlňoval jsem si to tím, že se jdu jen přeptat, zda je všechno v pohodě na rozdíl od těch nešťastníků, kteří ještě vůbec netuší zda a kdy poletí. Na TV běžej BBC news, kde neustále mluví o kritické situaci a dávají záběry dálnice s malým sněhovým popraškem. Napadla mě Nohavicova písníčka v lehce upravené verzi: "A tady kalamita jak na Sibiři. Tři centimetry sněhu a u Big Benu čtyři!"
Byl jsem totálně vytočenej a v extrémně agresivní náladě. Seřval jsem tam nejdřív ženskou co mě nechtěla pustit do business class fronty, ale od ní jsem se aspoň dozvěděl, že na telefonu budou dnes už od 6ti hodin. Přesně v 6 jsem tam zavolal (stále stojící na prakticky stejném místě ve frontě) a po 20 minutách (když jsem se posunul cca o 2m) mi to konečně někdo zvednul. Mezitím jsem stačil seřvat další ženskou, co po mě chtěla, abych stál dál, aby tam mohli chodit lidi. Vynadal jsem jí, že je sviňárna otevřít jen 4 přepážky, když tam maj tisíce lidí. Vím, že ani jedna ani druhá za to nemohla, ale musím říct, že mi to docela pomohlo.
Na telefonu jsem se dozvěděl, že je všechno naprosto v pořádku a můžu jít rovnou na check-in. Tak hurá. Jenže na check-inu mi řekli, že tam je nějaká zrada a nemůžou ho provést a poslali mě za jinou ženskou. Tak jsem je preventivně taky seřval a šel o dům dál. Ta se zalogovala do nějakého systému a pak začala telefonovat. Prý musí zavolat na customer service, protože tam je problém, že mám sedadlo v business třídě a přitom je u mě uvedena ekonomická.
"Jaký číslo voláte? .. Ale s těma jsem teď mluvil! Co to je za partu idiotů, co mi řeknou, že je všechno v pohodě?! Trvalo 20 minut než mi to zvedli!"
Zkoušela asi 15 minut se jim dovolat a pak to vzdala. Provedla nějakej další login do systému a najednou mi vyjela boardnig pass. Jak je to možný netuším. Pak mě odvedla k přepážce naprosto zjevně neurčený k odbavení zavazadel a řekla, ať tam nechám kufr a můžu jít do business lounge. Tak jsem ho tam nechal a vyrazil najít business lounge.
Konečně to začalo vypadat lépe. Luxusní prostory s počítači, obrovskou restaurací, kde byly zdarma švédské stoly, skvělé víno a pohodlná křesílka na spaní. Začal jsem se pomalu uklidňovat. Dal jsem si bohatou snídani zakončenou skleničkou vynikajícího Chardonnay 2007. Rozhodila mě až živý vstup moderátora v BBC News, který stál venku před letištěm a říkal, že na Heathrow je všechno v pohodě, žádné zrušené lety a prý celkově "business as usual". Lidi se smáli, nebo nadávali. Já vyfotil tabuli, která celá zářila rudě zrušenými lety a poslal jsem to do BBC s tím, že jsou parta amatérskejch blbců. Ani ne pět minut na to, najednou vstup do zpráv s tím, že obdrželi zprávu od nespokojeného pasažéra. Pustili tam mou fotku a řekli, že situace na Heathrow je zjevně daleko závažnější, než tvrdil jejich tiskový mluvčí.
Na oslavu jsem si dal pár dalšich skleniček vína a podělil se o zážitky na Facebooku. Teď jsem dopsal deníček a buď zalehnu, nebo si tu zřídím minikancelář a začnu pracovat.
Jsem si myslel, ze je vyhrano. Zjevne nebylo. Najednou se na cedulich objevilo, ze let je zpozden na 14.41. Na listku bylo, ze gate se zavira v 10.45, tak jsem se sel zeptat jaka je situace a jestli mam v klidu cekat. I kdyz jsem byl v Business lounge, vystal jsem si dalsi frontu. Tam mi nejakej dedek projel listek a rekl mi, ze jestli chci letet musim zaplatit upgrade do business class.
"Coze?!"
"Vy jste si koupil economy a tohle je business class"
"No jasne, tam me dali, protoze muj let zrusili!"
"Lituji, musite zaplatit"
"Proc, mam platnej boarding pass"
"Ne, vy jste jen na stand-by, nemate booking"
"Tady je napsano sedadlo 4F"
"Ano, to je zvlastni, nevim jak vam ho mohli vydat."
"Kdyz ho ted vemu a pujdu na ten let, tak me nepusti?"
"Musite zaplatit"
"Muzete me dat do Economy"
"Bohuzel, ted uz jsou Economy lety plne na dalsi dva dny, pokud chcete letet, musite zaplatit"
Chvili jsme se takhle dohadovali a pak jsem zavolal zas do nasi Agentury, co zajistuje lety. Doporucili mi to zaplatit s tim, ze to pak nejak vymlatime z BA, nebo si to dam do cestovnich nakladu. Zaplatil jsem a ten borec mi dal UPLNE STEJNEJ boarding pass. Mam fotky obou.
Hned po zaplaceni jsem si chtel stezovat, poslali me na Customer Service. Tam jsem nejdriv pozadal o letak s pravy cestujicich v pripade zruseni letu. Je to zakonna povinost ho dat IHNED kdyz k tomu dojde. Slecna hledala jak silena, ale pak mi rekla, ze zadny nemaj a ze muzu jit na Internet, kde se to da najit. Uz jsem byl pred vybuchem. Serval jsem ji a chtel jsem si stezovat. Poslala me za dalsim borcem. Ten me chvili presvedcoval, ze chybu udelala agentura, načež uznal, že to asi taky pohnojili a že chápe mou frustraci. Několikrát mě poprosil abych zklidnil hlas, protože jsem byl dost rozhozenej. Poradil mi online formulář, kde si mám stěžovat.
Rozzuřenej jsem do sebe kopnul panáka Jacka Danielse a šel jsem najít ten on-line formulář na stížnost. Když jsem tam zadal číslo svého letu, tak mi to napsalo, že formulář nelze použít. Po delším hledáním jsem našel formulář pro „ostatní problémy“ a ten jsem vyplnil. Napsal jsem dlouhý a podrobný e-mail o tom co se mi stalo a jak jsem z toho nešťastnej. Doplnil jsem veškeré detaily o telefonátech, letu i účtu kam mají poslat odškodné. Pak jsem klikl na odeslat a objevilo se mi „Session expired! Please click the Back button“. Klikl jsem na back a zjistil, že celý formulář je prázdný.. Došel jsem si pro dvojtého panáka Jacka Danielse a sepsal to znovu, tentokrát raději ve Wordu. Mezitím na tabulích blikal odlet v 14.41, 12.33, 12.21, 12.23, 12.33, 12.21. Opřel jsem se skutečně odvážně do vína i do whisky co tu měli. Ostatně jsem zaplatil 255 liber a chtěl jsem se dostat na své peníze – čistě pro jistotu.. Ukázalo se to nerealizovatelné během tak krátkého času. Tak jsem si vzal lahev toho nejlepšího vína na cestu a odevzdaně jsem vyrazil na gate. Ukázalo se, že s časem odletu trochu přeháněli. Ve 12.30 teprve otevírali Gate. Je 12.39 a já stále ještě sedím a trpím v business class a nevím, kdy skutečně poletíme...
Asi ve třičtvrtě nás nahnali do letadla. Umiňoval jsem si, že nesmím usnout, protože oni by mě určitě nechali spát a nedali mi ani jídlo ani šampus. Jenže ty sedačky v business class jsou fakt docela pohodlný, takže jsem minul i start. Probral jsem se a viděl jsem, že maj všichni stolečky dole a prázdný.
„Sakra!“
Naštěstí se ukázalo, že jsem se vzbudil právě včas, abych dostal jídlo i flašku šampusu. Jídlo ale teda žádnej zázrak. Gothaj s houskou a průměrnej šampus. Jen steward byl vyloženě žoviální a přátelský. Docela rozdíl proti strojeným úsměvům letušek v Economy. S bublinkami let utíkal však přece jenom příjemněji a zanedlouho jsme dosedali v Praze na totálně zasněžené letiště. Když jsem se pohoršoval, jak je možné, že rušili lety na suchém Heathrow a přistávaj na tomhle, tak jsem se teprve dozvěděl, že ráno byl problém úplně jinde. První letadlo zůstalo v Bruselu a na druhé se čekalo, až přiletí právě z Prahy.
Taxislužba se ukázala jako profíci. Pochopili zradu s posunem času a taxík čekal na ve správný čas na parkovišti. Jen jsme vyjeli z letiště vjeli jsme do šílené zácpy, kterou jsme se probíjeli přes dvě hodiny. Taxikář byl na nervy, ale mně to bylo celkem jedno. Doma jsem se uvítal s rodinkou a vyrazili jsme na večeři do naší oblíbené pizzerie Gladiator. Tam jsem si dal pivko a když jsem si chtěl dát další, tak mi to už Míša nechtěla dovolit a chtěla, abych zaplatil. Ukázalo se, že ale nemám české peníze. Pod podmínkou, že pohlídám děti vyrazila Míša vybrat z bankomatu. Já aspoň v klidu stihnul druhé pivko. V restauraci bylo dneska moc fajn. Byla tam partička s kytarou a hráli takové ty trempské písničky. I ti kluci zlobili v rámci norem. Zůstal bych tam s chutí daleko déle.

čtvrtek 17. prosince 2009

Práce hotova

Dneska, protože je všechna hlavní práce hotova, se věnuji dohánění e-mailů a nastudování analýz, které jsem dostal v průběhu předchozích dní. V poledne nás Mathew pozval na menší posezení v board roomu. Zdálo se mi to jako poddimenzované, ale ukázalo se, že se vejdem docela v pohodě. Stoly se prohýbaly jídlem a pitím, předaly se ceny nejlepším zaměstnancům a kouzelníci procházejíce mezi lidmi ukázali pár triků. Prostě klasika. Všichni se jinak radují hlavně z toho, že soud zakázal stávku Britských aerolinií. Oficiální důvod byl ten, že tam měli asi 10 procent hlasů bývalých zaměstnanců, kteří už nejsou zaměstnanci BA, ale ve zdůvodnění soudce uvedl, že škody způsobené společnosti (tím myšleni lidé, nikoliv kapitalističtí majitelé) mnohonásobně převyšují škodu způsobenou tím, že nemohou stávkovat. Navíc označil 12ti denní stávku během vánoc a nového roku, oznámenou jen pár dní před začátkem a zasahující milión nevinných lidí za vysoce nemorální a proti dobrým mravům. Nelze než zatleskat a souhlasit a mít radost z toho, že tu byl soud schopen rozhodnout snad během dvou dní. A že zafungovalo něco co fungovat má, že stát má především chránit své lidi proti jakékoliv zvůli. Těch milión lidí by mohlo jít a zmasakrovat kanceláře BA, ale soud to prakticky udělal za ně a udělal to podle mě správně. Stát kombinací svých mocí má zastupovat lidi. Navíc zrovna cabin crew nejsou nějací přetěžování ubožáci. Pracují pár dní v týdnu (a to ještě většinou jen pár hodin) a berou 50 – 70 tisíc liber ročně. Průměrný Brit bere pod 20 tis. liber ročně. Mě se ovšem tyhle věci netýkali. Můj let byl naplánován na zítra a návrat na 4. ledna, což jsou dny, kterým se stávka vyhnula. Přesto jsem si předsevzal aspoň rok nepoužívat služby BA. Pokud se oni dokážou mstít lidem, měli by jim lidé ukázat, že nejsou nepostradatelní, jak si myslí. Samozřejmě očekávám, že ve výsledku, to všechno cvaknem tady na daních.
Po mecheche u Mathewa jsem vyrazil do města koupit kufr a konečně dorazit otevření konta v ČR u HSBC. Kufr jsem koupil a usmlouval jsem takovýho akčního týpka z 50ti na 30 liber. Pak jsem ještě zjistil, že začaly povánoční slevy a neodolal jsem a koupil jsem si džíny Piere Cardin zlevněné z 50ti na 10 liber. Účet jsem však neotevřel, ukázalo se, že potřebují ještě nějaký účet od vodárny, nebo elektrárny, který jsem fakt neměl. Řekl jsem jim, že jsou šílenci a že díky průtahům jsem objevil a otevřel si účet u Moneybooker, který jsem založil on-line během 10ti minut, že jen chci zjistit, jestli nemaj lepší sazby, když už jsem jednou ten šílený proces započal. Omlouvali se a vysvětlovali to procesy a vymlouvali se na Českou republiku, že prý jsme hrozný byrokrati. V práci se začala intenzivně řešit 4tá licence. Seděl jsem s Javierem a potom jsme telefonovali s Mathewem. Musel jsem jim vysvětlovat, že je v ČR úplně jiná situace než před rokem a MVNO, podle mého názoru vznikne nejpozději do konce roku 2012 a my tomu musíme přízpůsobit naší strategii.
O půl šesté jsem vyrazil domů. Dneska žádné sportování, protože musím celý byt naklidit, neboť jsem rozdal klíče sousedům aby zalévali kytky a taky se musím zabalit, protože zítra ráno v sedm letím zpátky do ČR.
Balení není moje silná stránka. Vemu tu věc, tam něco, přitáhnu si kufr. Uklízím dokumenty, píšu na Facebook, koukám na televizi. A dneska byla kvalitní nabídka. Přátelé, How I Met Your Mother, Misfits a Big Bang Theory. Do toho jsem si pekl bagety, abych měl něco k jídlu a likvidoval jsem zásoby v ledničce v pořadí podle data trvanlivosti. Tímhle jsem se vydržel bavit zhruba do jedné do rána, kdy jsem konečně vyrazil do postele, ale při každém zalehnutí jsem si vzpomněl ještě na nějakou drobnost a znova jsem běhal dolů do kufru.

úterý 15. prosince 2009

Box v hospodě

Ráno podruhé co jsem tady mrzlo, takže jsem musel rozmražovat auto. V práci jsem byl ale dostatečně na čas, abych stihl zaparkovat. Je to fakt dost slušná motivačka, když jinak za parkování cvaknu 3 libry, když mám štěstí na levný parkoviště a jinak 6. Zjistil jsem ale, že kolegové parkují u Tesca před firmou a každé tři hodiny jezdí přeparkovat.
Ráno jsem dodělal základní analýzu německého churnu a detaily na prezentaci ohledně tendru na 4. mobilní licenci v ČR. Od půl desáté byla schůzka naší strategický party. Javier odprezentoval rozpočet na rok 2010, nový program motivace zaměstnanců ve firmách skupiny a výsledky průzkumu spokojenosti zaměstnanců. Znovu jsem oceňoval jeho neuvěřitelnou otevřenost a upřímost ve všech tématech. Zejména co se týkalo rozpočtu. Řekl, že náš původní rozpočet byl nějaký a byl schválen, protože odvádíme požadované výsledky, ale potom v kontrastu s tím, že všechny firmy skupiny byly požádány o drastické škrty, se čistě pro férovku, řeklo, že škrtem taky odpovídající část. Byl to docela boj a řešily se jednotlivé položky. Mimo jíné i rozpočet na cestování. Tam mě potěšily údajná slova našeho generálního: "Buď tu můžeme mít skupinu lidí zodpovědnou za strategii jednotlivých firem, kteří tam pravidelně cestují, nebo tady ty lidi mít nebudem. Mít tu partu, co sedí ve Slough a zjišťuje co se děje v jednotlivých zemích přes telefon nedává žádný smysl."
Výsledkem je, že příští rok nebude žádná úprava platů ani o inflaci a jsme bez rozpočtu na konzultační firmy. Společnost zjišťuje, že stejné informace dokážou dát dohromady i její lidé a nejen drazí konzultantni. Cestování však není nijak omezeno. Celkově beru výstup naprosto kladně.
Po naší schůzce jsme se přesunuli do Windsoru na vánoční oběd. Oběd byl výborný, atmoška v pohodě. Hlavním tématem byly příběhy z absurdního prostředí místní hromadné dopravy. Ceny jsou na úrovni taxíků a služby na úrovni rozvojových zemí. Po zkušenostech odsud chovám hluboký respekt k veřejné dopravě v Praze. Dojedli jsme a hned hurá zpátky do práce. Tihle lidi se snad fakticky neuměj bavit.
Odpoledne jsem dodělal prezentaci ke 4té licenci a o půl šesté jsem vyrazil do ASDY koupit klukům dárky. Z ASDY jsem jel domů do Old Windsoru, kde jsem si vzal věci na plavání a vyrazil zpět do Windsoru do Leisure centra. Dal jsem dneska 42 bazénů a jeden tobogán. Po týhle zabíračce jsem se stavil v hospůdce před barákem na zasloužené pivko. Byla tam stará partička dnes obohacená o partu holek co chtěly pustit SkySport Extra, kde byl zápas v boxu. Ukázalo se, že seděly mezi diváky a vyváděly takové dryje, že je kamera často zabrala. Mezi zápasníky byl i týpek z Old Windsoru. Jsem tu sotva měsíc, ale cítil jsem k němu naprosté sympatie a přesně ten pocit "náš člověk". Navíc ostatní říkali, že pravidelně chodí právě do týhle hospy. K radosti celé hospody chlapík vyhrál, takže se pak náležitě slavilo. Dal jsem 4 klokaní piva (Fosters) za 12 liber celkem a rozloučiv se s ostaními jsem vyrazil domů zalehnout. Je půl jedný, já dopisuju deníček a už fakt musím spát. Poslední dny se mi nepodařilo jít spát před jednou a vstávám každý den o půl osmý. A to jsem zvyklej spát až 16 hodin denně!

Bezchybný den

Ráno po příchodu do práce po mě šéf chce najednou naprosto něco jiného. Prý mají v Německu problém s odlivem zákazníků a potřebují zjistit co se děje a jak to řešit. Chvilku jsem si nebyl jistej, jestli to myslí vážně, nebo si dělá legraci. Upozornil jsem ho, že o německém trhu nevím ale naprosto vůbec nic. Ujistil mě, že mi pošle všemožný podklady, ale že potřebuje výstup během dneška. Byl jsem přesvědčenej, že nemůžu na nic převratnýho přijít, ale nakonec se mi podařilo objevit v číslech určité souvislosti a během odpoledne jsem dal dohromady výstup, který popravdě překvapil i mě. Jsou to přesně momenty jako je tenhle, kdy mám neskutečný pocit zadostiučinění, že prostě jsem na správným místě a dělám správnou práci. I když sebevědomí a skromnost jsou další dvě z nepřeberného množství mých nejlepších vlastností, tak si stejně, jako asi mnoho dalších lidí celkově zas tolik neveřím a občas si říkám, jestli jsem se nedostal tam kde jsem naprosto omylem. Jako by toho za ten den nebylo dost, tak se ukázalo, že předběžné závěry mé analýzy situace kolem 4té licence na českém trhu se už potvdily. Prostě a upřímně dneska jsem odcházel z práce naprosto spokojený sám se sebou a to je strašně dobrá věc. Na oslavu toho jsem zajel do Leisure centra ve Windsoru a dal jsem si 40 bazénů. Teda já tam dorazil v osm s tím, že si dám 40 bazénů. Ale zavírali v devět. V 8.15 jsem měl 15 bazénů a vypadalo to v pohodě. O půle jsem nebyl ani na třiceti. Čekal jsem, že nás tak nejpozději ve třičtvrtě vyhodí, takže jsem začal makat co to dalo. Ve 45 jsem měl 35 bazénů a v sobě už hromadu napolykaný vody. Už jsem nemohl, ale chtěl jsem dát tu čtyřicítku, takže ač vysílenej a každou chvíli polykající vodu, tak jsem zabral co to dalo a za dalších cca 6 minut jsem dorazil těch posledních pět. Dneska to byl fakt vítěznej den.
Cestou z bazénu jsem měl puštěný rádio a běžela tam zrovna nějaká hra parodující Star Trek, CIA, MI5, prostě všechno. Měl jsem nějakou dobrou náladu a vážně jsem se u toho mlátil smíchy. Dvě scénky mě naprosto rozsekaly. První byla, když partička hlavních postav (typicky britsky mluvících týpku s ženskou) odposlouchávala nějakýho rusáka na jeho lodi.
Rusák se silným ruským přízvukem:
"Come on, my girls, I am sorry, today I am very tired so two of you needs to go" /Zvuky rozčarovaných holek/ Rusák pokračuje: "Of course, I am just joking!"
A tak dále, po nějaký době jeden z těch anglánů říká:
"Hele a není divný, že rusák na svý lodi mluví anglicky?"
Popravdě mi to do tý doby nedošlo. Ostatní ho okřiknou, ať nemá debilní dotazy. Po nějaké době je zase "záběr" z ruské lodi, kam zrovna přišla návštěva a vítá toho mafiána:
"Dobryj děň"
"No, no, no, only english here. I need to prakticize for my big interview tomorrow!" odpovídá mafián. A to už jsem se fak bavil.
Potom poté co sledují odposlechem jak rusák potápí nějakou loď a řeší, zda s tím mají něco dělat, načež dojdou k závěru, že se jich to netýká, zjistí najednou agenti, že v jejich lodi začíná být podezřele hodně vody. Plánují záchranný plán a vypadá to, že jediná šance je opravit díru v lodi zvenčí, nebo plavat někam nazdařbůh k pevnině. První týpek tam tomu druhýmu říká, že je v hajzlu, protože neumí plavat. Ten mu s britským klidem odvětí:
"Neither do I" /ani já ne/
Pak tam příjde ta agentka a říká, že má dokonalej plán jak se zachrání. Vemou nějaký věci, potopěj se k díře a postupně ji opraví tak, že se budou střídat.
"Vidím jednu, nebo dvě chybičky v tvém jinak skvělém plánu" říká jeden z těch borců.
"Cože? Vyloučeno, můj plán je naprosto bezchybný" kontruje agentka (a teď si představte tu krásnou britskou žmoulanou angličtinu jak ona říká: "What? Impossible. My plan is flawless!" "Každý z nás bude pod vodou dvě, maximálně tři minuty."
"Obávám se, že já a tady John strávíme pod vodou podstatně déle," namítá chlapík.
V tu chvíli jsem vystupoval z auta a šel si objednat čínu k večeři. Vzpomínky na hru ve mě vyvolávaly výbuchy smíchu, které musely připadat těm číňanům za barem minimálně podezřelé.
Btw. ani v devět nevyhodili posledního zoufalce co tam ještě plaval. Doma jsem koukal na TV, dolaďoval na webu konfiguraci auta a spát jsem šel někdy v jednu. Mám plán pustit si celou sérii trpaslíka postupně před spaním. Už třetí večer bojuju s dokoukáním prvního dílu. Bude to asi delší projekt.

neděle 13. prosince 2009

Parkování v Lutonu

Vstáváme v sedm hodin, jsem dost mimo provoz a Míša se mě snaží povzbuzovat. Vyrážíme někdy v osm směrem Luton. Děti nezlobí, silnice jsou prázdné, takže za třičtvrtě hodiny jsme na místě. Vyhodil jsem rodinku a zjistil, že i za drop-off tady zaplatím 2 libry. Jel jsem na střednědobé parkoviště, kde můžete parkovat hodinu zdarma a dohnal jsem rodinku na letišti. Odbavili se, jeden kufr měl přes 15 kilo, ale slečna na odbavení to nekomentovala. Pak jsme si chtěli dát kafe. Hledání nejlevnějšího stánku nám zabralo nějaký čas a já musel jít udělat otočku na parkoviště, abych nepřekročil jednu hodinu.. Vrátil jsem se asi za 20 minut a dali jsme kafe u Burger Kinga. A když už jsme si dali kafe, tak jsme si dali i hamburger. Úspora za všechny peníze. Dopili jsme, Míša si odběhla něco koupit. Bezpečák přivedl Matese, který se zjevně nenápadně vytratil a toulal se na vlastní pěst po letišti a já se rozloučil s rodinkou a vyrazil zpátky na parkoviště. Bus proklatě dlouho nejel. Bylo jasné, že to bude závod s časem. Lístek byl do 10.46. V 10.44 mě vysadil bus na parkovišti. Sprintem jsem to vzal k autu, sednul, nastartoval aniž bych čekal na zhasnutí kontrolek a plným plynem k bráně. Jenže jsem nějak zazmatkoval při řazení na křižovatce nebo co, takže mi to zdechlo těsně u brány. 10.45. Další bezohledný start a byl jsem u závory. „Kde je ten lístek?! Teď ležel na sedadle vedle mě!“ zuřivě se natahuju a bojuji se zablokovanými pásy. Leží mezi sedadlem a středovým tunelem. Konečně jsem ho vyhmátnul hajzla a narval do čtečky:
„Please pay 2 GBP” – to je cena za 2-3 hodiny parkování. Všechno šaškování až doteď bylo naprosto zbytečný. Zaplatil jsem a jel jsem domů. Cestou mě napadlo zajet do Ikey u Wembley pro kabinet pod televizi. Hodil jsem to do GPSky a pokračoval po M1 do Londýna. V momentě, kdy GPSka říkala, pokračujte rovně jsem si všiml cedule „For Wembley stadium please use M25“. Tak jsem to říznul na M25 a čekal, že GPSka rychle upraví své instrukce. Ale ta se zjevně naštvala a trvala na tom, že pojedem po M1. Projel jsem dva sjezdy na M25 a viděl jsem, že to GPSka nevzdá. Nezbylo mi nic jiného než sjet na dalším sjezdu a podle instrukcí GPS se probít přes Londýn a najet na M1 asi 5 km od místa, kde jsem ji opustil. Zajížďka 20 km a půl hodiny bojů. V Ikee jsem nakoupil během

čtvrtek 10. prosince 2009

Levná elektřina

Ráno jsem měl conf-call se Slovenskem, kde jsem narazil na neuvěřitelně fundovanou a profesionální ženskou, která mi řekla opravdu hodně věcí o tamní segmentaci trhu, proč a jak se daří oslovovat určité segmenty a jiné zase ne a dokonce i proč je vývoj v ČR takový jaký je. Poslala mi potom dokumenty a výborné analýzy, aniž bych musel o to žádat tři prezidenty a přidat podpis papeže. Vůbec se nedivím, že na Slovensku se nám tak neuvěřitelně daří a zabrali jsme během necelých tří let 10 procent trhu, což je opravdu neskutečný úspěch. A to celé řídí firmička o 400 lidech.
Celý den jsem se snažil prokousat těmi třemi stovkami slidů narvaných informacemi, ale musím říct, že to bylo fakt skvělý školení. Odpoledne dorazila do Slough Míša, která si tu dokonce našla kámošku, která žije tady ve Slough. Žije s černochem, což je tady ve Slough pochopitelné a výstřelek by byl, kdyby tu žil bílý pár. Přestěhovali se sem z Čech, protože tam je prý tak neskutečně drahý školství. Zase nějaký nákupy kufrů, svetrů a kalhot pro mě a 80 liber v čudu. Můj přísný denní rozpočet 25 liber na den nějak nevychází. Před TK Maxem mě zastavila mladá černoška a ptala se mě co mám za poskytovatele elektřiny. Nemám nejmenší tušení, ale potvrdil jsem, že to bude asi Southern Electric. Byla úplně nadšená a říkala mi, že ušetřím 200 liber, když si zvolím nPower. Chtěl jsem si poslechnout nabídku, protože ony v základu nebývají podvodné, jen je potřeba znát všechny podmínky a zda se to opravdu vyplatí i mně. Chtěla kontaktní adresu. Nějak jsem byl unavenej nebo co a tak jsem jí ji řekl - až když mi říkala: "Tak co, za co utratíte vašich 200 liber, co teď ušetříte?", sem zbystřil a všiml jsem si, že to píše do nějak podezřele oficiálního formuláře. Ujistil jsem jí, že jí absolutně nic nepodepíšu a výslovně od nich nic nechci. Byla naprosto koncernovaná. Chtěl jsem jí to nějak slušně vysvětlit a taky si trochu užít toho jak fungujou.
"Proč proboha nechcete ušetřit 200 liber?"
"Jsem takovej podivín. Já prostě nepodepisuju věci na ulici. Zejména pokud to znamená nějakou extra výhodnou nabídku."
"Ale já to nechápu, máte nejhoršího providera elektřiny, víte kolik s námi ušetříte? Navíc podívejte, tohle jsou naše podmínky, zdarma vstup, zdarma odchod, kdykoliv!"
"Já vám naprosto věřím a nedá se vyloučit, že to je výhodné, přečtu si o tom více přes noc a zítra se tu stavím ano?"
"Ale my zítra budem někde jinde, zítra už tu nabídku nedostanete. Online tuhle nabídku neděláme!"
"Tak budu mít prostě smůlu."
"Vy ste blázen, já vám tu vážně nabízím úsporu 200 liber!"
"Tak mi dejte číslo a já si vás zítra najdu."
"My nesmíme dávat čísla, my si ani nesmíme vzít číslo na vás."
"Právě jste si ho zapsala do toho formuláře."
"Tam se to píše, ve smlouvě musí být, ale my si ho nesmíme psát."
"Fajn, tak mi řekněte, kde zítra budete, já se stavím."
"My jsme vždycky jinde, my nevíme kde budem. Ráno přijdem do kanceláře a dozvíme se, kde budem. Já nevěděla, že tu třeba dnes budu."
"Třeba budu mít zázračný štěstí."
V tu chvíli dorazila Míša, která procházela obchody.
"Co chtěj?"
"Nabízej úžasnou slevu na elektřinu, když teď hned podepíšu."
"Ses zblázníl!? Ať tě to ani nenapadne!"¨
"Vypadám jako magor?"
"Tak vidíte, i moje žena je proti, tak z toho nic nebude."
"Cože? Já vás nechápu, takovou úsporu a vyhodit to z okna. Já vám nerozumím, nechápu to, jste blázni!"
Příhoda mě motivovala abych doma probral poštu a zaplatil vodu, zřídil si účet na elektřinu a taky nastavil inkaso pro obecní daň. Přišel mi rozsáhlý dopis, který mi detailně vysvětlil co s mými 1300 librami udělají skvělých věcí a pak faktura, kde byly jednotlivé položky jako třeba 151 liber za policajty.
Taky mě napadlo podívat se na ty nPower. Tak je to údajně jedna z největších firem a možná bych s nima fakt ušetřil, ale těch 200 liber je polopodvod. Dají to až po roce a né jako peníze, ale jako sleva na měsíčním účtu, ale docela výrazně zvednou ceny, takže to ve výsledku není ani zdaleka takovej hit. Prý Sainsbury je lepší, tak uvidím, zatím budu rád, když všechno rozchodím se Southern Electric.
Je zas skoro půlnoc, ale zítra už je pátek. Tak hurá do hajan!

středa 9. prosince 2009

Nové pracoviště

Ráno jsem se rozhodl šetřit a tak jsem jel raději do práce autem. Zpracovávám analýzu možných scénářů vstupu nového operátora na Český trh. O půl dvanácté jedu Shuttle busem na Bath road, kde bude naše nové pracoviště. Ukázalo se, že všichni odřekli, takže jsem měl soukromou prohlídku nové budovy. Je teda o několik tříd lepší než ta stará, která není špatná. Spousty prostoru, světlá budova, hromada vychytávek. Krásné a moderní zasedačky, mnoho nefomálních míst na posezení u kávy. Vychytanej rezervační systém zasedaček, kdy je potřeba při vstupu potvrdit na LCD obrazovce obsazení, jinak se za čtvrt hodiny znovu uvolní do systému. Drsnej je systém rezervace stolů. Zhruba 30 procent lidí nebude mít svůj stálý stůl, ale musí si jej rezervovat (lze to až 3 týdny dopředu). Totální hra na otevřenost. Všichni všem vidí do monitoru. I nejvyšší ředitelé a šéfové sedí ve stejném open spacu. Do většiny zasedaček je vidět dovnitř - což osobně moc rád nemám, protože to opravdu nepomáhá soustředění na nudnou prezentaci někoho důležitého. I tak moderní budova však má dost nedostatků. Tím hlavním je poloha. Je to zase ve Slough a navíc na samém okraji, takže kolem je jen hromada obchoďáků, ale jinak žádné služby. Výhled budeme mít na parkoviště a chladící věže elektrárny. Není tam nic pro děti, takže je dost problém si je v případě nouze vzít do práce. Slečna co mě prováděla mluvila něco o tom, že to zvažovali, ale kvůli legislativě a hygieně a já nevím snad i kvůli královně to prý nedopadlo. Namítl jsem, že i blbá Ikea má koutek pro děti zákazníků, tak to asi zas tak strašně neřešitelné být nemůže a chtělo by to jen chtít. Dále mají krásný openspace se Starbucks coffe před recepcí a prý vychytaně udělaný tak, aby tam šlo čekat v pohodě a nebylo nutné chodit zbytečně skrz ostrahu. Jen tam nějak zapomněli dát záchody, takže na záchod jsem musel skrz turnikety. Ale celkově pozitiva převažují, takže se tam docela těším. Stará budova je poněkud depresivní.
Odpoledne jsem zpracovával analýzu vývoje našeho tržního podílu v residenčním segmentu během posledních let. Ukázalo se, že nemáme (nebo nevíme kdo má) tak základní data jako ve kterých segmentech ztrácíme či získáváme zákazníky a proč.
O půl šesté jsem jel domů, kde jsem se najedl a pak jsme jeli koupit pár drobností do Staines. Přikoupili jsme nějaké dárky a celkem jsem tam nechal přes 100 liber. To znamená, že jsem dost nepříjemně překročil svůj 25 librový limit. A to jsem si dal k obědu bagetu za 3 libry, abych ušetřil.
Doma jsme koukli na Přátelé, Jeronýmek uklidil pokojík a vyžádal si pak za to puštění DVD v pokojíčku, já dopsal deníček a jdu spát.

úterý 8. prosince 2009

MHD jen pro bohatý

Ráno jsem se rozhodl podniknout odvážný experiment a jet do práce MHD. Cesta na autobus přes park byla super. Autobus přijel na čas, zatím dobý. První šok byla cena. 5.8 liber za zpáteční lístek mi přišlo trochu hodně na 10 km jízdy. Navíc jsem jel s partičkou puberťáků co jeli do školy a dělali slušnej bordel. Čekal jsem, jestli na ně řidič nevlítně, ale zjevně ho dění v autobuse vůbec nezajímá. Do Slough jsme dorazili se slabým 14ti minutovým zpožděním. Takže suma sumárum vstávání ráno před osmou, abych stihl autobus v 8 a v práci jsem tak deset minut před devátou.
V práci jsem se podíval na všemožné kombinace výhod, slev a ročních kupónů a dostal jsem se na průměrnou cenu 4 libry, pokud bych jezdil 21 dní každý měsíc. Pak jsem si spočetl projetý benzín a při nerealistické spotřebě 10 litrů na sto jsem se dostal k 1,7 libry za zpáteční cestu. Sorry, ale MHD v Anglii je opravdu jenom pro bohatý a nebo pro lůzu co jezdí skoro zadarmo /ano to tady taky cvakáme z daní/.
V práci jsem se dnes věnoval veškeré administrativě, co bylo potřeba dodělat. Vyplnil a poslal jsem P46 a bank form, projel jsem si pár školení a prozkoumal podmínky benefitu penzijního spoření. Asi do toho půjdu aspoň s nějakou malou částkou. Dostanu slevy na dani, příspěvek státu a firma můj příspěvek dorovnává zhruba dvojnásobkem, takže ve výsledku to jsou pěkné peníze na které se ale nesmí šáhnout do důchodového věku. Ale můžu je tu nechat pracovat i když už nebudu v Anglii.
Dopoledne měl Mathew prezentaci klíčových informací za poslední měsíc. Výborná prezentace, skvěle podaná. Člověk se bavil a zapamatoval si všechno důležité. Pak následovala prezentace MDG při které jsem to skoro zalomil. Tuny informací, textu, i když to jsou ve skutečnosti úžasné věci, byly podané tak ubíjejícím stylem, že jsem si všimnul, že se hodně sousedů už kouká úpěnlivě na hodinky.
Večer jsem jel busem zpátky. Cesta už byla v pohodě a za cca 25 minut jsem byl doma. Ale za ty prachy je to fakt postradatelný luxus.
Míša dneska byla s klukama ve Fire Station, kde maj každé úterý program pro děti. Mates se tam ráchal v barvách, které potom přenášel nohama na prostěradlo a byl v sedmém nebi. Jeroným si hrál s plastelínou, prostě hitovka.
Doma jsem pomohl Míše s formulářem na web, udělal jsem Sushi a pak jsme ještě koukali na Ramseyův pořad "F word". Je půlnoc, já dopsal deníček a jdu spát.

Na skok do Staines

Vzbudil jsem se nějakou záhadou sám od sebe. Kouknul se na hodinky a zjistil, že je skoro osm. Zeptal jse se Míšy jestli mám něco na sebe.
"Musím ti vyžehlit kalhoty," zamumlala a opět usnula.
"Nech to být, stejně bych to nestíhal," mávl jsem rukou a vzal jsem si džíny. V práci jsem od rána zpracovával analýzu dopadů oznámení ČTÚ, že zpřístupní licenci pro dalšího mobilního operátora. Byla to dost zajímavá práce a postupně jsem docházel k novým závěrům podle dat, která jsem shromáždil. Mám z těhle věcí vždycky takovej rozpolcenej pocit. Na jednu stranu mě štve, že operátoři drží vysoké marže a fungují jako takové nedomluvené kartely, takže zákazník je bit. Poslední dobou bohužel už ani není moc pravda, že se většina těch peněz investuje zpět do sítě. Samotnej jsem na nervy, abych nemusel ve firmě vysvětlovat vysokej účet, když párkrát volám či stahuji data v zahraniční (a nemůžu si do mobilu hodit českou kartu, protože je blokovanej). Na druhou stranu hraju za operátory a můj úkol je vymyslet jak udržet pozici na trhu a jak se ubránit proti případným útokům nebo cenovým tlakům. Těší mě ale, že pomaloučku polehoučku všem a nejen mobilním hráčům dochází, že zákazník je fakt na prvním místě a může dostat službu dražší, ale její kvalita a způsob dodání tomu musí plně odpovídat. Že být fér k lidem se dlouhodobě vyplácí. Je to myšlenka tak převratná a nová, že někteří ji stejně stále nevěří a jiní neví co s ní a jak s ní naložit. Ale je tu a pomalu si hledá cestu.
Na oběd jsem šel dnes sám a objevil jsem zase novou restauraci. The Moon and the Spoon, kde jsem si dal úplně úžasné lasagně se salátem jenom za čtyři libry. A burger s pivem stojí necelých pět liber. Po Libanoncích mám teda druhej tip, kde se tu dá dobře najíst za slušný ceny.
V pět jsem vyrazil domů, protože musíme sjet do Argosu ve Staines, kde Míša objednala nějaké věci pro děti, které tam mají za prý úplně neuvěřitelně dobré ceny. Po souboji s navigací, která neznala správnou ulici jsme tam konečně dorazili a vyzvedli potřebný kontraband. Míša chtěla zajet ještě do Tesca pro balení prášku na muffiny, které peče s dětma. Jenže vedle Tesca byl TK Max.
"Já tam jen nakouknu, nebo tam zajdeš se mnou?"
Šel jsem tam teda s ní. No když už jsme tam byli, tak jsem se podíval po zimní bundě a tajně doufal, že si Míša taky nějakou najde a já nebudu muset kupovat tu za 160 liber. Při vybírání bundy jsem objevil navíc krásnou koženou bundu s kapucí jen za 25 liber. Pak košile Calvin Klein za dvacet liber, které mi dokonce byly. A našel jsem i boty, které už dlouho potřebuju. No a Míša si taky koupila pár drobností, dětem jsem vzal jedno lízátko. Deštník u kasy a zaplatil jsem 274 liber.
Tesco bylo nějaké Tesco Home a neměli tam věci k jídlu. Takže jsme vyrazili do jiného, ale cestou jsme potkali Sainsbury a udělali nákup tam. Když už jsme našli ty krabice s práškem, tak jich Míša vzala karton. A taky Pizzu, nějakej chleba a pár drobností a já platil zase slušnej balík.
Doma jsem se podíval na účty a zjistil, že máme 25 liber na den až do konce měsíce. Tak to jsem fakt zvědav.