Hobbitův deník

Another morning

2012-01-04T13:13:00.005+01:00

Budí mě nějaké zvuky venku. Rozespale koukám na hodinky. TŘIČTVRTĚ NA DESET! No jasně, já si nenastavil budík! Najednou si uvědomuju, že jsem si ale ani neposunul čas na hodinkách. Takže se by se to dalo stihnout. A od tý doby jsem si připadal jak chirurg s perfektně vycvičeným operačním týmem.
Potřebuju se rychle obléct! Zjišťuju, že mám na sobě bundu, kalhoty i boty. Done. Potřebuju hudbu. Zjišťuju, že sluchátka mám stále v uších, stačí je odpojit z iPadu na kterým jsem spal a zapojit do iPhonu. Je vybitej. Šahám do kapsy a tam je baterka i s kabelem. Sbíhám dolů. Kartu do práce! Leží na stole. Klíče! Jsou na věšáčku. Popadnu kolo, pouštím náhodně něco z playlistu a šlapu do pedálů. Je nádhernej den. Svítí sluníčko a já sem našlapanej energií. Do sluchátek hraje Cat Stevens „Another Saturday night I have some money and I just got laid Now, how I wish I had someone to talk to..“ a já šlapu do pedálů tak, že chvílema zvedám přední kolo, projíždím kaluže středem, zpívám nahlas, míjím labutě na Temži a zatáčky beru náklonem. „Another fellow told me he had a sister who looked just fine“ zní mi do sluchátek a já se chechtám a sem naprosto šťastnej a ignoruju veškerou realitu světa kolem. Skáču s kolem z chodníků na cestu, přes retardéry a kolem zábrany a vjíždím do garáží v práci. Schodiště beru po dvou. Je 9:05. Like a boss! Dávám ledovou sprchu beru čistou košili a plním maté do kalabasy. Vím, že tohle vyprchá, ale zkusím něco udělat dokud sem takhle nakopnutej.

Link: Another Saturday Night - YouTube

Motivační dopis

2011-12-29T10:36:00.001+01:00

Pozor pozor pozor, dou k vám kuřátka!

…o deset minut později, když jsme se přestali tlemit tomu, jak vtipnej jsme vymysleli nadpis. Bychom rádi zdůraznili pár věcí, bez kterých se nepochybně neobejdete nenakonci netohodle neroku. Co dál? Já bych to nechal, to je celý. Jsme jim chtěli něco říct.
…o dvě minuty později, kdy jsme se přestali smát tomu, že sme tak krásně rozvedli nadpis a NEZAPOMNELI, ze sme vám chtěli něco říct.
Vemte si všechno, co je na seznamu níže, ten jsme totiž psali ještě předtím
Světla – cožéééé? Jaký světla?
Přezůvky – jo ty vemte
Čaje – ne černej, prostě čaje do čajovny
Dýmku – vodní vole
Tabáky – do vodní vole
Karimatku – podvodní vole
Teď jsme si vzpomněli. V chatě se nesmí kouřit cigarety. Jako vážně, není to pojištěný a ani to není prdel. Ti, kterým přijde normální platit za takovou ruinu bez ničeho dvě kila za noc by z toho mohli bejt hořký.
Spacák – ber vole
Přezůvky – jsou natolik důležitý, že jsme je zjevně uvedli dvakrát
Půllitr – na pivo a Chateu Nuef Di Pap
Boby – hlavně ne s bejby, bejby vem si cokoliv na sníh, nebo na bláto
Hlavně dobrou náladu a bratrského ducha. Hele já mám pocit, že tam byly nějaký věci jako koho volat, kam jít a tak, ale voni na to přijdou. Sme na foursquare.
Jo prachy. Vemte si 7 stovek a měli byste bejt sajf. Jinak 200 ubytko, 100 zradlo VSICHNI, 50 záloha na úklid, 300 na pivo.
Je to někde v Nový Rokytníku asi 1.5km kolem, abyste neřekli, že sme svině.
RACHEJTLE každej aspoň jednu.
Vemte si dýmku i na zelenej tabáček. Fakt tam není voda, ale sou tam záchody. To byla fáma, že tam nejsou.
...o pět minut později, když sme se přestali smát vzpomínce na ruinu bez ničeho. Záchody sou v lese, ale je tam trojkombo, takže si můžete povídat. A jo, elektřina, tak ta tam taky není. A signál taky ne. Jinak je to pohádková chaloupka z vašich snů. Jo a čtyřicet lidí se tam nevejde ani za zlatý prase. Ale bude jim to jedno. Každej bude vyděšenej maximálně hodinu. Než to zabere. Garance vrácení peněz.

Jedu na koncert

2011-12-20T19:18:00.000+01:00

Bob Dylan hraje Eternal Circle, vedle mě stojí plechovka s pivem a z okýnka vidím nekonečné moře mraků ozářené sluncem. Bylo to šílený, ale právě proto.
Ráno jsem zaspal, ale né moc drasticky, takže rychlý pobalení věcí do kletru, naskočit na kolo a hurá podél Temže, přes Eton Wick, pastviny, nadjezdem přes M4ku, kolem školy ve Slough a do práce. Všude je bahno, ale jede se dobře. Je dvacátého prosince.
V práci dělám na projektu „Fixing the basics“, kterej se sype pod rukama jako většina věcí, která potřebuje investice pro něco pro telekomunikace tak chimérického jako spokojenost zákazníků. Opík potvrdil termíny návštěvy u něj na Taiwanu a tak objednávám letenky. Čtvrt hodiny se hádám se nějakým indem na telefonu, že letenka má být o deset liber levnější. Stejně mě třída „Economy Super Saver“ trochu děsí. Odpoledne mám telekonferenci s chlapíkem z Irska ohledně další šílenosti, kterou nesmíme ani naznačovat. Půl hodiny poslouchám mrtvolné ticho jakožto jediný účastník konference. Pak dostávám zprávu, že mají požární poplach, nebo výpadek elektřiny nebo co a prostě, že to už nestíhá. Odpoledne sedíme s Grahamem a řešíme zákaznickou zkušenost v rámci FtB. Nikdo nehýří optimismem. Projekty co měly financovat tyhle iniciativy se použijou na zalepení děr v rozpočtu, takže skoro nic nezbyde. Největší španělskej projekt nikdo nemonitoruje. Jako jedinej světlej bod pracovního dne se mi podařilo dohodnout rozlučkovej oběd se starým týmem a prohlídku pivovaru. Dělám check-in na zejtřejší let, dodělávám podklady pro Patricii a o půl šestý balím, sedám na kolo a v mírném dešti a naprosté tmě jedu domů.
Potřebuju dorazit zásoby jídla a tak si dělám luxusní krutí stejky s brusinkovou omáčkou a k tomu dojídám včerejší brambory. Ledabyle balím, protože zítra večer odlítám. Uvažuju o bazénu nebo pivovaru. Dobalím stejně až ráno, protože na balení potřebuju stres. Zapojuju počítač a kontroluju facebook. Petr Prateta Husák jde na CIGISTOCK Pod Lampou. Klikám o co jde. Playlist mě dostal. Adolpho & Band, které jsem poprvé slyšel téměř přesně před rokem mi strašně přirostli k srdci. Sehnal jsem si všechno co kdy nahráli. Zrovna před týdnem jsem se o nich s Pratetou bavil a on říkal, že je škoda, že už nehrajou. A najednou jde na koncert a ani se nezmíní. Hned mu píšu, proč mi neřek. No ve stručnosti proto, že je úplně blbej. Jsem totálně naštvanej. Šlo to zařídit, mohl sem tam být, mohl jsem letět o den dřív. Stačila jediná zmínka. Chvíli mu nadávám a pak se koukám, jestli čirou náhodou není třeba ještě nějakej let. Čirou náhodou je. V sedm ráno. To by znamenalo být v pět na letišti. Bylo tak devět večer. Ne, tohle by bylo moc šílené. Nemám vůbec zabaleno. Chtěl jsem ještě nakoupit dárky ve Slough. Zítra mám plno meetingů v Londýně, na pátou mi nic nejede. Let už nejde změnit, protože jsem udělal check-in. Na a i kdyby, tak co? Dorazím naproto mrtvej a vůbec si to neužiju. Bude chaos všechno přeorganizovat, ráno nevstanu. Navíc mám půlku věcí v práci, to by znamenalo někdy ve tři ráno jet do práce a zabalit to. Jasně a tisíc a jeden důvod, proč je to naprosté šílenství. Zatímco jsem si vyjmenovával všechny proti, tak jsem bezděky naklikal objednávku letu. Chtělo to už jen heslo. Nezadal jsem ho. Hlavou mi bežely všechny ty problémy, co to bude znamenat. Ale stejně jsem věděl, jak to skončí. Zapřísáhl jsem Pratetu ať mlčí, protože z mýho statusu „udělat něco šílenýho nebo ne“ pochopil, že přiletím. Zatímco jsem to usilovně řešil bušil mi spolubydla na dveře jestli něco nepeču.
„Klobásy!“ zařval jsem zoufale a vyběhl ven. Bylo potřeba je sdělat a tak jsem je dal péct, že si je vemu zítra do práce. Vytáhl jsem už jen ohořelá torza. Vrátil jsem se nahoru a odbouchnul heslo. Tím to bylo zpečetěno a odteď už jsem musel vyřešit všechno ostatní. Zrušíl, či přesunul jsem všechna jednání a začal překotně balit. Bylo asi jedenácat v noci. Najednou slyším z kuchyně křik. Bíba objevila slimáka co zalezl za sklo ve dveřích mikrovlnky. Dal jsem se do demontáže dvířek. Když nevíte co kde máte povolit, je to vždycky strašlivej porod. Moc jsem se s tím nemazlil a chvílema to vypadalo, že to skončí nákupem nový mikrovlnky, ale nakonec sem slavil úspěch. Bylo dvanáct, já zpocenej jsem pokračoval v balení. Nezapomenout na nic, když jedete domů na vánoce a na Silvestra, to snad ani nejde. Kolem jedný jsem měl dobalíno a omdlel na postel se strašnou předtuchou, že mě budík nevzbudí.

Mrk

2011-11-05T17:46:00.001+01:00

Ráno mě buděj kluci na gauči. Nasnídal jsem se, zabalil se do Plzně, vyžehlil košili a vyrazil jsem do práce. Cestou jsem se ještě stavil na úřadě pro novou občanku. V práci dělám na jednom projektu za kterej bych nejradši vyházel lidi co ho jen navrhli. Protože to udělat nemůžu, tak pracuju na jeho realizaci. Odpoledne absolvuji telekonferenci s mým asi ještě šéfem /nikdo teď po našem zrušení neví, jak to s náma je a pro koho a co vlastně máme dělat/. Protáhlo se to a vlak odjížděl za 15 minut. Prakticky bylo vyloučeno, abych to stihnul. Anděl se ale překonával. Všechno jezdilo přesně v momentě kdy jsem dobíhal na zastávku a na nádraží jsem byl minutu před odjezdem vlaku.
"Prosíme ukončete na druhé koleji nástup do vlaku číslo 5120 směrem do Klatov. Vlak je připraven k odjezdu," hřímal nádražní rozhlas v momentě, kdy jsem rozrážel stojící lidi na pojízdných schodech. Stihl jsem to opravdu v momentě, kdy se začal rozjíždět.
V Plzni jsem neměl žádný plány a chtěl jsem původně dát věci k Pratetovi, ale nakonec jsem skončil v hospůdce Klub malých pivovarů kousíček od nádraží. Pivka měli vynikjící a po chvíli dorazil Prateta a Čerw a večer příjemně utíkal. Později se k nám přidal ještě Smrček a končili jsme někdy kolem půlnoci. Všichni razili domů, ale já prohlásil, že jdu ještě do Hifáče. Tam jsem hned u baru vrazil do Billa a do Bivoje, které jsem znal ještě z první Maškarády. Nadšeně jsme se zdravili a začali sme spolu kecat. Najednou mě někdo chytil za rameno a slyšel jsem:
"Nazdáááár! Co tady děláš?!"
Byl to Mrtvočich. Rozzářenej, radostnej, tak jak jsem si ho pamatoval z dobrejch dob. Bylo to pro mě strašný překvapení. Tím, že mě vymazal ze svého života, aniž bych tušil proč, mě neuvěřitelně zasáhnul. Byla to ta poslední věc, která mě poslala na naprostý dno, ze kterýho jsem se neuměl zvednout. Když jsem pak ještě slyšel, že prohlásil, že mě vůbec nezná, že pro něj neexistuju a pak vyjmenoval výčet věci, které mě na mě taky strašně serou, bylo to ještě horší. Ten večer jsem vypil půl lahve whisky a byl jsem v totálních sračkách. Druhej den se ta bolest změnila v nezměrný vztek. Chtěl jsem mu prostě rozbít hubu. Nebyl jsem jedinej komu tohle provedl. Chtěl sem mu prostě dát najevo, že lidi nejsou hračky, které tu jsou pro jeho pobavení. Téhle myšlenky jsem se nakonec chytnul a upnul jsem se k ní. Vztek ale postupně vyprchal, já se začal soustředit na jiný věci. Dostal jsem se přes to všechno, ale stejně jsem si podržel to rozhodnutí natáhnout mu pěstí, až se uvidíme u Pratety na plese. Dal jsem si i podmínku, že nebudu pít do doby, než to udělám, abych to dělal s plným vědomím a čistou hlavou.
No a teď jsem stál v Hifáči, slušně opilej a přede mnou Mrtvočich připomínající rozzářený štěně.
"Všechno v pohodě kámo?!" ptal se.
"Ne, není všechno v pohodě," odpověděl jsem a adrenalin mi začal pumpovat celým tělem a já cejtil, že se třesu.
"Co je? Co se děje?" zeptal se a zvážněl.
V tu chvíli jsem se pokusil ho udeřit, ale bylo to fakt jako kopnout do štěněte. V úderu nebyla žádná sila, přesto tam byl. Pěstí jsem ho zasáhl do obličeje a prudce stáhnul ruku, jak kdybych se sám bál toho, co sem udělal.
"Co děláš? Ty seš úplnej kretén! Ty prostě musíš mít vždycky pocit, že seš nad ostatníma. Seš debil!" vychrlil zmatenej Mrtvočich a otáčel se k odchodu.
"Sorry, cos kurva čekal? Že přiběhnu vrtící ocáskem, až se ty zase rozhodneš mě zavolat?!" vyštěkl jsem po něm.
Zatřásl hlavou a zmizel na chvíli vedle, ale během chvilky se vrátil a chytnul mě kolem ramen.
"Ty vole díky kámo. Ty vole, tys mi dal do držky. Asi sem to potřeboval," hlaholil zmateně a já se marně snažil poznat, zda to myslí vážně, nebo sarkasticky.
"Pojď dáme panáka," navrhoval.
Šli sme na panáka a pak jsme si sedli vedle k nějaký partičce se kterou tam byl. Zeptal se mě jak se daří a tak, klasické zdvořilostní fráze, ale neměl jsem úplně pocit, že mě poslouchá. Měl jsem strašně smíšený pocity. Radost vidět ho, s kytarou, zdánlivě v pohodě a na druhou stranu zmatenost a nejistotu. Nevím co se mu honí hlavou a je těžké mu věřit.
Když jsem šel pro další pivo vrazil jsem znovu do Billa a zakecali jsme se u něj u stolu. Když jsme skončili byl Mrtvočich i s partou už pryč. Dorazil za to Sopouch, klasicky v obleku a tak jsme sedli na bar a začali si povídat. O všem, o životě, o holkách, o pivu. V momentě, kdy jsem mu rozčileně říkal, jak mě naštvalo, že o mě Mrk prohlásil, že moc piju, jsem nějak moc živě gestikuloval a zlil jsem ho chudáka pivem.
"No, upřímně, asi chápu proč to řekl," prohlásil utirajíce si oblek.
Zakecali jsme se snad do čtyř do rána. Venku jsme se rozloučili a Sopouch mě ještě nasměroval směrem k Pratetovi, protože já původně vyrazil opačným směrem. Na Klatovský mi zastavil taxikář, že kam jdu. Tak jsem mu to řekl a on mě za pade svezl. Byl jsem dost opilej, když jsem na zadním sedadle probíral peněženku a hledal padíka. Zaplatil jsem, vystoupil a taxík na to šlápnul a byl pryč. Já najednou dostal hrozně špatnej pocit. Začal jsem si zuřivě prohmatávat kapsy a nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem zjišťoval. Peněženka je v hajzlu! To už je snad potřetí za tři měsíce. Zas mě to úplně odrovnalo. Stále dokola jsem si prohmatával kapsy a nadával jakej jsem debil a litoval, že jsem nešel pěšky. Jsou v ní všechny karty a nová občanka. Zoufale jsem přemejšlel co s tím a jak bych mohl toho taxíkáře najít. To zas bude zkaženej den. Najednou se v dáli objevily světla a rychle se blížilo nějaké auto.
'To není možný, to nemůže bejt von,' běželo mi hlavou, zatímco jsem nemohl uvěřit svýmu štěstí. Auto zastavilo a taxíkař stočil okýnko:
"Mladej, tys mi tu nechal peněženku co?" prohlásil podávaje mi můj ztracený inventář.
Radostně jsem děkoval a dal mu poslední dvě kila co v ní byly.
"Neboj, nevzal bych ti ji, vím co to je za voser to pak řešit," dodal ještě taxíkář, poděkoval za dvoukilčo a zmizel v dáli. Já zavolal Pratetovi a ten mě znavigoval až k němu do pokojíku. Ještě jsme chvíli seděli na postelích a kecali o tom co se stalo od té doby co odešel. Pak už jsem na sebe natáhl deku jeho mladšího bráchy, která mi byla tak po kolena a vzápětí usnul.

Den, kdy umřel Steve

2011-10-06T17:48:00.006+02:00

Pět hodin ráno. Na iPhonu zuřivě zvoní alarm. Rozespale šmátrám po telefonu a říkám si, jak by bylo skvělý říct: „Siri, vypni to. Sem vzhůru.“ Beru z nočního stolku iPad a otvírám Facebook. První na mě svítí zpráva od Marka Zuckerberga: „Steve, thank you for being a mentor and a friend. Thanks for showing that what you build can change the world. I will miss you.“ Mám tušení co to znamená, ale nechce se mi to věřit. Otvírám web a je to jasný. Steve je mrtvej. Vědělo se, že to přijde, ale stejně to je šok. Přeposílám zprávu na Facebook a mám zvláštní prázdnej pocit. Snad nikdy mě smrt někoho úplně cizího takhle nezasáhla. Chci to někomu říct, někomu, kdo to bude cítit stejně a napadá mě jen Mrk, kterej se mnou z důvodů, které neznám, už přes měsíc nemluví a vymazal mě ze svého života. Posílám i tak krátkou zprávu: „Steve je mrtvej Jime“ a stále se to nějak snažím vstřebat. Stále přemýšlím o tom, jak obrovský dopad na celý svět to bude mít. Je to bez diskuze člověk, který změnil vnímání mnoha oblastí a zejména osobní elektroniky. Ukázal, že počítače, přehrávače, telefony a další zařízení nemusej bejt složité kusy železa, které musí nastavovat profík a jedno špatné kliknutí je pošle znovu do konfiguračních pekel. Ukázal, že špičkové smartphony, nebo notebooky může používat každej bez zvláštního kurzu a manuálu desetkrát tlustšího, než samotné zařízení. A to byl jen začátek. Ukázal světu výrobců, že nestačí házet na trh polotovary. Jeho vize dokonale provázaného ekosystému se stala noční můrou konkurentů a klíčovým rozdílem produktů Apple. Cena za téměř dokonalou funkčnost byla samozřejmě a nezbytně uzavřenost platformy a omezenost možností nastavení. Tohle dokázalo do běla rozzuřit spoustu těch vyvolených co původně byli hlavními uživateli těch polotovarů a složitých zařízení. Nedokázali pochopit, že primární funkce těchto zařízení je sloužit co největšímu množství lidí, kteří nechtějí trávit večery, víkendy a LAN párty nastavováním. Kteří je chtějí s minimem úsilí používat a vždy se na ně spolehnout. Další velká skupina odpůrců se rekrutovala z lidí co z principu nesnesou, že jim někdo něco zakáže, i když to je pro jejich dobro. Další parta nenáviděla produkty Applu, protože se staly určitým fenoménem a zejména v Čechách symbolem luxusu. Navzdory těmto všem Steve dokázal z firmy co původně založil, udělat jakožto jediný člověk a šéf největší firmu světa a překonat těsně před smrtí tehdejší ropnou a energetickou jedničku ExxonMobil. Ať produkty Applu nenávidíte sebevíc tohle je prostě úspěch, který je naprosto úctyhodný. A samozřejmě změnil svět technologií. Téměř všechny konkurenční produkty vycházejí z konceptů, které uvedl Apple a které nesou podpis vizionáře Steva Jobse. Vzpomínáte ještě na smartphony ke kterým se dodávala tyčinka, aby člověk vůbec mohl trefit titěrný křížek v rohu? Vzpomínáte, že člověk používal pokročilé možnosti telefonu jen když opravdu musel? Jsem strašně rád, že jsem žil v době, kdy produkty, které změnily tohle všechno, byly naprosté novinky, kdy se z téměř krachující firmičky stával před očima všech naprostý vůdce trhu, který udával směr v mnoha oblastech. Lituju jenom, že se mi nesplnil sen mít možnost pracovat někde poblíž takového člověka, který se v historii objevuje jenom vyjímečně.
Vyžehlil jsem kalhoty a šel si zaplavat. Bylo sedm ráno a v bazénu nebylo tak narváno jako posledně. Díky občasnému topení po nádechu vody a počítání bazenů jsem na chvíli přestal na to vše myslet, ale už cestou na vlak se to vrátilo. V práci to ostatní tak moc neřeší, zato já zas bojuju s motivací. Pouštím si aspoň záznam jeho projevu na Stanfordské univerzitě. Jeho slova mě zasáhla už kdysi a rád jsem si je připomenul:
‎"Your work is going to fill a large part of your life, and the only way to be truly satisfied is to do what you believe is great work. And the only way to do great work is to love what you do. If you haven't found it yet, keep looking. Don't settle. As with all matters of the heart, you'll know when you find it. And, like any great relationship, it just gets better and better as the years roll on."
(Vaše práce bude velkou součástí vašeho života a jediný způsob, jak být opravdu šťastný je dělat to, čemu věříte, že je skvělé. A jediný způsob jak dělat skvělé věci je milovat vaši práci. Pokud jste to ještě nenašli, hledejte dál. Neusazujte se. Stejně jako u srdečních záležitostí budete přesně vědět až to najdete. A jako v každém skvělém vztahu to bude časem lepší a lepší.)
Slibuju si, že ten pivovar rozhodně založím a přemýšlím co mám dneska dělat v práci. Dnešní den nic nemá smysl. Dneska umřel Steve...

Soukromé peklo

2011-09-12T12:14:00.000+02:00

Vstáváme až v sedm ráno opět do strašlivé zimy. Vaříme hned čaj a polívku. Zdenda vyrážel ještě za tmy zdolat nějakou horu v okolí. Vrací se z úplně opačné strany. Prej to potmě vylézt fakt nešlo. Vylezl aspoň na hřeben na druhé straně. Prý měl srdce v kalhotách, když se prodíral tím lesíkem nad medvědím jezírkem.
„Zvonil jsem tou rolničkou jako blázen a přemejšlel, co udělat, když by mě překvapil mědvěd.“
„Co bys chtěl dělat? Umřít.“ směju se. „Nebo, pokud máš dostatek odvahy, tak můžeš umřít jako chlap.“
Ostatní se nemají k odchodu a tak jsem se rozhodl, že si vyběhnu na ten hřeben taky. Vypadá to, že to není tak vysoko. Vypadá. Je to fakt hodně vysoko. Síly rychle docházej a nohy se začínaj zase ozývat. Ke konci musím šplhat po skále a přitahovat se rukama. Výhledy nahoře jsou ale zaslouženou odměnou. Sbíhám po jiné cestě a zjišťuju, že sestup je ještě horší než výstup. Noha naštěstí nikde neuklouzla a tak jsem v pořádku dorazil. Ostatní mají sbaleno a pokračujem po trailu dál do Sunshine village. Objevili jsme ceduli, kde jsou strhaný všechny varování před medvědy a je tam jen cedule přísně zakazující nošení střelných zbraní.
„Chtěj mít vyrovnaný šance, parchanti!“ smějeme se a vylepšujem nástěnku medvědím vzkazem „Not so bad, don’t worri”, co jsme vymysleli včera a pokračujem dál.
Před námi se objevilo kouzelné údolí s cestičkou vinoucí se zdánlivě do nekonečna.
„To je celý naše?“ ptám se nevěřícně.
„To je jen začátek.“
Zdenda se drží daleko vepředu a my ho doháníme jak se dá. Po jednom výstupu pod spalujícím sluncem jsme objevili nádherné ledovcové jezírko. Zastavujem na sváču a jdem se koupat. Nadšeně se vrhám do ledových vod jezírka. Při vylejzání jsem ucejtil, jak jsem sklouznul po kameni, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Venku jsem ale ucejtil na palci takovou zvláštní bolest a zjistil sem, že jsem si ho rozseknul. Krvácelo to docela festovně a rána navíc byla plná písku. Opláchnul jsem si to ve vodě a zkusil udělat to nejlepší co jsem mohl s lepící páskou od Báry. Zkusil jsem to narvat do boty, ale cejtil jsem, že to nebude dobrý. Všichni už zas vyrazili a já při každém došlapu musel konstatovat, že jestli sem si předtím myslel, že ty puchejře a unavený nohy bolej, že to nebylo vůbec nic. Zakřičel jsem aspoň na Jirku, ať poprosí Zdendu, zda mi půjčí své chodící hůlky. Nechal mi je zabodnuté u cesty a trail zas stoupal prudce do kopce.
Šli jsme ještě nesmírně daleko. Palec v botě tepal bolestí. Všichni hnali dopředu a já dělal co jsem mohl, abych s nimi držel krok. Přitom jsem procházel vlastním soukromým peklem. Vůbec jsem nebyl schopen vychutnávat ty krásy krajiny kolem mě. Konečně jsme se objevili kdesi nad nějakou vesničkou. Cesta z kopce byla ještě horší. Vesnička ale bylo jen pár hotelů a chat a my se rozhodli se vypravit až na spodní parkoviště vzdálené tak 5 km cesty po nesmírně prašné a rozpalené cestě bez stínu. Marně jsem hledal způsoby došlapu, které by bolely nejmíň. Občas projedší truck nebo autobus zvedl vždy haldy prachu ve kterých se nedalo dýchat. Ostatní mi dávno zmizeli za obzorem. Měl jsem ale štěstí, protože jsem si všiml stezky vedoucí do lesa pod cestou. Zamířil jsem si to na ní a objevil jsem krásnej trail sledující malou říčku, která tam tekla. Byl tam stín, měkký došlap a osvěžující křišťálově čistá voda. Zhluboka jsem se napil a zchladil se. Udělalo se mi líp a mohl jsem zase šlapat dál. S ostatními jsem se sešel až na spodním parkovišti. Kluci se neozývali a tak jsme vybalili a začali kuchtit nějaký oběd. Já si na záchodě v umyvadle po gymnastickém výkonu umyl nohu a převázal palec, ostatní puchýře a rány. Noha vypadá jak po boji. Kluci dorazili chvíli potom co jsme dojedli a tak jsme naskákali do auta a jelo se do Banfu na rychlý nákup a pak už na známé místo, kde jsme spali už před několika dny.
Smrad v autě dosáhl zcela nové úrovně. Romanovy ponožky jsme sbírali ohrnutou igelitovou taškou jako psí hovna. Jirka se snaží Romana buzerovat, aby si umyl nohy, ale ten se tvrdošíjně brání. Dáváme pár pivek, špagety s něčím a jde se spát.

Don't worri

2011-09-11T18:50:00.000+02:00

Vstáváme až v sedm ráno. Dneska Zdeněk slibuje naprostou pohodičku a brzké jezero. Neberem moc vody a já si ani pořádně neošetřuji nohu plnou puchýřů. Těšíme se na krátký výlet a obídek u jezera. Proto ani moc nesnídám a vyrážíme. Cesta se vine mezi skalisky a stromy a potkáváme různou lesní zvěř. Není už ani moc zima a jde se pěkně a navíc to je z kopce. Jdeme strašnou dobu, ale slibované jezero je v nedohlednu. Cesta začíná stoupat a slunce se opět opírá plnou silou. Jdeme nekrytým územím a nohy se začínají hlasitě připomínat. Navíc na mě dopadlo vyčerpání a nedostatek energie z opomenuté snídaně. Přecházíme několikakilometrový pas po hraně skály a na plném slunci. Na konci se mi dvakrát zamotala hlava a skoro jsem sletěl dolů. Opět nám klasicky došla voda. Když jsme konečně dorazili do lesa zastavuji a dávám aspoň musli tyčinku. Ostatní mi rychle mizí za obzorem. Přemýšlím, zda se už opravdu těch medvědů tak nebojí, nebo zda se jen nebojí o mě. Nejsem si jistej, zda mám být poctěn jejich jistotou, že se o sebe dokážu postarat, nebo naštvanej, že mě tam nechali. Tak nějak jsem věřil, že na konci pasu bude jezero, ale byl tam jen výstup a depresivní cedule "Sedlo 5.5km". Prakticky kolmo nahoru. Noha s puchýři - ano ta, co byla původně roztržená z fesťáku to už totálně vzdává. Každej krok zabolí. Konečně nahoře. Ostatní objevili jakousi kaluž vzniklou z vysychajícího jezírka a Bára se Zdeňkem se koupou. Jirka brumlá, že to nebude pít, protože ta voda smrdí. Sem zplavenej jak kůň a tak taky beru zavděk tou kaluží a jdu se vykoupat. Jen co jsem vlezl do vody zašlo slunce a rozfoukal se šílenej vítr. Myslel jsem, že tam zmrznu. Ty výkyvy počasí tady jsou neuvěřitelný. Dáváme oběd a potom ostatní chtějí podniknout výstup na horu nad námi. Já si kurýruju puchýře a rezolutně prohlašuju, že nikam nestoupám a počkám tady na ně. Jdou zkratkou a já to zkouším obejít po trailu. Našel jsem krásný čistý jezírko a potůček. Všude kolem jsou medvědí stopy. Potkávám se ještě s ostatníma a hlásím nález a taky plán, že se ukreju v křoví nad jezerem a počkám do západu slunce, zda se nějaký medvědi neobjevjej.
"My tě pak posbíráme," glosuje to Jirka.
Nejdřív jsem našel jakousi díru, kam jsem zalehnul. Po nějaké době jsem tu díru lépe prozkoumal a zjistil jsem, že ji udělal medvěd, když se snažil dohrabat na sviště. Raději měním pozici a skrývám se ve smrčcích nad jezerem. Nebudu vám lhát, je to něco jinýho než čekat na srnce. Člověk má smysly daleko více napnuté a sleduje každé šustnutí, každé prasknutí větvičky, nebo poplašený pískot svišťů. Slunce pomalu zapadlo a medvědi nikde. Začala mi bejt strašná zima a tak jdu k ukrytým baťohům a pak, protože si nohy už odpočaly vyrážím směrem na horizont. Cestou potkávám ostatním a tak se vracíme k věcem. Stavíme stany - tentokrát na trailu, kde si člověk musí vybrat. Buď stan postaví u cesty, kde je teoreticky menší šance narazit na medvěda, ale může nás snadno objevit ranger a dát nám pokutu. Nebo je možné se ukrýt dál od cesty, kde nás zase spíše objeví medvěd. Konstatujem, že není znám jediný případ, kdy by medvěd udělil pokutu za stanování a skrýváme se za kopcem u jezera a vaříme večeři. Zdeněk ještě ubalil, takže je veselo. Hlavně potom, co vařil čaj a nevšiml si, že si palí kalhoty i s nohou. Dumáme nad tím, jak je možný, že kde byly varovné cedule nebyla po medvědech ani památka a tady v medvědíně není ani cedulka.
"Ti parchanti to určitě strhávaj!" směju se.
"Je zajímavý, že ty cedule o tom, že je tu přísný zákaz nošení střelných zbraní tam vždycky nechaj," baví se Jirka.
"No jasně, chtěj vyrovnaný šance," bavíme se.
"Až tam uvidíš napsáno NOT SO BAD, DON'T WORRI s měkkým "I", tak bys měl dostat fakt strach," dodává Jirka.
"Hele co bysme dělali, kdyby teď k tomu jezeru přišel medvěd?" ptám se Zdendy.
"No, hrozně pomalu..." začal Zdeňek.
"..bysme zabalili a pak nenápadně, s botama v rukou prošli kolem něj pryč, viď?" směju se na celé kolo.
Pečlivě jsme dali všechno jídlo do igelitek a ty zavěsili daleko na stromy.
"Jé, já zapomněla na ešusy od jídla," strachuje se Bára, když se Jirka vrátil.
"Hoď je k jezeru. Až uslyšíme rachot, tak se začnem pomalu balit," prohlásil Zdenda.
Už skoro usínáme, když jsem si najednou vzpomněl: "Ježišmarjá, já mám v postranní kapse batohu to sušený maso."
"A mazej!" vyhazuje mě Jirka.
Ukrývám maso pod stromy na druhé straně než jsou igelitky.
"Až uslyšíte šustění z támhleté strany, tak taky balíme," oznamuju ještě ostatním a už jdem konečně spát.
"Don't worri!" vybuchuju ještě tu a tam smíchy, než konečně usínám.

O 4km víc

2011-09-10T18:14:00.000+02:00

Vstáváme v šest ráno, rychlý balení a vyrážíme na trail. Joska s Romanem míří na Mt. Asinibone a naše partička, kde je Zdeňek s Bárou a Jirka a já jdeme na přechod napříč Rockies. Ráno mrzne, ale vycházející sluníčko začíná rychle pálit. Brzy míjíme cedule "Pozor Grizzly, nebezpečí atd." Jirka je šťastnej, že má svou rolničku. Zanedlouho vidíme i medvědí hovno. Není v něm ale žádná rolnička a tak si nejsme jistí, jestli je to opravdu medvědí hovno. Zastavujem u nějakého rančerského srubu, kde sušíme věci a děláme inventůru zásob. Po panice, kdy jsme si nevzali moc jídla k Lake Luis se každý raději vybavil. Zjišťujem, že smrt hladem nám opravdu nehrozí, zato zdravotní potíže z přejídání ano. Ač jsme našli houby, vylepšuju je klobásami z mých 4kg zásob masa. Plánujeme další cestu. Buď bychom mohli jít kratší a rovnější cestou, kde toho moc nebude, nebo výrazně delší cestou kolem jezer a přes nějaké sedlo. Volíme delší variantu. Sluníčko svítí a krása střídá nádheru. Bára chce koupačku v jezeře, ale jediné které zatím míjíme je hluboko pod námi. Cesta se nejprve pomalu a potom stále prudčeji a prudčeji zvedá. Pak začínaj klasické výstupové serpentýny. Slunce pere jako blázen a my nemáme už vůbec žádnou vodu. Bára se žene vpředu a my s jazykama na vestě bojujem s žízní a bolestí nohou. Vrchol se zdá naprosto v nedohlednu. Ani nevím jak, ale dokázali jsme to. Za sedlem sbíháme do údolí k jakémusi resortu, kde zjišťujem, že další cesta je uzavřena a musíme brutální oklikou. Nacházíme nějakou bahnitou kaluž, kde se nadšeně rácháme. Sluníčko už pomalu zapadá a my objevili nádherné ledovcové jezero a litujem, že jsme se už koupali. Když už nohy opravdu nemohli došli jsme k ceduli, která hlásala, že stanovací kemp je 4km daleko. Shodli jsme se, že tentokrát dáme ten kemp a vyrážíme. Po kilometru je další ukazatel. Kemp 4 km. Nadáváme na ležérní přístup kanaďanů k udávání vzdáleností a jdem dál. Po dalším kiláku nás cedule "kemp 4km" už vyvádí celkem z míry. Před náma se otevřela naprostá pustina s cestičkou vinoucí se kam až oko dohlédne. Jezero u kterého měl být ten slavný kemp je v nedohlednu. Ač to byly poslední 4 km bylo to o 4km dál, než jsme ten den měli ujít. Bolest nohou začíná být naprosto neůnosná. Chodidla pálí a po zastavení už je témeř nemožné se rozejít. Bolest přechází z chodidel do nohou a zpět. Záda jsou v jednom ohni. Jirka se nás snaží povzbuzovat vyhlídkou na barbecque v kempu. Já si jen představuju jak tam dojdu a upadnu obličejem na zem a zůstanu ležet. Pustina se zdá naprosto nekonečná, přesto jsme to nakonec zvládli. Došli jsme do kempu už téměř za tmy. V nohou odhadem 35 km. Kemp je v podstatě jen cedule hlásající, že tam máme do kasičky hodit obálku s 10 dolary za osobu a útržek připojit na stan. Ještě tam je teda kadibudka a tyč na kterou se věší jídlo kvůli medvědům. Je už zase strašlivá zima. Vaříme čaj a večeři a zalézáme do stanů. Spím s Jirkou v jeho stanu, který je spíš pro dojem, než že by sloužil k jakémukoliv jinému účelu. Táhne do něj a je tam strašná zima.

Lake Luise

2011-09-09T19:11:00.000+02:00

Ráno vstáváme o půl sedmé. Kluci si vypráví, jak je v noci vyděsily zvuky praskajících větviček. Něco se zjevně blížilo ke stanům.
"Když ten medvěd rozsvítil čelovku, tak to snad muselo bejt slyšet, jak mi spadl kámen ze srdce," komentoval to Jirka.
Vaříme čaj a Jirka jde pro Zdendu s Bárou, kteří spali v lese.
"Tak co? Už jdou?"
"Ne, jsou tam roztahaní po půlce lesa, není to hezkej pohled," vtipkuje Jirka.
Vaříme čaj a jedem zpátky na Lake Luise. Bára zkouší prodávat třešně a já se Zdendou prozkoumáváme superluxusní hotel, co tam stojí na břehu. Kluci se konečně dovolali a jedou se podívat na ten karavan. Vrací se v jednáct s tím, že ho kupují a že to budou zařizovat celej den. Domlouváme sraz na čtvrtou a kluci odjíždí. Já s Jirkou, Zdendou a Bárou jdeme na trek po okolí jezera. Jirka je unešen z výhledů a stále opakuje "No jo! Kanada!" a všechno fotí. Procházka je to fakt nádherná. Vysoko nad jezerem blbnem s veverkama a pak se vydáváme na ledovec. Přichází zpráva od Josky, ať zavolám chlapíkovi, že to zařídí až ve středu, protože dnes je všude zavříno. Nabízíme se, že jim peníze vyberem, ale nechtěj. Volám a dohaduju to. Původně jsme chtěli jít hned zpět, ale když je to zařízeno vydáváme se na ledovec. Jirka se v půli cesty vzpříčil, že dál nejde a že tam na nás raději počká. My dem dál, když najednou slyšíme brutální hřmění. Z ledovce padá obrovská lavina do údolí. Úžasnej zážitek. Dorazili jsme až k chatě pod ledovcem a zjišťujem, že to nemůžem stihnout do čtyř zpátky. Vymejšlíme výmluvy pro Romana, ale raději nasazujem brutálně ostré tempo a až u lesa si uvědomujem, že jsme přeběhli Jirku.
"Hele on tam nebyl ne?"
"Mohl tam bejt, on šel nahoru k těm vodopádům se natáhnout, třeba tam chrápe."
"Ty vole, my ještě nikam nevyrazili a už ztrácíme lidi," smál se Zdeněk.
"No každopádně buď šel napřed a máme průser, proč my přijdem pozdě a nebo je tam a máme průser, že jsme ho ztratili," uzavírám naši situaci.
Postupně nám to přijde strašně vtipný a chechtáme se tomu.
"Jen nevím, jestli to Romanovi taky přijde k smíchu," směju se.
"Ho vidím s tím jeho zabijáckým pohledem koukajícím z pod kšiltovky," říká Zdeněk.
"Jo, přijdu k němu a řeknu mu: "Co tak koukáš? Ty si ho taky ztratil!" směju se.
"Nebo tam najdem na parkovišti jen naše baťohy," glosuje to Bára.
Celou cestu zpátky vybuchuju smíchy a prosím ostatní, aby mě schovali, že lidi nemaj rádi, když přijdu pozdě a šklebím se jak měsíček.
"Kdy myslíte, že přijde na to, že jsme ho tam nechali?" ptá se Zdenda.
"No, podle mě se západem slunce mu to začne bejt podezřelý," směju se.
Nakonec jsme dorazili deset minut po čtvrté a na parkovišti potkáváme Jirku. Kluci s autem nikde. Za půl hodiny nás ale našel Joska a tak jsme mohli jet dál.
Jedem nakoupit do Safeway a pak už míříme na parkoviště odkud chcem zítra startovat na náš třídenní přechod hor.
Jedeme gravelkou, když najednou vidíme u krajnice malého medvěda kterak si pochutnává na bobulích nějakého keře.
"Nezastavuj! Nezastavuj!" volá Bára.
"Zastav vole!" křičí Roman.
Joska zastavuje auto a my nejdřív fotíme a točíme medvěda přes okýnka v autě. Roman pak vyskakuje ven a za ním se hrnu i já s Jirkou a Zdendou. Stojíme tak 10 m od medvěda a nadšeně si ho točíme a fotíme. Jemu je to buřt. Po filmařské zastávce skáčem zpátky do auta a jede se dál.
"Viděl jsem medvěda! Můžu klidně spát," raduju se.
"No, to já zas právě neusnu," stěžuje si Jirka.
Cestou jsme viděli ještě losici s losáččatem a přejem si ještě vlka nebo pumu, ale nemáme už tolik štěstí.
Zastavujem na parkovišti a Roman vyskakuje a šacuje medvěduodolnej kontejner, co tam stojí.
"Co to dělá?" ptá se Jirka nevěřícně.
"Nakupuje," směje se Joska.
Roman objevil velkou krabici od McDonalds, kde byly fruka, jabka, sendviče, zelenina, dresingy, koláčky, no prostě to byl neskutečně úspěšněj "nákup".
Začíná se stmívat a my vaříme všechno maso co nám zbylo. Po parkovišti se rozhlela mohutná vůně pečeného masa a z lesa se najednou začaly ozývat štěkavé skřeky. I když nevidím důvod proč se bát medvědů, když je člověk ve stanu a nemá u sebe žádný jídlo, neměl jsem z toho nejlepší pocit. Po vydatné večeři zalézáme do stanu a tématem jsou opět medvědi.
"Prej to není tak zlý," tvrdí Jirka.
"A na to si přišel jak?" ptá se Roman.
"Na záchodě to psali."
"Jo, medvědím drápem to tam je vyškrábaný ne? "NOT SO BAD"" chechtá se Roman.
S představou medvěda, kterak popisuje veřejné záchody brzy usínáme.

Směr Rockies

2011-09-09T17:55:00.001+02:00

Vstáváme zase až kolem sedmé. Joska vypadá, že každou chvílí umře. Jen sedí a zírá do zdi a drží se za hlavu. Opakuje, že ztratil dva dny. Kluci vyráží do Rockies a nakonec se uvolili, že mě berou s sebou. Byl jsem z toho trochu překvapenej, protože jsem jel za Joskou a bylo domluveno, že jak skončej vyrážíme spolu někam cestovat. Oni se ale takhle domluvili i se Zdendnou, Bárou a Jirkou. V autě sice bylo místo jen pro pět lidí, ale nakonec jsme se tam všichni porovnali a já seděl na baťozích.
Loučení bylo srdečné. Hlavou mi zněla písnička "Goodbye all the people, there is nothing you can say..." Strašně nerad jsem opouštěl tohle místo a tyhle lidi. Zažil jsem tu nejsilnější pocity svobody a nezávislosti v životě. Způsob života těhlech lidí se mi strašlivě zamlouvá. Žití z toho málo co je, užívání si naplno a plnými doušky, nezávislost a svoboda. Ale výprava slibovala zažití té pravé Kanady, skal, treků kolem jezer, spaní v medvědích oblastech a tak jsem se docela těšil.
První zastávka je ve Vernonu na nákupy. Já zašel do HSBC bank zkusit získat nějaké ty prostředky. Když jsem u přepážky oznámil, že jsem Premier customer, tak mě hned uvedli do salónku a nabídli čaj. Ujala se mě sympatická bankéřka, která se ke mě chovala fakt jak k nějakýmu významnýmu zákazníkovi a ne jak k týpkovi s čírem, ve smrdícím týden nošeném tričku a špinavejch kalhotech. Za půl hodiny mi zřídili kanadskej účet, vydali mi kartu a nabyli ho 2000 dolarů emergency cash.
Po nákupech pokračujem směrem na Banf a v autě panuje výborná nálada. Telefon jsem ještě nechal zaplý, kdyby se něco dělo kvůli peněžence. Najednou mi volá někdo z Anglie, přemýšlím zda to mám zvednout, protože to zavání starostma z práce, ale nakonec jsem to zvednul. Volali mi z HSBC v Anglii, že jim volali z kanadský banky v Kelowně, že tam někdo předal moji peněženku a že mi do mailu posílaj kontaktní údaje. No hustý. Řekl jsem jim, že si ji vyzvednu asi až za týden a moc a moc jsem poděkoval. Tak jsem se celej včerejšek stresoval úplně zbytečně. S ještě lepší náladou pokračujem dál. První setkání s přírodou zajistil los, kterej zvědavě vykukoval z lesa u dálnice.
Kluci shání větší auto a tak prozkoumáváme T3 s cedulkou ON SALE, kterej parkuje u nějakýho domku. Majitel za něj chce 2.5 tisíce což je moc a tak jedem dál. Kousek před Banfem stojí u dálnice luxusní karavan. Zastavujem a prohlížíme ho. Je odemčený, takže je možné prohlídnout si vybavení a všechno. Neuvěřitelné, u nás by tam nestál takhle ani pár hodin. Zkoušíme se dovolat majiteli, ale nebere to.
Jedem k Lake Luise, kde se Roman snaží prodat dva buckety třešní, co natrhali ještě z těch zbytků za domem. Prodali jsme ale jen dvě krabičky po 10ti dolarech. Já zkusil jednu ochutnat, ale začal jsem se dusit. Pesticidy, kterejma jsou tyhle třešně bohatě pokryté mi asi nesedly. Z Lake Luise jedeme na parkoviště u trailu, kde vaříme večeři a stavíme stan, ač je to tu zakázané. Jirka se strašně bojí medvědů a tak je hlavní téma večera jasné. Usínáme s napnutýma ušima.

Piva na Higway 97

2011-09-08T18:50:00.000+02:00

Ráno mě budí nezvyklé vedro. Vstávám a zjišťuju, že už svítí sluníčko a je sedm hodin. Snad ještě nikdy jsem tu nespal tak dlouho a sluníčko jsem vždycky viděl vycházet. Třešně jsou dotrhány a domem vládne pohoda. Většina lidí vyspává. Partička kolem Dealera pokuřuje bong a z repráků hrajou nějaký francouzský šansóny. Udělal jsem si obligátní čínskou polívku k snídani a otevřel si pivko. Ani jsem nestihl vychutnat tu pohodovou atmosféru, když se odspodu přiřítil Joska s Jirkou. Joska do sebe naklopil vodku co včera dali Clio a během okamžiku byl zase kantáre. Pouštíme Divokého Billa a já simultálně překládám písničky do angličtiny. Joska s Jirkou zkouší střílet ze vzduchovky, ale poté co malém zastřelí jednoho pickera a Jirka si skoro uskřípne palec při nabíjení toho naštěstí nechávájí. Dávám s nima pár pivek a přesunujem se na spodní squat. Joska je v totálně punkové náladě. Cesta vede nad dálnicí a Joska najednou zabočil dolů a seběhl prudký kopec a rozsekal se v příkopu před dálnicí. Na ramenou nesl 12ti pack piv a ten dopadl na dálnici a piva se rozletěla jako kuželky. Auta stála a řidiči nevěřícně zírali. Joska se vyhrabal z příkopa a začal sbírat plechovky z dálnice. Ze všech stříkalo pivo, tak dvě čapnul a nechal si je stříkat do pusy, na vlasy a vůbec. Vybavila se mi jeho slova: "S pivem tady musíš bejt opatrnej. Když tě chytnou s plechovkou na veřejnosti cvakneš pokutu 150$." Jen nevěřícně jsem sledoval jak se motá mezi stojícími auty a sbírá další plechovky a rve je do roztrhané krabice.
Řidiči způsobně počkali, až si pankáč dosbíral svá piva a pak se provoz zase rozjel. My dorazili na Green House (spodní squat), kde Joska předal Zdeňkovi jeho 12ti pack. Párty se zase rozjela. Joska byl hlavní hvězda. Roxanne se mu snažila věnovat, ale Joska se během chvíle zase zřidil jak zákon káže a najednou skotačil na střeše Green Housu. Efektním kotolulem skočil dolů a vyžádal si další pivo. Pak klasicky odpadl a zůstal ležet rozplácnutej před vchodem. Jirka snaživě donesl propisky a všichni se jali vylepšovat Joskovu vizáž. Roxanne s Clio měly zase záchranářské tendence a když dorazil Roman s autem narvali Josku do auta.
"Nehýbejte s ním! Může mít něco s páteří!" křičel sem na ně.
"Vážně?" zeptala se mě se starostí v hlase Roxanne.
"Ne, ale poblije se," konstatoval jsem.
Podařilo se nám ho ale převézt na Red House, kde jsme ho pohodili u sadu. On automaticky zaujal bezpečnostní polohu a my mu jen podepřeli hlavu dekou.
Já se začal příjemně rozjíždět a chtěl jsem jít koupit další pivka. Nikde jsem ale nemohl najít peněženku. Pojalo mě temné podezření. Snažil jsem se vybavit, kde jsem ji měl naposled. Bylo to v Liquer Storu. Pak jsem si ji dal asi do kapsy u kalhot. Jenže jsem měl Alfrédovy kalhoty a ty měly mizerné kapsy, ze kterých všechno padalo. Přesto jsem znovu a znovu prohledal vše co jsem mohl. Nikde nebyla. Zaběhl jsem na Green House a ptal se lidí, jestli ji třeba nenašli u ohně. Nikdo o ničem nevěděl. Dobrá nálada mě rychle přešla. Ještě jednou jsem vše prohledal a pak jsem zapnul telefon a volal do banky, aby mi zablokovali karty a co mám jako dělat. Byl jsem bez peněz, bez řidičáku a kdo ví bez čeho ještě. Poradili mi aspoň, že když zajdu do jakékoliv pobočky HSBC, tak mi dají 2000$ emergency cash. Zbytek dne jsem už nepil. Večer jsem si vzal auto a šel jsem projet Winfield, jeslti někde nezahlédnu auto tý holky co mě vezla stopem. Byla dost velká pravděpodobnost, že mi peněženka vypadla v jejím autě, ale bohužel v ní nebyl žádný telefonní kontakt na mě. Ptal jsem se po hospodách a tak, ale nikdo jí bohužel neznal. Poradili mi ale ať zkusím druhý den obvolat všechny fotostudia v Kelowně, že tam bych na ní mohl narazit. Poděkoval jsem a na Red Housu jsem prošel všechny fotostudia co byly na netu a napsal jim maila. Po setmění se vzbudil Joska.
"Já jsem ztratil den," prohlásil.
"No, ty jsi ho spíš zkomprimoval do dvou famózních hodin," smál jsem se mu.
Podíval se na video, kterak sbírá piva na Higway 97 a vyrazil zase kalit na spodní squat. Já zůstal na Red Housu a bavil se s lidma co tam byli. Quebečani uvařili nějaké francouzské karrí /ne kari/ a Knírač se mě snažila balit. Vzpomněl jsem si na Romanovo: "Nevypadám jako Brad Pit, ale vodsaď pocaď" a snažil se jí uniknout.
Můj úkryt v kuchyni se moc neosvědčil. Tu okupovaly Číňanky, které taky měly daleko k ideálu asijských krásek. Nejdřív se se mnou všechny fotily, protože prej vypadám jako Thaiwanská rocková star. Poté co jsem si později oblékl pončo jsem prej zas vypadal jako tygr a kdykoliv mě potkaly, tak dělaly zvuky tygra a naznačovaly sekání drápy. Zapadl jsem raději na verandu k huličům a nabídl jim svou whisky. Oni mi výměnou nabídli potáhnout z jejich megabongu. V kuchyni mezitím Izraelec kuchtil cheesecake. Půjčil si od nás cukr, takže mě pak zavolal na ochutnávku. Nakonec se rozdělil se všemi co tam byli. Třešňovej cheesecake byl prostě pohádkově výbornej. Kecáme ještě na verandě a ze mě pomalu padá naštvanost ze ztráty peněženky. Někdy po půlnoci se přikolébal Roman zavěšenej mezi Clio a Roxanne. Joska dorazil o něco dřív, nic neřekl a omdlel na mém gauči venku. Tak jsem spal na jeho posteli.

On the road again

2011-09-07T18:45:00.000+02:00

Kolem půl páté se na obzoru začalo objevovat světlo. Počkal jsem na mezeru v přeháňkách a přesunul se pod přístřešek, kde měli uskladněnou sůl. Rozvěsil jsem tam spacák a stan a v mokrých věcech jsem klepajíce se zimou ládoval nějakej salám a chleba. Stále pršelo. Přemejšlel jsem, zda čekat, nebo jet. Vypadalo to ale na lokální přeháňku a na obzoru se zdálo být lépe. Nasoukal jsem promáčené věci do kufrů na Harleji, motor zaržál a já jel skrz kapky deště směrem k obzoru. Byla mi strašlivá zima, byl jsem promočený a prokřehlý. Ruce a nohy jsem skoro necítil. Po dvou hodinách jízdy jsem zahlédl otevřené Café. Zabrzdil jsem a chtěl tam odbočit. Harlej se naklonil, já hodil nohu na zem, abych ho vyvážil, ale byla tak promrzlá, že jsem na ní nedokázal stát, takže se motorka pomaličku poroučela k zemi. Seskočil jsem a chtěl ho zvednou za řidítka, ale bylo to bez šance. Nakonce jsem ho chytil za rám a z dřepu ho postavil. Zraněnou nohou projela ostrá bolest a mně se zatmělo před očima. Podařilo se mi s dalším bolestivým bodnutím nohu přehodit přes sedlo a motorku stabilizovat. Pomaličku jsem dojel k benzínce a tam ji postavil. Nabral jsem benzín a nechal si udělat obrovskej kelímek horkého čaje. Ten jsem tam klepajíce se usrkával mezi regály.
Čaj mě ale postavil na nohy, počasí se taky umoudřilo a tak jsem mohl zase vyrazit. Joska mi říkal, abych byl zpátky do dvanácti, protože dneska maj poslední den a on chce začít chlastat hned jak to půjde. Nikde jsem teda moc nestavěl a jel jsem na jeden zátah až do Kelowny. Sluníčko vyšlo a já začal usychat. Krajina byla nádherná, silnce prázdné a na Harleji se prostě jezdí úžasně. Kolem jedenácté jsem byl v Kelowně a zamířil jsem rovnou do Oyamy na Red House. Za Kelownou stál nějakej mladej skejťák se skejtem a žonglovacíma paličkama. Když jsem u něj zastavil, tak na mě nevěřícně zíral.
"Pojeď!" vyzval jsem ho.
"Nemám helmu? Co policajti?" ptal se.
"Jak dlouho tu stojíš?"
"Dvě hodiny."
"Tak to asi risknem ne?"
Narvali jsme ty paličky do kufru, on čapnul skejt a sednul si za mě. Ve Winfieldu sesednul a město, kde bejvaj cajti projel radši na skejtu a já ho zase nabral za městem. Vystoupil v Oyamě a byl hrozně happy.
Já vyjel k Red Housu, kde jsem zaparkoval motorku, poklidil a dal vařit brambory. Joska psal, že dorazej pozdě a tak jsem se dal do dopisování deníčku na verandě. Zrovna když jsem kontroloval jídlo v kuchyni rozrazil dvěře nějakej starej borec s poďobanou tváří a nosem a šedivějícími vlasy. Jen se prohnal kolem mě a zamířil do vintra domu. Ozývaly se výkřiky: "FUCK! What the hell? Oh my god, no!" a další. Poté co prořval zbytek domu se vrátil do kuchyně, ukázal na mě obviňujícím prstem a ostře se zeptal:
"Kdo seš ty?! Ty tady pracuješ?"
"Ehm, já, ehm, spíš jako, no né. Já jsem tu na návštěvě," potil jsem se a vybavoval si nápis u dvěří: "Návštěvy jsou přísně zakázány. Bez vyjímek!"
"Na návštěvě? Jak to?" dorážel chlapík.
"No, je to domluvený s Denis, prej když se budu starat o dům a uklízet tady..."
"Ty tu uklízíš?" zeptal se náhle úplně zjihlým hlasem.
"No, jo."
"Tenhle dům je jeden velkej bordel! To je můj dům víš?! Tak tu uklízej, chce to vzít odzadu dopředu, prostě celý, vždyť je to šílený!"
"Vypadalo to tu daleko hůř," snažil jsem se ho uklidnit, "vy ste asi Alfred, že?" vzpomněl jsem si na jméno majitele všeho okolo.
"Jo, a ty jsi kdo?"
"Míla, ale říkaj mi Hobbit."
"Hmm, já ti budu říkat Will," prohlásil rezolutně a já se nehádal.
"Hele Wille, čí je ten Harlej venku?"
"Můj," odpověděl jsem skromně. Alfréd se najednou úplně zatetelil.
"No to je skvělý! To mám obrovský štěstí! Pojď honem!" táhl mě ven. Napadlo mě, že se chce asi projet a byl jsem odhodlanej ho nechat, ale táhnul mě do svého pick-upu.
"Já totiž koupil svojí přítelkyni Harleje víš!" vysvětloval mi, zatímco mě vezl neznámo kam. "No a von je rozbitej. A víš co? Já vím o motorkách naprostý hovno! Ale to před ní samozřejmě nemůžu přiznat. To snad chápeš?"
"Vím naprosto přesně, jak se cítíš," ujistil sem ho a rozhodl se nepřiznat, že o motorkách toho vím možná ještě míň než on.
"To je fakt super, že jsem na tebe narazil! Já si s tím už vůbec nevěděl rady. Strašně dík za pomoc!" šveholil nadšeně a já tiše doufal, že tam bude něco naprosto zjevně rozbitýho, co bych dokázal spravit i já.
Dorazili jsme k jakési stodole, kde stál nádhernej Harlej. Ukázalo se, že celá závada spočívá v tom, že nejde zařadit neutrál. Měl totiž zařazenou trojku a bloklou převodovku, takže nešlo už řadit níž a myslel si, že je na jedničce. Stačilo s motorkou trochu popojet a nakopal jsem tam bez problému neutrál. Alfrédova radost neznala mezí. Stále opakoval, že přítelkyně je 55 kilo těžká, ale když se naštve, tak je fakt nebezpečná a že jsem mu zachránil život.
"Wille, ty seš vysokej, tobě by mohly bejt," prohlásil najednou a přitáhl krabici s obnošenejma kalhotama. Děkoval jsem za ten dar a snažil se nějak naznačit, že bych chtěl zpátky.
"Zkus si je! Zkus si je!" nabádal mě Alfréd nadšeně. Poslechl jsem a oblékl si jedny kalhoty. Padly mi super.
"No vidíš! Ty ti sednou. Já vím, sou to šunky, ale na práci budou skvělý!"
Ujistil jsem ho, že sdílím jeho názor, ale že na domě je spousta práce. Hodil mě do auta a odvezl zpátky. Před Red Housem mi ještě předvedl jak venčí psa. Vypustil ho ven a jezdil pickupem kolem sadu a piskal a pes lítal napříč sadem za ním.
Pak konečně odjel. Já dovařil baštu a protože pickeři stále nepřicházeli musel jsem odvézt Harleje zpátky do půjčovny sám. Když jsem na něj nasedal, tak jsem si ještě zkontroloval kapsy, abych tam neměl klíče od auta. Byly prázdné. Už jsem odjížděl, když jsem si vzpomněl, že peněženka zůstala v mých kalhotech při tom převlékání. Vběhl jsem do domu, popadl kalhoty tak jak byly a hodil je do kufru u motorky. Harleje jsem vrátil a Joska mi zrovna psal, že pro mě jede. Šel jsem nakoupit do Liquer storu pití na večer. Joska chtěl nějaký levný víno, ale já nikde nemohl najít obdobu našeho krabičáku.
"Hledáte něco?" zeptala se mě úslužně prodavačka.
"Ano, někoho kdo rozumí vínům," nezaváhal jsem.
"Vydržte moment," požádala mě a za chvíli přitáhla nějakýho chlapíka.
"Co byste si přál za víno?" zeptal se mě profesionálním tónem.
"Nějakou absolutně nejlevnější, ale silnou sračku co tu máte. Takovej Black Ice mezi víny," sdělil jsem mu své přání. Chlapík se na mě nepodíval zrovna dvakrát hezky, ale ukázal na čtyřlitrové luxusní krabice s tím, že to je nejlevnější co mají. Nákupu byly dvě velký bedny. Vyvlekl jsem je ven z obchodu a čekal na Josku.
'Neviděl jsi prosímtě někde klíče od auta?' pípla mi najednou zpráva od něj.
Polil mě studenej pot a vytáhl jsem druhé kalhoty z baťohu. Rychlá prohlídka odhalila klíče v kapse.
'Vidím je právě teď. Držím je v ruce.' odpověděl jsem.
Šel jsem zkoušet stopa, ale s těma bednama to byla prekérka. Rozhodl jsem se přejít na lepší místo. Bedny byly těžký a nešly pořádně nést. Stále jsem je musel pokládat na zem a znovu brát. Stopoval jsem asi dvě hodiny, když Joska psal, že sehnal jiný auto a jede pro mě. V tu chvíli mi zastavila sympatická holčina. Napsal jsem mu, že už mám stopa a naskočil do čekajícího Forda. Holka byla fotografka z Winfieldu a bylo jí líto jak tam stojím, když už se stmívalo. Hodila mě až do Oyamy. Já dotáhl ty proklaté bedny na Red House a hned začal popíjet a vypravovat příběh s Alfrédem. Za chvíli dorazil Joska a hned načal víno co jsem mu koupil. Všichni se radovali, že třešně skončily a párty se dnes začala velkolepě rozjíždět. Postupně ale mizeli lidi z Red Housu, vždycky někdo prohlásil, že de dotáhnout lidi ze spodního squatu nahoru a zmizel. Vyrazil jsem tam nakonec taky a našel jsem místo, kde se ty lištičky hromadily. Dole hořel obrovskej oheň hrála kytara a pilo a hulilo se jako o závod. Byla tam spousta lidí, které jsem ani neznal. Zábava byla skvělá. Joska se odbrzdil a rozjel to ve velkým a následně to zalomil přes lavičku a totálně vytuhnul u ohně. Roxanne z toho byla dost rozhozená.
"He is completely useless!! - Je naprosto nepoužitelnej!" nadávala, "pokaždý se ožere a usne!"
"To je českej způsob sexu," smál se Jirka.
"To je způsob na houby!" rozčilovala se Roxanne. Pak se neustále snažila něco s Joskou dělat a 'zachraňovat ho'. Opakoval sem jí, ať si ho nevšímá, že se vychrápe a přejde na Red House. Nedala si říct a nakonec se jí s Clio podařilo Josku vzbudit a odtáhnout k Jirkovu karavanu. Ten byl zamčenej a holky začaly shánět klíče. Joska ale znal trik na otevření a za chvilku byl vevnitř a holky ho uložily k Jirkovi na postel.
"Poblije se ti tam," varoval jsem ho. "Byl by v pohodě, ale hejbali jste s ním, takže teď se poblije."
Jirka se na mě podíval zkoumavým pohledem a po chvíli přemejšlení ho šel raději přestěhovat do jiný místnost. Za chvíli ho šel zkontrolovat a hlásil:
"Poblil se. Přišel jsem tam a on byl na čtyřech a lítalo to z něj na všechny strany. Přesunul jsem ho o další místnost a dal mu kýbl."
"Už bude v pohodě," ujistil jsem ho.
Totálně opilí jsme se s Roxanne a Clio domotali na Red House, kde jsme ještě kecali dlouho s ostatníma. Usnul jsem na svém oblíbeném gauči na verandě.

Zmokneš

2011-09-06T18:40:00.000+02:00

Klasickej budíček ve čtyři ráno. Joska jako téměř vždy je první na nohou. Roxanne vstává z gauče kde spali s Joskou a naštvaně prohlašuje:
"Celej barák plnej prázdnejch postelí a my se tu mačkáme na jednom gauči. A pro co? Pro nic!"
Snídáme a já se snažím balit. Nakonec jsem do brašen Road Kinga narval stan, karimatku, spacák i pončo. Víc se tam už ale skoro nic nevejde a já nechci jet s baťohem. Původně jsem chtěl vyjíždět s ostatními, ale autobus přijel ještě za tmy. Čekám na svítání a pak startuju Harleje a vyrážím směr Vernon. Motor nádherně přede a Harlej polyká první kilometry. Slunce vychází nad údolím Okanagan a já myslím na varování chlapíka z půjčovny, že při východu a západu slunce je největší nebezpečí srážky s jelenem. Čerstvě sražený jelen u silnice mu dává krutě za pravdu a já napínám oči, abych případně stihl zareagovat.
Je brutální zima a já zhýčkanej středomořsky letním počasím v Okanaganu jsem se pořádně neobléknul, takže za chvíli jsem slušně promrzlej. Beru si pončo přes koženou bundu a šátek. Pak konečně vychází sluníčko a na mě přichází únava. Po dvou mikrospáncích vzdávám snahu dorazit až do Nakuspu a zastavuju na prvním odpočívadle. Tam jsem si sedl tak jak jsem byl za betonovou bariéru a během chvilky usnul.
Nakuspem jsem jen projel, prohlédl si pláž a zamířil směrem na Sandown - mrtvé město. Objev stříbrné rudy v okolí Sandownu na konci devatenáctého století měl za následek prudký rozvoj tohoto bohem zapomenutého místa. Během kratičké doby mělo město 5000 obyvatel, obchody, školy, herny, kasína, bary, domy pochybné pověsti, prostě všechno co k takovému městu patří. Během pár let se ale zhroutil trh se stříbrem a město začalo umírat. Dnes už je to jen pár původních budov, celý vlak s parní lokomotivou, který tam kdysi dojel, ale za ním se zbortily koleje a nikdo už je nikdy neopravil a ani neodtáhnul ten vlak. V jedné z budov je muzeum s velmi rázovitou stařenkou, která živě podá celou historii Sandownu. Zajímavou prohlídku jsem zakončil svačinou a vyrazil na další cestu. Zajel jsem se podívat do jednoho resortu s horkými prameny, ale nohu zatím nesmím koupat, takže jsem jel dál. Sluníčko svítilo, na obzoru se rýsovaly majestátné hory a higway kopírovala břehy obrovského jezera. Byla to zkrátka úžasná pohoda.
Kolem páté jsem dorazil do Nelsonu, kde jsem si koupil pár Plzniček a pak jsem jel najít místo na spaní. Objevil jsem slibné místo u jezera, ale začínala tam nějaká stezka pro venčení psů, takže tam každou chvíli proběhnul nějakej otravnej čokl. Druhej flek jsem našel za bránou a zákazem vstupu. Tam ale zase byla nějaká partička mlaďasů. Čekal jsem až odejdou, ale neměli se k tomu. Nakonec jsem tam šel i tak. Pozdravil jsem je a nabídnul jim plechovku Plzně. Vděčně přijali a nechali mě sednout k nim. Trochu jsme pokecali, trochu zahulili a dopili pivka. Kluci pak vyrazili na nafukovacím člunu ještě rybařit. Když se na samou tmu loučili, tak se mě ptali, kde budu spát.
"No tady," odvětil jsem.
"Zmokneš," prohlásil jeden z nich lakonicky.
"Houby, koukni jak se to vyčasilo," ukázal jsem na čistou oblohu.
"Hlásili déšť, good luck!" pokrčil rameny a za chvíli byli pryč. Zvážil jsem stavbu stanu, ale nechtěl jsem být nápadný a už jsem byl moc unavený. Natáhl jsem si karimatku, vlezl do spacáku a za chvíli sem spal.
Za pár hodin mě probudily kapky deště. Zaklel jsem a vyrazil k motorce pro stan. Než jsem se s ním vrátil, tak přestalo krápat. Pomyslel jsem si, že to jen zahrozilo, hodil si stan pod hlavu a za chvilku zase spal.
Podruhé mě probudil už seriózní slejvák. Byl jsem ale úplně grogy. Vytáhl jsem jen první věc co jsem nahmátl v obalu od stanu, nějak ji přehodil přes sebe a spal dál. Bylo to tropiko. Chvilku fungovalo, ale pak to vzdalo. Probral jsem se už v dost promáčeným spacáku. Našel jsem správnou část stanu a hodil ji přes sebe. Lilo jako když konve obrací. Na celtovině se dělaly jezírka, která jsem si při každém otočení neomylně vylil na sebe. Budil jsem se stále zimou a mokrem, ale znovu a znovu usínal. Byl to ten druh spánku, kdy se člověk modlí, aby už začalo svítat a on mohl konečně vstát.

Harley

2011-09-05T18:27:00.000+02:00

Vstáváme ve čtyři ráno. Domem vládne klasickej ranní ruch a z verandy je cejtit závan marihuany. Kolem páté přijíždí autobus a všichni zmizí. Dal jsem si prát prádlo a poklidil jsem na baráku. V osm mám dopráno a uklizeno a vyrážím do Kelowny domluvit půjčení motorky. V půjčovně maj posledního Harleye, Road Kinga. To je přesně ten, co jsem chtěl. Domluvil jsem se s nimi, že si pro něj mohu odpoledne zajet, nakoupil jsem v Superstoru a jel zpátky na Red House. Je tam partička z karavanu a dobře se bavíme. Kolem jedné se vrací pickeři a po obědě jedem s Joskou pro Harleye. Nebudu vám lhát, měl jsem strach, když jsem na něj poprvé usednul. Je to obrovská a těžká bestie a chlapík co mi ho půjčoval neopomněl zdůraznit, že platím úplně za všechno co bych tam mohl poškodit nebo poškrábat. Bez nehody ale dojíždíme až na Red House, kde je nikdy nekončící párty. Šéf sadů Roger prý prohlásil, že pickeři musí mít každej osmej den volno, jinak začnou chlastat každej den. Měl pravdu, ale to volno jim nedal. Přidáváme se a grilujem klobásky a popíjíme pivka. Zase jdu spát až v jedenáct. Joska usíná s Roxanne na gauči.

Pickerem na den

2011-09-04T18:25:00.001+02:00

Ve čtyři hodiny mě Joska budí na gauči venku. Rozhodl jsem se, že natočím "den Pickera". Beru kameru a natáčím ty každodenní rituály. Rozespalé obličeje v kuchyni, frontu na koupelnu, Švéda co venku balí jointa, či Dredaře co nabíjí bong. Dealer si dává ranní cigaretku a někdo otevřel pivo. My dáváme instantní nudle a Roman, jako každé ráno nemluví a vypadá, že někoho brzy zabije.
Když ostatní odjeli autobusem, sedám do auta a jedu na spodní squat. Ten vypadá o hodně drsněji než ten náš. Na špinavém černém sporáku se smaží nějaké vajíčko. Ale stejně jako u nás, všude kolem je spousta skvělejch lidiček. Zdravím Kabróny a holky co chodí k nám nahoru na párty. Někdo rychle dospává na lavici, jiní už sedí venku a čekají. V dáli se objeví světla a oblak prachu.
"Bus is here!" a během chvíle je všude prázdno a ticho. Sleduju autobus až do sadu. Jdu s ostatníma nahoru a všechno točím. Dneska vyšel obzvláště špatnej sad. Roman dostal první strom a hned nadává jak špaček: "CLIO! Ty píčo! Co to je tohle?! Tam já ani nelezu!"
Po chvíli tam mává bucketem s asi pěti třešněma:
"To je všechno co na tom zpíčeným stromě bylo! To už snad někdo trhal ne?!"
"I am not picking the trees!" brání se Clio.
Roman držkuje, ale začíná trhat. Kolem se ozývá spousta hudrování a stížností.
Stromy jsou na třešně fakt chudé. Nikdo mě nevyhání a tak jsem popadnul jeden bucket a začal trhat. Nemůžu s tou nohou moc na žebřík tak trhám spodky a Joska s Bárou dělají vršky. Je u toho docela zábava. Bára si chválí, že je s náma. Jinak by se na to dneska prej vykašlala, když viděla ty stromy.
Někteří to po chvíli vzdávají a jdou si ubalit. Jiní si lehnou pod strom a spí.
Max mi půjčil svůj harness a tak trhám jak pravej picker. Stromy jsou mizerný, ale bavíme se a čas nám rychle utíká. Já rozdávám své plné buckety Báře, Joskovi a dalším co jdou kolem. Po dvanácté se balím a jedu na Red House připravit oběd.
"Splňuje to tvé dietetické standardy," hlásím po příchodu Romanovi. "Je toho kýbl a není v tom cibule."
Odpoledne pospáváme a Roman kouká na filmek.
"Jdu se podívat, co se děje na verandě," hlásím Joskovi.
"Sedí tam partička kolem Dealera a hraje tam Bob Marley. Co myslíš, že se tam děje?" směje se Joska. "Nebo jsi měl na mysli něco konkrétního?"
Přisedl jsem k partičce a přijal nabízenej joint. Zas to prostě byla pohoda. Přichází Joska a hází po mě plechovku piva. Vypravujem se na pláž. Je tam většina pickerů a panuje výborná nálada. Kdosi žongluje na břehu míčky a zbytek zevluje na dekách. Kecáme se všemi a večer se zase rozjíždí. Po setmění se vracíme na Red House. Vytáhl jsem slivovici co jsem přivezl a všichni ochutnávají. Roxanne, která se neůspěšně už několik dní snaží o Josku pojala šílenej nápad, že ho opije. Stále mu nabízela slivovici, ale udělala tu hrubou chybu, že pila s ním. Joska se opil a šel spát a Roxanne tu zvrací přes zábradlí na verandě.

Hledá se manželka

2011-09-03T18:13:00.001+02:00

Budím se se všemi o půl páté ráno. Vystál jsem si povinnou frontu na jedinou koupelnu a postavil čajovou konvici na vařič. Všichni se motají po domě, snaží se rychle si zalejt nějaký to kafe, nebo instatní nudle, nebo namixovat nějakej shake. Oblíkají si harnessy - pickerské postroje a postupně se sesedají venku na verandě. Je ještě tma, na obzoru začíná lehounce svítat. Někdo popíjí první ranní pivko. Jiný balí jointa, nebo nabíjí bong. Za chvíli verandou zavoní tolik klasická vůně trávy. Potáhl jsem si s nimi a otevřel si pivko. Pomaličku svítá a najednou se na prašné cestě objeví světla, která se blíží rychle k nám.
"Bus is here!" zakřičí kdosi a všichni se sbalí a vyhrnou ven. Za chvíli se dům položí zase do naprostého ticha. Otevřel jsem si další pivo, sedl si na verandu a vychutnával ten východ slunce. Bylo mi tak dobře, jako už strašně dlouho ne. Kolem šesté dům znovu ožívá. Vyrojily se číňanky, které chodí na "pakárnu", tj. do továrny třídit a balit třešně. Vydělají si tam daleko méně a pracuji tvrdějí a déle než pickeři. Dokonce to tu ze začátku fungovalo tak, že kdo nenasbíral aspoň 16 bucketů třešní za den, tak šel automaticky další den na pakárnu. Číňanky do sebe ládují nějaké nudle a hlavně okupují celou hodinu koupelnu. V sedm se rozcvrlikají v té jejich hatmatilce a začnou se překotně drát ke dveřím. Pochopil jsem že: "Bus is here". Nasnídal jsem se a zjistil, že v šuplích není jediná lžička a ve skříních skoro žádné talíře nebo hrnky. Obešel jsem dům a bylo toho zase na 4 myčky. Přišly holky z karavanu a nějakej klučina co dneska skončil a tak sedíme na verandě a kecáme. V deset se konečně zvedám, že musím vyrazit. Kluci mi půjčili auto a já chtěl vyrazit do Kelowny na prohlídku a možná zkusit, když noha dovolí, nějakej ten trail. Nějak se mi podařilo omylem celou Kelownu projet a skončil jsem až v Západní Kelowně na druhé straně jezera. Změnil jsem plán a chtěl jít rovnou na trail. Jakejsi zajímavej park měl být kousek od Západní Kelowny. Můj báječnej nápad s vypnutím mobilního telefonu mi bránil se podívat, kde sem. Bloudil jsem chvíli po silničkách a dálnicích, až jsem se při pokusu sjet z dálnice a vrátit se, omylem dostal na Higway 97 směrem do Vancouveru. Když jsem míjel ceduli "zkontrolujte palivo, další pumpa je 105 km", tak jsem se zoufale podíval na ručičku ležící na rezervě a zadoufal, že nějakej sjezd, kde se budu moct otočit, bude blíž. Byl. A vedle něj byl národní park. Noha ještě pobolívala, ale rozhodl jsem se ji trochu rozchodit. Cedule na začátku parku slibovala medvědy, jeleny a losy. Teplota ve stínu byla tak 32 stupňů...
...
Sedím na gauči na verandě a všude je ticho a klid. Přede mnou na stole leží pytlík se zbytkem travky a papírky, všude se válí plechovky od piva, na sporáku se dělá půl tuny brambor a před domem parkuje Harley. Slunce pere do savany před domem a na nazelenalé hladině jezera se blýskají drobné vlnky. Pickeři dnes dodělávají sad, tak přijdou později a já mám aspoň čas dopsat zase kousek deníčku. Otvírám plechovku Canadian Molson a jdem do toho.
...
Kde jsem to skončil? Myslím někde před pár dny v tom parku, kde inzerovali medvědy, jeleny a tak. Varovali, aby tam člověk nechodil sám. Já nechodil, já pajdal a neviděl jsem ani pitomou veverku. Jen všudypřítomné spalující vedro a prales.
Cestou domů jsem ještě nakoupil a vrátil plechovky od piva. Dávaj tu za ně 5-20 centů, takže se to opravdu vyplatí. Dostal jsem skoro 20 dolarů.
Na Red Housu mě vítá Joska s tím, že udělali rejži a mám si jí dát s fazolema. Hladově do sebe láduju tohle low cost jídlo a zapíjím pivečkem. Na verandě hraje kytara nějakou francouzskou lidovku a koluje bong. Dal jsem si taky a po chvíli jsem totálně vytuhnul. Večer mě budí Joska a hazí po mě plechovku vychlazeného piva. Party se zase pomalu rozjíždí. Roman se dneska z pickání vrátil s tím, že stačí, když si tady někoho vezme a dostane kanadské občanství. Obchází holky a nabízí až 10 tisíc dolarů, pokud si ho některá veme. Hodně to zkouší na Clio, která je crew boss a je strašně proti takovému manželství. Argumentuju (po vlastních zkušenostech), že takové manželství náhodou nemusí být o nic horší, než ty "pravé". Zejména pokud se potkali a domluvili na takovémhle místě. Že je jasný, že ti dva mají tím pádem hodně podobný pohled na svět a na život.
Jakmile se to rozkřiklo dostali Roman i Joska, který také projevil o občanství zájem, nějaké nabídky k sňatku.
"Asi si vezmu Bezkozatou," dumal pak Roman. "Dám ji těch deset tisíc, ale pod podmínkou, že si za to musí nechat udělat kozy."
Joska odpadnul někdy kolem deváté, já kolem jedenácté a jen Roman to táhnul s Clio do jedný do rána.

Police! Hide the beer!

2011-09-02T18:08:00.001+02:00

Vzbudil jsem se kolem páté hodiny. Hlava mě bolela jak střep a kolem mě kmitali lidé. Najednou se rozhlehl křik "Bus is here!" - "autobus je tady" a všichni vyběhli ven a barák zase utichnul. Vzbudil jsem se kolem šesté a vyrazil ven. Věděl jsem, že kluci dneska 'pickají' v sadu za barákem a tak jsem se šel za nima podívat. Roman mi nezištně předvedl luxusní pád z žebříku a rychlosběr třešní. Po prohlídce jsem se vrátil na Red House, kde jsem se dal do mytí nádobí. Byl ho tam neuvěřitelnej kopec. Když jsem se promyl asi polovinou hromady, tak mě tak napadlo, že jsem měl jako pocit, že jsem tam někde zahlédl myčku. No stál jsem přímo nad ní. I tak toho bylo nakonec na tři plný myčky. Naházel jsem tam první várku a dal se do poklízení zbytku doupěte. Přišla holka, co má uklid na starosti a byla z toho úplně unešená. Když bylo všechno hotovo, udělal jsem si čaj a sednul si na verandu. Bylo teprve půl deváté ráno. Neuvěřitelné. Kecal jsem s holkama co si tam přišly odpočinout od pickání a pak jsem se dal do dopisování deníčku. Uklidil jsem všchno umyté nádobí. Skříně najednou přetékaly hrníčky a talíři. Šuplíky lžičkami, vidličkami a noži. Kluci mě poprosili abych jim na dvanáctou, kdy se vrací z práce něco uvařil. Ještě včera mi Joska ukázal jejich zásoby. Měli mraženou zeleninu, mleté maso, špagety, rejži, instantní čaj, jakejsi boloňskej salám z mouky a trochu plesnivej chleba.
"Něco z toho vymysli," děl Joska.
"Jo, já to hodím do online kuchařky a bude to něco na způsob: Grilované prase - Máte: Kmín, Pivo. Chybí vám: Prase," smál jsem se.
Volby byly omezené. Vypůjčil jsem si od holek aspoň cibuli a chtěl jí opéct spolu s tím salámem a mletým masem, že to hodím na špagety. Když už se to krásně peklo přišli zrovna kluci. Roman se podíval na pánvičku a chladnokrevně pronesl:
"Víš přece, že cibuli nejim."
"Sakra, na to sem zapomněl. No OK, to se ještě dá pořešit," ujistil jsem ho. Našel jsem totiž ještě jakejsi zeleninovej relish, kterej sem chtěl nalejt navrch.
Udělal jsem teda mleté maso zvlášť a dal dělat špagety, drže se pravidla, že množství tloušťky palce je vhodná porce pro jednu osobu a při vaření zdvojnásobí svůj objem. Přišel znovu Roman a kriticky se podíval do hrnce.
"To děláš pro koho?"
"Pro nás."
"Jako pro jednoho z nás?"
"Pro všechny."
"Tohle je tak pro jedno malý dítě, dej tam víc! Aspoň půl balení," nabádal mě.
Nasypal jsem tam hromadu a prohlásil, že už by to fakt bylo moc. Roman jen pokrčil rameny.
Naložil jsem vrchovatý talíře a podával se oběd. Kluci ten kopec špaget zhltli jak předkrm a hladově přemejšleli co dál. Nakonec se dorazili sladkým závinem.
Joska po chvíli usnul.
"Von se do tý Kanady přijel vyspat," glosoval to Roman, "von fůrt jen chrápe."
Požádal jsem Romana, jakožto člověka s nejvyšším zdravotnickým vzděláním, aby mi zkusil vyndat stehy. Umyl si ruce jako doktor, ale přišel s úplně špinavejma.
"To je zažraný," komentoval můj pohled.
Sundali jsme náplast a prohlédli a vydezinfikovali ránu. Vypadá dobře. Vyndali jsme nejvíce napínanej steh a ostatní tam nechali. Uvidíme, co to do zejtra udělá.
Po zdařilé operaci jsme si pustili filmeček. Poté co se Joska vzbudil jsme vyrazili na pláž. Já šel klasicky s pivem v ruce.
"Dávej si tady na to bacha, je za to flastr 150 dolarů!" varoval mě Joska.
Zabručel jsem že jo a šel sem dál. Na pláži byla většina partičky. Všichni se nadšeně ráchali ve vodě nebo polehávali na pláži a popíjeli pivko.
"Tohle se tady taky nesmí," konstatoval Joska.
Koupili jsme v General Storu 15ti pack Canadian lageru a flákli s sebou taky na pláž. Pivko stíhalo pivko a za chvíli byl 15ti pack prázdnej. Vyrazil jsem pro další a když jsem se vrátil tak mi Joska hned hlásil.
"Teď si tady měl bejt! Přijeli poldové. Tos měl vidět, všichni odhodili co drželi, borec kopnul šestipack do křoví, že se nějaký prorazily. No masakr!"
"Sakra a já o to přišel!" litoval jsem. Dali jsme ještě pár a pak vyrazili zpátky na Red House.
Na verandě postupně začala zase párty. Uzávěry piv syčely jeden za druhým, koloval bong a jointy a někdo hrál na kytaru. Slunce zapadlo a na jezero pod námi se zahalilo do tmy prosvětlované jen světýlky domů naproti. Zase jsme se nějak rozkalili, ale mně se podařilo se asi v jedenáct utrhnout a jít spát. Roman kalil snad do jedný do rána.

Red House

2011-09-01T18:21:00.001+02:00

Ráno jsem vstal už v sedm, všechny postele kolem mě byly plný spáčů. Potichu jsem si zabalil a šel dolů na snídani. Po snídani jsem se odhlásil a vyrazil na Pacific bus station, odkud mě měl vzít Greyhound bus do Kelowny. Představoval jsem si namachrovanej bus z prospektů. Dorazil takovej polovrak, ale interiéry měl překvapivě luxusní a jelo se parádně a neuvěřitelně krásnou přírodou. Načetl jsem oblíbenej facebook a koukal jsem co je novýho. Nic moc, ale když jsem klikl na zeď kamaráda, tak se objevilo jen "Add as a friend". Nechápavě jsem na to koukal. Nechtělo se mi to věřit. Možná nějakej omyl. Pak jsem se ale podíval na Twitter a Instagram a zjistil jsem, že si mě také odebral. Je to zvláštní a strašně hnusnej pocit. Netušil jsem vůbec proč. Udělal to kvůli penězům? Vždyť jsem je po něm nechtěl vůbec vrátit. Vždycky jsem se pro něj snažil udělat první poslední a měl jsem ho fakt rád. Otravoval jsem ho? Napsal jsem něco, co jsem neměl? Je to jako když vás někdo v noci, ve spaní, kopne do břicha a zmizí dřív, než se proberete. Vy jen víte, že to byl on. Netušíte proč to udělal. Jen to prostě bolí. Vím, že jsem komplikovaná osobnost, chápejte parchant, kterej i když se kontroluje, tak s ním není lehké vyjít, vím že ostatní otravuju, tím jak se fůrt snažím komunikovat, vím o většině mých chyb, přesto tenhle zbabělej způsob bez jediného slova vysvětlení je prostě nevýslovně ponižující. Držel jsem se tak tak, zdravotní problémy jsem silou vůle překonal, nervy s rozpadem manželství taky, ale tohle najednou bylo na mě moc.
Nebyl jsem ani schopen vnímat ty krásy venku. Snažil jsem se usnout a zapomenout. Pak jsem se naštval, poslal poslední zprávu všem a přepnul telefon do airplane módu. Už žádné další zprávy, dobré ani špatné, už žádný facebook, twitter, e-mail, zprávy nic. Zapřísahl jsem se, že telefon zapnu jen v případě krajní nouze, nebo při hledání věcí pro cestování a to jen na veřejně dostupné wifině. Jsem v Kanadě, jsem v jiném světě a ten svět si chci užít bez všech těch sraček co sem nechal daleko za oceánem. Po vypnutí telefonu jsem cítil nesmírně uvolňující a osvobozující pocit. Podíval jsem se z okna a znovu vychutnával tu krásu kolem.
V Kelowně mě už čekal Joska s Romanem a pár dalšíma pickerama. Zajeli jsme do Liquer storu pro pivka a do Superstoru pro nějaké to jídlo a už se jelo do Red Housu, kde kluci bydlí.
Red House je jeden z domů Alfréda, majitele sadů v širokém okolí, ale je to v podstatě squat, kde bydlí "pickeři" - lidi co sbírají "pickují" třešně v sadech. U vchodu bylo několik sudů s tříděným odpadem, který přetékal. Kolem nich bylo spousta igelitových pytlů s odpadky. Všeobecný nepořádek, špína a hejna much dokreslovaly celkový kolorit. Přesto na člověka dýchla jakási neopakovatelná atmosféra svobody a pospolitosti. Baráček sám je krásnej a vnitřek poměrně pěkně udělanej a vybavenej. Má nádhernou dlouhou verandu s výhledem na jezero, na které je jeden gauč vedle druhého. Na gaučích seděli pickeři a pickerky a posílal se bong, nebo joint a popíjely plechovky piva. iPod připojenej k reprákům hrál nějakou pohodovou hudbu a byla to prostě paráda. Ubytoval jsem se u kluků na pokoji, se všemi se pozdravil a šli jsme ven dělat barbecue. Nakoupili jsme totiž nějaké noname klobásky v superstoru. Pár pickerů přisedlo k nám, klobásky začaly krásně vonět, zasyčely víčka piv a někdo ubalil jointa a poslal ho dokola. Slunce zapadlo a na Red House padala pomalu tma. Kluci mi vyprávěli o životě na Red Housu, kdo a jak a co. Jména jsem nechytil, ale postupně jsem si zvykl na přezdívky, které ostatním kluci sami dali: Švéd, Dealer, Bezkozatá, Knírač, Odřená prdel, Kabron 1, Kabron 2 a další.
Byl to poslední den, kdy jsem dobíral antibiotika a tak jsem se chtěl šetřit. Párty se ale rozjela a tak jsem se nacpal aspoň AE07 a jelo se dál. Skončili jsme někdy po půlnoci.

Medical Canabis

2011-08-31T18:20:00.000+02:00

Ráno jsem se překvapivě vzbudil už o půl deváté. Došel jsem si na snídani a pak už se mi nechtělo spát. Rezervoval jsem si autobus do Kelowny na další den a vyrazil do města. Cestou na Robson street jsem zahlédl ceduli s lístkem marihuany. "Medical Canabis - dispense point" hlásal nápis pod ním. Vešel jsem dovnitř. Seděla tam sympatická dredařka. Ptal sem se jí, o čem to je.
"No pokud máte nějakou nemoc, která je oficiálně uznaná na seznamu nemocí co léčí canabis, tak si tady můžete legálně koupit co potřebujete. Co vás trápí?"
"No, já dost trpím na ekzém," odpověděl jsem.
"Výborně! Ten je na seznamu nemocí," radostně mi potvrdila dredařka, "Chcete se stát členem? Stačí vám potvrzení od licencovaného doktora."
"Díky moc, já jen projíždím, mě spíš zajímalo, jak to tu funguje. Je krásný vidět, že to může normálně fungovat v civilizovaný zemi."
Dostal jsem letáček a odkulhal směrem na Robson street. Probelhal jsem Robson street, kde jsou shopy, ale nákupy mě nelákaly. Chtěl jsem si dát čínu, ale měla zavříno. Koupil jsem nakonec nějaký bagety a jel znovu do outdoor shopů dokoupit spacák a možná stan a vařič. Nakonec jsem skončil jen se spacákem a ještě jiným, než jsem původně chtěl. Prostě buď to neměli skladem, nebo velikost, nebo něco. Je to celá ulice obchůdků a já tam strávil čas až do zavíraček. Hladovej jsem hledal v okolí nějakou pravou čínu. Našel jsem, ale byla samozřejmě taky zavřená. Naštvanej jsem jel zpátky na hostel. K mému překvapení přesně ta čína, co byla zavřena na West Broadway byla kousek před hostelem. Objednal jsem si "Thousand Peppers Chicken" a těšil se na gurmánskej zážitek slibovanej v recenzích na foursquare. Ten se teda nekonal. Ze všech dobrých jídel co dělali, jsem si vybral to nejhorší. Tisíce papriček bylo jídlo skládající se z obalovaných kousků kuřete nevalné kvality v hromadě osmažených suchých (!) papriček a pepřů všech barev. Měl jsem strašnej hlad, tak jsem vyjedl všechno kuře a statečně sežvejkal pár těch suchejch paprik. Aspoň, že ten zelenej čaj měli vynikající. Zaplatil jsem 14 dolarů a mohl jsem jít domů.

Karkuláčci

2011-08-30T18:18:00.000+02:00

Sám od sebe jsem se vzbudil krátce po čtvrté. Dobalil jsem co bylo potřeba, udělal si čaj a nasnídal se. Mezitím se vzbudil Mike a odvezl mě na letiště. Tam jsem si měl píchnout injekci. Našel jsem paramediky a ukazoval jim tu injekci a požádal je, zda by mi to nepíchli. Prohlásili, že to nemůžou, protože nevěděj, co v tom je. Podivil jsem se, že to by jim snad mělo vadit, kdybych to chtěl píchnout já jim a ujistil jsem je, že já to taky nevím. Že jsem to prostě vzal, jak jsem to dostal. Byli neoblomní a tak jsem musel na pánské záchody. Sedíce na odpadkovém koši jsem si sterilizoval místo na břiše a bodnul si injekci. Šílenej pocit, narvat to na celou dýlku do sebe a pak postupně vstříknout celý obsah. Ale povedlo se. K bolesti nohy, zadku a žeber se přidala bolest břicha v místě vpichu. Zpocenej jsem se dobelhal k odbavení a do letadla. Tam jsem jim ukázal, že jsem těžce raněnej a žádal o tři volné sedačky. Prej ne, je plný letadlo. Dobelhal jsem se na své místo a umístil nohu do uličky. Tam mi do ní neustále někdo kopal a nejvíce samy letušky a letušák. Byla to parta naprostejch trotlů. Vždycky se hrozně omluvili načež za minutu táhli vozejk a zas mi do tý nohy napálili. Kdykoliv sem se pokusil usnout, tak mě do tý nohy něko bouchnul. Už, už jsem je chtěl zmlátit hliníkovou klávesnici, když po bůhvíkolikátým nárazu do nohy mi sami nabídli, abych se přesunul na Emergency exit. Zjevně ty pravidla o fit lidech nejsou až tak striktní. Ani tam jsem už ale neusnul.
Ve Vancouveru jsem si vzal skytrain do centra a dokulhal se i s bágly do hostelu Hi-Vancouver. Výbornej hostel přímo v centru za 35 doláčů na noc a to prosím se snídaní.
I když jsem už byl na nohou 15 hodin ve Vancouveru bylo teprve 11 dopoledne. Vyrazil jsem tedy ven. Volal jsem Karkulákům, u kterých jsem bydlel před 13 lety, že "Hobbit is in town" a že bych je rád pozval na večeři. Jejich pes byl ale nemocnej, tak nikam nemohli, ale nabídli mi, ať dorazím k nim. Sbalil jsem dvě naše piva a vyrazil směrem k nim. Z půlky cesty jsem se vracel na hotel, protože jsem si zapomněl antibiotika. Pak jsem se ještě stavil v outdoor shopech, kde jsem koupil trekové boty a hlavně vycházkovou hůl se kterou se mi chodilo výrazně lépe. Až někdy v sedm večer jsem konečně zazvonil u Karkuláků.
Pořídili si nádhernej byt s krásným výhledem. Seděli jsme na terase, popíjeli pivko, grilovali kuře a vyprávěli si co se všechno za těch 13 let co jsme se neviděli a neslyšeli přihodilo. Vůbec se nezměnili, ale změnilo se hodně věcí kolem nás všech. Bylo to krásné posezení a zavzpomínání. Jen nerad jsem se po desáté zvedal a vyrážel na hostel. Tou dobou jsem byl vzhůru už 27 hodin a to bych měl odpočívat a šetřit energií. Vyčerpání si vybralo svou daň a já nebyl schopnej ve skytrainu vydržet vzhůru. Z posledních sil jsem nastavil budíka, aby mě vzbudil za 30 minut, kdy jsme měli být v mé stanici. Jen co jsem potvrdil nastavení a spustil ruku s telefonem, tak začal zvonit ten budík. Nechápavě jsem se na něj podíval, co jsem tam zadal špatně. Ukázalo se, že nic. Půlhodina uběhla a my zastavovali na naší zastávce. Tak tak, jsem to stihnul ven. Tam už jsem se jen dokulhal zpátky na hotel, kde jsem si radši rezervoval ještě jednu noc, protože jsem cítil, že ze všeho nejvíc teď budu potřebovat odpočinek. Jen co jsem lehnul do postele, tak jsem spal.

38 stupňů

2011-08-29T18:17:00.000+02:00

Ráno jsem trochu něco pobalil a ve dvanáct mě Míša hodila na letiště. Tam jsem se překulhal k letadlu. Když mě viděly letušky, prohlásily, že nemůžu sedět na Emergency exit sedačkách, které jsem měl zaplacené, protože tam musej bejt jen fit lidi, co pomůžou s evakuací. Nakonec mi rezervovali celou druhou pravou řadu, abych si mohl dát nohu na sedačky a takhle jsem teda letěl do Londýna. Kulhání hromadnou dopravou šlo, jen trvalo strašně dlouho, takže mi cesta domů trvala přes tři hodiny. Doma jsem měl balit, ale byl jsem strašně vyčerpanej. Změřil jsem si teplotu a měl jsem skoro 38 stupňů. Začala se mě zmocňovat lehká panika. Prošel jsem podmínky pojištění a vyčetl jsem, že mi banka vrátí všechny náklady na cestu, pokud nemohu odjet na dovolenou. Reálně jsem tuto možnost zvažoval. Nakonec jsem ale zatnul zuby a kus po kusu zabalil co mě napadlo. Dorazil Mike, můj spolubydlící a nabídl se, že mě ráno hodí na letiště. To mi shodil velkej kámen ze srdce. Balil/nebalil jsem asi do jedné do rána.

Píču na čelo

2011-08-28T18:15:00.000+02:00

Ráno byl byt plnej lidí. Všichni mě litovali a ptali se mě, jak se to stalo. To jsem netušil. Uvařil jsem si čaj a chystal se na kontrolu do nemocnice. Dorazil ale Milan a tak jsme místo kontroly šli na snídani do Kotvy. Tam bylo zavřeno a tak jsme skončili v Jedničce. Chtěl jsem dát jen jedno, ale nějak mi zachutnalo a tak jsme jich lupli o pár víc.
Volala Míša a ptala se co se stalo. Tak jsem jí to popsal, že mám zmasakrovanou nohu a něco asi se žebry.
"Kde jsou klíče od bytu?" ptala se.
"Kde by byly? V kanále pod oknem," odvětil jsem tónem, že tohle je snad každýmu v takový situaci jasný.
Stejně se nabídla, že mě hodí aspoň do nemocnice a dokonce se jí podařilo provázkem a ramínkem vylovit ty klíče.
V nemocnici jsem narazil na starého známého mladého doktora. Nebyl jsem si jistej, jestli jsem ho při poslední návštěvě nenaštval, ale vítal mě jak ztraceného syna.
"Koukám, že sis nedal pokoj," prohlásil, když viděl obvaz trochu od bahna.
"No, nedal, ale dneska už jsem spal doma, přestává to nějak bejt sranda," odpověděl jsem.
"Vy vypadáte strašně!" prohlásila sestřička hledíce na moje zabahněné boty.
"V pátek vypadal daleko hůř!" ujistil ji lékař.
Vyčistil mi ránu a převázal to. Navíc mi sestra píchla dvě tetanovky.
"Přijď za týden, abychom ti vytáhli ty stehy," říkal mi doktor.
"Já ale v pondělí letím do Kanady," odpověděl jsem.
Doktor se na mě podíval nevěřícím pohledem.
"Nejdřív sem si myslel, že seš takovej idiot, ale tvoje odhodlání je až fascinující," prohlásil nakonec.
Poslal mě raději ještě na rentgen, aby měl jistotu a dal mi injekci heparinu s tím, že si ji mám pak píchnout sám, než poletím. Já ho moc neposlouchal, protože už jsem nervózně sledoval hodinky, neboť o půle měl hrát Záviš. Původně jsem mu chtěl ještě říct o té bolesti na prsou, ale nakonec jsem to nezdůrazňoval.
Míša mě znovu hodila na fesťák a já už zdálky slyšel: "a nechááám si vytetovat píííču na čelooo!" Stihnul jsem ho.
Plánoval jsem už jen pít malinovku, ale přišli ostatní a začali jsme zase pít piva. Mně začalo být trochu líp i to kulhání už mi jakž takž šlo a po nemocnici mi vůbec otrnulo. Napsal jsem Míše, že pojedu až v noci a začali jsme to zase rozjíždět. Po přesunu na hlavní stage jsem ale zjistil, že to ještě zdaleka není dobrý a zase jsem dostal strach z toho zejtřejšího letu a chtěl jsem ještě vidět kluky. Napsal jsem nakonec Míše, že jedu. A byl jsem rád, během pár hodin se mi udělalo zase výrazně hůř, takže jsem byl rád, že jsme dorazili domů. Uložil jsem kluky a šel spát.

Punk's not dead

2011-08-27T18:14:00.000+02:00

Probudil jsem se v našem teepee asi v osm hodin. Moje první myšlenka byla, že vážně umřu. Noha bolela tak strašně, že se mi chětlo omdlít. Z té bolesti jsem byl ve stresu, ale při pokusu dýchat mě to strašlivě bolelo. Vůbec jsem se nemohl pořádně nadechnout, takže jsem jenom hekal a v hlavě mi zněla Ďabova slova: "Sem měl fůrt takovou bolest na prsou, že sem se nemohl pořádně nadechnout..."
'Takže mám asi infarkt!' napadlo mě. Chvíli jsem ležel, hekal a sbíral sílu, pak jsem se konečně odhodlal vylézt z teepee. Vytrhl jsem mohutnej klandr, co tam měli indoši zaraženej v zemi a kolem něj uvazané provazy z chlopní. Odmotal jsem je a s touto holí jsem se krok sun krok s zastávkami každé dva kroky na hekavé nadechnutí dobelhal až do pivního stanu. Dal jsem si Plzeň a odplížil jsem se s ní k jednomu stolu, kde jsem se sesunul. Lokal jsem to pivo, byla mi strašlivá zima, nemohl jsem dýchat a bylo mi nepředstavitelně zle. Venku bylo sluníčko, ale já se nebyl schopnej zvednout. Seděl jsem tam, třásl se a přemýšlel, že opravdu umřu. Takhle mě tam našel Milan s Opíkem a Mácou. Přisedli si ke mně a Milan po chvíli řekl:
"Co to je za strašlivý místo?! Vždyť je tu zima, kape tu ze stropu, je tu tma... Ty vole, ty sis našel jámu na umírání! Jako ty žirafy!"
"No, já se probral v teepee, zjistil jsem, že umřu a tak jsem hledal flek, kde nebudu nikomu na obtíž," pousmál jsem se.
Kluci mě vynesli na sluníčko a zkusili jsme se zhulit, jestli to nepomůže. No, bolelo mě všechno úplně stejně, ale aspoň jsem se tomu smál.
Vyrazili jsme do areálu. Já se svou holí, krůček po krůčku. Došli jsme až ke stánkům, kde jsme dali něco k jídlu a já konstatoval, že jsem totálně hotovej a vydal jsem se na pomalou cestu zpět do teepee. Tam jsem skoro okamžitě usnul.
Když jsem se znovu probudil ležel vedle mě Hezoun, kterej vypadal úplně mrtvej a dole pode mnou byl na alumatce Opík. Ten se najednou nadzvednul a začal strašlivě zvracet. Přímo na tu alumatku, takže to teklo všechno pod něj. Ani neotevřel oči. Když skončil, lehl si do toho všeho a spal dál. Na zádech se mu skvěl nápis:
"Punk's not dead!"
Nabral jsem síly a zkusil vyrazit znovu ven. Dobelhal jsem se na hlavní stage, kde zrovna probíhalo focení. Vyfotil jsem se a zjistil, že to zas nedávám a vyrazil zpátky do teepee. Než jsem se přebelhal přes druhou stage vychutnal jsem celej set Pavla Dobeše. Z jeho písniček na mě padl splín a byl jsem rád, že jsem se zase dostal do teepee, kde jsem se zhroutil. Takhle to šlo celý den. Ještě dvakrát jsem se zvednul, dobelhal se s holí na hlavní stage, kde jsem zjistil, že mě to tolik vyčerpalo, že jsem musel zpátky do teepee. Pivo mi nějak přestalo chutnat a tak jsem pil jen malinovky.
Večer jsem došel k definitivnímu rozhodnutí, že navzdory svým předsevzetím a názorům strávím tuhle noc na bytě. Doufal jsem, že mi to pomůže se zmátořit a druhej den si budu moct fesťák aspoň trochu užít. Zavolal jsem Pavlovi, aby mi doručil klíče a vydal se na dlouhou cestu do bytu. Měl jsem na sobě pončo a opíral se o tu masivní hůl. Lidi si na mě ukazovali a fotili se se mnou. Ozývaly se výkřiky:
"Hele, mladej Gandalf!"
"Krakonošův syn!" a jiné.
V bytě jsem se pokusil aspoň trošku pohodlně uvelebit na posteli a vzápětí jsem usnul.

Noha nebo fesťák

2011-08-26T18:12:00.000+02:00

Dny se začaly klasicky slévat a člověk se konečně dostal do té správné festivalové nálady. Netušil jsem ještě, že dnešní večer se to má zásadně změnit. Ráno jsme vyrazili opět přes pivní stan do Kotvy, ale tentokrát jsme tam byli snad kolem poledne. Pivo stíhalo pivo, kecali jsme s týpkama u našeho stolu a prudili do zženštile vypadajícího klučiny co seděl u stolu vedle s harémem pěti krásnejch holek.
"Na támhletoho u toho stolu bacha! Jestli se moc opijem, tak se pak může snadno stát, že by se člověk přehmátnul v tom zmatku," hláškovali sme.
"Podívej, zas se po tobě kouká!" upozorňovali jsme týpka sedícího u našeho stolu k němu zády.
"Když se otočíš, tak dělá jako že nic, ale jak se nedíváš, tak se na tebe kouká a směje se."
"Cože? Směje se mi za mými zády do očí?!" a jiné.
Hezoun se ptal všech holek jestli byly na Mighty Sound, ale k jeho lítosti dostával jen samé záporné odpovědi.
Pak se začalo i zpívat.
*Krásná je zem, krásnější je moře
Co je nejkrásnější, co je nejkrásnější*
zakončeno mohutným "Ukaž píču! Ukaž píču!" v ten moment, ale v ten moment vešla do místnosti Jitka.
"Vidím, že se skvěle bavíte!" glosovala to a přisedla k nám. Když jsme se takhle příjemně načali, tak jsem všechny vyhnal, že deme za Ďabem. Cestou jsem koupil dvě flašky medoviny, abychom měli Ďaba čím uctít. Stavili jsme se ještě na baráku, kde jsem nechal nějaké věci. Hezoun, kterej stačil výrazně zapanáčkovat na baru v Kotvě a potom téměř vyžahnul jednu z těch flašek medoviny se tam uvítal se všemi děvčaty, které seděly u stolu v kuchyni, dal jim pusinku a pak velmi decentně nablil do dřezu.
"Sorry," otočil se a s lišáckým úsměvem otíral vousy.
Místnost naprosto ztichla a holky jen otřeseně koukaly na naší skupinu.
"Tak to je pan domácí a jeho přátelé," rozseknul to Pavel - můj nájemník, který tam měl ty holky na návštěvě.
"Těšilo nás, my už snad zase půjdem," rozloučil jsem se rychle a vystrkali jsme Hezouna před dům. Měl jsem strach v tomhle stavu je přivést k Ďabovi a tak jsem raději poslal všechny na Prajdu a šel za ním sám.
S Ďabem jsme skvěle pokecali a vyprávěl mi jak dostal infarkt:
"Sem měl fůrt takovou bolest na prsou, že sem se nemohl pořádně nadechnout," vypravoval. "Sem si říkal, že jsem si asi někde narazil žebra, viď? No a protože se to nelepšilo tak jsem šel k doktorce a tam jsem s sebou seknul. Odtamtud jsem už letěl vrtulníkem," smál se.
"No to je drsný," reagoval jsem.
"No, půl roku jsem si dával majzla. Nekouřil jsem ani moc nepil. Ale už mi zas otrnulo," šklebil se Ďab.
Medovina zmizela jak mávnutím proutku. Ďab mi ještě dal koženou brašnu, kterou vyrobil a vrátili jsme se na Prajdu. Tam jsme dali panáčka a pivo a já tam zahlédl provlát Hezouna, kterej už byl zjevně v jiný dimenzi. Když jsem pak šel hledat ostatní, už tam nebyli. Vrátil jsem se příjemně nakopnutej na fesťák a pak už události nabraly rychlý spád. Chvíli sem pařil na bůhvíco v kotli, načež jsem využil nestřeženého okamžiku a proklouzl do backstage. Tam jsem se zdravil se všemi známými a v rozverné náladě zval každého na panáka. Těch bylo více, než by bylo zdrávo. Potkal jsem tam Věcheta a vynadal mu, že nemůžu do backstage a pozval ho taky na panáka. On mi za to nakonec tu backstagovku dal. A to je poslední věc, kterou si bezpečně pamatuju. Pravda je, že jsem měl z backstagovky takovou radost, že jsem ještě ze záchranky mával. Někde, nevím kde, nějak, nevím jak, jsem se strašlivě zmasakroval. Mám pocit, že jsem sletěl někde v místech nalevo od pódia, ale opravdu netuším. Bylo mi to však úplně jedno a pařil sem dál. Noha pod kolenem docela vydatně krvácela. Všiml si toho šéf bezpečáků a vzal mě k záchranářům. No a během chvíle jsem se vezl v záchrance.
Na příjmu jsem způsobil zmatky tím, že nejsem pojištěnej v ČR. Vytrvale jsem prohlašoval, že odmítám ošetření. Přišel nějakej mladej doktor a podíval se mi na tu nohu.
"No tak tohle ti ošetříme, ať chceš, nebo nechceš!" prohlásil rezolutně a odvelel mě odvézt. Dali mě na operační stůl a on říkal sestře, ať připraví umrtvení.
"Ale mě to vůbec nebolí," hlaholil sem.
"Myslíš?" podíval se na mě ten klučina, "a co tohle?" A nalil mi do rány dezinfekci, přičemž se objevila kost. Já se jen smál.
"Závidím ti," pousmál se ten kluk a stejně mi tam raději napíchal umrtvení.
Zatímco šil jsem updatoval status na facebooku.
"Jsem v nemocnici na šití."
"Bez fotky tomu nevěřím," reagoval promtně Páv.
Vyfotil jsem doktora při práci a uploadnul to rovnou na facebook.
"Doktore, kolik vám je vůbec let?" ptal jsem se žoviálně kluka co vypadal tak na 25.
"Dvacet sedm," odvětil on.
"Slibte mi prosím, že jste dokončil aspoň gympl!"
Když byla rána zašita a obvázána, tak mě doktor kladl na srdce, ať s tím jdu hned domů a minimálně dva dny ležel a tu nohu nezatěžoval.
Začal jsem se na něj šklebit.
"Hele, můžeš si vybrat: buď noha nebo fesťák!" řekl mi tónem, že je ta volba snad jasná.
"No, takže to je jasný," chechtal jsem se.
"Hele, snaž se to aspoň nemáchat v bahně! A jestli ti začne stoupat teplota, tak máš otravu krve.
Napsal mi ještě antibiotika, ale já mu rovnou řekl, že ty si dám až po fesťáku, protože je nechci míchat s alkoholem.
Umrtvená noha vůbec nebolela a tak jsem si to šlapal zpátky na fesťák. Cestou jsem se chtěl stavit na bytě, ale zámek od vchodu byl rozbitý. Zkoušel jsem zvonit, ale nic. Nebyl jsem si jistý, jestli to je správný zvonek. Stoupl jsem si teda pod okno a chtěl tam něco hodit. V ruce jsem držel klíče. Tak jsem je hodil. Bouchly o okno, cinkly o parapet a proletěly kolem mě dolů. Tam jsem znovu uslyšel zlověstné cinknutí, zarachocení a další cinknutí o mnoho hloubš. Se zlou předtuchou jsem se podíval pod sebe. Stál jsem na větrací šachtě a klíče se blyštěly hluboko dole. Zkusil jsem ji otevřít a uvažoval jsem, že pro ně nějak skočím, ale s tou nohou jsem si nebyl jistý. Ještěže jsem to neudělal. Ta šachta měla skoro 4 metry. Nedalo se nic dělat, šel jsem dál na fesťák. Tam jsem potkal celou partičku, dávali jsme nějaký limčy a pak jsme se zkočkovali u stánku Ovoce a Zelenina. Zašli jsme ještě na Maté do čajovny a dýmku. Všichni co mě potkali se mě ptali, proč mám ovázanou nohu.
"Do neděle prej umřu," informoval jsem je, "doktor mi dal vybrat, buď noha nebo fesťák."
"Cha! Tak to nebyla tak těžká volba co?"
Asi ve dvě ráno jsem se nějak octnul v týpku u indošů, kde jsem s nima chvíli poseděl u ohně a pak už nevím.

Na jedno do Kotvy

2011-08-25T18:11:00.000+02:00

Ráno jsem vstal v jednáct a začal jsem hned burcovat Milana.
"Vstávej! Už dve hodiny máme bejt v Kotvě!"
"Nebuď kurva takovej pankáč," zavrčel Milan ospale. Nakonec jsme se nějak zvedli a dali si jedno pivo na posilněnou v pivním stanu. To zmizelo moc rychle, tak jsme dali druhý. Pak už jsme šli, ale já si koupil ještě jedno na cestu. Mezitím ho dopil Milan a chtěl taky jedno. Pak se k nám přišel ukrývat Macax, no prostě do Kotvy jsme dorazili v pět večer a stihli jsme dát jedno pivo a museli jsme zpátky. Milan byl naprosto unešenej z "dress kódu" obsluhy v Kotvě. Kdo to neznáte, tak barmani nosí ty staré klasické bílé hospodské tříčtvrteční pláště. Pod nima tak kraťasy a tričko. Dohromady to dělá kouzelnej dojem.
"Pivo z rukou doktora sem ještě teda neměl!" rozplýval se Milan. Po povinném pivku jsme šli zpátky na fesťák, protože tam Milanovi dorazila Jitka. Čtvrtek si pamatuju poměrně matně. Vím, že jsme šli na kapelky, že jsem zapařil v kotli, pokecal s moc príma lidičkama. Viděl Jirku Šmitzera a Iggyho Poppa a nějakou záhadou neviděl Visací zámek. Asi sem umřel vyčerpáním v teepee.

Openair začíná

2011-08-22T18:08:00.000+02:00

Víkend jsem strávil s klukama na Drgyho svatbě, což byla taky pěkně vypečená akce, ale o tom třeba někdy příště. V pondělí a úterý jsem pracoval z Trutnovských hospůdek, které měly kvalitní WiFi. Sám bych tomu nevěřil, ale byla to místa, kde jsem měl největší produktivitu, za poslední dobu. Člověka tam kromě doby obědů nic neruší a tak nějak má pocit, že když už je v tý hospodě, tak by měl aspoň pracovat.
Ve středu jsem byl v Praze zejména kvůli tomu, že se konala videokonference s Londýnem. Jako již mnohokrát, se i přes asistenci mnoha BT techniků nepodařilo zprovoznit videosignál a tak jsem seděl v místnosti za milióny a poslouchal kolegy z mnoha reproduktorů v místnosti. Měli jsme končit o půl čtvrté, ale tak ve třičtvrtě na čtyři mi bylo jasné, že to jen tak neskončí. Já měl domluvené lidi a časy, takže bylo potřeba vymyslet vychytralý plán. Zavolal jsem si z telefonu na stole na svůj mobil a ten telefon jsem dal na hlasitý odposlech a přisunul ho k jednomu z mikrofonů. Kvalita byla znatelně horší, ale fungovalo to. Dokonce slyšeli, co říkám. Bleskově jsem pobalil a už jsem ujížděl po magistrále, přičemž jsem občas něco zahláškoval do telefonu, aby bylo jasné, že jsem stále tam. Vyšlo to, v momentě, kdy jsem zastavoval před Milanovým bytem jsem se akorát rozloučil.
Do Trutnova jsme dorazili kolem sedmé. Já klasicky bez lístku s vírou, že by to zas mohlo nějak dopadnout. Dopadlo to. Rozvozil jsem ještě lidi a věci, skočil na jedno rychlý do Kotvy a kolem deváté jsem už byl na fesťáku. Uvědomil jsem si, jak je to maličkej, téměř rodinnej festival. Dřív se mi nechtělo z teepee třeba až k hlavní stejdži, ale teď po Glastonburry mi to přišlo jako krůček (což taky byl).
S radostí jsem kvitoval, že tu prodávaj točenou Plzeň a nějakou dobu jsme se bavili v hledišti sledujíce Macaxe, Hezouna, Žižku a ostatní jak staví pódium.
"Já už chápu příčiny krize," naklonil se ke mně Milan poté co nějakou dobu sledoval dění na pódiu.
"Starý nechtěj makat a mladý to neuměj!"
Večer se rozjížděl pomaličku, ale pak postupně začal nabírat obrátky. Potkali jsme hafo známejch a nakonec jsme narazili na Koháta se kterým jsme udělali obchůzku stánkařů. Pokecali jsme se Slováky, co tam chtěli optimisticky prodávat boty za litra a nakonec jsme skončili u partičky co dělá vegetariánský burgery a měla výbornou slivovici. Tou jsme se dokonale odpálili a po rozloučení jsme ještě do pěti do rána kecali mezi stanama před teepee.

Whisky ve vlaku

2011-06-27T13:53:00.000+02:00

Nedělní probuzení bylo těžké. Uvědomil jsem si, že to je naposled, co jdu na ranní Hogroast, co vyrazím na relax a očistu v sauně, co budu žít v tomhle světě co se mi rychle stal domovem.
Z deprese mě trochu dostali mí sousedé a já pak vyrazil na poslední saunu. Tam jsem zjistil, že odsud nechci. Kašlu na koupenej lístek na vlak, kašlu na zítřejší práci. Napsal jsem šéfovi pár zmatených SMS, ze kterých se mu podařilo vydedukovat, že dorazím až v úterý a začal jsem rovnou slavit. S radostí jak jsem to vymyslel jsem vyrazil zpátky ke stanu. Když jsem tam došel bylo místo vedle mě, kde byli jíní sousedé pryč. Byli to starší kluci, co tam měli posezení a se kterejma jsme dělali jednu noc oheň. Bylo to strašně zvláštní a bolestivé vidět najednou ty zelené čtverce uleželé trávy místo stanů. Kolem hlučel festival a svítilo slunce. Nic nenapovídalo tomu, že by se blížil konec. V tu chvíli jsem se rozhodnul. Musím pryč už teď. Dokud to všechno žije, dokud to nechávám za sebou a budu si to pamatovat plné života a energie. Těch zelených míst by totiž začalo přibývat a zítra by to byl už jen zmar. Pamatuju konce fesťáků a nikdy jsem je neměl rád. Zahulil jsem posledního jointa s Freeeze partou, sbalil stan, nechal tam místo něj stát holínky č.9 a vyrazil k shuttle busu, co mě odvezl na nádraží.
Před nádražím stál zřízenec s wapkou (tlaková stříkací pistole) se kterou neůprosně pucoval boty, oblečení i batohy cestujících.
Vlak měl snad dvě hodiny zpoždění. Zkrátka First (not so) Great Western. Popíjel jsem ze své lahve whisky a vzpomínal na to co bylo. Po příjezdu jsem neomylně zamířil do první třídy. Kupoval jsem lístky dávno v předstihu a tehdy stála první třída v akci jen o libru víc než druhá. Na místě jsem zjistil, že jsem jel dokonce levnějc, než lidé, co platili druhou třídu na místě.
Obyvatelé první třídy ze mě neměli radost. Táhl ze mě chlast, flákl jsem špinavou ještě vlhkou bagáž na sedačku naproti mě a začal popíjet z flašky whisky. Pohledy spolucestujících, vesměs upravených a distinguovaných lidí nebyly povětšniou souhlasné. I když někteří se usmívali, nebo pokávali hlavami. Ale jeden tak třicetiletej frajírek v košili a sáčku se zvednul a přišel ke mě.
"Sbal se a mazej do druhý třídy k těm ostatním, než zavolám průvodčího!" řekl typicky anglickým povýšeneckým tónem.
"Polib mi prdel a zavolej klidně svojí mámě," odvětil jsem ležérně.
Doma bych za tohle asi dostal po držce, což mi v tu chvíli bylo upřímně ukradené, ale tenhle chlapík se sbalil a vyrazil splnit svouji hrozbu. Za chvíli se vrátil s průvodčím a měl na tváři vítězoslavnej výraz.
"Mohu vidět vaši jízdenku?" zeptal se štíplístek slušným tónem.
"Ale to je naprosto samozřejmé," nedělal jsem potíže a ukázal svůj first class ticket.
"Děkuji, to je naprosto v pořádku, nebude vám vadit, když vám dám batoh nahoru?"
"Moc díky, já nechtěl riskovat, že s sebou fláknu," poděkoval sem.
"Co to je v tý flašce?"
"Štáva. Dyť je to tam napsaný," podíval jsem se na něj mazaně.
"Nepite alkohol ve vlaku, za to vás vážně můžu vysadit."
"Duly noted and much appreciated! - Znamenám si a oceňuju" odpověděl sem, naposled si přihnul a schoval lahev do brašny.
"Už ji nevytáhnu fakt."
Někde jsem přestupoval, chytl jsem poslední vlak a do Windsoru jsem dorazil někdy v noci. Ještě jsem se nepohodl s Míšou, která jinak předtím nijak neprudila. Byl jsem nějak z toho všechno rozhozenej a tak jsem šel na svý místo na břehu Temže, kde jsem zase vytáhl lahev a dostal strašlivou lítost nad tím vším. Při druhém doušku mě ale nepadalo, že tentokrát bych už mohl zkusit usnout doma a tak jsem se sbalil a vyrazil. Doma jsem si dal ještě dýmku na zahradě a vzpomínal na těch neskutečných několik posledních dní.
Glastonbury já se vrátím! Slíbil jsem si a šel jsem spát.

Stonefield

2011-06-26T13:50:00.000+02:00

V sobotu na mě dolehlo vyčerpání. Vymotal jsem se ze stanu, dal si Hogroast a pivko v jednom baru. Tam jsem potkal týpka co byl hrozně sdílnej a dár mi pár hudebních tipů. Byl tam prej s nějakou partou a když jsme dopili říkal, ať jdu s ním, že jdou na nějakou kapelku. Poděkoval jsem, ale zamířil jsem raději zpátky ke stanu. Byl jsem ve stavu, že už mi mohla bejt sebelepší kapela ukradená. Ve stanu se ležet nedalo, tak jsem karimatku hodil na bahno před stanem usnul. Spal jsem až do čtyř do odpoledne. Po probuzení jsem zahulil se sousedama a šel s nima do kotle na Cold Play. Opět fantastická kapela umocněná sdíleným prožitkem. Když ten obrovský dav zpívá nějakou písničku, tak to má strašlivou sílu. Jedna z holčin, co jsme tam potkali se totálně zmasakrovala. Tipoval jsem jí tak na šestnáct. Líbil se jí tak patnáctiletej kluk co tam stál za náma a tak nějak se do něj fůrt věšela. Její asi dvacetiletá kámoška se jí naopak snažila neustále sundat a usměrnit. Ta se pro změnu bavila tím, že malovala klukům na obličeje svítíci barvou. Tak jsme tam všichni svítili do tmy. Klučina za náma v jeden moment potřeboval a tak si vzal standarní kelímek. Jak to zblejskla ta šestnáctka tak šla a čapla ho za něj a začala mu honit. Kluk vypadal dost vyděšeně. K jeho smůle či úlevě ji z něj zase sundala ta její kamarádka a pak už ji odvedla raději pryč. Po Cold Play jsem vyrazil na stone hill. Byl to zase jedinečnej zážitek. Dole byla malá obdoba Stonehendge, ale hlavně celej kopec až nahoru byl posetej dvojcema i jednotlivcema co měli vedle sebe zapíchnutou tak metrovou svíčku, která se dala pořídit za libru od prodavačů dole. Koupil jsem taky jednu a vyrazil až nahoru. Dole hučel a svítil ten svět co se jmenoval Glastonbury. Kolem mě do dálky blikaly plameny svíček a občas se ozval zvuk unikající z héliového balónku, který tam měl snad taky každej. Já si zapálil a vychutnával ten neuvěřitelný zážitek. Jen na chvíli jsem se natáhnul a podíval jsem se na hvězdy.
Probral jsem se zimou, když už svíčka skoro dohořívala. Vyrazil jsem dolů a zamotal se do nějakého světa čajoven a lampiónů. Dal jsem si nějakej megacloumák a přemejšlel o životě. Pak už nevím, ale nějak jsem se probral v kobercovým stanu, kde mě budila obsluha. Lehl sem si zrovna na promáčenej koberec, takže jsem byl totálně zmáčenej a byla mi strašná zima. U východu stály už jen jedny holínky, které mi ale byly tak o tři čísla menší a plné bahna. Přesto jsem je obul a vyrazil za světlem pyramidy. Cestou jsem si koupil nějaké suché oblečení a nové holínky. V tědlech to fakt nešlo.

Kotel

2011-06-24T13:48:00.000+02:00

Probudil jsem se až za svítání. Svět kolem mě se změnil. Seděl jsem v křesle pod stromem. Svítalo a bylo ticho. Okolí ztratilo tu noční neskutečnou magii, ale přesto bylo v ranním oparu zvláštní až strašidelné. Lidé zmizeli. Jen o kousek dál spal v křesílku další týpek. Vybavil jsem si zážitky poslední noci a přemýšlel jestli to celé nebyl sen. Nebyl. V zamlženém údolí stále ještě svítila špička pyramidy. Věděl jsem, kde je můj domov a vypravil se na bahnitou cestu k dospání.

V pátek proběhlo už standardní kolečko, už vím kam zajít na snídani, kde točej levnější pivko, nebo kde můžu dobít telefon. Dnešní den byl ale jiný. Dnes začínal festival. Vyzbrojen dvolitrovou petkou s čistou whisky jsem se vypravil už v šest večer do kotle, abych zabral dobrý místo. Před hlavním pódiem už stály desetitísíce lidí. Byl to impozantní pohled umocněný úžasným britským zvykem nosit do kotle vlajky na mnohametrových tyčích. Obloha byla zatažená, foukal vítr a a občas sprchlo. Nikomu to nevadilo a desítky zástav vlály v silném větru. Tuším, že první byl B.B.King. Úžasnej koncert. Ukazoval, že je frajer, ale že své bluesové songy myslí vážně. Postupně jsem se probojoval až k pódiu, kde už jsem zůstal celý večer. Kotel je neuvěřitelný místo sám o sobě, ale několikahodinový kotel je něco nepopsatelného. Postupně se seznámíte s lidmi kolem vás. Je tam mix všeho. Študáci z Oxfordu i matka samoživitelka. Magor v dámských plavkách s falešnou parukou. Holky co se živěj jako sestřičky kdesi ve Skotsku. Dva kámoši co dorazili až z Irska a tichej kluk co jen sledoval hudbu a bylo mu jedno, že na něj prší. Kolovaly cigára, jointy i chlast. Moji čistou whisky nikdo nechtěl s tím, že by je to zabilo. Takže jsem jí pil skoro sám. Zepředu nám ochranka občas podávala sklenice vody a kelímky. Irskej klučina začal potřebovat na záchod a zoufale přemejšlel jak to vyřešit.
"Nachči do kelímku ne?" houknul na něj vysokoškolák.
"Co pak s tím?"
"Co myslíš blázne, můžeš to vypít, ale většina lidí to prostě vyleje na zem."
Klučík s provinilým výrazem vzal kelímek a úplně rudej udělal co musel. Postupem večera se to řešilo méně a méně. Stejně jako občasnej déšť. Nejprve všichni tahali pláštěnky nebo dokonce deštníky, pak už se to neřešilo. Jedna z nejlepších kapelek byli Biffy Clyro. Úžasnej nářez střídanej melodickejma věcma. Jakmile se rozjížděla nějaká brutálnější písnička rozestoupil se celej střed kotle a vytvořil práznej kruh. Do něj pak vlítli všichni co si chtěli zapogovat. A ti na obvodu kruhu sloužili jako nárazníky. Bylo fantastický skákat do pogujícího kotle přes ramena "strážců".
Někdy kolem jedenácté vtrhli na pódium konečně U2. Byl to nesmírnej nářez a já pochopil, proč jsou tak úspěšní. Nešlo odolat, rytmus, zpěv a Bonovo řádění prostě rozproudilo krev a roztančilo všechny. Čekal jsem nějaký velkolepější vizuální efekty, ale vystačili s projekcí na zadním plátně a monitorech. Přesto to byl neskutečný zažitek. Koncert se protáhl snad do dvou do rána. Odcházel jsem naprosto zmasakrovanej přesto jsem z nepochopitelných důvodů zamířil nahoru k indiánům. Bylo to dobrý dva, tři kilometry. U ohně seděli jen tři lidi s flaškou a kytarou. Přisedl jsem a vychutnával s nimi tu atmosféru. Probral jsem se opět těsně před svítáním na lavičce. V ohni doutnal pařez a do mě se dala zima. Rozhlédl jsem se, našel kužel světla z pyramidy a zamířil domů. Nikoho z těch lidí co jsem s nimi strávil 8 neskutečných hodin v kotli jsem už potom nepotkal.

Freeeze!

2011-06-23T13:46:00.000+02:00

Další dny byly v podobném stylu. Toulání po areálu, neustálé objevování něčeho nového, snídaně v kobercovém stanu s náhodnými kapelkami a každodenní obchůzka pár vchodů zajistila až do pátku vždy dostatek různých piv. Ve čtvrtek večer jsem se seznámil s partičkou kluků vedle mě. Ty tam toho přivezli každej snad pytel. Přimotal jsem se mezi ně a nabízel jim 70ti procentní vínovici. Když to ochutnali, tak jsem u nich získal respekt a Charlie sedící vedle mě mi nabídl jointa.
"Proč jsi to udělal?!" obořil se na něj jeho kámoš.
"Co jako? Dal nám chlast, tak ať si dá ne?"
"Co když je to tajnej /undercover cop/?!"
"Hádám, že nás může sebrat i bez toho, abysme mu nabídli."
"Já nejsem tajnej! A už vůbec né policajt!" bránil jsem se.
"Jasně, to tajný vždycky říkaj!"
"Myslíš, že tajnej by měl u sebe tohle?" ukázal jsem své skrovné zásoby.
"Jasně, aby se kryl ne?!"
"Aha, tohle nemůžu vyhrát," zasmál jsem se.
"FREEEEEEEZE!!! (" zařval další z nich hlášku, kterou používaj policajti, když někam vtrhnou a všichni se začali chechtat.
"Freeze!" se nakonec stala naší hláškou festivalu. Nejdřív ji řvali kdykoliv mě viděli přicházet, pak už jsem se ohlašoval takhle sám. Tahle partička zajistila, že mé další zažitky z festivalu byly ještě abstraktnější. Jedním z nejsilnějších byla bezesporu "Shangri-la". Atrakce co se otvírala jen mezi jedenáctou večerní a čtvrtou ranní. Ve festivalovém fesťáku psali o "fantasktním světě, kde realita neexistuje". Netušil jsem, jak moc měli pravdu.
V již značně upraveném stavu jsem se vypravil několikamílovou cestou mezi ostnatými dráty, abych nakonec dorazil do naprosto jiného světa. Úzké uličky zakryté bambusovými stříškami a lemované barevnou směsící jakýchsi malých světů. Obchůdků, minimuzeem sexu, minihernou se starými čistě mechanickými automaty, Tesco s krysami a hororovými prodavačkami se zkaženými zuby a zkrvavenými tvářemi. Disco dunící taneční hudbou, tetovací salóny, kyberherna, to vše a mnohem víc bylo v těchto uzkoučkých krytých uličkách, kde se davy brodily bahnem a nad hlavou jim blikaly neony s nápisy: "It's not about you anymore!", "Limited breathing please" či "Have you been infected?"
Koupil jsem si další lahev extrasilného ležáku a najednou jsem vyšel na náměstíčko jak ze StarTreku. Bylo obehnáno jakýmsi hradbami s různobarevnými panely co tvořily soustředné obrazce. Vepředu bylo pódium a hrála tam nějaká rocková skupina. Všichni tančili v bahně. Nešlo se nepřidat. Pohyb rozproudil krev a tak po koncertu byly mé vzpomínky ještě více zkreslené. Míjel jsem auto zabořené v zemi a polepené zrcátky. Havarované osobní letadlo nebo motorku zaraženou v zemi a kolem ní čouhající lidské ostatky. Koupil jsem si nějaké další pivo a chvíli tančil v nějaké discodíře. Pak jsem se zase vymotal a dostal jsem se do místa, kde svítily stromy poseté světýlky, hořel oheň a hrály kytary. Pod stromy a kolem ohně byly kožená křesílka a gauče. Všechno bylo až příliš neskutečné. Přisedl jsem k ohni a začal se bavit s ostatními...

Sauna

2011-06-22T13:11:00.001+02:00

V šest ráno zvonil budík. Znovu jsem se proklel za středeční ranní lístek a začal zoufale balit a v poslední chvíli vysprintoval na vlak do Londýna. Na místě srazu už byl obrovskej dav lidí a všichni vypadali sympaticky. Prostě fesťákoví lidičky. Čekal jsem naivně jeden bus, ale dorazila flotila 10ti velkejch autobusů a po troše chaosu nás naskládali dovnitř. Cestou jsem to zalomil a vzbudil jsem se akorát v momentě, kdy jsme míjeli Stonehenge - takže jsem je viděl, můžu si je odškrtnout z TODO a už tam nemusím jezdit. Pak byla krátká zastávka na benzíně. Tam měli plný regály holínek a ceduli "Připravte se na Glastonbury!" Moje boty, co jsem koupil na svou výpravu do Abergavenny v akci za asi 20 liber byly totálně na hadry a strašně mě z nich bolely nohy, takže jsem je bez váhaní hodil do koše a obul si "High Wellington boots" za 15 liber. Posilněni burgry jsme jeli dál. Začalo šíleně lejt. Do areálu jsme dorazili ve dvě odpoledne a vystupovali jsme rovnou do moře bahna. To už nás prakticky neopustilo. K bránám se stála asi dvouhodinová fronta, takže moje představa o časném příjezdu a pokojném nalezení místa na stan vzala rychle za své. Ve frontě ale byla sranda. Lidi sem nejeli - oni se sem stěhovali. Můj zálesácky sbalenej Tesco kletr byl vyjímka. Všichni táhli obrovské bágly na kterých měli navěšenou hromadu věcí. Neskladné ohromné stany, dlouhé tyče s vlajkami a hlavně tuny chlastu. Většina vezla bedny na rudlíku, někteří je táhli na bobu, jiní v kufrech na kolečkách, nebo dokonce v opravdovým plechovým kolečku. Ne všichni počítali s bahnem. Bylo tu vidět mnoho zelenáčů a hlavně holek v zářivě bílých kalhotách a bílých teniskách. Samozřejmě to, že byly zářivě bílé se už dalo spíše jenom tušit. Kufrům z vlhka a tahání v bahně upadávaly kolečka. Taškám se trhaly ucha a rozjížděly zipy. Mnoho lidí táhlo tašky, spacáky a stany jen tak v ruce. Po dvou hodinách postupu bahnem a několika vydatných přeháňkách mnoho z nich naprosto rezignovalo a táhlo spacáky a jiný věci po zemi v bahně a vůbec to neřešili. Holka ztratila v bahně tenisku a už ji netahala, šla na jednu nohu jen v ponožkách.
Konečně uvnitř. Areál mě překvapil svou neskutečnou rozlohou. Ano přes 200 tis lidí je potřeba někam naskládat, ale stejně se těžko popisuje ten šok z nekonečných plání posetých stany, stejdžemi, parkovištěmi, cirkusovými šapitó v dálce se rýsuje jakási věžička hrající barvami a pod ní se ježí desítky a desítky teeepee. Později jsem se dočetl, že areál má v perimetru 16 km. Mnoho lidí kolem mě z radosti, že jsou uvnitř nadšene fláklo stan na trávu kousek za vchodem. Upustili všechny věci a odmítali se pohnout dál. Bágl na zádech tížil a vyšlo sluníčko, takže jsem se potil jak pes, ale věděl jsem, že tuhle chybu nesmím udělat a vydal se na několikakilometrovou pouť k hlavním stejdžím a vůbec centrálnímu prostoru. Čím víc jsem se blížil, tím hustěji byly naskládané stany na sebe. Moje představa, že ve středu ráno si vyberu ten nejluxusnější flíček na zelené travičce vzala dávno za své. Konečně jsem byl v oblasti, kde jsem se chtěl ubytovat. Mohu vám tu tvrdit, jak jsem si díky svým skautským zkušenostem našel výborný místo poblíž zdroje vody, nedaleko toalet, ale proti větru, u přístupové cesty, poblíž jídla a pití a hlavní stejdže. No a nebo řeknu pravdu, že jsem najednou ucejtil mohutnej závan trávy a řekl si: "Jasně! Tady to je!". Naprostou shodou okolností to místo splňovalo navíc vše z výše uvedeného. Našel jsem ještě flíček tak akorát na můj stan a za chvíli jsem bydlel. Kolem mě se už probouzelo to středně velké městečko do prvního dne. Stejdže zatím zely prázdnotou a prostory před nima chráni plot, ale uličky už ožily stovkami obchodů nabízejících všechno co by takovej festivalovej člověk mohl chtít. Desítky a desítky stánků s jídly z celého světa, malé supermarkety, hadry, ozdoby, indiánské věci i obrovské čelenky z pravého peří, ponča, košile, kalhoty, stany, sedačky, gauče, pláštěnky, vařiče, svítící ptákoviny, převleky za všechno možný a dokonce jeden, který hrdě hlásal: "Totaly weird random shit" - "Naprosto náhodný divný píčoviny" no a snad i poslední stánek s kebabem měl ceduli "Wellingtons here!" - "Prodáváme holínky". Jestli ve frontě bylo vidět směsici různé obuvi, tak v areálu se přešlo na zcela uniformní obuv - holínky. Jednu chvíli jsem to počítal a na sto holínek jsem napočítal 6 pohorek a 1 tenisky.
Zmínil jsem se už o bahnu? Stan jsem já ještě stavěl na trávě, ale okolí se rychle měnilo v nekonečné bahniště. Hlavní cesty byly sice vybudovány z jakýchsi plastikových protiskluzových plátů, ale ty se rychle zanesly asi 15cm vrstvou bahna. Pokud jste z nich sešli bahno bylo i hlubší. Když zapršelo byla z něj čvachtající sračka. Když začalo svítit sluníčko a hlavně, když někdo pojal geniální nápad začít ho zavážet slámou, vznikla z něj neuvěřitelně kompaktní lepivá hmota, kde každý krok znamenal nesmírné usilí. Lidi ztráceli věci, holínky i kamarádky v tom bahně a časem se je už ani nepokoušeli vyprošťovat. Pokud jste měli průměrnou velikost nohy, stačilo si najít a vyprostit holinky dle libosti. A nejen holínky. Voda a bahno narušovaly papírové obaly krabic s pivem a mnoha zoufalcům s tunovými náklady se zejména za vchody krabice rozsypaly a piva popadaly do bahnité hmoty. Většinou je nechali tak. Stačilo tedy obejít vchody a člověk měl zásoby na celej fesťák - bylo jen třeba vylovit je z páchnoucího bahna a omýt někde pod vodou.
Chodil jsem areálem jako ve snu. Bylo to jako procházet nějakým novým světem. Tolik věcí, obchůdky se vším, jídla odevšad. A nejen obchůdky. Člověk nacházel velké stany, které vypadaly jako anglická hospůdka, nebo jiné, kde se polehávalo na koberečcích a popíjel se ležák, čajovny s dýmkami, pomalované maringotky, kde se dalo posedět, skleník plný kytek a zeleně s lavičkami pro meditaci. Houpací sítě zavěšené mezi kůly k volnému použití. Festivalová univerzita s věhlasnými přednášejícími. Kulatý stan, kde měli vynikající mexické jídlo, všude koberce a malé pódium, kde hrála nějaká kapelka takový ty lidovky. Cedule hlásala, že tu může zahrát kdokoliv a kytary, harmoniku i housle, že tu maj. Obrovská rozhledna a hlavně
teepee field. Desítky a desítky teepee táhnoucích se do dáli. Od vstupu k nim až k ohni se táhla cesta lemovaná barevnými a malovanými stany, kde byly různé rukodělné aktivity, prodávali vegetariánská jídla, nebo lobovali za záchranu původních kmenů v Amazonii. Uprostřed se tyčil obrovský totem, před kterým plál oheň z pařezů, které se válely připravené všude kolem. Poseděl jsem u ohně o kterej se staral jakejsi exoticky vypadající týpek. Vyslechl jsem, že to je indián z Peru, který se tam potkal s organizátorem, který ho od té doby zve na každej ročník a on se mu tu stará o indiánskou vesnici a o oheň.
Glastonbury se koná v prostoru farmy majitele Michaela Eavise. Před více jak 40ti lety uspořádal první ročník pro 1500 lidí. Dnes jich jezdí 177 tisíc a další desetitisíce organizátorů, stánkařů a lidí od kapel. On však stále farmaří a proto každý čtvrtý rok se dělá pauza, aby si země odpočinula. Krávy ostatně byly vidět shromážděné v ohradě poblíž samotné farmy. A jejich mléko se prodávalo všude v areálu. "Nejlevnější pinta na festivalu" hlásila reklama. Zahlédl jsem ho jednou. Je to takovej správnej šedivej dědek s bradkou, kterej chodil po areálu, rozhlížel se a smál se.
Mezi teepeečkama jsem také objevil ceduli hlásající, že tam je indiánská sauna. Za ní byla poměrně velká oblast obehnaná bambusovou stěnou. Našel jsem vchod, kde seděla krásná blonďatá hipisačka a zeptal se, co potřebuji do sauny.
"No jestli chceš," řekla neuvěřitelně milým hlasem, "můžu ti půjčit ručník. Ale jediné, co opravdu potřebuješ, jsi ty sám."
Musím říct, že se mi skoro podlomila kolena. Hned jsem si koupil za 12 liber permici na celej festival a šel dovnitř. Opět jsem se objevil v novém světě. Napravo byl stan, který sloužil jako převlíkárna, o kousek dál bylo polootevřené teepee, kde kolem ohně seděli dredaři a podávali si jointa, nalevo bylo pódium, kde nějaká nahá holčina hrála na harfu (nekecám!) vzadu byla sauna a vedle ní bazének s vodou, no ale hlavně všude v prostoru polehávali, či postávali nahaté hipisačky a dredaři. Hráli stolní hry, kecali u ohně, nebo se jen tak vyhřívali na sluníčku. Rychle jsem se svlékl a zamířil do sauny. Byla tam naprostá tma. Dívčí ruce mě chytly za ruku a další a další si mě podávaly, a tak mě vedly až na volné místo, kde mě posadily mezi sebe. Za chvíli si oči zvykly a já zjistil, že tam zas taková tma není. Přišel dredař zvenčí, přiložil a polil kameny z připraveného dřevěného džberu. Moc se nemluvilo, jen občas kolovala lahev s pitnou vodou.
Naprosto zrelaxovaný jsem vyrazil na kopec nad festivalem, kde jsem si ubalil a vychutnával tu neskutečnou pohodu. Únava zapracovala, takže sem za chviličku usnul přímo na louce. Probudil jsem se až při setmění, ještě chvíli jsem bloudil tím mumrajem a skončil jsem nakonec v Real Ale pubu, kde měli výběr desítek anglických piv. Když starší chlapík co tam tomu šéfoval zjistil, že dělám v pivovaru a trochu tomu rozumím, tak mě tam zlil ochutnávkama jak koně. Objednal jsem si pak to co mi nejvíc chutnalo a sednul k nějakým lidem u stolu. Vymotal jsem se ven někdy v noci a přemýšlel, kde tak může být můj stan. Pak jsem zahlédl sloupec světla končící na špici pyramidy. Ano, tam bydlím, kousíček od hlavní stejdže. Dočvachtal jsem až do stanu a usnul vyčerpáním.

Glastonbury

2011-06-21T13:08:00.000+02:00

Tak Glastonbury. Jak vůbec začít? Možná od konce. Vrátil jsem se a byl to hrozný šok. Fesťák, správnej fesťák se vyznačuje tím, že když tam jedete, tak plánujete, jaký kapelky si poslechnete, děláte si seznam a pokud to je mimo váš domov, tak uvažujete i o prohlídce okolí a tak. No a pak tam dorazíte a jste nakonec rádi, že jste viděli nějaké tři kapely, ale dojde vám, že o kapelách to vlastně vůbec není. Je to o tom životě, o té alternativné realitě, která tam vznikne. O lidech, které tam potkáte a kteří se stanou vašimi přáteli na těch pár dní. Těch pár dní behěm kterých se postupně stanete součástí toho všeho. Kdy se čas odvíjí jen od toho, kdy někdo hraje. Kdy postupně proniknete do toho světa ve světě, kdy se naučíte, že támhle mají nejlepší hogroast a v týhle hospůdce výborný pivo. Plánujete jak odpoledne zajdete do sauny a večer na stone field zapálit svíčku a sledovat západ slunce. A svět je najednou krásně jednoduchej a plnej bahna, zážitků a emocí. Každý ráno (a někdy i v průběhu dne) se budíte někdě v areálu a znovu a znovu zaměřujete svítící špičku pyramidy, abyste našli svůj stan a dospali těch pár vzácných hodin než vyjde sluníčko a udělá vám ve stanu pěkné dusno. A přesně v momentě, kdy to začne vypadat, že svět už bude takhle báječný pořád, se najednou probudíte někde, kde to vůbec nechcete poznat a s hrůzou zjistíte, že za půl hodiny máte být v práci. Hrozný šok.

Loňské Glastonbury jsem prošvihnul, což mi bylo líto, protože tam měli hrát U2, což je kapelka, na jejichž koncertě jsem byl jako na prvním velkým koncertě po revoluci ještě s Huňou, když jsme prorazili na strahovský stadión na kolečkových bruslích v momentě, kdy dav prorazil brány. Navíc kapelka, kterou měla moc ráda jedna moje životní láska. Prostě srdcovka. Lístky jsem loni nesehnal a U2 nakonec nehráli. Mám prostě štěstí. A aby ho nebylo málo, tak letos jsem samozřejmě zase prošvihnul otevření prodeje a chytnul jsem se až v druhém kole. Prodej začínal jednu neděli v 8 ráno. Já připojenej přes zoufale pomalej EDGE u nás na chatě jsem se snažil dostat lístky pro mě a pro Míšu. Sajta spadla hned po spuštění a já skoro dvě hodiny zoufale klikal, reloadoval a snažil se dostat k lístkům. Jako první jsem zjistil, že pro Míšu mi ho neprodaj, protože se dopředu neregistrovala. Vzhledem k našemu následnému rozchodu to bylo celkem taky štěstí. Pak vyprodali samostatné lístky a zbyly jen lístky s autobusovou dopravou. Naklikal jsem nějakou ideální kombinaci, jako čtvrtek večer tam, neděle večer zpátky a než jsem se přes padající stránky dostal na konec byly taky vyprodaný. Zkusil jsem úplně nesmyslnou kombinaci. Středu v osm ráno a jenom jednosměrný lístek. Vítězství!
Těsně před odjezdem mi došlo, že fesťák začíná až v pátek a co tam teda budu od tý středy od rána dělat? Naplánoval jsem prohlídku okolí, což je Artušův kraj a je tam spousta zajímavostí a už jsem se jenom těšil. Klasicky jsem začal balit na poslední chvíli a zkoušel jsem sehnat nějakej malej, levnej, ale dobrej stan. On-line obchody ho neuměly doručit do hodiny a Tesco a Sainsbury měly nějaký stany, ale nic použitelnýho. Zabalil jsem teda svůj stan pro čtyři a hlavně přelil nějakej tvrdej chlast do petek, abych tam měl co pít. Piva se mi tahat nechtělo, navíc jsem nevěděl, zda tam můžou plechovky.

Návrat domů

2011-06-09T18:24:00.000+02:00

Ráno se budím nahoře u bílejch kachláků. Prej sem přišel v noci, zalehnul psa a spal. Je tu krásnej vzduch, takže mě na rozdíl od včerejška nebolí hlava. Jdem ven a zjišťujem, že je naraženej poslední sud a dochází. Zachvátila nás panika a všichni začali čepovat jako o život. Někdo rozdělal oheň. Nadáváme na psy, že ožrali prase na rožni. Je jasný, že to byla Bílá. Časem někdo vytáhl fotky ze včerejška a je tam Opík s Mácou jak to žerou přímo z tyče. Psi asi za nic nemohli. Za chvíli se stalo, co se stát muselo. Sud došel. Voláme Drgymu ať veme ještě radši dva tři, protože jsme tak pěkně nastartovali. Postupně velmi balisticky uklízíme. Petra se naštěstí ujala vnitřku a dala to tam celý do kupy. My jsme narazili soudek Conquerora a protože není jiný pivo, tak ho všichni pijou. Konečně dorazil Drgy a mohlo se pokračovat. Párty se zas nějak brutálně rozjela. Někdo mi dal chlast s červama a všichni to zkouší jíst a ti co to nechtěj zkusit, tak se to do nich rve nasilím. Například do mě. Jsem už docela slušně jetej a opakuju, že jestli se ráno probudím ve Windsoru, tak to bude fakt naprostej zázrak. Nějak si teď nedokážu vůbec představit, že bych měl být v šest ráno na letišti v Praze. Ve všem tom zmatku najednou Milan velí, že už jedem. Otáčím se na Josku a rozhlížím se po ještě stále slušným nepořádku. Kývá hlavou, že to zvládne. Loučíme se a jdeme s Opíkem za Milanem do auta. Řídí Jitka a je jakási nervózní. Jedem ke mně domů pro věci, vysadit Montyho u Nováků a pak už směr Praha. Za Trutnovem velím otočit a vracíme se ke mně domů pro kufr, který jak jsem zjistil, mám stejně v Praze. Tak znovu směr Praha. Jitka je nějaká ještě nervóznější. Směruju jí přes Jičín, abychom mohli zastavit u Červinků na večeři. Tato restaurace zase nezklamala. Úžasná obsluha, skvělé pivo a výborné jídlo. Jitka z nějakého důvodu odmítá být s námi a čeká v autě. Milan neví jestli má být nervózní, nebo si dát ještě pivo. Posílá jí raději do auta zmrzlinu. Dali jsme večeři a dvě rychlý a jelo se dál. Jitka naštěstí počkala. Tak nějak jsme už počítali s tím, že ojdede bez nás. V autě likvidujem lahev čehosi alkoholického a domlouvám se s Opíkem, že přespí u nás, protože tam nikdo není. Jitka nás vysadila před domem a se zakvílením gum zmizela. Zjišťuju, že doma je Míša. Nějakou záhadou nás cestou předehnala a spí doma. Sluší jí to, ale mísí se ve mě dobré vzpomínky a hněv. Snažím se chovat neutrálně. Dáváme nějaké lahváče a kecáme. Míša si pak šla lehnout a my s Opíkem řešíme kde budem spát. Navrhnul jsem, že poprosím Míšu, aby si lehla na postel do obýváku a my si s Opíkem lehnem v ložnici. V tomhle stavu nechci riskovat, že bych udělal nějakou blbost. Míša to odmítla. Pokrčil jsem rameny a oznámil Opíkovi, že spíme v kuchyni. Najednou Míša vyšla ven a sháněla se po spacáku.
„Co blbneš?!“
„No zjevně, mě ve svým bytě nechceš, tak tu nebudu!“ odsekla naštvaně.
Jestli jsem do tý doby měl z večera a z ní dobrej pocit, tak byl pryč.
„Jestli ti to pomůže, já tě nikam nevyhazoval, jen jsem tě slušne poprosil, aby sis lehla do obýváku, abych nemusel spát na zemi.“
Dál jsme se nebavili a Míša odešla. My si ještě pustili Trpaslíka a nějak jsme se domotali do postele. V poslední chvíli jsem si vybavil, že musím zavolat taxíka. Požádal jsem je, ať tam poznamenaj, ať v případě, že se mi nedovolá, zvoní na zvonek jak o život a omdlel jsem vedle puštěného notebooku. Byla asi jedna hodina ráno. Tohle nevypadalo, že bych měl dokázat ve čtyři vstát a jet na letiště.

Kristian pub

2011-06-09T18:23:00.003+02:00

Ráno před sedmou mě už zas budí raubíři. Balíme a razíme do školky. Venku mě překvapilo neskutečný vedro. Ve školce jsem dostal pojeb, že kluci nemaj kraťasy. V práci pokračujem v pracích na projektu a mám asi tříhodinovej hovor s Michaelem, co se vrátil po 14ti dnech do práce. Dohaduju s Markem J. jak pojedem na workshop do Bratislavy. Původně jsem měl jet vlakem, ale protože jedou taky, byla šance, že bych jel s Ondrou dneska autem.
"Hele já mám zaplacenej hotel, já jedu rozhodně dneska," informuju ho.
"Blbost, to zruš, já vás vemu ráno autem!"
"Hele já nebudu vstávat ve čtyři, abychom tam byli na devátou!" bránil jsem se.
"Když pojedete se mnou stačí když vyrazíme v šest, sedm a budem tam na devátou," prohlásil Marek.
"Živí?"
"Hele Marku já taky nejsem ranní ptáče, já bych byl na tom workshopu nepoužitelnej," přidal se Ondra.
"Přesně, já když vstanu takhle brzo ráno, tak jsem pak úplně k ničemu!" přisadil jsem si.
"Takže vy chcete jet dneska odpoledne, abyste byli vyspalí a byli tam k něčemu jo?"
"Přesně!"
"Takže až tam dorazíte, tak nepůjdete chlastat někde do dvou do rána a pak urvat na hotelu tu chvilku spánku, než budete muset makat na snídani?“
„Cože?“ zatvářil jsem se nechápavě, ale cukaly mi koutky
„Je to blbost jet takhle po pátý hodině. Budete mít všechno ucpaný!“ namítal ještě Marek.
„To máš pravdu,“ zamyslel jsem se, „pojedem teda radši ve čtyři.“
Marek se zasmál, ještě chvíli jsme debatovali, ale potom jsem se s Ondrou dohodnul, že pojedem fakt v ty čtyři hodiny. Marek trval na tom, že on pojede ráno.
V Bratislavě jsme byli krásně navečer. Ubytovali jsme se na hotelu a vyrazili ven. Bylo neskutečný vedro a dusno, ale uličky v centru připomínaly doslova život v nějakém pobřežním městečku. Vlhkej horkej vzduch, všichni venku na zahrádkách, hudba, změť jazyků a národností a cinání skla a příborů. Hledal jsem podnik, kde by měli nějaký slušný pivo. Všude dominoval mizernej Staropramen. Konečně jsme našli nějakej podnik, kde měli i něco jiného. Objednali jsme večeři za 12 EUR a dozvěděli jsme se, že už maj taky jen Staropramen. Peklo má svý jméno. Co se dalo dělat. Dali jsme si mizernou večeři a mizerný pivo a vyrazili do Kristian Pubu pod Michelskou, kde maj nejlepší Plzeň na světě. Už na to asi přišli, protože nahoře nás vítala cedule „Best beer in town!“. Plzeň byla skvělá jako vždy. Připojil se tam k nám Dan ze sítí se kterým jsme potom pokračovali do Havana klubu, kde byl zbytek síťový party. Docela jsme tam s nima zakalili a někdy k ránu jsme se vydali na hotely. My bydleli kousek a tak jsem šel kousek vyprovodit Dana a pak zamířil ke svému hotelu. Když jsem šel už dost dlouho zjistil jsem, že jsem se ztratil. Zapnul jsem GPS a vypadalo to, že držím dobrej směr. Okolí začalo vypadat dost nepřívětivě. Měl jsem strach mít ten telefon venku a tak jsem ho radši schoval. Šel jsem dál, nevím jak dlouho a stále nic. Další kontrola GPS a zjistil jsem, že jsem omylem šel na druhou stranu. Celou tu dobu! Takže zpátky. Najednou jsem narazil na partu cikánů. No nazdar! Vnucovali mi ať si koupím nějakou voňavku BOSS.
„Chlapi já už nemám ani EURo, v hospodě jsem si musel půjčit na útratu,“ odpovídal jsem lstivě. Byli dost dotěrní a agresivní. Ale nakonec s pár sprostejma nadávkama mi dali pokoj. Přidal jsem do kroku a konečně zase dorazil do civilizovaných oblastí a poté i našel hotel. Šel jsem spát kolem třetí ráno.

Mám řidičák

2011-06-09T18:23:00.001+02:00

Ráno jsem jel do práce, kde se nekonal workshop. Prošli jsme aspoň projekty z posledních týdnů a připomínkoval jsem prezentaci k tomu poslednímu. V poledne jsem si zaběhl na magistrát pro řidičák. Vrátili mi ho a ještě mi nabídli, že mi vystaví novej na novou adresu. To už budu mít tři. S tím se dá nějak existovat. Musel jsem to oslavit a tak jsem zašel do sousední Plzeňské pivnice. Úžasná čtyřka s klasickou atmosférou, rozšafnou číšnící, skvělou Plzní a výbornou klobásou. Odpoledne jsem vyzvedl kluky ze školky a dorazili Yardovi se kterejma jsme udělali grilovačku v Hostivařským lesoparku. Luxusní počasí, děcka blbly a my ani nepodpálili les. Bylo to tak fajn, že když jsem si myslel, že je tak sedm bylo asi devět. Než jsme to pobalili, než jsem tu zvěř a sebe vykoupal šel jsem spát zase někdy po půlnoci.

Zbytečný risk

2011-06-09T18:22:00.001+02:00

Poslední týden byl nesmírně hektický. Byl jsem v Praze a v Bratislavě a měl jsem ten týden na starost kluky - úplně sám. Do toho jsem se snažil organizovat oslavu narozenin a projekt vaření ležáku ve Windsoru. Celé to začalo v pátek před půlnocí, kdy letadlo přistálo v Praze. Ráno časný budíček, pobalit děti a hurá na hlavní nádraží na vlak do Trutnova, kde měla mamka a ségra oslavu narozenin. Hlavák je komplet rekonstruovaný. Vypadá to tam o třídu lépe, než dřív, kde tam byly jen špinavý stánky a hrací automaty. Přesto mě znechutilo, že v záplavě Caffeterii, Croasanterii, Patisserií a jiných burgerkií jsem nesehnal obyčejnou poctivou klobásu s chlebem a hořčicí. Cesta vláčkem byla v klídku a Pepa nás vyzvedl ve Velkejch Svatoňovicích. Večer jsem zabezpečil děti a dohodl se s mamkou, že je přes noc pohlídá a já si zajdu sednout na pár piv s kamarády v Trutnově, protože už jsem je dlouho neviděl. Sešla se výborná parta a seděli jsme v Horským klubu pod Matesem. Nějak to všechno sedlo, dokonce i Raspa dorazil a zahrál a vyprávělo se a plánovalo a pilo a bylo nám skvěle. Skončili jsme někdy před čtvrtou ráno brutální diskuzí o demokracii s nějakým šíleným filozofickým týpkem a holkou o který jsme si mysleli, že je předělanej kluk. Pamatovala si mě ze školy, ale já ji teda nezařadil - pravda, hledal jsem jen mezi holkama. Když na konci týpek řekl tý kreaci "Miláčku, jdem domů," tak všechno zapadlo do sebe a my se řáchali ještě půl hodiny potom. Nějak jsme zamířili ke mně domů, kde teď bydlí můj novej spolubydlící. Ten tam nebyl zato tam bylo tak pět beden tvrdýho chlastu, spousta piva, vína a dalších lihovin. Mám tušení, že to bude alkoholik. Otevřeli jsme si flašku vodky, džus a pivo a aniž bychom se čehokoliv z toho dotkli a umřeli jsme.
Ráno jsem se vzbudil a zjistil, že je deset hodin. Panika, vzburcoval jsem Macaxe a rychle jsme balili. V obýváku jsem škobrtnul o Rasputina.
"Co tu děláš?"
"Ty mě pozveš a ještě si nepamatuješ!"
Macax prohlásil, že bude řídit. Měl jsem pocit, že možná ještě nějakou tu promili možná máme, ale taky jsem spěchal za dětma a tak jsem neprotestoval. Na benzíně jsme vzali pár kapek benzínu, Macax smotal drátky, aby zapnul světla a jeli jsme. Těsně před Poříčím jsem zahlédl typické výstražné vesty. Něco jsem zrovna vykládal, ale ztuhl jsem uprostřed gesta. Hlavu jsem vyděšeně otočil na Macaxe. Ten měl pohled upřený nehybně před sebe a nehnul se na něm ani sval. V tomto "lidském obrazu" jsme minuli policejní hlídku, která zrovna kontrolovala jiné dvě auta. Jen jsme byli dost daleko chtěl jsem promluvit, ale zjistil jsem, že nedokážu vydat hlásku. Vydechl jsem a polknul. Máca se stále nehýbal. Znovu jsem se pokusil nadechnout a znovu jsem jenom polknul. Zatřásl jsem hlavou a konečně pronesl:
"No..." výdech a chvíle ticha. Konečně promluvil Máca:
"Ty vole..."
Po chvíli jsme se zase rozmluvili. Před náma jelo auto co taky vypadalo jako kradený (Máca to svoje nemá ani přepsaný) a navíc podezřele kličkovalo.
"Ti jsou taky slušně jetý!" glosoval to Máca "se vsadím, že ty dva chudáci, co je tam rafli jen ukazovali a naříkali: Tenhle, tenhle je taky vožralej! A támhleten taky! Všichni tady jezděj vožralí, tak proč zrovna my?!"
Každopádně to pro mě bylo varování, že riskovat se fakt nemá. S klukama jsme chvíli blbli na chatě a potom jsme autobusem jeli do Trutnova. Vlak jel až za dvě hodiny a tak jsme vyrazili na návštěvu k babičce. Psal mi Drgy, že budou na zahrádce grilovat a že tam budou i jiní prckové. No další vlak jel za čtyři hodiny. Macax nás vyzvednul a my vychutnávali relax, grilovačku, kluci hráli pingpong a ráchali se v bazénku. Kolovala dýmka a bylo nám krásně. Poslední vlak jel nakonec až v sedm večer. Doplazili jsme se na nádraží a všichni tři, já i mí kluci jsme usnuli jen co jsme dosedli. V Praze jsme byli až v deset večer. Překvapivě kluci hned po koupaní usnuli, takže jsem mohl také omdlít, protože už jsem mlel z posledního.

Oklikou do práce

2011-05-19T16:59:00.002+02:00

Ráno jsem úplně mimo, zjišťuju, že už nemám skoro nic na sebe. V pračce už tři dny leží vyždímané prádlo. Přisypal jsem do ní prášek a pustil raději znovu program praní. Něco jsem na sebe navlíknul, oklopil do sebe shake a sedám na kolo a jedu do práce. Je už skoro devět hodin, tak trochu šlapu do pedálů. Zkusil jsem, ani nevím proč, najít mostík přes řeku, který jsem viděl na mapách. Po bloudění a hledání jsem zjistil, že to bude asi vlakový most, na který se nedostanu. Takže fofrem zpátky. Jako by mi to nestačilo, zkusil jsem zkratku v průmyslovém areálu těsně před prací. Promyšlený systém slepých uliček mě dokonale zamotal. Místo běžných 15ti minut jsem nakonec jel něco přes půl hodiny. V práci dodělávám projekt a večer ještě řešíme IPO Linkedinu, který vystřelil o 100%. V pět sedám na kolo a frčím domů. Zkouším jet na rekord. Lidi zejména na procházkové cestičce za Temží nechápou (a neuhýbaj). Domů jsem dorazil o deset sekund za nejlepším časem a na místě jsem zkolaboval. Nemůžu dejchat, plazím se do kuchyně pro pití a rvu ze sebe oblečení a utírám pot. Kašlu a je mi zle. Rychle jsem do sebe nacpal nějaký jídlo, popadnul dech a jedu do pivovaru. Je tam dneska velká prohlídka a Paddy mě pověřil i vedením ochutnávek. Zoufale si vybavuju složení jednotlivých našich piv, původ chmelů a sladů. No nakonec docela pohoda, člověk jak je trochu přiopije, tak vyslechnou cokoliv. Stejně vždycky skončíme u rozdílu mezi výrobou „ale“ a „ležáku“.
Po prohlídce pomáham s úklidem a pak stačíme minicasky Guardsmana, protože si chci jeden vzít domů na oslavu narozenin. Přichází Will a stačíme ještě dva firkiny do kilderkinu, protože na nějaký akci chtěj mít zas jen kilderkin a my nemáme žádnej připravenej. Paddy navrhuje, že zajdem ještě na ochutnávky „na pípě“.
Nejdřív procházíme Windsor a prohlížíme nějaký hospody, co jsou na prodej a chlapi zvažujou, že by nějakou koupili a udělali z ní pivovarskou hospodu. Ochutnáváme pár konkurenčních piv a pak už kotvíme u Horse and Groom, kde maj prostě toho nejlepšího Guardsmana na světě. Obsluha a mistní lidé nás nadšeně zdraví a nějakej starší chlapík nás zve ke stolu a dáváme se do řeči. Hraje dneska muzika a je nám fajn. Po dvou pintách jdeme ještě dolů do Royal Oak. Neuvěřitelné se stalo skutečností, maj tam ještě lepšího Guardsmana než u Koně a Ženicha. Sedáma na zahrádku k ohňům a kecáme o dětech, o plánech na léto a o další strategii pivovaru. Zvedáme se po půlnoci a jdem domů. Doma jsem si ohřál kuře s kaší, udělal si velkou sklenici šťávy a omdlel na posteli oblečenej. Moje poslední myšlenka patřila tomu, že bych si měl nastavit budíka nebo aspoň zhasnout.

Meet the Brewer

2011-05-18T00:23:00.000+02:00

Zaznamenal jsem, že ráno Petr odjížděl, ale jen tak jako ve snu. Vím, že mě napadlo, že nechápu, jak může zvládnout cestu až do Hampstedu. Já vstal těsně před devátou a tisíckrát jsem si gratuloval za to, že jsem si dnes vzal homeworking. V mailu už na mě čekaly nějaký úkoly od Johna, tak jsem se do toho hned dal. Celej den jím guláš - k snídani guláš, k obědu guláš, k svačině guláš. Udělal jsem ho strašně moc. Odpoledne jsem si vzal počítač na zahradu. Je už snad měsíc pořád krásný počasí. Chtěl jsem se přes den místo oběda projet na kole, ale bylo moc práce. V šest jsem si dal guláš a vyrazil do pivovaru. Pomáhám Jimovi se zaskladněním sladu a chmele. Konečně přišel Žateckej poloranej červeňák - jsem fakt zvědavej jak se nám povede ten ležák. Za chvíli přibíhá Paddy, abych se sbalil, že jedem do hospůdky Royal Standard na akci "meet the brewer". Paddyho teréňák kličkujte křivolakými uličkami mezi pastvinami a lesy, navigace nás neomylně vede někam doprostřed země nikoho u Farnham Common, kde se najednou u silnice vynoří klasická anglická hospůdka. Má navíc takovou klubovou verandu, kde sedí takoví ti typičtí pobudové se psy, trošku jak u nás v kotvě. Všechny stěny jsou vyzdobeny nějakými cedulkami a visačkami. Jdem dovnitř a vítá nás klasickej anglickej lokál. Dřevěné stoly a nepřeberná sbírka různých židlí. Mladej barman mě najednou nadšeně zdraví a třese mi rukou. Opětuji nadšení a lovím odkud ho znám. Pak jsem si vzpomněl, že u nás byli na prohlídce a že měli hroznou radost, když jsem jim u ochutnávek neomezeně dolejval. Hned mě zve na pintu a instruuje holku za barem, že já za pivo neplatím. Mají neuvěřitelný výběr z 10ti ale. Paddy mi cestou říkal, že jsou sice úplně mimo civilizaci, ale jsou tolik vyhlášení pro kvalitu piv, že se tam sjíždějí lidi zdaleka. Vybírám Hoppheada z produkce Dark Star brewery, protože právě hlavní sládek tohoto pivovaru bude dneska přednášet. Ochutnávám a neomylně identifikuji ve vůni piva DMS (dimethyl sulfát). Tiše proklínám páteční školení. Dávám ochutnat Paddymu, kterej potvrzuje a má ze mě radost, ale směje se, že je rád, že si dal radši našeho Knight of Garter. Z akce "Meet the Brewer" se postupně spíše klube akce "Brewers meet the Brewers". Sládků, nebo lidí z pivovarů je tu skoro více, než ostatního publika. Je to úžasný, všichni jsou sdílní a vedou se zasvěcené debaty o pivu, pivovarech, hospodách a vůbec. Konečně začíná prezentace. Dostávám "tasting notes" a jsem informován, že si mám dělat poznámky a budu vybírat nejlepší pivo. Poctivě všechno znamenám, pečlivě chutnám a zoufale přemýšlím k čemu chuť daného piva přirovnat, abych na konci zjistil, že si ze mě dělali srandu. Ochutnávek je nakonec dvanáct (každá v půlpintě zdarma pro každého přítomného). Pivovar Dark Star vyrábí 26 piv v úctyhodné produkci. A to začínali jako dva dvaadvacetiletí kluci, kteří vařili tři sudy týdně. Sládek je takovej hubenej menší týpek s černými vlasy a pronikavým pohledem. Tipoval jsem ho lehce přes třicet, ale je mu asi 45 let. Ochutnávky opět ukázaly neuvěřitelnou variabilitu anglických piv. Zaujal mě esspresso stout, jehož recepturu vymyslel sládek, když po nějaký kalbě přišel ráno do hospody a objednal si stout a dvě espresa, který do něj nalil a pak to vypil a zjistil, že to chutná docela dobře. Vyrábějí ho tak, že si nechají speciálně upražit a nahrubo namlít kávové boby a tuto drť pak přisypou do varny těsně před koncem vaření.
"Jak reagují kvasnice na přítomnost kafe v mladině?" ptal se někdo z přítomnejch.
"Jedou celej den a celou noc, jsou k nezastaveni," smál se sládek. Po prezentaci už jsou všichni slušně načatí a zábava jede dál. Hospoda překvapila úžasným rautem s výběrem skvělých paštik, salámů. sýrů, pečiva a oliv. Všechno, stejně jako vstup na tuto akci je zdarma jako poděkování hostům za přízeň. Postupně dorazili i Russ a Jim, takže kromě Willa jsme tu skoro komplet partička z našeho pivovaru. Zvou mě na pivo na oslavu mých třiatřicátých narozenin. Sládkové z ostatních pivovarů mě zvou na návštěvu k nim a já slibuju, že se za nima někdy přijedu podívat. Zdá se, že se mi rýsuje zajímavej plán na některé prázdné víkendy. Pozdě večer Paddy velí k odchodu a jedem domů. Cestou zpět mi vypráví, že ti dva mladí kluci tu hospodu nedávno koupili - respektive odkoupili právo na provozování, protože hospoda patří nějaké korporaci. Vzduchem lítají sta a desetitisíce liber za pronájem, daně, poplatky a další výdaje a dozvídám se, že ti kluci z toho nakonec mají tak 20 tis liber ročně. Což je v Anglii spodní příjmová úroveň. Sice mají zdarma jídlo, pití a ubytování (stěhují se tam oba i s rodinami), ale na výskání to fakt není. Ale jak říkal Paddy: "Když ono je to tak strašně baví a proto je ta hospoda teď tak skvělá."

Hej cops!

2011-04-30T21:25:00.000+02:00

Ráno vstávám jako první. Všichni až na Radka ještě chrápou. Dělám si u něj v autě snídani a pak vyklízíme bordel. Byl toho obrovskej pytel – neuvěřitelný co zvládnem za jednu noc kalby. Píšu Míše, že se to snažíme zpacifikovat a vyrazit. Není to ale jednoduché. Digi, Joska a Žena vstali docela rychle, ale náš stan stávkoval. Nakonec jsem nějak vyštval Pratetu, ale Mrka jsme museli normálně vynést ven, kde s sebou fláknul a spal dál. To bylo skoro půl jedenáctý. Zas je fakt, že s sebou mrská, když je vzhůru. Konečně jsme všichni zabalili a mohli vyrazit. Radek by chtěl navštívit nějaký skanzen na který byla cestou cedule. Jedem tam. No skanzen, je prostě taková skotská tradiční vesnička (rozumněj díra), kterých najdete hlavně na severu jako studentů v hospodě o zkouškovým. Ale měla své kouzlo a v místním antikvariátu, kde se čas zastavil před 500 lety jsem si koupil knížečku od Machiavelliho se zlatou ořízkou za pár liber. Nebylo by divné, kdyby v době jejího vydání ji tenhle obchůdek nafasoval jako horkou novinku. Kupujem ještě nějaký zásoby v místním Cooperative a kluci jdou něco shánět. Já si otevřel pivečko a sednul si na lavičku před obchodem. Na Facebooku jsem si všiml žádosti o přátelství od Míši. Chvilku jsem nechápal. Že by si mě odebrala z přátel a teď žádá znova o přátelství? Srdce se mi sevřelo. Chce to dát teda opravdu dohromady? Mýlil jsem se, když jsem měl od půlky týdne pocit, že zase byla s ním a že jsem ji nadobro ztratil? Aplikace ale neukazovala o jakou žádost se jedná. Zkoušel jsem mobilní verzi a taky nic. Až přepnutí na desktop verzi mi dalo odpověd. „Uživatel žádá o změnu statusu na ‘je to komplikované‘. Potvrzením se tento status objeví u vás obou.“ Bylo to, jako když bodne nůž. Navíc to posílala už v úterý. Můj pocit byl správný. Srdce se znovu sevřelo, ale chladem. „Nic není komplikované!“ problesklo mi hlavou, „nikdy nic není komplikované, život je komplikovaný, vztahy jsou komplikovaný, když je ale někdo tak označí, má už často jasno,“ odmítl jsem žádost. Hlavou běželo tisíc myšlenek a sluneční den už nebyl tak krásný. Dopil jsem pivo a přišel Prateta. Čekali jsme na Mrtvočicha, kterej nám ale nějak proklouznul a tak jsme vyrazili za osatníma k busíku a konečně nabírámě směr Edinburgh. Cestou jsme zastavili na benzínce a já šel na záchod a Joska, že prý nějak nenápadně vyhodí odpadky. Sedím na záchodě a najednou slyším anglické hlášení: „Laskavě prosíme pána u odpadkového koše, aby použil kontejner za budovou.“
Bylo mi jasný, komu to je mířený, ale řekl jsem si, že jsou dost v pohodě a Joska umí dobře Anglicky. Najednou další hlášení: „Prosíme pána u odpadkového koše, aby použil kontejner za budovou.“
Zaznamenal jsem, že zmizelo 'laskavě' a tón byl důraznější. Chtěl jsem vyběhnout a říct mu to, ale ještě to nešlo. Při třetím, už poměrně agresivním hlášení: „Pro vyhazování odpadků použijte kontejner za budovou!“ jsem konečně vyrazil ven, ale už jsem jen viděl Josku, jak se vrací od kontejneru.
„Tak se zdá, že z týhle benzínky rychle pojedeme,“ glosoval jsem to, naskákali jsem do busíku a opustili horkou půdu. iPhone poradil, že o víkendu se dá parkovat v zóně za centrema a tak to jdem zkusit. Zastavili jsme luxusně přímo pod Calton Hillem, kde se bude dnešní akce odehrávat. Nakonec parkujem vedle dalšího busíka, takže náš busík má aspoň kamaráda. Jdem nakoupit do outdoor shopu a volá Míša a já ji naviguju kde jsme. V telefonu zní docela normálně a loučí se hezky. Že by bylo jinak? Že by jen měla těžký den a čas to srovnal? V hloubi duše jsem věděl, že si to snažím namluvit a vím, že to asi nebude pravda. Nakoupili jsme a já pak s Radkem šel ještě do Tesca pro vodu a pro pití. Ostatní šli k busíku. Když jsme tam dorazili čekala tam Míša s kamarádkou. Tak tohle byl ten moment, na který jsem se těšil, který jsem si představoval už v tom týdnu, než jsme odjeli. Naivně jsem věřil, že odloučení nám prospěje a každý z nás si bude schopen uvědomit co ztrácí a co chce. Představoval jsem si, jak se setkáme v tom městě daleko na severu, jak se obejmem a políbíme a budem vědět, že je odpuštěno, že chcem oba toho druhého.
Nic z toho se nekonalo. Jen když jsem ji uviděl, proběhl mnou zase ten chlad a zlost z rána. Navíc to jak vypadala, jsem vůbec nechápal. Věděla, že to je takovej hipísáckej festival, kde lidi tančí pomalovaní v bahně a kolem ohňů, věděla v čem jsme jeli my a ona přijela oblečená a nalíčená jako barbína. Byl to strašlivej kontrast k nám všem ostatním. Bylo to úplnej opak toho co jsem si ten týden zamiloval: té jednoduchosti, pokory a radosti z mála. Tady pod Calton Hillem seděl na obrubníku někdo z jiného světa, kam já zjevně nepatřím a ten někdo se mi to tady snažil dát najevo.
Přesto jsem to zkusil, usmál se, radostně pozdravil a nahnul se k ní, abych jí dal pusu. Nezvedla se, neobjala mě. Otočila obličej a nastavila tvář. Cítil jsem se strašně. Přesto jsem se snažil zachovat zdání normálnosti. Šli jsme nahoru na kopec uvařit si jídlo. Nakonec jsme zakempili na krásném trávníčku vedle parku před nějakou mohutnou kamennou budovou. Všichni vytáhli vařiče a začali kuchtit něco k snědku. Čekal jsem, že nás někdo vyhodí, ale kolemjdoucí se jen smáli – holt Skoti, chápou lidi co šetří.
Po obědě jsme se vypravili k přístavu. Bylo to celkem pekelně daleko a cestou jsme začali ztrácet lidi. Mrtvočich s Pratetou se zasekli v obchůdku s vinylovejma deskama a Míša s kamarádkou se kdesi ztratily. Přístav byl poněkud průmyslovější a nepřístupnější, než jsme si slibovali. Prohlídli jsme si nějakou mohutnou loď, zablbli na molu a potom jsme se celkem malebnými přístavními uličkami vrátili na silnici co vedla zpátky k busíku. Cestou jsme ještě doplnili zásoby v Tescu. Nejlevnější krabicové víno, nějaká Tesco Cola a obrovská plastová lahev levného Cideru asi za dvě libry. Takovej hippie nákup. U busíku jsme smíchali alkohol s Colou do plastovejch lahví, abychom to mohli pronést.
Radek zavelel odchod, pozamykal busík a chtěl vyrazit.
„Ještě moment!“ vykřikl někdo a hrnul se do busíku. Radek odemknul, dotyčný zjistil, že tu věc má venku a Radek zase zamknul.
„Počkej, ještě ...“ zvolal někdo jiný a dobejval se do kufru. Tohle, nekecám, trvalo hodinu. Radek, jinak celkem pohodovkář, už vykazoval lehkej tik.
„Já vás nechápu,“ pronesl odevzdaně.
Bylo ještě brzo a já potřeboval někde dobít kameru. Prohlásil jsem, že se stavím v hospůdce na pivko, jestli někdo chce obětovat nějakou tu libru a dát si tam jedno se mnou. Všichni byli pro. Hledali jsme tu pravou, stylově skotskou, příjemnou lokální hospůdku. Když tu nám padl zrak na tabuli, kde byly české vlaječky a nápisy jako Plzeň, Staropramen, Budvar. Tabule zvala na návštěvu české hospůdky „Pivo“.
„No tak v hospodě, co by se jmenovala ‘Pivo’ jsem teda ještě nebyl!“ prohlásil Joska a bylo rozhodnuto.
Interiér byl až na jeden českej nápis na zrcadle celkem lokálně skotskej stejně jako obsluha. My už trošku rozjaření z ochutnávek letošního ročníku levného vína jsme tam začali dělat slušnej brajgl.
„My jsme Češi,“ řekl jsem barmanovi na vysvětlenou.
„To sem poznal,“ odtušil Anglicky.
Poprosil jsem ho o dobití baterky do kamery.
„My tu nemáme žádnou volnou zásuvku,“ prohlásil aniž by se rozhlídnul.
Zažil jsem už pár diskuzí se Skoty a proto jsem ještě jednou poprosil, jestli by se nemohl podívat, nebo něco odpojit, ale tušil jsem, že nemám šanci. Roznesl jsem piva a šel se podívat po nějaké zásuvce. Před záchody vedl nějakej kablík do zásuvky. Vytáhl jsem ho a bylo slyšet jak utichl nějaký bzukot. Všechno ostatní ale fungovalo, takže jsem spokojeně zapojil dobíječku a šel si připít s ostatníma. Piva chutnala, zábava se rozjela a po nějaké době potřebovali první lidi na záchod.
„Tam je vedro jak v peci!“ nadával Prateta.
„Aha, tak to možná byla klimatizace na záchodě,“ rozesmál jsem se, „pak že tu nemaj volný zásuvky!“
Dorazila i Míša s kámoškou a tak nějak nezávazně se bavily a pak se najednou sbalily, že někam jdou nebo co. Nikdo moc nechápal, ale nikomu to moc nevadilo. Měli tu tupláky (dvoupintový, tj.: 1,13 litru) Plzně za 5 liber a my se stačili docela odstřelit, než jsme konečně vyrazili na Beltane. Ve frontě jsme se poladili levným vínem a Morganem s Colou, takže jsme na kopec přišli dost rozjaření.
„Kde bude hlavní šou?!“ ptali jsme se hlídkující policistky.
„Já nevím, jsem tu poprvé,“ smála se.
Nakonec jsme to našli a vytvořili hlouček kousek od pódia. Tam stále probíhaly nějaký přípravy a nám už byla zima.
„Je nám zima! Zapalte oheň!“ řval Mrtvočich.
„Jak se řekne zima Anglicky?“ obrátil se pak na mě.
„Cold“
„It’s fucking cold here! We want fire!” hulákal rozjařeně.
Konečně nějaké mystické postavy s obrovskou obřadností zapálily nějaký mohutný znaky zavěšený mezi římskými sloupy. Oheň začal pohlcovat a rozsvěcovat jednotlivé části znamení. Publikum stálo, ani nedýchalo a jenom cvakaly spouště fotoaparátů.
„Červenáááá se line záááře,“ začal někdo z naší party.
„Hřeje ruuce, barvííí tváááře!“ přidal se okamžitě zbytek.
„Óohéeň, oohéeň!“ řvali jsme procítěně a okolí nechápalo. Přišlo mi, že jim nebylo jasný, jestli si děláme prdel, nebo jestli to je součást nějakého obřadu. Z té písně bylo totiž cítit, že to k věci tak nějak patří a my pak přidali několik hlasů, takže to bylo (myslím) docela působivé. Potlesk nám to nevyneslo, ale ani nám nikdo nedal přes držku.
Bylo jasný, že v tom davu 12 tisíc lidí dlouho nevydržíme pohromadě a proto jsem navrhnul sraz v jedenáct hodin u stánku Fish and chips. Prakticky vzápětí na to nám zmizel Mrtvočich a už jsme ho celej večer neviděli. Pak jsme se nějak všichni začali trhat. Našly nás ale Míša s kámoškou a tak jsme šli s nima k nějaký hořící bráně. Už se setmělo a já chytnul Míšu a poprosil jí, aby šla se mnou stranou. Nechtěla, byla nepříjemná, ale nakonec šla. Drželi jsme se za ruku a našli trochu klidnější místo. Měl jsem stažený hrdlo, když jsem se zeptal na něco, co mi bylo předem jasný: „Takže tohle je konec? Definitivní rozchod?“
„No, asi jo,“ odvětila ležérně.
„Poznal jsem to,“ odpověděl jsem, aniž bych řekl, co všechno jsem poznal.
„Stejně jsem ti chtěl poděkovat za to všechno krásný, co jsme spolu prožili. Nebylo toho zas tak málo, jak si teď oba myslíme.“
„Já vím.“
Ještě chvíli jsme šli mlčky, když jsem se k ní sklonil a řekl:
„Tak aspoň poslední pusu na rozloučenou.“
Odtáhla se, to mě naštvalo.
„Mi nedokážeš dát ani poslední pusu?“
„Kouřila jsem, vím jak moc ti to vadí.“
„Myslím, že u tý poslední pusy to zvládnu.“
Políbili jsme se. Nebylo v tom nic, cítil jsem to, hlavně z její strany.
„Tak snad abysme našli ostatní,“ pronesl jsem.
Volal jsem Pratetovi, ale bylo to jako se bavit s postiženým.
„Jsme dole u pódia v levým dolním rohu,“ řval na mě opakovaně do telefonu.
„KDE, opakuju KDE je to pódium?“ řval jsem já.
„Jsme u pódia v levým dolním rohu, jsou na něm ty čertice,“ mlel fůrt svou.
„VOLE! Já nevím, kde je to pódium! My jsme u těch římskejch sloupů,“ odpovídal jsem.
„Jsme v levým DOLNÍM rohu!“
A takhle to šlo dokola a já podrážděnej z rozchodu jsem to už přestal dávat a začal jsem bejt sprostej: „Debile! Dej mi prosímtě někoho kdo má mozek!“
Konečně mi předal Míšinu kámošku, který jsem řekl naší pozici a ona byla do minuty u nás.
Já ji nechal odejít s Míšou a sám jsem se ztratil. Cítil jsem, že teď vůbec nechci být nikde poblíž ní. Volal jsem Digimu kde jsou. Našel jsem ho se Ženou.
„Tak je definitivně konec,“ hlesl jsem na uvítanou a měl jsem slzy v očích. Žena mě objala a šli jsme dolů po cestě a zastavili jsme se na jednom fleku, odkud byl nádhernej výhled na noční Edinburgh.
Byla to krása, moře světel ze kterých se tyčily kamenné věže a v dáli moře na kterém svítily lodě. Úchvatná podívaná, ale mně se v tu chvíli zhroutil svět. Rekapituloval jsem celou naši historii. Měl strach co bude s dětma, dostával ze sebe nenávist i lásku. Digi seděl tiše vedle nás a občas mi podal lahev s pitím. Jak ubíhal čas, ja se postupně vzpamatovával. Žena mě držela za ruku a hladila mě a já ucítil, že mě dokáže mít někdo zase rád a dával jsem se dohromady.
„Nakonec, tohle je úžasný místo na rozchod,“ prohlásil sem a rozhlédl se po té kráse. Nechápal jsem náklonost Ženy, která dny předtím spíše dávala najevo sympatie Joskovi a já se dny předtím snažil nedávat najevo žádné sympatie. Napadlo mě, že třeba jen čekala, jak to dopadne mezi mnou a Míšou. Jak jsem se ale vzpamatovával a začínal zase chladně uvažovat došlo mi to:
„Ty mě jenom utěšuješ viď?“ podíval jsem se na ní smutnýma očima.
„Jo. Vadí ti to?“ řekla po chvilce odmlky.
„Nevadí,“ usmál jsem se po chvíli, „můžem to nechat až do chvíle, kdy se vrátíme k busíku?“ řekl jsem a objal ji kolem ramen. Seděli jsme tam tak chvíli v tichu a dívali se na to moře světel pod námi.
Digi seděl vedle nás a zamyšleně popíjel z lahve cideru.
...
Zvedli jsme se a šli se ještě porozhlídnout po festivalu. Kdesi v dáli hořel obrovskej oheň.
Dorazili jsme k němu a potkali Pratetu. Postavili jsme se přímo po větru, takže do zad nám padala záplava rozpálených jisker. Kolem nás lidi křičeli a přesunovali se a jen my stáli klidně. Já měl na sobě své pončo z lamí vlny a pronesl jsem:
„Když jsem nechyt do teď, tak je to asi nehořlavý, nemusíme panikařit.“
„No já myslím, že kdybys přes to zkusil skočit, tak bys asi chytnul!“ komentoval Prateta obrovitánskou hořící hromadu, kde jen dřevo sahalo nad hlavy přítomných.
„Já myslel, že budou skákat srabi! Ale voni tu maj samý zábrany a bezpečáky!“ rozčiloval jsem se.
„Tohle by nikdo nepřeskočil!“ smál se Prateta.
„Tady máš kameru a sleduj!“ vrazil jsem mu do ruky kameru a začal se prodírat davem na druhou stranu. Z druhé strany to bylo z kopce a bylo tam volněji. Rozeběhl jsem se co jsem mohl, chytnul se nějakých lidí u zábrany a zdvihl se jim na ramenou, dopadl jsem kousek před bezpečáky, kteří se nestačili ani pohnout, pamatuji si ještě, jak sem se jich chytil taky za ramena a mohutně se odrazil. Mám pocit, že jsem se musel ještě jednou odrážet od hořící hromady, ale to už si nepamatuju. Vybavuje se mi jen ta zátarasa, bezpečáci a potom něco nepopsatelného. Bílá hořící stěna, neskutečný pocit adrenalinu, který mi zaplavil tělo už tím skokem přes zátaras. V momentě skoku přes oheň jsem už nevnímal. Na to nejsou slova, pamatuju si jen vejšku, stojící lidi okolo, to že jsem vyletěl z toho ohně a mohutnej aplaus přihlížejících. Několika skoky jsem přeletěl zátaras na naší straně. Lidi stojící kolem nás vykřikovali nějaká obdivná slova:
„Padáme! Než nás tu někdo vyhmátne!“ vykřikl jsem ještě stále se třesouc pod návalem adrenalinu.
„Sem to pořádně nenatočil, sem to zmáčknul pozdě,“ vracel mi Prateta kameru. Něco jsem mu zanadával a prohlásil, že teď už to budou hlídat pořádně, že už to znovu nepůjde. Vůbec jsem si tehdy neuvědomoval co se pořádně stalo. Když jsem druhý den viděl fotky a videa, tak jsem nechápal. Prateta se nám někde ztratil, stejně jako Digi a já šel se Ženou sám městem a hledali jsme busíka. Poděkoval jsem jí za všechno. Volal Joska a ptal se, kdo tam je se mnou. Chvilku jsem kličkoval, ale pak jsem řekl, že jsem jen se Ženou. Odvětil něco neutrálního, ale cítil jsem, že je překvapenej a zmatenej. Chvíli jsme bloudili, našli jsme Pratetu a hláškou, že to je gay jsem mu zkusil přihrát holky se kterýma se zrovna bavil. Nějak to nevyšlo. Nadával nám, že čekal od jedenácti u Fish and Chips a nikdo tam nepřišel.
Dorazili jsme k busíku, kde už byl Radek, Digi a Joska. Žena vešla do busíku a hned chytla Josku za ruku. Viděl jsem napětí v jeho tváři, když jsme přicházeli a dobře jsem viděl jak se mu na tváři rozlil výraz „šťastnýho mončičáka“, když přišla k němu. Je to strašně silnej pocit, vidět blízkýho kamaráda, kterej taky dostal od života pěkně přes držku, jak je zase šťastnej.
Chyběl už jenom Mrtvočich. Měli jsme strach, protože naposled byl pěkně rozjetej a neměl u sebe telefon, takže jediná šance byla, že nás dokáže najít v tom stavu úplně sám v noci v úplně cizím městě. Cejtil jsem průšvih, když tu najednou se odněkud vynořil se psem a ještě s nějakým týpkem. Přišli k autu, sedli si na chodník, Mrtvočich muchloval psa a něco si nadšeně vykládali. Všichni jsme měli strašnou radost, že ho vidíme a smáli jsme se tomu celýmu výjevu. Radek pak vyrazil, že už ho naloží. Mrtvočich padnul do auta a začal nesouvisle chrlit svůj příběh:
„Hobbite vole já sem třičtvrtě hodiny hledal cestu na tuhle silnici, já byl úplně v prdeli! Já viděl policajty. Řekl jsem ji vole, hej cops! I just need to ask you do you have an access to the facebook. I have money. Všichni na mě srali! Já nechápu jak jsem se sem dostal. Já tomu vůbec nevěřil, že jsem to našel. Mně bylo všechno jedno vole. London street. Poslední šance vole. Pak jdu na fízly a řeknu: Policajti vole dejte mi facebook vole a já zavolám Hobbitovi a to se z toho pos*rete.”
“Ani nevíš, jak oceňujem to, že jsi to dokázal!“
„Všichni, všichni na mě srali. Sem jim říkal, mám dvacet liber. I have money! Já nevěděl, já nevěděl jak se jmenuju. Já nevěděl kde sem. No way! I just need an access to the facebook! A všichni fuck off!“ mlel si Mrtvočich fůrt svou.
Radek zavelel, my vyskákali a roztlačili busíka a jelo se. Digi dělal závozníka a Mrtvočich dál a dál vyprávěl svou storku o tom jak nás nemohl najít a všichni se ohromně bavili. Jeli jsme nonstop až do Windsoru. Všichni postupně odpadli. Pozice v autě se vystřídaly a já se vzbudil, když už bylo světlo. Na ramenou mi spali Mrtvočich s Pratetou, vepředu seděl šťastnej Joska se ženou, Radek si řídil svého busíka a Digi se na mě otočil a krátce jsme se na sebe usmáli. V tu chvíli se mi v duši rozlil neuvěřitelnej klid. Dostal jsem sílu, věděl jsem, že dokážu jít dál a že život stojí za to a bude skvělej. Věděl jsem, že stále mám kolem sebe úžasný kamarády. Prošel jsem si za poslední týdny a měsíce strašným peklem, kdy život přestával dávat smysl, ale znovu jsem ho našel. Vzal jsem telefon a vyfotil jsem se. Musel jsem tu chvíli mít vepsanou ve tváři a chtěl jsem mít možnost si ji připomenout až zas přijdou horší chvíle...

Vlevo! Jeď vlevo!

2011-04-29T16:54:00.000+02:00

V noci začal brutálně foukat vítr a jako by to nestačilo, tak uprostřed noci Mrtvočich, kterej skoro každou noc něco povídal ze spaní najednou vyletěl, začal se mlátit ve spacáku, ve kterým byl celej zachumlanej a řval: „Dopiči! Kurva! Kurva! Kurva! Pomoc! Pomóc!“
Byl už půlkou těla venku a mlátil s sebou a vypadalo to, že se pokusí dostat i skrz stan. Chytnul jsem ho za rameno, stáhnul ho dolů a snažil se ho uklidňovat. Během chvilky byl v pohodě.
„Co se ti zdálo?“ ptali jsme se.
Mrtvočich, kterej už zase okamžitě upadal do limbu jen něco zamlumlal o tom, že se dusil v druhý vrstvě spacáku (žádnou nemá). Zbytek noci už proběhl v poklidu a ráno jsme vstávali snad až kolem desáté. Sluníčko už zase svítilo a kolem se valily hordy turistů. Dneska byla královská svatba a celá země díky tomu dostala volno. Posnídali jsme, všichni tak nějak zabalili a jen Mrtvočich ležel ve stanu a odmítal vstát i když už jsme zbourali co šlo a nechali jen podlážku s tropikem bez tyčí. Nakonec jsme ho nějak vylákali a mohlo se vyrazit.
Trošku foukal vítr. Když řeknu trošku, tak tím myslím, že to bralo lehčí desetikilové kameny u země a hrálo si to s nima jak s polystyrenem. Navíc dost ledovej. Oblékli jsme si několik vrstev a šlapali nahoru, na druhé straně hory svítilo sluníčko a my z toho výstupu byli spocení, takže jsme se zase svlékali, jen jsme došli do údolí do stínu, zase ten uragán. Cílové městečko už bylo blízko a my byli stále vysoko v horách. To znamenalo jediné. Ano, čekal nás brutální sestup. Zkoušel jsem jít pozadu, protože kolena doslova brečela. Najednou cesta skončila a byla tam jen pešinka v suchém kapradí a ostružiní. Jinudy ale cesta nevedla, nebo jen velkou oklikou. Co se dalo dělat, šli sme. S botama plnýma bordelu a nohama podrápanýma od ostružin jsme konečně dorazili do cíle. Hned pod horou stál busík a Radek nikde. Poslal jsem mu pár zpráv a šli jsme nakoupit. Až časem jsem zjistil, že jsem psal kolegovi z práce, kterej nechápal kde by nás měl vidět na obzoru a proč mu píšu, že jdem nakoupit a sejdem se u busíku.
Šťastnou náhodou jsme se sešli úplně přesně na čas a mohlo s jet dál.
„Ty vole kudy to jedu?!“ vykřikl náhle Radek a šlápl na brzdu a zastavil přímo před protijedoucím Vauxhallem. Ukázalo se, že si to jel v klidu po pravé straně silnice. Osádka zpozorněla a začala ho hlídat. Na křižovatce na hlavní Radek opět chladnokrevně vykružoval směrem do protisměru.
„Vlevo! Jeď vlevo!“ křičel Digi a Radek to hned strhnul do správného pruhu.
„Von si jen najížděl,“ smál se Joska.
Jinak celkem v poklidu jsme dorazili do Carlisle, kde jsme nakoupili zásoby v Tescu a doplnili palivo. Pak už hurá směr Edinburgh. Cedule u dálnice slibovala „vyhlídkovou trasu“ a tak jsme to strhli, umlčeli Zuzanku a zkusili vyrazit po okreskách. Cesta se vinula mezi kamennými vesničkami a poté horskými sedly a byla to opravdu nádherná vyhlídkovka. Na jednom z nejvyšších bodů jsme zastavili, protože ležáky musely ven. První člověk vyskočil z busíku, tak tak se chytil dveří a dodrápal se zpátky a s námahou zabouchnul. Venku byl menší orkán.
„Ještě tam fouká?“ smáli jsme se replikou z Trpaslíka. Močáky byly ale neúprosne a tak jsme nakonec jsme vylezli ven, zapřeli se u krajnice a zkoušeli to aspoň po větru. Nešlo ani aby dva stáli vedle sebe, či poměrně daleko od sebe, protože rozptyl byl neskutečný. Nakonec jsem taky vyrazil. Jen co jsem to pustil, pochopil jsem v praxi proudění větrných vírů. Vrátil jsem se do auta otíraje si obličej.
„Je to maso!“ komentoval jsem to.
„Taky máš půlku ve ksichtu co?“ chechtali se ostatní. „Hele vono bylo úplně jedno jak si stoupneš, to prostě nešlo!“
Asi dvacet mil před Edinburgem jsme objevili pěknej flek na spaní. Raději jsme si ho poznamenali, protože pak už nic být nemuselo – a nebylo.
V Edinburgu jsme zastavili před hostelem Rock & Castle, kde jsme přespávali s Milanem a Raspou na našem skotském whisky-tripu a vyrazili jsme na prohlídku města. Obšlápli jsme uličky kolem centra, prohlédli katedrálu a já si dal kebab z turecký kebabárny.
Chtěl jsem se tam ještě potkat s Míšou, která měla dnes přiletět, ale ostatní chtěli být za světla na spacím fleku a tak jsme naskákali do busíku a frčeli zpátky. V Edinburgu bylo sychravo a po dešti. Na spacím plácku byla kosa a brutální vítr. Nikomu se z vyhřátého busíku nechtělo ven. Otevřeli jsme tam teda nějaký ty ležáky, koloval Captain Morgan a kecalo se a občas se zpívalo. Pak už sedala únava a Radek si vzal dopředu kytaru a jen tak tiše tam broukal písničku “Starý pán sedí a poslouchá Jazz…” a všem bylo hrozně dobře.
Na tmu jsme postavili stany a zalehli. Další den nás už čekal původní cíl naší cesty. Keltský festival ohňů - Beltane.

Drsnej žert

2011-04-28T16:54:00.000+02:00

Ráno slyším Josku, kterej něco akčně vykřikuje o východu slunce a pobíhá venku.
„Vstávejte! Je osm hodin, bude půl devátý!“ huláká a burcuje všechny. Jsem jak přejetej parním válcem. Nohy rozstřílený z paintballu a po tom včerejším výstupu vůbec nevím jak budu moct dneska ještě chodit. Motám se ze stanu a hledám něco k snídani. Už si vařím, když mi vypadnul mobil a když jsem ho zvedal všiml jsem si časového údaje.
„Josko?!“
„Ano?“
„Osm hodin říkáš? Skoro půl deváté?! Víš, že tu je posunutej čas!?“
„No, jo, vím.“
„Je 6 hodin 55 minut ty hovado!“
„Je možný, že sem se trošku splet.“
No nic, byli jsme nějak vzhůru a nechtěli jsme aby nás tam někdo vyhmát, tak nakonec balíme a sestupujeme dolů k jezerům. Je to brutální sestup.
„Tohle, kdyby někdo po mě chtěl, abych šel nahoru, tak bych se asi i bránil!“ komentuje téměř kolmé kamenné stěny Joska.
„No nekřič, myslím, že tam někde na nás ještě čekaj,“ odttušil jsem.
Cesta vedla mezi pár farmami a potom podél křišťálově čistého jezera.
„Jak jsou na tom v Anglii s nudismem?“ zeptal se se zájmem Joska.
„Myslíš na koupačku co? Vždyť tady stejně nikdo není,“ máchl jsem rukou široko kolem sebe ukazujíce na prázdnou pešinku, kamenitou pláž a nehybnou hladinu jezera.
A byla to pravda. Během chvilky jsme já, Joska, Mrtvočich a Digi naskákali nazí do jezera. Voda byla ostře ledová, ale nesmírně osvěžující. Rychle jsme se poráchali a hurá ven.
V tu chvíli, ale v tu chvíli se odnikud vynořili dva kajakisti, nějaká katolická školka na vycházce a lidi venčící psa. Vidět to ve filmu, tak tomu nevěřím. Brali to ale všichni s humorem. Stezkou podél vody jsme se dostali až do vesničky, kde byla hospůdka The Fisher. Vešel jsem dovnitř a ocenil jsem nabídku několika lokálních piv.
„Můžete mi dát ochutnat ty lokální piva?“ zeptal jsem se staršího hostinského.
„Chcete od každého pintu?“ zeptal se protáhlým skotským přízvukem.
„Ne, jen ochutnat, abych si vybral.“
„Můžu vám dát půl pinty.“
„Já chci jen ochutnat, koupím pak šest pint toho, co mi bude chutnat!“
„Ne.“
„Ok, tak pintu od každýho,“ rezignoval jsem.
„Dáte mi mísu hranolek? Řekněte cenu. Zkusil jsem dojednat ještě jídlo.“
„Hranolky jsou jen k jídlu.“
„Ale já chci mísu, pro nás šest, zaplatím kolik si řeknete.“
„Ne.“
Vzal jsem tedy piva a dál nic nezkoušel. Byly to docela dobrý 'Ale', který celkem šmakovaly i těm držkám zmlsaným po ležáku. Před odchodem jsem se ještě nabídnul, že zkusím sehnat všem vodu na doplnění. Na záchodě to nešlo, takže jsem musel znovu za hostinským. Kupodivu celkem bez řečí vyhověl. Vrátil jsem se k partě, rozdal vody a vzal baťoh. Přišel mi nějakej těžší než předtím. Měl jsem pár piv a tělo si odpočinulo, rozleželo se, bylo rozlámaný, tak asi je to jen dojem, říkal jsem si. Přesto jsem po pár minutách zastavil a podrobil baťoh průzkumu. Věci byly narovnaný tak jak jsem je tam dal já, dole taky nic nebylo, jen v přídavném baťůžku byl mokrý ručník, kterej jsem dával Mrtvočichovi. Byl jsem přesvědčenej, že díky nevhodnému těžišti malého baťůžku to bylo ono. Vytáhl jsem ho ven a doběhl ostatní. Za chvíli jsme opustili silnici a vydali se do prudkého výstupu na nejbližší horu. Baťoh vrzal jak blázen, svaly na nohou se napínaly k prasknutí. Nechápal jsem co se děje. Zkusil jsem pořádně zabrat a dělat delší kroky. Šlo to, ale ostatní byli daleko rychlejší.
Nadával jsem, že toho táhnu stejně moc, že bez baťohu by se šlo krásně.
„Kdepak, s baťohem je to daleko lepší,“ ujišťoval mě Prateta, „člověk je pak takovej vyváženější.“
Pomyslel jsem si něco nepěkného, zatnul zuby a šlapal dál. Na prvním vrcholku se o mě pokoušel kolaps. Všichni už zas hnali dopředu a já zůstaval vzadu a doháněla mě Žena. To se předtím nikdy nestalo. Nechápal jsem to.
„Pomůžu ti nahoru, když pak zůstaneš se mnou vzadu,“ nabídla mi při jedné odpočinkové pauze mezi vrcholy, když jsem si protahoval bolestivá záda. „Všichni vždycky zdrhnete a já pak jdu úplně sama.“
„Jak mi chceš pomoct?“
„Máš v batohu obrovskej šutr, dali ti ho tam když jsi šel pro tu vodu v hospodě.“
„Ty kurvy!“
V obrovské boční kapse batohu byl dobře 50cm velkej, podlouhlej a nesmírně těžkej šutr. Vyhodil jsem ho ven a splnil slib a zůstával vzadu se Ženou. Musel jsem to dělat tak, že jsem vždycky popoběhnul a čekal, protože bez toho kamenu se mi po těch horách chtělo doslova lítat.
Čekal jsem, kdy mi to ti parchanti řeknou. Když navíc uviděj, že jsem fůrt vzádu. Neřekli. Ani slovo, ani náznak. Nejdřív jsem byl dost rozzuřenej a vymejšlel jsem pomstu, pak jsem se zklidnil a pak jsem se tomu musel strašně smát. A měl jsem sám ze sebe skvělej pocit.
Na jednom kopečku jsme dali šlofíka a šlo se dál. Výhledy byly dechberoucí, člověk měl skvělej pocit po každém zdolaném vrcholu, zkrátka to byla paráda. Byli jsme strašně rychlí. Trasu jsme proběhli pomalu za dopoledne a tak jsme zvažovali co dál. Směrem k civilizaci se nám už moc nechtělo, daleko za ní bychom se nedostali a tak jsme nakonec zacílili na jedno horské sedlo. Doplnili jsme vody z jakési tůňky co smrděla rašelinou a stoupali znovu vzhůru. Skupinka se oddělila a šla zas na nějakej vrchol. Ukázalo se, že Joska myslel jiný sedlo. Já to stočil do toho co jsem myslel já a odmítal se otočit. Nakonec se ostatní zastavili a Joska doběhl za mnou. A dobře tak. Objevil se tam luxusní plácek na stany na okraji hlubokého údolí kolem kterého se tyčily dvě obrovské hory. Když se člověk postavil na okraj srázu tak měl pocit, že mu patří svět. Zvedl jsem ruce a zařval.
„Jsem viděl na Zélandu u jedněch frantíků fotku přesně takovýho údolí. Stál před ním ve stejný póze – akorát nahatej a měli to vylepený v autě. Říkal jsem si, že jsou nějaký divný,“ komentoval to Joska.
„Na tady máš foťák,“ podal jsem mu iPhona svlékaje si oblečení.
Po fotovložce dorazili ostatní a shodli jsme se, že to je „ten“ plac. Hladovej Mrtvočich hned začal kuchtit něco k snědku. Digi, který si řešil nějaké své trápení zmizel zase kdesi v horách a Joska se tam rozplácnul na zemi a postupně somroval jídlo od všech. Po večeři Mrk tradičně vytáhl kytaru a údolím se nesly písničky. Poslední kolemjdoucí to kvitovali s úsměvem. My leželi na karimatkách, choulili se pod spacák a sledovali sluníčko, které mizelo za hranu hory.
„Hele my už jsme ale fakt vopravdový socky,“ smál se na mě Joska. „My už ani ty stany nestavíme, prostě s sebou někde fláknem a tam zevlíme.“
Skoro na tmu jsme postavili ty stany a už tradičně se zmáčkli v Digiho stanu a ještě chvíli kecali a hráli.

Deset, dvacet Hobbit

2011-04-27T16:53:00.000+02:00

Náš stan obývaný mnou, Mrtvočichem a Pratetou se standardně probouzí jako poslední. Všichni už posnídali a my nemůžem ani dostat Mrtvočicha ven ze stanu. Dávám si bagetu s Marmitem, balíme a jdeme na cestu zpět. Nějak jsme to vzali zkratkou a ztratili jsme se v roklích mezi rašelinou. Někde to pekelně jezdilo. Nakonec nabíráme správnej směr a vycházíme u další přehrady. Tam vaříme oběd a já poprvé testuji svůj mikropřenosný vařič na pevnej líh. V silném větru jsem rád, že jsem si jídlo aspoň ohřál na pokojovou teplotu. Všichni narvali odpadky do jedný tašky a nikdo se nemá k tomu, aby to vzal.
„Dejte do toho šutr a hoďte to do vody. Nejsme prasata, abychom to nechávali válet na břehu,“ zahlaholil Radek. Myslím, že to byl Prateta, kdo ho nakonec odnesl.
Busík nás poslušně čekal na místě, kde jsme ho nechali a tak jsme za chvilku už znovu uháněli po M6 směrem na Kesswick. Žena si přesedla dopředu mezi Radka a Josku. Radek po chvíli něco rajbloval s řadící pákou a tím svým nakřáplým hlasem tak krásně řekl:
"Hele, prosímtě, kdybys náhodou měla pocit, že ti v jednom kuse šahám na levý stehno, tak je to proto, že ti v jednom kuse šahám na levý stehno."
Joska chtěl vidět pořádný hory a tak je naším cílem Honnister pass. Ty hory maj teda maximálně 600 – 800 m, takže jsme si od nich moc neslibovali. Skutečnost předčila očekávání. Silničkou se sklonem asi 75 stupnu se busík s vypětím sil vyškrábal nahoru pod Honnister pass. Venku jsme se nadlábli, zabalili a rozloučili s Radkem, který si chtěl dát těch pár dní samostatnou toulačku.
Na mapě jsme naplánovali trasu končící v jakémsi lesíku, které tu jsou doslova vzácnost a zamířili jsme si to přímo nahoru na vrchol před námi. Při těch prvních stoupacích metrech člověk zuřivě rekapituluje obsah kletru a slibuje si, že příště si toho veme míň. Sluníčko ale svítilo, kolem nás byly úchvatné scenérie, takže člověk otřel pot a zabral a ono to zase šlo. Prošli jsme kolem lomu břidlice a pak dál až na úplnej vrchol. Tam bylo tak krásně, že nikdo nenamítal proti Joskovu návrhu zakempit rovnou tady a na les se vykašlat. Viděli jsme tam sestupovat nějakýho týpka, kterýho jsme tipli na Němce a pojmenovali Helmut.
„Helmut tam bude mít za chvíli tmu a zimu a my si tady vychutnáme západ slunce,“ argumentoval Joska.
„Helmut tam může mít ale taky oheň,“ namítl jsem, ale byl jsem taky pro ten západ.
Vychutnávali jsme výhledy do obrovských dálek a Digi se smíchem navrhnul, že bychom si mohli zahrát na schovku. Všichni se toho hned chytli a nadšeně začali diskutovat pravidla, která si každej pamatoval z dětství už jen velmi matně. Digi hrát něchtěl a tak se šel někam schovat. Zbytek se vrhnul do hry.
Zapomněl jsem, jak plná napětí, zvratů, honiček a smíchu je tahle stará hra. Jednou, když Joska vylosoval, že bude počítat jen do deseti jsem se vrhnul k baťohům a chtěl z nich bleskově vytvořit úkryt. Zjistil jsem, že všichni si do batohu museli zabalit půl hračkárny chrástítek, protože jinak to nebylo možný. Bylo mi jasný, že Joska stojící snad pět metrů ode mě musel tu cimbálovku slyšet a tak jsem tam ležel za tou hromadou a hýkal smíchy. Joska v klidu dopočítal a řekl:
„Deset dvacet Hobbit za baťohama!“
„Mě nemůžeš vidět!“ řechtal sem se.
„Kouká ti noha,“ odpověděl.
Po mnoha kolech jsme se konečně vyřádili a dali jsme se do vaření. Já zjistil, že vřes úžasně hoří a hřeje líp než ten líh a tak jsem přikládal větvičky na ten svůj minivařič. Mrtvočich vida oheň za chvíli nadšeně přitáhl otep vřesu. Řekli jsme mu, že jsme tu jak na střelnici, že si větší oheň fakt nemůžem dovolit a navíc ten vřes, co tak krásně hoří je všude kolem, takže bychom taky mohli skončit uprostřed slušnýho horskýho požáru. Zklamaně teda otýpku zahodil.
K našemu tábořišti přišlo pár ovcí, které upřeně hleděly na to co tam děláme.
„Koukej jak nás pozorujou. Kdo ví co maj za lubem?“ upozornil jsem Josku.
„Já sem spíš přesvědčenej, z toho jak to tady v Anglii pozoruju, že ty ovce jsou součástí kamerového systému,“ prohlásil Joska přesvědčeně.
Oba jsme se znovu podívali na ten nehybnej pohled ovčích očí a já si představil, jak kdesi někdo sedí a dívá se na obrazovku, odkud na něj zrovna koukáme my.
Slunce začalo zapadat a do té doby krásná scenérie se změnila v něco co se těžko popisuje slovy. Okolní zelené vrcholky táhnoucí se zdánlive do nekonečna se prokresily prodlužujícími se stíny. Hladina jezer pod námi se zklidnila a les ztmavnul. V dáli se mezi horami rýsovalo moře a slunce pomalu sestupovalo k jeho hladině. My byli vysoko nad tím vším. Mladí a svobodní s životem před námi. Vybalil jsem jointa, co jsem loni zapomněl v kalhotech a omylem propašoval z Amsterdamu. Bylo to dvojče toho jointa, kterýho jsme si dali s Mrtvočichem a Pratetou tehdy sedíce v noci na okraji vodního kanálu. Chutnal fantasticky. Nedělal už skoro nic, ale v tu chvíli a v ten moment to byla přesně ta správná věc.
Po západu slunce jsme postavili stany a pak jsme se sesedli do kruhu a Mrtvočich začal brnkat na kytaru. Setmělo se, všude bylo naprosté ticho a jen tóny kytary a tichej zpěv se nesly do dáli. Možná až k tomu moři.

Krakonoš v rašelině

2011-04-26T16:52:00.000+02:00

Ráno nikdo nechápe, jak jsme mohli za jedinej večer udělat tak strašlivej bordel. Uklízíme, balíme a chystáme se k odjezdu. Ještě nákup v Tescu ve Slough a už hurá na sever. Likvidujem pet lahve se zbytky Guardsmana a později doplňujeme zásoby o nějaké ležáky. Atmoška v autě je výborná a kytara zase hraje. Děláme krátkou pauzu na benzíně, kde jsem si odskočil na záchod. V klidu si tak sedím, moc mi to nešlo, když se najednou u mě v kabince ozve hlas: „Až to bude možné, otočte se.“ Uvědomil jsem si, že to je navigace co mi mluví z kapsy u kalhot, ale stejně jsem se skoro bál otočit a jak se mi sevřel žaludek bylo hned hotovo.
Konečně sjíždíme s dálnice a nacházíme luxusní flek na zastavení. Jsme v severní části národního parku The Peak District. Zpětně jsem viděl fotky z parku (Joska totiž trval na tom, že nechce dopředu fotky vidět) a zjistil jsem, že jsme opravdu našli nejneutěšenější a nejopuštěnější cíp tohoto luxusního parku. Stavíme busíka u silnice a vyrážíme směrem nazdařbůh.
Široko daleko kolem nás se rozkládají rašeliniště. Dlouho ale nepršelo, tak jsou vyschlé a dá se po nich chodit, ač se nohy boří do sypkého podkladu. Objevili jsme přehradu z počátku devatenáctého století a poté i kamenitou pěšinku po které se jde daleko rychleji. Jdem tak rychle, až jsme skoro narazili na silnici co park protíná. Obrátili jsme se a hledáme nějakej flek na spaní. Nakonec se na nás usmálo štěstí v jakémsi korytu mezi obrovskými rašelinovými valy.
„Nevím, odborník nejsem, ale mám pocit, že se jedna nebo dvě příručky nějak vágně zmiňujou o tom, že spát v korytu není ten nejlepší nápad. Zejména, když tak fouká a zatahuje se jako tady,“ vyjádřil jsem své pochybnosti.
Ostatní mávli rukou a Joska vybalil pětilitrovej soudek Krakonoše, kterej nesl sebou. Uznal jsem sílu argumentů a postavili jsme stany. Byla kosa a tak jsme se všichni namačkali do stanu k Digimu, pili Krakonoše z ešusu a Mrtvočich hrál na kytaru. A bylo nám zase fajn.

Flag is dead

2011-04-25T16:52:00.000+02:00

Vzbudil jsem se asi v šest ráno. Potřeboval jsem na záchod. To ještě nemůže být Vindaloo, ujišťoval jsem se. Bylo. Po půl hodině a mohutné studené sprše jsem se otřesen vrátil dospat na tu hodinku, než budeme vstávat. Po probuzení se mi chtělo znovu na záchod. S hrůzou v očích jsem tam šel. Bylo to horší než poprve. Fyzicky naprosto zruinován a s podlamujícími se koleny jsem se vymotal ven. Nebylo mi jasný, jak mám v tomhle stavu hrát paintball. Po peripetiích, kdy jsme zjistili, že nás zabookovali na úplně jiný hřiště 50 km daleko jsme konečně dorazili na místo. Bylo to na poslední chvíli, takže nás bleskově oblíkli a nafasovali jsme 100 kuliček. Musely stačit, na víc jsme neměli peníze. Nebudu vás napínat, bylo to málo. Painball byl ale perfektní. Bylo tam fakt hafo lidí (odhadem přes padesát). Hrálo se v různým prostředí a různé úkoly. Jednou jsme bránili hrad, podruhé zabírali domky ve Vietkongské vesničce. Joska hned po první hře našel rezervní zásobník tak s 400 kuličkama, takže jsme hned doplnili. Jednou jsme museli dokoupit a odpoledne jsme dostali každej bonusovou stovku. Byl to masakr. Ač jsme byli rozděleni na týmy co hráli na různejch hřištích, tak vzduchem svištěly střely jedna za druhou. My navíc hráli s jakýmsi pákistánským komandem co mělo neuvěřitelně munice.
"Tak je lepší, když se vyblbnou takhle, než když se snažej odpálit do vzduchu vlak," kvitoval jsem to s povděkem. Naším neomylným cílem byla partička namachrovanců, co bojovala jenom v kalhotech a tílkách. Naše omezené zásoby střeliva nás nutily hrát více takticky a vybírat si ránu. A taky když střelivo docházelo dělat riskantnější kroky, než by si člověk jinak dovolil. V jedné hře jsme měli za úkol zachránit rukojmí a dopravit jej přes nepřátelské území k vrtulníku. Bojovalo se na hřbitově a za náhrobky se dalo skvěle schovat. Zkusil jsem risk a zalomil to několika skoky za kládu odkud jsem měl větší šanci sejmout protivníka. Najednou jsem zjistil, že mi na nohou leží naše rukojmí.
"Co tady sakra děláš?!" nechápal sem. Palba se zamířila na nás. Postupně jsem vytipoval odkud pálí a protože Marshall hlásil poslední minutu rozhodl jsem se k zoufalé akci. Ukázal jsem rukojmímu, kde jsou palposty a instruoval ho na které má pálit. Doufal jsem, že když zahájíme cílenou palbu získame cenné sekundy během kterých bychom mohli překonat zbývající vzdálenost. Vzal jsem ho tak, abych ho chránil a za mohutné palby jsme vyrazili vpřed. Chvíli to fungovalo. Protivníci zaskočeni palbou zalehli do úkrytu. My běželi kupředu a už už jsem věřil ve vítězství, když se do nás naplno opřela salva druhé linie, která jen čekala, až někdo prorazí. Bylo to hodně zblízka, takže to byla celkem brutální bolest. Padal jsem k zemi a zahlédl jsem rukojmího, kterak dokázal postoupit ještě o několik málo kroků, než také padal v zuřivé palbě. Přesto to byl úžasnej zážitek.
Při poslední hře jsme nakonec opravdu zabodovali. Hrála se klasická "seberte nepříteli vlajku a chraňte svou". S posledníma pár kuličkama jsem se držel v pozadí a chránil naši vlajku. Střely došly. Měl jsem poslední schovanou v kapse. Nabil jsem a loudavým krokem jsem mířil k soupeřovým pozicím. Nikdo si mě nevšímal. Tak jako v normální bitvě, klidně jdoucí civilista nevzbudí tolik pozornosti jako běžící střelec. Najednou se kolem mě prohnal týpek v černém overallu co jsme měli všichni, s černou maskou na hlavě a v ruce držel soupeřovu vlajku. Letělo za ním hromada kuliček, ale zdálo se, že nic nedostal. Najednou na mě začal křičet Marshall:
"Seš mrtvej?!"
"Nejsem."
"Vlajka! Honem vlajka!!!"
"Uklidni se, to byla soupeřova. Všechno je pod kontrolou," odpovídal jsem v poklidu.
Najednou šel kolem týpek s maskou a overalem. Když mě uviděl začal křičet:
"Flag is dead! Flag is dead!"
"It's OK," odpověděl jsem a všiml jsem si bot. Byl to Joska.
"Můžeš na mě mluvit česky, to sem já!" řekl jsem mu.
"Ty debileeee! Vlajka! Támhle leží! Dostali mě! Musíme ji dostat do cíle!"
V tu chvíli jsem zahlédl soupeřovu vlajku ležet o podál. Popadl ji a bežel sem co to dalo. Dosáhl jsem až našeho stanoviště. Vítězství!
Radostně jsme se loučili s ostatníma. Rukojmí mi děkoval, jak jsem se ho snažil zachránit. Zkrátka spousta silných a skvělých zážitků. Až na to, že jsem měl úplně rozstřílený nohy. A už zítra nás čeká spousta chození. Naskákali jsme do auta a navigace Marie zavelela směr. Joskovi bylo divné, že jedem cestičkou spíše pro teréňák, než pro Báwo, ale rozhodli jsme se Marii důvěřovat. Chyba. Nejdřív jsme to odřeli o křoví co to dalo a nakonec nám dva kmeny přes cestu nám nedovolily jet dál. Při druhém pokusu jsme skončili kdesi na takovém poměrně luxusním trávníčku. Když se k nám začalo blížit golfové vozítko se zuřivě gestikulujícími gentlemany, na nic jsme nečekali a ujížděli pryč. Naštvali jsme se na navigaci.
„Ta Marie je k ničemu! Je úplně pitomá!“ nadával sem a zkoušel přepnout na jinej hlas. Nakonec jsme se shodli na Slovence, kterou jsme pojmenovali Zuzanka a shodli jsme se, že je z Liptovského Mikuláša. S ní jsme už bezpečně dorazili do Windsoru. Tam už byli Digi se Ženou, kteří si jeli prohlídnout Londýn a taky Radek, který se byl projít po Windsoru.

Dali jsme rychlou grilovačku a potom jsme zamířili do pivovaru, kde jsem je odborně provedl, dali jsme pár ochutnávek a vyzvedli si zamluveného soudka Guardsmana.
"Musíte ho postavit a nechat v klidu 24 hodin," připomínal mi Will.
"No way, ten padne ještě dneska večer, nám trocha těch kvasnic nevadí."
Joska se přihlásil na narážení. Jsou to ještě staré soudky a narážejí se klasicky zaražením pípy do sudu. Ač to dělal poprvé podařilo se mu to na jedničku a my už mohli vychutnávat první skvělé pinty. Prateta na druhej pokus roztopil gril a za chvilku jsme si pochutnávali i na grilovaném pstruhovi – ten byl skvělej, rejnokovi – to je jak jíst chřupavky a Mořčákovi chutném – ten dělal čest svému jménu. Mrtvočich se střídal s Radkem v hraní na kytaru a zavládla všeobecná pohoda.
Po pár pivkách jsem šel s Joskou vedle a odvyprávěl jsem mu, co se stalo mezi mnou a Míšou. On prožil něco velmi podobnýho, takže byl pro mě tou spřízněnou duší, která dokáže porozumět. Nakonec jsme ještě stáhli film "A bude hůř" a Joska ho pustil. Zůstali jsme poslední dva vzhůru, ale já kolaboval.
"Jdi spát," nabádal mě Joska.
"Nenechám nedopitý pivo!" prohlásil jsem odhodlaně a upil z půllitru.
Po každým upití jsem ihned usnul. Po nějaké chvíli se zas vzbudil. Viděl tak minutu filmu, napil se a znovu omdlel. Ale dorazil jsem ho!

Vy mi budete rozumět

2011-04-24T16:51:00.000+02:00

Ráno jsem se probudil výkřikem. Zjistil jsem, že ten kdo křičí jsem já a že nevím proč to dělám. Ranní paprsky zalévající hladinu jezírka před námi byly ale úžasnej balzám. Člověk jen tak kouká přes nohy ve spacáku na tu nádheru a je strašně rád, že je.
Idylku po chvilce narušil starší děda co vedl kolo. Šel až příliš najisto naším směrem. Tušili jsme zradu. A taky jo, byl to ranger a ptal se, jestli jsme tam spali.
"Kdepak! To by nás ani nenapadlo," prohlásil jsem drze ignorujíce očividnou skutečnost podpořenou tiše chrápajícím Mrtvočichem.
"Já neumím moc dobře anglicky," pokračoval děda, "ale vy mi budete rozumět. Tady se spát nesmí!"
"Jasně, v pohodě, hned vypadnem, omlouváme se," žehlil jsem to. Pokýval hlavou a šel dál.
"Tak rychle pryč, než zavolá posily," zavelel jsem a začli jsme balit.
Zanedlouho jsme byli znovu na cestě směrem k Dunkirku. První zastávkou byly pláže odkud se evakuovali spojenci na začátku druhé světové poté co dostali od Němců na prdel. Já se vyšplhal na zbytky jednoho bunkru a zbytek si udělal piknik na pláži, kde se jali vařit bramborovou kaši a párky. Po chvíli jsem slanil a šel jsem k nim. Najednou jsem si všimnul, že za mnou běží jakejsi arabskej hošík.
"Mesijé, mesijé!" hulákal na mě.
Pomyslel jsem si co otravuje, ale otočil jsem se k němu co chce.
"Mesijé! Mesijé!" vykřikoval udýchaně a zvedl do vzduchu mou peněženku s kartami, doklady, penězi, zkrátka se vším co v takové peněžence bývá.
Pochopil jsem, že ji našel v písku, a že mi vypadla při lezení na ten bunkr.
"Mersíí, mersíí," zuřivě jsem mu děkoval.
Jen se usmál a odběhl pryč. Dali jsme oběd. Je neuvěřitelné jak při správném vyhládnutí a atmosféře dokáže být bramborová kaše ze sáčku s párky dobrým jídlem. Moře bylo celkem koupatelné, ale špinavé, tak jsme jen smočili nohy a po chvíli relaxu, kdy jsem nenápadně zkusil Mrtvočicha zasypat do dun jsme naskákali do busíku a pokračovali.
Následovala krátká prohlídka Dunkirku a hurá na trajekt. Naše sežvatlané občanky nám zrovna nedodávaly sebedůvěru a navíc Mrtvočich získal díky své fotce na občance novou přezdívku "Špína", protože se neuvěřitelně podobal hlavnímu protagonistovi filmu "A bude hůř". Prošli jsme úvodními kontrolami a pak nás zastavili před nájezdem na parkoviště.
"Vypněte motor," žádal velký černoch.
"Vážně?" nebyli jsme zrovna nadšeni tou myšlenkou.
"Vážně!"
Tak jsme ho vypli. Jen zběžně nás obešli a řekli: "Můžete jet."
"Hele, tak já půjdu ven a budu dělat, že se o busík tak jako ležérně opírám a jako že mi ujede pod rukou," navrhnul jsem a vyskočil ven.
Ležérní opírání, když se snažíte roztlačit auto, co má s nákladem možná přes tunu nevypadá tak ležérně, jak jsem si původně sliboval. Chlapíci z Border control něco zmerčili, ale spíše se pousmáli, takže jsme jeli dál.
Na trajektu jsme dali Kozlíky na oslavu a pojedli něco zbytků chleba a zásob z konzervy. Zařádili jsme na palubě a už se zase jelo.
Všichni vzorně naskákali do aut, jen naše parta zůstala venku a ještě nadšeně vytahovala videokameru. Nikdo nechápal.
Konečně signál od chlapíka co řídil vykládání, všichni mohutně zatlačili a téměř za potlesku přihlížejících naskákali do rozjetého busíku jak únosci po dobře odvedené práci.
Radek měl obavy z řízení vlevo, ale poté co pochopil který pruh na dálnici je ten nejpomalejší se už jelo celkem bez problémů. Naším cíl byl Windsor. Cestou jsme v Old Windsoru nakoupili Vindaloo v mém oblíbeném indickém Takeaway. "Extra spicy," zněla objednávka. Chlapík za pokladnou jí s ďábelským úšklebkem přijal.
Doma nás překvapili mí spolubydlící, kteří mě ujišťovali, že budou v Londýně. Když zahlídli naší partu, tak ač byli v pyžamech naskákali do auta a prchli pryč. V jídelně jsme zatím uchystali vše pro večeři. Jíst tohle Vindaloo je opravdu něco mezi jídlem a operací žaludku. Uchystal jsem papírové utěrky, něco na ovívání a dostatečné zásoby ležáku. Konečně jsme ochutnali první sousto. Je neuvěřitelné, jak člověk dokáže vždy zapomenout jak nezapomenutelné jídlo to je. Prvotní výbuch chutí, tak charakteristický pro indickou kuchyni je vzápětí smeten tsunami pálivosti. Pálivosti co snad ani nelze definovat. Pálivostí co ochromuje ruku, co zvedá vidličku se soustem. Na čele nám vyrážel pot a ležáky rychle mizely v útrobách. Věděl jsem, že dnes budu rád, když vyjím maso a brambory. Na omáčku nebylo ani pomyšlení. Všichni kolem měli orosené čela a pomalu dýchali. Prateta normálně křičel a Žena ho musela ovívat.
Přesto jsme ten boj všichni vyhráli. Joska, který to spořádal komplet prohlásil, že to bylo trošku ostřejší než obvykle a Radek opakoval, že si ohromě pochutnal. Prateta dejchal.
Popili jsme nějaké zásoby z ledničky, pokecali a zahráli na kytaru a unaveni jsme šli zalehnout. Ráno nás čekal brzkej budíček, protože jsme šli na Paintball.

Snad to nespraví

2011-04-23T16:50:00.000+02:00

Přesto nás noc osvěžila a mohlo se jet dál. Teda nemohlo. Busík odmítl startovat.
"Tohle se nám stalo už ve Francii!" prohlásil zkušeně Radek. "Se startuje hrozně snadno, stačí do něj trochu šťouchnout."
Přeci jenom to byl busík jak kráva, tak jsme všichni vyskočili a pořádně zatlačili. Krásně naskočil a jelo se dál. Tohle se opakovalo při každé zastávce.
Německá krajina je doslova hnusná, ale brzy jsme překročili hranice do Holandska, kde už bylo o poznání pěkněji. Joska se začal dožadovat koupele a tak jsem zkusil najít něco na satelitních snímích Google Maps. Našli jsme slibnou vodní plochu a namířili si přímo tam. Bylo to skoro dokonalé, zaplavčili sme si, prohlídli luxusní vesničku a Radek zkusil spravit busíka.
"Já teda doufám, že se mu to nepodaří," pronesl Mrtvočich nahlas společnou myšlenku.
"Viď? By to úplně ztratilo kouzlo," přitakal Digi.
I když jsme jeli maximálně stovkou cesta prostě v takovém počtu ubíhala strašně rychle a za chvilku jsme byli v Amsterdamu. Prohlídli jsme si město, které za denního světla ztratí tak 70% ze svého kouzla, našli hospůdku Old Nickel, kde jsme tak skvěle zakalili s Mrkem a Pratetou loni, když makali v Amsterdamu na brigádě. Hospůdka bez lidí a bez živé hudby působila také takovým chladným dojmem. Dali jsme ale pivko, venku koupili nějaké to hulení. Marně jsem sháněl druh "Mango", což byl nějakej lehkej outdoorek. Všechno co prodávali vypadalo až příliš brutálně na naše potřeby.
Ještě nějaké ty zásoby, roztlačit busíka a jelo se dál. Radek toužil strávit večer u písečných dun. Nějaké jsem přes satelit našel a tak jsme to jeli zkusit. Měli jsme obavy, protože Holandsko je rozparcelované a oplocené kousek po kousku. Duny jsme našli nakonec luxusní, ale všechno oplocené a přísně hlídané. Z parkoviště nás hned vyrazili, že tam v žádným případě nesmíme zůstat přes noc. Zkusili jsme další štaci u nějakého lesíka u letiště. Lesík byl protkanej cestičkama.
"Tady nemůžem zakempit," prohlásil zkušeně Joska. "Já vím, teď to vypadá opuštěně, těď v noci se zdá, že bychom se tu mohli schovat, ale ráno tady bude lidí jak na jarmarku!"
Vrátili jsme se k autu a dozvěděli se, že už je taky vyhazovali. No nic, jelo se dál. Prý zkusíme nějaké odpočívadlo.
Představa spaní na prochcaném a pokaděném povrchu - protože jinej se u odpočívadel ani nevyskytuje a vedle burácející dálnice mě zrovna nelákala. Zkoušel jsem teda zoufale hledat nějakej jinej flek na mapách. Nebyla to legrace, protože cesta vedla přes šílené aglomerace a mnohastupňové kžížení dálnic, takže ač se Radek původně vyjadřoval o GPS navigaci dost s despektem, tak nyní hlasitě oceňoval její přednosti a vyžadoval její asistenci.
Stále nic a my se blížili hranicím, které jsme s kontrabandem nemohli přejet. Nakonec jsem něco našel. Zdálo se, že tam je i parkoviště a tak jsem zadal cíl. Ještě kilometr před cílem nikdo nevěřil. Les chemiček, továren a snad i jaderná elektrárna s masivní trafostanicí neslibovaly zrovna romantické spočinutí. Pak náhle jako mávnutím kouzelného proutku se zjevil lesík s loukama a parkovištěm. Na jedné louce jakási partička grilovala a brutálně slavila. Zkusili jsme je navštívit, ale zjevně nebyli moc "hipie". Prozkoumali jsme okolí parkoviště a objevili nádherné jezírko s pláží. Tam jsme s sebou pleskli s karimatkama a postupně zalezli do spacáků. Zkusili jsme vykouřit toho jointa, ale byl brutálně silnej a zážitek nic moc. Mrk trochu zahrál na kytaru a za chvilku jsme všichni spali.

To se nemůže vejít

2011-04-22T16:50:00.000+02:00

Takže bez výraznějších příprav jsme se sešli s hodinovým zpožděním v Praze U Kozla. Sešla se různorodá partička lidí ve věku od 17ti do 45ti let, co se dohromady pořádně neznali a netušili co od cesty mohou čekat. Já, Digi, Jana - Digiho ségra, kterou Joska později překřtil na "Ženu", Joska, Mrtvočich, Prateta a Radek. Skoro každej z nás odjížděl s nějakým tím problémem co nechával doma. Byla cítit nervozita. Radka neznal pořádně nikdo a on neznal nás. Jen když viděl hromady bagáže, tak rezolutně prohlásil, že se to nemůže vejít. Vešli jsme se, všichni i Joska, kterého jsme nabrali v Globusu na Čerňáku. Na uvítání nám oznámil, že právě kamarádovi naboural tranzita. To nebyla informace, která by Radka nadchla. Těsně předtím jsem ho ujišťoval, jakej bude Joska skvělej záložní řidič.
Nakoupili jsme skromné zásoby jídla a pití a hlavně součástky na výrobu redukce napájení do busíku, abychom mohli dobíjet navigaci a vyrazili jsme. Začalo se stmívat, kolovala pivka a Mrtvočich vytáhl kytaru. Autem se rozlila příjemná atmosféra, která nás už celou cestu neopustila. V dáli se tyčila Milešovka a busík ukusoval první desítky kilometrů. Joska zpestřil cestu hrou na potápěče. Kdykoliv se jelo tunelem všichni se nadechli a drželi dech dokud jsme nevyjeli. Byla to sranda, vykulený voči, hlášky "von dejchá, jasně vidím jak dejchá" a Radek šlapající na plyn co to dá, aby pomohl.
První zastávka byla v lesíku kdesi u dálnice, kde jsme zastavili jenom pro přespání. Na Radkovi byla znát únava a všichni ostatní také zoufale hledali nějakou pohodlnou spací polohu v busíku. Místečko se zdálo celkem luxusní, dřevěná boudička a vedle lesík ovšem také hukot nedaleké dálnice a hlavně koleje. Všichni jsme se vzájemně ujišťovali, že v noci nic jezdit nebude. Nejezdilo, ale vždycky tak jen deset minut. Pak se rozdrnčel přejezd a po několika minutách přišly masivní otřesy a rachot na hranici bolestivosti. A to bylo celou noc. Vždy když jsem uslyšel to "to-dong" přejezdu, tak jsem pevněji zavřel oči a snažil se hlouběji usnout. Skoro to i fungovalo.

Beltane Roadtrip

2011-04-22T16:49:00.000+02:00

Na festival ohňů Beltane v Edinburgu jsem padl náhodou po naší loňské návštěve tohoto fantastického města. Záběry obrovských ohňů a mnoha mladých, často spoře oděných lidí tančících kolem v bahně rozhodly. Chtěl jsem to zažít. Poslal jsem na Facebook nějaká videa z youtube a hned se hlásilo spousta dalších lidí. S Raspou jsme se nakonec dohodli, že on veme transportera, vyrazíme týden předem a uděláme pořádnej roadtrip. Začalo se hlásit tolik lidí, že transportér nestačil. Napadlo mě půjčit takovej ten klasickej hipísackej busík, ale bylo to pekelně drahý. Náhoda tomu chtěla, že se objevil jeden v Čechách na prodej. Skoro jsem ho koupil, protože Míša byla taky pro a já plánoval, jak s ním budem s rodinkou vyrážet na cesty a klidně v něm i spát. Jenže Míša se rozmyslela a já sice jel do Tábora s penězma v kapse, ale odjel jsem bez busíku. Radek - majitel, mě v podstatě ukecal, ať si ho nekupuju. Že to je auto, co musí přinášet radost, že nemá cenu, abych měl kvůli němu problémy.
Nakonec jsem ho ale oslovil, jestli by nám ho nepůjčil a nebo nechtěl jet s námi. Prohlásil, že s námi rád pojede.
Všechno vypadalo skvěle, ale pak se to začalo sypat. Postupně odpadali jednotliví účastníci. Nakonec i Raspa začal mluvit o tom, že neví, zda to jeho "Hanz" dá, že to je daleká cesta a on nemá na servis. Pak už nás bylo jen osm a tak jsme se rozhodli jet jenom busíkem. Dva týdny před odjezdem to vzdal i Raspa, takže nás zbylo sedm statečných. Místo plánování a příprav jsem ale musel řešit rodinnou krizi. Snad se někdy rozepíšu o tom celém, ale teď je příliš bolestivé na to jen myslet. Přesto je třeba to říct, aby šlo pochopit proč Beltane nakonec pro mě byl tím, čím byl. Digi vymyslel, že pojedem v hipísackejch hadrech, takže jsem ještě poslední večer před odjezdem trávil s dětma batikováním oblečení.

Poprvé Eurostar

2011-03-17T20:03:00.001+01:00

Balení jsem klasicky nechal na poslední chvíli a tak jsem ráno zoufale přemejšlel co by se mi tak mohlo hodit na mou výpravu do Paříže. Něco jsem pobalil, naházel to do kufříku na kolečkách a tradá na nádraží. Tyhle kufříky jsou dělány zjevně na mramorové podlahy nádraží a letišť a ne na drsné anglické chodníky. Ve Slough jsem raději zašel do Tesca a koupil si baťoh. V práci klasická panika těsně před odjezdem. V jednu jsem ještě nahrál Pink Floydy do telefonu a vyrazil na autobus. Ten se rozjel úplně opačným směrem, takže po dvaceti minutách jízdy jsem byl znovu u firmy. Ještě že jsem měl tak masivní rezervu. Na nádraží St. Pancras jsem ale nakonec byl s luxusní 1.5 hodinovou rezervou. Prohlídka okolí odhalila sympatickou irskou hospůdku. Vevnitř bylo nesmírně živo. Všichni lili Guinesse, nosili ty jejich klobouky a muzika hrála nějaké irské vypalovačky. Na jasně! Dnes je přece St. Patric's day. Dal jsem Guinesse a přemýšlel jaký je nejkratší možný čas se kterým si mohu dovolit risknout nalodění na vlak Eurostar. Ač se mi nechtělo ven, nakonec jsem to nehrotil a šel na nádraží. S baťohem plným chlastu jsem dorazil k odbavení a zjistil, že všechno scanujou stejně jako na letišti. Hrko ve mě jak ve starých pendlovkách. Může se brát chlast do letadla? Naštěstí se ukázalo, že může. Našel jsem své místo uprostřed vagónu, kde je stoleček, kolem kterého sedí všichni dokola. Naproti mě seděl nějakej typickej francouzskej bohém a umělec a vedle mě nějakej anglickej sportovec. Vytáhl jsem chipsy a Budvara a jakmile se vlak odjel, tak jsem ležerním trhnutím ruky strhnul zátku Budvara. V tu chvíli to pivo doslova vybuchlo. Nevím jestli ho rozvášnila kontrola v rentgenu, nebo pobyt v baťohu, ale nebyl jsem s tím schopen vůbec nic dělat. Strhnul jsem ho jen dolů a zlil si kalhoty a promáčel sedačku durch. Kupodivu jsem zkoupal jenom sebe, své věci a stůl. Spolucestující jen vyděšeně koukali na tu performance a pak hledali nějakej kapesník. Neměli nic. Já nakonec použil noviny co jsem si vezl.
Dopil jsem poslední hlt Budvara co zbyl v lahvi, pokusil se udělat si pohodlí ve zmáčené sedačce a obklopen uklidňující vůní piva jsem spokojeně usnul a probudil se až v Paříži.
Radka byla na cestě k Tomovi a já prohlásil, že se tam dokážu dopravit taky a sám. Je fakt, že nechápu jak se někdo může bát cestovat v západních zemích. Po tom co zvládnete veřejnou dopravu v zemích Jihovýchodní Asie vám přijde cokoliv jiného jako naprostá brnkačka. Za chvíli jsem také vystupoval ve Vincenes. Tom mě zkoušel telefonicky vysvětlit kudy mám jít, ale já se nakonec spolehl raději na pana Googla.
Za chvíli jsem se už vítal s Radkou a Tomem. Radka ocenila, že mám baťoh. Tom si prý myslel, že budu mít kufr, když jedu z toho Londýna. U Toma jsem se ubytoval a zjistil, že je fanda do piva. Hned jsme měli téma na diskuzi, ale výraz Radky naznačil, že bychom měli mluvit i o něčem jiném. Vypili jsme Budvárky, nějaké Senegalské pivo a připili whiskou na zdar tohoto víkendu a šlo se spát.

Přechod Janovic

2011-03-13T23:11:00.004+01:00

Ve čtvrtek bylo tradiční posezední U Kozla, které tradičně skončilo v nonstopu. Dobře jsem tam pokecal s Milanem a nakonec jsme se dohodli, že ten busík koupíme společně. V pátek jsem dorazil v práci co bylo potřeba a odpoledne byl sraz s Mrtvočichem U Kozla, kde nás měla vyzvednout Míša. Nakonec pojedem jen my dva, protože Raspa, kterej to celý zorganizoval nakonec prohlásil, že nejede, protože si myslel, že to je až v sobotu, ač posledních asi 30 let to bylo vždycky v pátek. Míša měla trochu zpoždění a bylo jasný, že vlak do Janovic prostě nestihnem. Míša byla unavená, děti zlobily a tak jsem zoufale hledal kohokoliv, kdo by nás odvezl. Všichni buď ožralí, nebo na cestě někam chlastat. Mám hrozný kamarády. Nanzačil jsem Míše, za by nás nehodila, ale neměla zrovna ten den nejlepší náladu. Už jsem to viděl na taxíka, ale nakonec se uvolila, že nás vezme. Atmosféra v autě byla trošku napnutá, takže byla skoro úleva, že jsme vypadli ven. A hned do hospůdky. V první chvíli jsem nemohl padnout na nikoho známého, ale pak se ukázalo, že skoro všichni sedí v předsálí. Namáčkli jsme se k nim a objednali první skvělé Krakonoše. A už hrály kytary, benjo, valcha zpívalo se a pilo a bylo nám skvěle. Já ale držel myšlenku, že když to je desáté vyročí mého přechodu, že bych se mohl pokusit podruhé za celou dobu ty skály opravdu přejít. Bylo někdy po půlnoci a Béďa se zrovna balil, že jde na srub, tak jsme se k němu připojili. Letos nebyl žádnej sníh, takže za chvilku jsme byli na srubu. Tam se ještě chvíli vyprávělo, popíjelo, já nabídnul na ochutnávku soudek svého Guardsmana a někdy kolem půl druhé ráno jsme s Mrkem vylezli ven a začali budovat stan. Země byla zmrzlá, takže žádné kolíky, jen jsme tak nějak sestavili konstrukci a zalezli dovnitř a snažili se to zoufale zadejchat. Tu noc bylo -18 stupňů. Pekelná zima. Vzal jsem si moirové spodky, dvoje teplé ponožky, rukavice a šálu. Když říkám vzal, tak tím myslím, že jsem si je dal kolem krku a do kapes, kde jsem je taky ráno našel. Usínal jsem slušně opilej a probudil jsem se prakticky v tom samým stavu. Voda na pití a cola co jsme tam měli přes noc zmrzly. My naštěstí ne a rádi jsme vyjeli ráno ze stanu a snažili se zoufale ohřát u kamen ve srubu. Ale dokázali jsme to! Vstali jsme a mohli jsme s ostatníma vyrazit na přechod. Venku se shromáždilo hafo lidí. Kavec udělil poslední příkazy a šlo se. No šlo. Lidí bylo hodně, věkové složení rozsáhlé, takže jak jsem říkal, spíše než šli jsme driftovali. Zejména při nějakých krkolomných výstupech, kde to hodně klouzalo se spíše stálo, než postupovalo. Glosoval jsem to proslulou hláškou: "Je to pohodlný tohle driftování, ale vleče se to." Slivovice šlo s námi dost a úplně nejluxusnější záležitostí byla flaška višňovice. Zkrátka hladinka zůstavala a hlava mohla vychutnávat krásy skal, odcházející zimu a vůbec a chvíli v ní nebzučelo tisícem myšlenek, jak jsem jinak zvyklej. Trempíci jsou skvělá parta. Přátelští, sdílní, jestli jsme včera znali asi pět lidí, tak do večera jsme poznali dobrý dvě tři desítky skvělejch lidiček. V jeden moment jsme se rozdělili a alkoholická část zamířila do restaurace, kdežto turisticky horolezecký tým pokračoval na jakousi vyhlídku. S Mrkem jsme byli v hospodě první a já se jal hned objednávat:
"Poprosil bych, jedno, dvě... asi třicet piv!" oznámil jsem barmanovi.
"Já tu mám lučištníky, já teď nemám čas ani místo!" zchladil mě nečekaně. Podařilo se nám zabrat stůl a nějak se všichni sesedli když přišli. Chlapík to ale myslel vážně. Věnoval se pouze lučištníkům a nám nakonec donesli aspoň pár piv a nějaký to kafe. Jídlo až po střelcích. Teda já měl do tý doby lučištníky docela rád, ale po dnešním dni jsem na ně fakt zanevřel. Po restauraci došlo k dalšímu dělení. My šli s malou partičkou na vlak do Teplic. Vykračujem si na pohodu, sluníčko svítí, nikam nespěcháme. V Teplicích jsme slyšeli houkání vlaku. No říkal jsem si, že to asi bude vláček co jede opačným směrem. Trochu mě zaskočil dotaz šéfa výpravy: "Kdy to jede?"
iPhone byl neoblomný. "Jelo to před třema minutama, já myslel, že tohle máš podchycený!"
"Tak to jsme projeli. Ani hospoda tu není otevřená!" lamentoval.
"To je kvůli tobě a tomu tvýmu sraní! Jsme to doslova prosrali!" obořil se na nešťastníka, co si musel cestou ulevit. Rozpoutala se pak menší hádka, kterou moravák ukončil slovy. "Se nehádejté. Nemá to cenu. Ten vlak už nezacóvá!"
Zkusil jsem Google a vyplivlo to fakt jen jednu hospu, kde byla venku cedule "dnes rezervace". Přesto jsem s Mrkem zkusil vejít dovnitř. Byl tam narvanej salónek a celkem prázný stoly před barem.
"Dobrý den, můžem si sem sednout?" zeptal jsem se hospodského.
"VY NEUMÍTE ČÍST NEBO CO?!" vyjel po mě.
"Jo, ja tu ceduli viděl, myslel jsem, že když tady vepředu máte volno..."
"DYŤ JE TO TAM JASNĚ NAPSANÝ! NEUMÍTE ČÍST! JE TO TAM ČERNÝ NA BÍLÝM!"
"Aha, hrozně se omlouváme."
Až si zas nějakej hospodskej bude stěžovat, jaký je to těžký a nevýdělečný podnikání, rád si to poslechnu.
Nakonec jsme koupili basu piv v blízké cukrárně a šli za zbytkem partičky na nádraží. Vlak jel za dvě hodinky, sluníčko zapadalo a my si lehli na stráň a mžourali k západu a bylo nám hezky. Ve vlaku bylo veselo. Ukázalo se, že ostatní skupinky zvolili jinou zastávku a vlak jim také ujel o pár minut. Hned bylo veseleji a za chvilku jsme byli zase v Janovické hospůdce. Dali jsme večeři a jen jedno pivko, protože Mrkovi bylo zle a tak jsme šli raději na srub. Už tam bylo míň lidí, takže jsme dostali fleka nahoře a Mrk si šel hned lehnout. Já poseděl ještě dole a únava byla dnes příliš silná. Dole hrála kytara a my nahoře za chvilku spali.
Ráno mě probudila zase kytara a hlasy vyprávění. Jeden chlapík tam vyprávěl své příběhy z cestování po Americe a Aljašce. Bylo úžasný poslouchat zážitky z Dawsonu a Yukonu v kamenném srubu, kde v kamnech praskal oheň a venku řádil vítr a mráz. Vyprávění občas proložila kytara a nám se vůbec nechtělo pryč. Domluvil jsem se ale s Míšou, že pro nás zajede a nebyl signál, abych zjistil co se děje a tak jsme vyrazili. Vzali jsme to zkratkou kolem hřibtova. Zatímco jsme tančili na ledě v prudkém srázu v lese jsem rozvíjel svou teorii zkratek - že prostě musí vždycky existovat důvod, proč ji lidi běžně nepoužívají, protože jinak by to prostě byla cesta. Za chvilku jsme byli v hospůdce a po Míše ani památky. Dali jsme si držkovou a pivko. Míša konečně dorazila. Byla dost na nervy, protože to vzala zkratkou přes serpentýny a byl to tam prej čistej led. Protože tu není signál nedostala naši zprávu, že jsme šli zkratkou a hledala nás nahoře na rozcestí. Ale shledali jsme se. Rozloučili jsme se s nově nabytými kamarády a jelo se zase dom.
Byl to skvělej přechod. Díky Mrku, že jsi šel se mnou, díky kamarádi, že jste nás tak vzali mezi sebe!

Tři piva v Plzni

2011-03-13T22:42:00.003+01:00

Týden v Praze letěl jako blázen. Myslel jsem si, co toho za ten týden ve firmě stihnul, ale byl to docela masakr. Vtipně jsou teď rozházení ve dvou budovách, takže polovinu času jsem běhal mezi Gammou a Vyskočilkou. Večery jsem poctivě rozdělil mezi rodinku, jeden večer v Plzni, kde jsme narazili na úplně šílený servírky ve Staré Sladovně. Jak hrozné to bylo demonstruji na jediném čísle: já za ten večer snad jen tři piva. Seděli jsme prakticky před barem, ale ony měly snad speciální výcvik, aby i při rozhlídnutí se nezavadily okem o hosty v hospodě. Na konci už vysadily úplně. Prateta šel za číšnicí, že bychom jako fakt ještě chtěli pivo.
"Vím o vás," odbyla ho a řešila tam něco s nějakejma Němcema. Po věčnosti vyrazila k baru. Sláva! Ne, ukázalo se, že tam jde řešit nějakou administrativu. Už jsme mysleli, že se na nás fakt vykašlala, když uráčeně to jedno pivo natočila. Neskutečný. A tak to bylo celej večer. No a tvářila se jak kakabus, když jsem jí nechal jen deset korun dýško. Holt jsem tvůj host a né tvůj bankomat.
Po Sladovně jsme si šli spravit chuť ještě do Pubu. Ostatní už mazali domů a tak jsem tam zůstal jen s Digim. Řešili jsme život, vesmír a vůbec a byl to skvělej pokec.
Venku byla naprosto třeskutá zima. Původně jsme chtěli jít pěšky, ale to bysme asi umrzli. Vzal jsem radši taxíka. Byl to pohodovej týpek. Vysadil mě na koleji a když jsem se ho ptal, kolik to stálo, tak odpověděl:
"Kolik mi dáš..."
Na koleji jsem vyfásnul zase pokoj mezi studentama. Nevím co to ve mě je, ale kolejní pokoj jsem si prostě zamiloval. Jen člověk vstoupí a cítí tu zvláštní kolejní vůni. Směs pachů, která ho vrhne o mnoho let zpátky, kdy se probouzel, když z repráčků u masivního monitoru na stole hrála písníčka "Living next door to Alice". Nastavil jsem budíka a vzápětí spal.

Kupujem busíka

2011-03-13T21:56:00.004+01:00

Začalo to nevinně. Zaujal mě Beltane fire festival a domluvil se s pár lidičkama, že by na to chtěli přijet. Nakonec jsme to pojali jako roadtrip a Raspa bral svého Transportera, kterým by se jelo. Začalo se hlásit dost lidí a chtělo to ideálně další auto. Já objevil, že by šel půjčit takovej ten Hippie busík tady v Anglii. Řešil jsem to pak s Mrtvočichem, když tu byl na návštěvě a viděli jsme jeden venku. Říkal jsem, že to byl vždycky takovej můj zasunutej sen mít tohle autíčko a cestovat s ním s partičkou po světě. Zůstalo mi to v hlavě a jednou v noci jsem to řešil s Digim a ten mi poslal odkaz na busíka co našel, že někdo prodává v Čechách. Cena byla tak 2x větší, než bych čekal, 135 tis, ale pak jsem zjistil, že se tady v Anglii nebo v Německu prodávaj i za daleko víc. Bylo to ale stejně hodně, takže jsem to spíš neviděl. Když jsem se ale zmínil Míše, tak byla nadšená a že by to bylo super. No když jsou na takovou věc dva, tak to hned jde. Domluvil jsem se s chlapíkem, ten mi dal ještě slevu 10 tis. a já se těšil na autíčko a plánoval co se s ním dá všechno užít. Míša si to ale rozmyslela a pak už ho nechtěla, že to je hodně peněz, že není bezpečný a že by nikdy nedovolila, aby v něm jely naše děti. Parkování, které jsem chtěl mít u našich doma taky padlo a já začal mít nervy. Najednou jsem na to byl zase sám. Měl jsem dost času na rozmyšlenou a bylo to peklo. Na jednu stranu to bylo hodně peněz, na druhou stranu já razím heslo: "Peníze byly a budou, nebo nebudou. To není důležitý - hlavní je umět žít v pohodě!" Řešil jsem to ve dne v noci. V racionálním stavu jsem věděl, že ho koupit nemůžu. Když jsem se napil, svět se zjednodušil a já věděl, že to auto chci a užiju si ho a bude to skvělý, ale pak zas přišlo ráno. Po mnoha dnech a mnoha rozhodnutích jsem se konečně rozhodnul, že ho koupím. Domluvil jsem se s Raspou a Joskou, že pojedou se mnou, dohodl jsem se s chlapíkem a zkusil získat požehnání od Míši. To nepřišlo. V sobotu ráno jsme vyrazili. Nejdřív jsme absolvovali martýrium s pokusem vybrat peníze z Raiffaisen bank. Neměl jsem u sebe mobil s aplikací a oni mi odmítli vydat moje peníze na dva průkazy totožnosti. Požádal jsem tedy o novou aplikaci, kterou jsme nejdřív chtěli nahrát na Joskovu SIMku, tu to ale odmítlo a tak potom na Raspovu. Ta koza nám až ke konci řekla, že si tam můžu nastavit jenom posílání SMS a žádná aplikace není potřeba. Konečně vše nastaveno. Prý nám ale ty peníze stejně nedají. Až 24 hodin po změně aplikace. To už vypadalo jako zlej sen. Banka inspirovaná klienty - ti klienti jsou asi úplní kreténi. Ukecával jsem medovým hlasem pokladního a bojoval s vnitřní zuřivostí. Prej nám ty prachy nedá, mohl by z toho mít problémy. Koza nakonec zavolala řediteli pobočky a ten zcela vyjímečně nám dovolil vybrat peníze. Ty kráso! Ten účet hned ruším, tohle byla fakt poslední kapka. Se 125 tisíci jsme vyrazili do Tábora. Chlapík už čekal a busík taky. A ve mě se odehrávala poslední fáze vnitřního boje. Interiér byl víc busíkovskej a míň obytnej, než jsem teda čekal. Ale auto bylo jinak dost v pohodě. Chlapík byl takovej ten typ muzikantskýho hipíka. Fůrt něco nadšeně vypravoval. Jak je to auto v pohodě, jak jim například cestou do Francie chcíplo a oni ho celou cestu zpátky roztlačovali, ale jak to bylo jednoduchý, že ho roztlačili i do kopce. Až v Čechách zjistili, že to byl jen uvolněnej kablík. Oprava zadarmo. Tohle, to se rozbilo, oprava 200 korun, tohle, no to bylo asi za 3 kila. Je to prostě pohoda. Zas něco vyprávěl a pak řekl: "Já do toho narval 300 tisíc, nečekám, že to dostanu zpět." To mě rozsekalo. Jen pro pochopení, on koupil vrak vojenskýho busíku ze Švýcarska a nechal ho dát celej dokupy.
Vzali jsme i jednu stopařku, Raspa řídil (já nemohl) a udělali jsme takovej menší okruh. Po návratu přišel moment rozhodnutí. Jeronýmkovi byla zima a tak jsem ho vzal do restaurace u parkoviště, kde jsem se s ním domluvil, že počká, než se dohodnem a koupil jsem mu džus. Zkusil jsem se zeptat na názory Raspy, Josky i Mácy. Ani jeden mě nakonec nepodpořil - nerozmlouvali mi to, ale ani mě nepřesvědčovali. Étot tvoje dielo. Naznačil jsem Radkovi, že teda asi ne, ale ještě jsme to stále řešili. Radek navrhnul, že zajdem dolů do takový výborný hospůdky. To byl nápad! Už jsem se těšil na dobré pivečko, při kterém se hned líp přemejšlí a nadšeně vyrazil.
"Hele neměl jsi dítě?" zazněla nevinná otázka.
"JERONÝM! Já ho zapomněl v hospodě!" chytnul jsem se za hlavu a utíkal zpátky. Jeroušek tam poctivě čekal u dopitého džusu. Přesunuli jsme se dolů a řešili dál nákup. Chlapík byl výbornej. Naznačil jsem mu, že bych to auto hrozně moc chtěl, ale že bych z toho asi měl dost problémů a on mě začal normálně přemlouvat, ať ho nekupuju. Že ten busík musí dělat radost, jinak to nemá cenu. Po dvou pivech jsem už zas věděl, že ho chci. Šel jsem ven zavolat Míše. Překvapilo jí, že jsme ještě v Táboře a naznačila opět, že auto teda ne. Ta cesta zvenku zpátky byla asi nejhorší. 'K čemu mi jsou peníze, když si je nemůžu užít?!' běželo mi hlavou. Ještě cestou jsem se několikrát rozhodnul, že do toho jdu a pak to zase zamítnul. Po návratu jsem musel říct finální ortel. Zněl nakonec "ne". Všichni to chápali. Všichni, až na mě. Nedokázal jsem žít svůj sen a to strašně bolelo.
Vyrazili jsme na cestu zpět a já s Mácou jsme vzadu likvidovali zásoby Guardsmanů a Plzní. Jeroušek začal hrozně zlobit. Cesta ho nebavila a kňučel, že chce mámu a když jsem usínal, tak mě stále budil a vadilo mu, že spím. Pak si začal stěžovat, že má hroznej hlad. Zastavili jsme v hospodě U Krokodýla, kde maj fakt živýho krokodýla a dali jsme oběd a pak zas jeli dál. Podle navigace jsme měli bejt asi za 3 hoďky doma, ale Máca znal zkratky. Po slabejch pěti hodinkách jsme konečně byli v Trutnově. Cestou jsme se ještě domluvili, že pojedem večer s Raspou na koncert. Oslavu u babičky jsem už nestihl. Máca mě hodil do Markoušovic odevzdat Jeronýmka a pak mě vyhodil doma v Trutnově. Raspa se začal cukat, že nás nakonec neveme, protože Míra bere nějaký kámoše, z čehož Raspa nemá radost, ale prostě řekl, že je veme a tak nás neveme. Nakonec teda, že nás veme, ale jen do zavazadlovýho prostoru. Ten den toho na mě už prostě bylo trochu moc a reagoval jsem asi zbytečně emotivně, ale já si fakt prošel vlastním emočním peklem, takže už jsem nebyl schopen normálně fungovat. No nakonec jsme jeli v tom kufru, ale byl to docela luxus, lepší asi než vevnitř.
Koncert se konal v jakési totálně zapadlé vesnické knajpě. U vstupu mě i Mácu dost zaskočilo, že po nás chtěj 150. Raspa se o tomhle detailu vůbec nezmínl a mně to přišlo na nějakejch pár dost pochybnejch kapel fakt jako dost peněz. Za ty prachy jsme mohli Raspu klidně zvát celej večer u Matese, kdyby nám zahrál. Chvíli jsme se tam dohadovali, ale nakonec mě dostali tím, že akceptovali libry se slovy "že v librách jim ještě nikdy nikdo v životě nezaplatil".
Večer to byl dobrej, dali jsme pivka, fotbálek, byla pohoda. Jen jsme se trošku zmasakrovali a Raspu si už snad vůbec nepamatuju. Oni stejně hrajou divný věci a pořádnou Ďabovku nebo Krylovku od něj na koncertě člověk neuslyší. Cesta zpátky byla nějakej pochybnej teleport. Pamatuju si Mácu, jak se vrávorá u nás před barákem a pak mě překvapilo, že jsem se ráno probudil doma v posteli a se všema věcma.

Wizzairem do Prahy

2011-03-13T21:25:00.002+01:00

V rámci úspory firemních peněz, kterou nikdo nikdy neocení, jsem zkusil tentokrát letět nízkonákladovým Wizzairem. No, jako bylo dobrý, zkusil sem to, ale finální úspora nebyla tak markantní a za ty nervy to asi nestojí. Jak už jsem se kdysi zmínil letiště London (Luton), je něco asi jako letiště Praha (Liberec). Taxík by stál přes 60 liber jen jedním směrem a to by už totálně zlikvidovalo všechny úspory. Proto jsem jel autem. Je to 45 minut ostré jízdy po dálnici M25 po které se ale ostrou jízdou v pátek večer rozhodně jet nedá. Dal jsem si dvouhodinovou rezervu a vyrazil. Rádio okamžitě hlásilo, že na M25 je to naprostej masakr. Nebyl čas na hrdinství a tak jsem si raději zaplatil za 3 libry na měsíc dopravní informace do TomToma v iPhonu. Fungovalo to dokonale. Okamžitě mě to vzalo úplně mimo M25 a hlásilo to, že za hodinu budu na místě. Jel jsem vesničkama co jsem nikdy nepoznal, ale cesta fakt ubíhala. Ke konci těsně před St.Albans mě to stáhlo zpátky na dálnici. Volal jsem zrovna s kolegou z Čech a tak se stalo, že jsem omylem odbočil o sjezd dřív. Těsně předtím navigace hlásila asi 8 minut do cíle. Po mé chybě se nervově zhroutila, hlásila katastrofu, stacionární provoz a bouchla tam asi 28 minut a fůrt to nabývalo. Chvíli jsem stál v zácpě, ale viděl jsem, že za 2 míle je sjezd. Čas už byl neúprosný. Vzal jsem to přes odstavnej pruh a za chvíli sjížděl. Snad mě nevzaly žádný mizerný kamery. V St. Albans jsem nabral Kapitána a ten mě znavigoval do nějaký ulice, kde se možná může parkovat zadarmo. Týdenní parkování by totiž stálo taky asi 100 liber, takže úspory za levnou letenku by byly v kýblu. Vlakem za 15 liber jsme byli za chvilku na Lutonu. Měli jsme zaplaceno přednostní odbavení, takže v letadle jsme byli rychle. Petr se pohodlně usadil na sedadla u Emergency exitu, ale já zjistil, že webmaster Wizzairu je diletant a nastavil na stránce, že když zaškrnu více místa pro nohy a potom přednostní odbavení, tak to více místa pro nohy zruší. Proč? To ví asi jen on sám. Seděl jsem na sedadle, kde se fakt nedaly srovnat nohy. Přede mne si sednul nějakej tlustej chlapík a začal si sklápět sedadlo. Vyjeknul sem a prosil jsem ho, ať to nedělá, že mi skřípnul nohy.
"Já si to zaplatil!" odbyl mě neurvale. Letadlo bylo narvaný a Petr to glosoval přesně: služby podobný, letadla možná i lepší, ale ty lidi, ty lidi jsou jiní. V letadle byl bordel, lidi byli dost neurvalí, no prostě to není něco na co se těšíte po týdnu, kdy jsem si musel už posunout čas na hodinkách protože vstávat v šest ráno do práce by mě zabilo.
V Praze jsem už nešaškoval a vzal si taxíka domů.

Je to snadné?

2011-03-03T00:15:00.005+01:00

Teď trochu odbočka. Vyhýbám se už psaní svých současných názorů na současné dění, protože s odstupem času poznávám jak těžké je hodnotit věci v současnosti a skálopevné přesvědčení o něčem se snadno změní v čase na naivní výkřik do tmy. Přesto mi nedá napsat o jednom fenoménu naší doby.

Tím je bezesporu Steve Jobs. Nenapadá mě nikdo další, kdo by během poslední doby dokázal soustavně měnit svět kolem nás s takovou dávkou vizionářství a génia jako on. Nenapadá mě žádná firma, která by si dokázala vydobít tak masovou oblibu a především uznání zákazníků jako Apple. Microsoft si vydobyl určitou oblibu, ale zároveň často nenávist od samotných uživatelů. U Applu je ta nenávist téměř výhradně na straně těch, kteří jeho výrobky nepoužívají a v drtivé většině nikoliv proto, že by s nimi měli tak špatné zkušenosti, ne většinou jde o princip. Výrobek Applu by nikdy nepoužili protože tisíc důvodů a hlavně nechtějí být nějaký hloupý ovce. Nenávistně koukají na spokojené uživatele a zesměšňují, útočí kdykoliv mohou. Pokud náhodou objeví výrobek téměř srovnatelný, tak všude nadšeně hlásají jak Apple nepotřebují, protože ta a ta věc dokáže všechno stejně dobře a některé věci, které často vůbec nevyužijí, ještě daleko líp. Majitelé iVěcí také nadšeně a rádi předvádějí své miláčky, ale všiml jsem si, že většinou prostě ukazují z čeho jsou nadšení, nesnaží se porovnávat, schazovat, zdůrazňovat proč by měli mít něco o tolik lepší.
Nejčastějším argumentem protiApplistů je, že se ovce nechaly zmámit marketingem. Ano marketing má velkou sílu, ale není všemocný, marketing je zesilovač, hlásná trouba, ale pokud chybí výrobek, sebelepší marketing dlouhodobě nepomůže. Můžete někoho nachytat jednou, dvakrát, ale nemůžete trvale měnit trh. Nemůžete NIKDY dosáhnout toho, aby se více jak 90% zákazníků rozhodlo, že příští výrobek bude zase od vás, pokud by produkt vychvalovaný marketingem nebyl opravdu tak dobrý.
Samozřejmě, že to není marketing a ti lidé nejsou ovce. Steve Jobs řekl kdysi jednu památnou větu. Když dával dohromady první Mac, tak mu kamarádi řekli: "Co blbneš? Lidi co si kupujou počítače, si chtěj koupit jednotlivé komponenty podle potřeby. Jsou to nadšenci, nikdo jinej si počítač nepořizuje." A on odpověděl: "Na každýho nadšence existuje 1000 lidí, co by ho chtěli jen používat a já je to naučím." A od té doby vidíme jen repliky toho samého. Málokdo si pamatuje, že světu vládly walkmany a přenosné CDpřehrávače s antivibračníma technologiema a MP3 přehrávače byly jen pro nadšence, protože dostat hudbu do takového přehrávače znamenalo ji pracně někde ukrást, nebo ještě pracněji kopírovat z média do přehrávače. Pak přišel iPod a iTunes a změnily svět hudby a přehrávačů jednou provždy. Když spouštěl iTunes, tak se ho ptali, proč v době, kdy si nikdo už nebude chtít kupovat hudbu spouští portál s prodejem hudby. A on jim odpověděl, že když to bude jednoduché a levné, tak si ji lidi rádi koupí a oni mu dovolili prodávat písničku za dolar.
Když přišel iPhone, tak smartphony používalo pár manažerů a počítačovejch nadšenců co se nadšeně snažili trefit pisátkem do maličkého čtverečku, protože nějakej programátorskej idiot jen vzal rozhranní z PC a zmenšil ho na plochu telefonu. iPhone změnil svět smartphonů opět jednou provždy. Dnes už máme pocit, že takové jako jsou dnes byly smartphony vždycky. Ale nebyly. Věře mi. Já jeden měl.
Když před rokem přišel na trh s iPadem, tak se všichni smáli, ukazovali fotky čtyř slepených iPhonů a vykřikovali: "Vždyť to je jen zvětšenej iPhone." I u nás v práci tomu nikdo moc nechtěl věřit. Tehdy už jsem tušil zradu a řekl jsem: "No ale to je přeci geniální." Na iPhonu se dalo neuvěřitelně dobře browsovat po webu, ale přeci jenom dispej byl příliš malej. Stačilo ho zvětšit a geniální výrobek byl na světě. Jestli iPhone konkurence kopírovala jen pomalu, tak u iPadu nezaváhali. Nechce se ani věřit, že to je teprve rok tomu, co jsme netušili co to je tablet. Jen ti zdatnější věděli, že to je ta věcička ke které je speciální tužka a kreslí se s ní do počítače. Dneska jsou tablety samostatnou výrobkovou řadou válcující trhy. A zase slyším: "Proč bych si kupoval ten šmejd, když Motorola umí daleko lepší tablety?" Já na to odpovím: "Dokud bude žít Jobs, koupím si raději tablet od něj. Kdyby ho ta Motorola tak skvěle uměla, tak by to byli oni co by definovali trh. Ale zatím jsem od nich neviděl ani použitelnej telefon. Proč mám věřit tomu, že by se najednou zvetili s tabletem?"
A jsme zpátky u Jobse. Ano je to tak, Apple to je Jobs, bez něj půjdou do kytek. Pomalu, ale jistě. Ano vybudoval neuvěřitelnou firmu - dvakrát. Né všichni ví, že po fantastickém startu Apple Macintosh a nastartování firmy z ní celkem ve zlém odešel, aby se vrátil, když byli těsně před krachem a vybudoval z ní opět jednu z nejmocnějších technologických firem. Aby se mezitím co byl pryč nenudil, koupil za pár miliónů dolarů firmičku "The Graphic Group", kterou časem přejmenoval na Pixar a zreplikoval to co všude. Ač Holywood zásadně všechny filmy dělal na smlouvy a projekty, což znamená, že až když mají scénář a peníze, tak shánějí grafiky, herce, režiséry atd. tak Jobs začal najímat všechny tyto profese - scénaristy, grafiky, režiséry jako trvalé zaměstnance. Všichni říkali, že potřebuje sehnat dobré filmy a k nim pak ty nejlepší lidi co rozpočet dovolí. On prohlásil, že sežene nejlepší lidi a ty budou produkovat jen ty nejlepší filmy. No možná jste slyšeli o filmech jako "Hledá se Nemo", "Příběh hraček" nebo třeba "Vzhůru do oblak". Vždycky chtěl nejlepší lidi a vždycky chtěl nejlepší produkty. Je posedlý dokonalostí. Původní sadu iPodů nechal stáhnout od novinářů a přeďelávat, protože zjistil, že konektor od sluchátek nezapadne "s uspokojitelným kliknutím". Pixar je ukázkou toho, že firma kterou vybuduje dokáže dobře fungovat i bez něj. Jenže tam on nikdy nezasahoval příliš do samotné produkce a toho co se bude produkovat. Na to si sehnal lidi. V Applu to je jinak. Tam má všechny lidi až na toho člověka, co říká co to bude. Tím je on sám. Má firmu plnou skvělejch lidí s báječnými nápady. Ale on je ten co říká co z těch nápadů se udělá a co ne. Drží firmu odshora dolů. Lidi si údajně vybírá tak, že při prezentaci projektu chce mít přítomné všechny co na něm pracovali, nejen manažera co za to zodpovídal a všech se ptá. Občas se někoho zeptá na jméno a to si poznamená. Většinou ten člověk časem šéfuje věci, které rozumí. Taky snadný co? Ve které firmě jste to zažili? Až odejde, tak firma ještě setrvačností poběží nějakou dobu dál. Je to fakt, zdá se, parta skvělejch lidí. Ale začnou vyrábět takové ty Motoroly - věci nabušené technologií ale nepromyšlené, věci zářící parametry, ale bez ekosystému za nimi. Když se vracel do Applu zděsil se, když viděl plakát "vyberte si svůj Apple" kde byl složitý diagram umožňující zákazníkům snadno si vybrat Apple právě pro sebe. Přišel, rozdělil A4ku křížem na čtyři díly a tam napsal: Amatéři/Profíci a Desktop/Notebook. A prohlásil: "Tohle mi uděláte. Čtyři výrobky. Všechno ostatní zrušte." a dál už to znáte.
Nepřipomíná vám to něco? (PS: A to jsou jen paušály pro jednotlivce.) Ale myslíte si, že někdo má tu vizi a sílu přijít s tou A4kou? Ne, dneska už se nedělají plakáty. Dnešní technologie vám umožňují nechat si za draho naprogramovat interaktivního průvodce výběrem tarifů. A ještě z toho mít radost

To bych se ...

2011-02-28T22:05:00.006+01:00

Návrat do Anglie proběhl na mé standardy poměrně v pohodě. Vstal jsem o půl čtvrté ráno, dobalil a už jsem seděl v taxíku. Po prvním kilometru jsme udělali otočku zpět domů a já prohledal byt, protože jsem si nebyl jistej zda mám pas. Nikde nebyl a tak jsem doufal, že ho mám zabalenej. Vybalovat se mi to nechtělo. Znovu jsme jeli a já zjistil, že jsem si asi doma nechal kreditku. Jak to říkaj? Doklady a prachy stačej, zbytek si můžete cestou koupit.
Pas jsem na letišti našel, ale musel jsem přebalit velkej kufr, protože měl 33kg, což bylo o kilo víc, než je povoleno. Našel jsem ale i kreditku a tak jsem si mohl jít dát skvělou bábovku a Plzeň do letištní kantýny.
S nízkonákladovkou jsem už nezaváhal a pořídil si Wizzair business class - to znamená rezervaci sedadla u únikového východu. Byl to luxus srovnatelný s business class British Airways. Jen toho místa na nohy bylo snad ještě víc a nedonesli mi teda šampaňský. V Anglii pršelo. Já se mlátil s dvěma kufry vlakem do St. Albans, kde jsem šlapal v dešti a zoufale si snažil vybavit, kde jsme před týdnem zaparkovali auto. Z úsporných důvodů stálo v jakési ulici za zónami zákazu. Boha jsem ji nemohl trefit a navíc jsem začal šíleně, ale šíleně potřebovat na záchod. Postupně jsem zpomaloval chůzi. Pak už jsem šel jak koncentrovanej kačer táhnouce za sebou ty šílený kufry. Nikde, ale NIKDE žádná restaurace, nebo cokoliv podobného záchodu. Ani blbej jehličňan s beruškou. Konečně jsem zahlídnul auto. Tak jsem se zaradoval, že jsem to skoro neustál. Bylo jasný, že to nedám už ani o metr. Nechal jsem kufry, kufry a začal zvonit na nějakej dům co tam svítil. Chystal jsem si, co jim tak chytrýho řeknu. Bunda ještě smrděla ohněm z víkendu a já se kroutil jak přišlápnutej červ.
Nikdo neotevřel. Tak mě to překvapilo, že se mi přestalo chtít. Sednul jsem do auta a vyrazil s tím, že to někde pořeším. Navigace nahodila směr a ukázala naprosto neuvěřitelný 2 hodiny jízdy. Pak zapípala a decentně se optala, že našla cestu, která by byla o 1 h a 12 minut kratší a jestli bych jako měl zájem. Potvrdil jsem že jo a ona zavelela ať to otočím do protisměru. Přes hodinu byla příliš lákavá úspora a tak jsem uposlechnul. Rádio hlásilo, že se M25 zhroutila. Tak asi proto. Jel jsem místama o kterých jsem netušil, že existujou, ale nějakou záhadou mě opravdu dostala za méně než hodinu domů. Tam jsem pořešil záchod a běžel do medical centre, kde jsem měl domluvenou prohlídku, kvůli ekzémům. Myslel jsem, že v 9.30. Dorazil jsem v 9.26. Bylo to v 9.20 a prý už mě nevemou a maj plno na čtrnáct dní. Můžu to zkusit zítra ráno v osm na blind. Ještě, že jsem už byl na tom záchodě. Tohle bych nedal.
Vyrazil jsem do práce. Tam se mi udělalo zle, začalo mě bolet v krku, trochu jsem se motal a bolely mě klouby. Bojoval jsem s tím asi do tří, načež jsem oznámil, že to balím a vrátim se, až mi bude trochu rozumně.
Udělal jsem ještě nákup v Sainsbury. Je zvláštní, jak se chutě nemocného člověka mění. Já měl doopravdy zvrhlé chutě. Červené maso mě vůbec nelákalo. Místo něj jsem nakoupil nakládané červené zelí, křen, šťávu z červené řepy, džusy, kuřecí vývar a polívky a spoustu ovoce. Doma to do sebe láduju a přemlouvám se, abych si šel lehnout do studený ložnice. Nebo to prostě zalomím tady na gauči...

Dlouhej den

2011-01-26T22:18:00.001+01:00

Přesto jsem je přesvědčil, že najdem ještě jeden ale vážně dobrej podnik a tam dáme ještě jednu skleničku. Bloudili jsme znovu Madridskými uličkami a nakonec jsme jeden našli. Byl bohužel vážně dobrej, čímž byla splněna má podmínka a tak jsem je aspoň zlomil, že si dali dvě skleničky a já tři. Témata už začala být filozoficko účetnická a my řešili strategie korporací. Ostatně co jiného chcete řešit kolem druhé ráno?
Můj návrh dát ještě pět skleniček vína se nesetkal s pochopením a kluci vyrazili na hotel. Venku jsme slovili taxíka, načež mi došlo, že já bydlím za rohem a tak jsem ho nechal odjet a došel pěšky. Měl jsem brutálně povídavou náladu a tak jsem začal lovit lidi na IM. Pokecal jsem s Tomášem M., Crayfishem a vděčným společníkem byl zejména Prateta. Vůbec netuším co jsme řešili, jediný co vím, že jsem spal snad jenom hodinu a půl. Před spaním jsem dostal ještě spásnou myšlenku a zaběhl na recepci, kde jsem jim řekl, že mě musí za každou cenu v pět ráno vzbudit. Spíše než usnul, jsem prostě upadnul do kómatu.
O hodinu a půl později jsem měl šíleně zmatenej sen, ve kterém neustále něco zvonilo. Probral jsem se a byl jsem dokonale dezorientovanej. Zvonění se zdánlivě ozývalo odevšad, ale já netušil kdo sem, kde sem a co bych měl s tím zvoněním dělat. Navíc zdroj prostě nešel zaměřit. Po chvíli naprostého zmatení jsem zvednul telefon u postele. Někdo na mě mluvil španělsky. Nechápal jsem proč mi do Windsoru volaj Španělé a snažil se jim vysvětlit, že ještě spím - německy. Něco fůrt šíleně zvonilo. Konečně někde zapadly správný výhybky a mně došlo, že jsem na hotelu a mám vstávat. Pak jsem dokonce identifikoval druhej zdroj zvonění. Byl to iPhone, kterej se mě snažil taky probudit. Pobalil jsem jako ve snu a vymotal se před hotel, kde už čekal taxík. Zaměřil jsem ho na letiště a myslel jsem, že usnu. Ostatně cesta měla trvat zhruba hodinu. Zjevně jsem ale sednul k nějakýmu zneuznanýmu jezdcovi F1. V momentech, kdy jsem se odvážil podívat na tachometr, tak všechny čtyři ručičky ukazovaly něco hodně přes 100 km/h. Taxíkař cestu patřičně komentoval, prudce brzil a nečekaně měnil směry jízdy. Na letišti jsme byli za méně jak čtvrt hodiny. Gratuloval jsem si, že jsem ještě ožralej, protože kdybych už střízlivěl, tak jsem se určtiě poblil.
Podařilo se mi odbavit. Kluk na přepážce mi něco vysvětloval a ukazoval na nápis na žluté nálepce co mi dal na boardning pas. Upřímně jsem netušil o co mu jde. Měl jsme snad ještě dvojku na žíle a tak jsem se rozhod, že to přikrmím. Z obalu na notebook jsem vytáhnul Plzničku a poladil jsem to tak na 2.5. To už jsem byl schopen přesněji uvažovat a tak jsem si přečetl tu kartičku. Psali tam, že můj gate je prakticky v jiný zemi a ať počítám s tím, že cesta na něj zabere minimálně 40 minut. Pokud nedorazím na čas, že odletí beze mě a můžu si za to sám. Zasmál jsem se těmto výhružkám. Odbavil jsem si kufr do podpalubí - to dělám vždycky, když si nejsem jistej zda někde cestou neusnu. Většinou udělaj všechno co můžou, aby mě našli a dostali do letadla, protože jinak musej vyložit všechny zavazadla a hledat to moje a to je pekelný zdržení. Přesto hodinky ukazovaly, že letíme za necelých 30 minut. Nasadil jsem ostré tempo. Mavajíce boarding pasem s žlutou cedulkou jsem získal přednostní VIP odbavení pro business class a pak už systémem pohyblivých chodníku, výtahů a metra jsem mazal ke gatu. Ukázalo se, že cedulka těžce přeháněla. Byl jsem tam za necelejch dvacet minut. Nasedl jsem a za chvíli jsme letěli. K pití na palubě jsem si dal plechovku piva a zkolaboval.
Probral jsem se až v Anglii. Nechtělo se mi věřit kolik je hodin. Tvrdil jsem Michaelovi, že budu v práci v devět a bylo něco po desáté, když jsme přistávali. Taxík byl jako teleport. Vlezl jsem do něj usnul a když jsem otevřel oči, byli jsme ve firmě. Dopoledne bylo jako ve snu. Přesto jsem udivoval sám sebe jakou jsem měl produktivitu. Věci konečně dávaly smysl a já dorazil pár projektů, se kterejma sem předtím nehnul a ještě Michaelovi pomohl zkonzultovat jeden LTE dokument. Konečně udeřila půl šestá. Vyrazil jsem na vlak. Usnul jsem úplně všude. V shuttle busu, ve vlaku do Windsoru. A přitom jsem měl dneska jít první den do pivovaru. Při poslední návětěvě jsem se jim svěřil, že pracovat v pivovaru je můj velkej sen a oni mi nabídli, že jestli chci, můžu jim tam chodit pomáhat a oni mě za to budou učit jak se vaří pivo a všechny věci kolem. Nadšeně jsem souhlasil, ale dneska jsem byl na hranici fyzického kolapsu. Přemejšlel sem, že jim napíšu, že to prostě nedám, ale nemohl jsem. Dolezl jsem domů, kde jsem si rychle ohřál pizzu, kterou jsem do sebe naládoval a mazal jsem do pivovaru. Tam byli Paddy s Jimem. Zrovna stáčeli pivo do sudů. Ptal jsem se, s čím můžu pomoct.
"Můžeš stáčet!" navrhl hnedka Paddy a jal se mě zasvěcovat.
"Jedna věc je naprosto kritická. Do každého sudu musíš v momentě, kdy jej začneš plnit přilít fining. To je substance, která zajistí, že se zbytkové kvasnice usadí na dně sudu a pivo bude čisté. Kdybys to zapomněl nebo tam omylem nalil dvě dávky, tak zničíš celej sud. On není závadnej, ale lidi to odmítaj pít, když v tom plavou kvasnice," poučoval mě.
Vypadalo to jednoduše, ale já se zpotil. Dodržování přesných postupů, nezapomenout si vzít léky, nebo takovýhle věci to není moje silná stránka. Paddy měl však docela spolehlivej systém.
"Jedou se dva sudy najednou. Naplň si vždy dvě odměrky, při každém plnění kontroluj, že ti ubývaj. Nešetři čas! Doplň je vždy až potom co odvalíš plné sudy a nikdy nezačni plnit, dokud tam nebudeš mít dvě plné odměrky."
Začal jsem plnit první sud a zastavil jakmile začal chrlit pěnu.
"Kdepak, nech to pěkně jít až to začně chrlit čisté pivo. Takhle bys hospodu klidně o jedno až dvě piva okradl," poučoval mě Paddy.
A jak se ukázalo, tak je to se vším co dělaj. Zákazník, ať už jím je hospoda, nebo ten kdo to pivo pije je pro ně na prvním místě. Jasně že by mohli ušetřit několik procent na každým sudu. Ale tohle oni prostě nedělají. Ještě víc mě dostalo, když mi Paddy další den vysvětloval a předváděl jaká je to věda, aby pivo bylo v ideální kondici. Riskuje zničení dávky celé varny, jen aby dodal to naprosto dokonalé pivo. Přišlo mi to jako vidět naše powerpointy v praxi. Korporace často, dlouho a vydatně mluví o zákanících a zákaznické zkušenosti. Pravda je, že když dojde na lámání chleba, tak s chutí ušetří tu pintu na sudu a nikdy nerisknou ztrátu celé varny. Ať jsou to pivovary, nebo telekomunikační společnosti. Nejen že tu dělám svou vysněnou práci, ale v praxi vidím, že může fungovat skutečné zaměření na zákazníka, kde tahle víra je základním kamenem každého konání a ne jen obsahem powerpointů a marketingových prezentací. Naplnil jsem 70 firkinů (středních sudů) a uvědomil si, že necítím žádnou únavu. Byl jsem prostě nadšenej. Ani jednou jsem nezapomněl přilejt fining. I když dvakrát, když jsme se zakecali jsem ho lil až v půlce plnění. To bylo potom potřeba sud proválet napříč pivovarem a zpátky aby se zajistilo pořádné promíchání. Naplnit sud. Palicí zamlátit zátku. Odvalit na paletu. Odměřit dvě dávky finingu a tak pořád dokola. Na podlaze se hromadily sudy a já měl úžasnej pocit skvěle vykonané práce. Díval jsem se na řady sudů a přemejšlel kolika lidem jejich obsah udělá radost. To je pocit, kterej v korporaci zažijete jen velmi těžko. Popravdě řečeno po mých večerech v pivovaru jen težko hledám motivaci pro můj denní job, kdy máme vymejšlet jak co nejefektivněji (rozumněj nejlevněji) dodat zákazníkům službu s adekvátní zákaznickou zkušeností (rozumněj aby se nenasrali tak, že už od nás nic nekoupěj). Tady v pivovaru je svět daleko jednodušší a hezčí.

Ještě Plzničku

2011-01-23T23:47:00.005+01:00

Kluci plánovali jít ráno na Snežku a za tím účelem dělali celou noc šílenej bordel. Nakonec to dali jen na vyhlídku a Snežka zůstala nedobyta. Šel bych taky a moc rád, ale moc dobře jsem si pamatoval naši výpravu s Yardem a Raspu, když jsme kalili na Sasance. Bylo to dobrých 13km a vrátili jsme se v pozdní dopoledne, ač jsme vyráželi někdy ve tři ráno. A my museli ráno zabalit a vyrazit. Babičkám jsme slíbili, že děti vyzvedneme brzy ráno. No tak brzy to zas nešlo. Ono, když musíte i na umytí nádobí nejprve zatopit v kamnech a pak roztavit dostatečné množství sněhu, tak to zas není taková legrace. Chata se postupně vyklízela a všichni se začali srocovat na verandě, protože dovnitř už nikdo nesměl, aby se tam nenašlapalo. Byla zima. Jako fakt zima. A jak jsme tak stáli jen tak venku, tak za chvíli začaly brutálně zábst prsty na nohou. Všichni začali poudpávat, pak tak trochu tancovat a nakonec někdo pustil na mobilu muziku a už se normálně pařilo, abychom se aspoň trochu zahřáli. Míša mně bránila pít, bere to teď jako sport. Dřív to bylo pod záminkou, že budu řídit, ale ta padla poté co jsem dostal štempl na to, že v ČR řídit nesmím. Takže teď je to prostě jen zakazování. Mám moc rád svou ženu a respektuji její přání a proto jsem si dával velký pozor, aby mě nikdy neviděla pít. Je to jako vrátit se o mnoho let zpět, když měl člověk strach aby ho nenachytali rodiče. Až na to, že naši mi zrovna pití nezakazovali - proto jsem taky do 18ti nepil. Zabili tím veškerý kouzlo.
Hodně věcí se vypilo a snědlo, ale i tak jsme dopravovali do údolí zase slušnou várku vybavení a odpadků. Ukázalo se, že tahat chlast ve skle je fakt blbost. Minimálně ty vína šlo určitě přelejt do plastu a vzít si maximálně jednu lahev, kam by se to přelejvalo pro ten pocit. Rada pro příště no.
Na Sokolí Boudě jsme zastavili s Milanem a Jitkou na oběd, ale kluci chtěli jet dál. Partička se rozloučila a my šli dát obídek. K obědu jsme dali jedno pivko a po dobrém jídle vychutnávali výhled na sluncem zalité hory. Přišla číšnice a ptala se nás, jestli si ještě dáme pivo. Pospíchali jsme, takže jsem byl rozhodnutej si už nedat. Ale Čerw pronesl: "Plzničku?! No jasně, že si ještě dám!" Já i Milan jsme hned zareagovali a když si dá Čerw, tak že my taky a ať teda přinese tři. Jen co číšnice odběhla se do nás holky pustily, proč jsme si ještě objednali.
"No když si objednal Čerw!" bránili jme se.
"Ten říkal, že už nechce!"
"To není prava, říkal, že si dá ještě jednu!" namítal Milan.
"Ano, já to taky slyšel!" potvrzoval jsem.
"Já říkal, že si už nedám!" vyvracel nám Čerw naše slova.
Oba jsme ale zcela zřetelně slyšeli, jak objednává. Jak se ukázalo, každej z nás trochu jiná slova, ale pointa byla ta samá. Někdy je neuvěřitelné, jak dokážou smysly klamat.
No nedalo se nic dělat, dali jsme rychle druhé pivko, zaplatili, rozloučili se s hajnou a hajným a hajdy dolů do Spalenýho Mlýna. Sjezd to byl úžasnej a za chvíli jsme frčeli domů. Vyzvedli jsme děti, doma zabalili a hurá směr Praha.
Já začal konečně řešit, jak se dostanu aspoň na hranice a zda se znovu najde někdo, kdo by se mnou jel do Londýna. Žádní dobrovolníci se tentokrát nehlásili. Spoléhal jsem trochu na Digiho, ale ukázalo se, že je nemocnej. Jedinej, kdo se nakonec ozval byl Mrtvočich, ale ten neměl řidičák. Byl jsem moc rád, protože závozník dělá strašně moc a ve dvou se ta dálka dá přeject daleko líp, než když je člověk sám, ale neřešilo to můj problém s tím, jak se dostat na hranice. Najednou Míša přišla s převratnou myšlenkou. Že by jeli se mnou. Ač by se mohlo zdát, že to věci vyřešlilo, tak to s sebou neslo hromadu komplikací. Co se psem? Vzít s sebou? Nemá odčervení a tak, takž bysme museli shánět ráno veterináře a tak, nemluvně o tom, že ten čokl pekelně prodraží trajekt a navíc co s ním potom? Nechat ho tam? Budu ho mít na starosti? Co když pojedu na služebku? Co děti a školka? atd. Přes facebook jsem zkoušel udat psa a kontaktoval jsem všechny možné lidi přes ICQ. Pomoc nakonec přišla z nečekané strany. Prateta z Plzně se nabídnul, že nám ho pohlídá. Tohle je zkratka, v praxi jsme to řešili celou cestu do Prahy. Uf, vyřešeno, zařízeno. Mrtvočich jede taky, nějak se prostřídáme mezi dětma vzádu a Míša bude řídit. Já to můžu vzít za hranicema. Sláva, hurá, konečně. Radoval jsem se.
Předčasně. Doma Míša našla obálky z úřadu, což znamenalo, že ji možná pozvali na pohovor kvůli práci. Ráno je vyzvednout nestihnem. Takže veškerý plánování a nervy znovu od začátku. Už jsem koukal na letenky s tím, že tu auto prostě nechám, ale nakonec jsme se dohodli, že pojedem a prostě jim zavolá, že si to nemohla přebrat. Měli by to vzít v pohodě. Ještě jsme do noci balili a přendávali věci v autech a šli jsme spát snad v jednu ráno.

Cože? Nože!

2011-01-01T23:42:00.000+01:00

Ráno bylo brutální. Bylo mi nesmírně zle a cítil jsem strašné vyčerpání. Začal jsem vařit guláš, ale dostal jsem se k oloupání jedné cibule, načež jsem si vyčerpaný šel znovu lehnout. Probudil jsem se podruhý v jedenáct a pokračoval ve veledílu. Nakonec jsem vařením guláše strávil prakticky celej den a jedli jsme někdy k večeru. Hitem dne byly bezesporu "Nože". Zátka s Joskou se na Zélandu naučili novej způsob hulení. Nože se rozpálí do ruda a hulení se strčí mezi ně a někdo vdechne kouř kterej vznikne přes plastovou lahev s uříznutým dnem. Tolik teorie. V praxi to fungovalo asi takhle: Běžná debata, o něčem mluvíme a najednou Zátka vykřikne: "Cože?! Slyšel jsem nože?" A nadšene narval dva jídelní nože do kamen. Všichni na to pak zapomněli, takže najednou někdo zařval: "Nože!" a všichni ostatní: "Cože?!" a začali se strojit, oblékat, dávali si šály a rukavice, protože venku byla fakticky brutální zima. Pak celá partička vyběhla navlečená ven a někdo v kožených rukavicích vytáhl rudé nože z kamen a vyběhl ven, kde už všichni nadšene čekali s plastovou lahví a palicí. "Auuuu! Kurva ty pálej!" zařval nosič a narval oba nože do sněhu, kde jen hlasitě zasyčely. "Tak zas hovno," pronesl někdo a šlo se zpátky do chaty, kde se celý proces opakoval.
"Cože? Nože!" byl hit a spolu s "Daytime. Nightime!" se staly hláškami dne. Večer dorazil Raspa se Žižkou, takže jsme skvěle zabékali a byla to perfektní tečka za suprovým víkendem.
Chata se konečně vytopila a noc byla skutečně vášnivá. Prozřetelně jsem si na sebe hodil jen otevřenej spacák, ale i tak jsem se nahoře budil vedrem. Míša si vlezla k nám nahoru, takže jsme na posteli pro dva spali čtyři. Míša, Já, Máca a Čerw.
Máca se v noci odstěhoval na zem. Ráno to komentoval slovy: "Jsem se probudil mezi dvěma radiátory..."

Daytime! Nighttime!

2010-12-31T23:34:00.009+01:00

Ani nevím jak jsme ráno vstávali, ale poměrně rychle jsme došli k rozhodnutí, že si půjdem zasáňkovat. Původní plány zahrnovaly saunu a tak jsem přesvědčil Josku, kterej chtěl jet směrem do Albeřic, abychom zamířili do Úpy, kde dáme sauničku a pak můžem jít naproti Milanovi. Partička nadšeně vyrazila ven a vrhla se dolů z kopce směrem na Cestník. V půlce cesty jsme potkali nějakýho divnýho Rusáka, ze kterýho se vyklubal Zátka ve vaťáku a v ušandě. Byl na pokraji kolapsu. Přátelsky jsme mu sdělili, že jsme zrovna na odchodu, ale že nás může dohnat. A hurá dolů a směrem do Úpy. Ze včerejší noci jsem si pamatoval tu prudce stoupající cestu na cestník po které se teď tak skvěle pojede dolů.
Nejelo. Ukázalo se, že cesta je přesně tak rovná, jak jsem si jí pamatoval dřív. Je záhadou, že včera tak prudce stoupala. Více došli než dojeli jsme na Sokolskou boudu, kde jsme dali obídek a pár piv. Snažil jsem se dovolat kvůli té sauně, ale nic jsem nesehnal. Milan psal také, že dorazí až kolem čtvrté. Joska mezitím vyhecoval partu, že se půjde sáňkovat směrem do Albeřic. Nakonec jsme vyrazili všichni společně. V půlce cesty byl vidět nádhernej západ slunce a pod cestou byl průsek plný hlubokého sněhu. Máca se rozeběhnul a za aplausu ostatních to střemhlav napálil do závějí.
"To bylo dost odvážný, na to, že tam můžou bej pařezy," komentoval to Zátka.
"To mě vůbec nenapadlo!" lekl se Máca a všechny další skoky byly sice dobrý, ale ten "no fear" status měl fakt jen ten první, co ho nestačily zachytit kamery.
Po skokanské pauze jsme dorazili až na Cestník, kde nás čekalo překvapení. Někdo nechal v lyžařské stopě postavenou lahev, ve které bylo dole ještě pěkných pár doušků. Nápis na zátce hlásal "Boušova slivovice". S nedůvěrou jsme hleděli na náš nález, ale Míša to rozštípla tím, že se hned napila. To byl signál a tak si statně přihnuli i všichni ostatní. Čekali jsme na Medvěda, který se zdržel s Terkou kdesi vzádu, abychom mu dali psa, ale ani po půl hodině se neobjevili. Nakonec se Zátka nabídnul, že půjde na srub a Montyho vezme s sebou. My teda mohli vyrazit. Cesta první kilometr nebyla o moc lepší, než cesta do Úpy. Pak dokonce začala stoupat. Když už jsem začal Joskovi pokládat dotěrné dotazy, kde už konečně bydou ty slibované sjezdy, tak se to konečně rozjelo. Jel jsem s Čerwem a už byla zase skoro tma, takže jsem vůbec netušil kam. Cestou jsme málem smetli nějaké turisty a nad Albeřicemi jsem nechal pokračovat Čerwa samotnýho, protože nebylo jasný, jestli Míša na bobu omylem nezabočila do Polska. Jen co Čerw zmizel za obzorem objevila se Míša. Ve dvou to na bobu už fakt nejde, takže jsme zvolili náhradní program. Kluci se zanedlouho vydrápali zpátky a tak jsme všichni vyrazili na srub. Lysečinská bouda v půlce cesty se sice přímo nabízela k posezení u piva, ale dnes zavírali ve čtyři a všichni stejně chtěli na srub, takže se šlo dál. Cesta zpět mi trošičku připomínala včerejšek. Zejména závěrečný výstup na srub byl znovu bojem se silami a sám se sebou. Jen co jsme promáčení a unavení dosedli za stůl psal Milan, že jsou v Malé Úpě a jestli jim někdo nepůjde naproti, že ty dvě kila masa, dvě kila cibule a další věci co jsme si objednali nechaj tam. Míša chtěla jít, ale nikdo další se nepřidával. Na to jsme byli příliš vyčerpaní. Joska se dal do vaření jakéhosi mletého masa s rejží a my ostatní jsme konečně začali trochu pít. Po večeři psal znovu Milan, že už jsou na cestě na srub. Joska prohlásil, že jim půjde naproti. Posilněn jídlem, pitím a odpočinkem jsem se přidal. Navrhnul jsem zkusit takzvanou Medvědí zkratku, ale Joska šel raději prověřenou cestou. Domluvili jsme se, že se potkáme a já zkusil cestu, co doporučoval Medvěd. Pravda, byla kratší, ale jak to glosoval Joska poté co jsme se setkali: "Ani tak bys ji nedoporučil viď?"
Sotva jsme se potkali objevily se v dáli světla, která se ukázala být Milanem a Jitkou. Nebyli zjevně vybaveni na výstup na srub. Každý táhnul hromadu tašek, spacák, kabelku, kabelu, baťoh. Vypadali dost vyčerpaně. Pomohli jsme jim a pak už jsme se jen skvěle bavili při výstupu z Cestníku nahoru. Ano, ten kopec spolehlivě oddělal každýho. Zhruba 20m před odbočkou jsem navrhl zastávku, což Milan nadšeně uvítal a dosažení tohoto klíčového bodu bylo oslaveno několika doušky slivovice. Na srubu byla velká vítačka a popíjelo se a bavili jsme se a bylo dobře. Hitem večera bylo "Daytime", "Nightime". Zátka viděl v televizi pořad BBC, kde jsou dabované záběry zvířátek (odkaz). Obzvláště se mu líbil černej pták, kterej chodí rákosem a schovává svou hlavu pod křídla, přičemž říká hlubokým hlasem: "Daytime", "Nighttime!" a tak fůrt dokola. Zátka k tomu používal svou ruskou bernaici a zakrýval a odkrýval si výhled nadšeně vykříkujíc: "Daytime!" "Nighttime". Bylo to chytlavé, takže za chvíli takhle blbli všichni. Jak se přiblížila půlnoc, tak se celá parta nabalila a vyrazili jsme nahoru na vyhlídku. Cesta od srubu byla stejně krutá a prudká jako ta na srub. Všichni jsme v sobě měli dost alkoholu a výstup nám brutálně rozproudil krev, takže nahoře jsme byli všichni dost grogy. Zátka ovšem zdaleka vedl. Byl akční jak gumoví medvídci Než se kdo nadál vyskákal jak veverka na smrk stojící u cesty a zavěšen za jeho špičku nám nadšeně mával. Každej, úplně každej v tu chvíli tušil co bude následovat a začali jsme rvát foťáky z kapes. Nebyli jsme dost rychlí. Ozvalo se zapraštění a Zátka, držíce se křečovitě té špičky letěl i s ní dolů. Sníh byl hlubokej, takže se mu skoro nic nestalo a za chvíli se vyhrabal a smál se drže špici smrku jako vánoční stromeček. Bylo štěstí a malej zázrak, že se nepotloukl víc.
Konečně udeřila půlnoc a v údolí před náma se rozpoutala doslova válka. Výbuchy a záblesky se ozývaly odevšad. Přímo pod náma bylo údolí zalité hustou mlhou, kteoru občas prorazila světlice co vybuchla v záplavě světel. No byla to prostě paráda. Když jsme dost promrzli vyrazili jsme na cestu zpět. Na srubu jsme ještě pořádně zakalili a šlo se spát.

Sem auta nesmí

2010-12-30T22:52:00.002+01:00

Tak jo, bude to zmatené, stejně jako mé vzpomínky, ale je to pár dní, které by neměly zůstat zapomenuty. Vánoce, až na divoký odjezd z Anglie byly naprosto suprové. Velkou měrou k tomu jistě přispělo to, že po zkušenosti z loňských vánoc jsem si raději koupil byt v Trutnově, takže jsme teď měli zázemí a základnu a mohli jsme si vánoce skutečně užít jako svátky klidu a míru. Po mnoha letech jsem porušil jednu z vánočních tradic - tento rok jsem se 24.prosince nebudil v bytě u Drgiho rodičů, Marcelka nám ráno nechystala snídani a já neochutnal jejich salát, pašovaný v noci nenápadně k Drgymu do pokoje. Drgy tam už ostatně ani nebydlí, takže by to asi bylo dost divný.
Ale ač by se dalo mnoho napsat o nové skvělé hospůdce Horský klub, která je dole pod Matesem, vedle Čínského bistra, našem srazu, kde Joska hrál jak El Mariachi a Míša pila rum, Kubově oslavě u Kousala, nebo večerních dýmkách u nás doma, kdy si Mates spálil pracky o žhavej uhlík, ano byly to krásný vánoce, ale zážitkově všechno spolehlivě přebil konec roku a Silvestr.
Joska mě už před nějakým časem urgoval, jeslti bych dokázal domluvil lesáckej srub vysoko v krkonošskýcho horách, uprostřed lesů, bez vody a bez elektřiny. Kontakty zafungovaly a srub se podařilo zajistit a proto jsme mohli ve čtvrtek, den před Silvestrem zamířit směr Malá Úpa. Sraz byl v jedenáct hodin přesně. Ve tři hodiny jsme se konečně zkoordinovali a dohodli se, že se sejdem na parkovišti v Mladých Bukách. Kolem čtvrté se nám to opravdu podařilo a Joskovo subárko a náš starej, ale pracovitej Opel Caravan zamířily do hor. Už za Maršovem byla cesta jenom sníh a led. Máme sice zimáky, ale už takový unavený a já nemohl řídit, takže Míša si užívala pěkný nervy. Konečně jsme dorazili do Spalenýho Mlýna. Odbočka to už byl hlubokej sníh a bylo jasný, že minimálně Opel nemá šanci. Subárko mělo povolení vjezdu od KRNAPu, ale co to bylo platné, když v cestě byla elektronicky řízená závora. Marně jsme před ní mávali povolením k vjezdu. Marně jsme se ptali nepříjemnýho chlapíka na parkovišti. Lišácky nám radil, ať si počkáme, až někdo pojede a projedem za ním. Přeložili jsme aspoň většinu věcí do subárka a nakonec jsme se dohodli, že vyrazíme pěšky nahoru do Malé Úpy a dohodnem se raději osobně s hajným co a jak. Všichni šli nalehko, nebo nesli baťůžek s pár věcma. Jen šílenej Čerw v neblahém očekávání toho, že to stejně budem muset všechno odnosit odsud si naložil sáně co jsme nafasovali od našich příbuzných vodami, pivem, zkrátka tím nejtěžším co našel. Sáně byly notně zarezlé a táhnout je prázné vyžadovalo poměrně dost námahy. Táhnout je naložené dobrými 30 kily materiálu bylo prakticky nemožné. Přesto je ten hubenej šílenec táhnul za sebou, jako dítě na bobu. Měl jsem z něj smíšené pocity. Na jednu stranu byla naprostá krávovina to táhnout, dokud nebude jisté, že to nepůjde odvézt. Na druhou stranu bylo těžké sledovat kamaráda, jak se dře s tak šíleným nákladem. Kdesi ve třetině kopce jsem se nabídl, že mu pomůžu. Táhl jsem sotva pár set metrů a začaly mi totálně odcházet záda. Přesvědčil jsem ale Mácu, aby to vzal za mě a pak se postupně přidal i Medvěd. Cesta byla vyježděná rolbami. Slunce zapadalo za horami a my šli a šli a šli. Prakticky jenom prudce vzhůru, ostatně jak je v horách všeobecným pravidlem. Komentoval jsem, že Opel by neměl ani nejmenší šanci a asi i Subárko by se stěží mohlo bez řetězů dostat až nahoru.
Už padla tma, když se za náma přiřítilo nějaký auto. Byl to Joska. Nakonec ho Míša vyhecovala a prorazili za někým, kdo projížděl bránou. Nadšeně jsme mu naložili auto věcma a už v pohodě dorazili těch posledních 50 metrů do Malé Úpy.
Ta nás přivítala jako vesnička z pohádky. Všude bylo ticho. Lampy žlutým světlem osvětlovaly roubenky a kostelík dominující vesničce. Vyrazil jsem za hajným, ale doma byly jen děti a ty mi řekli, že je táta v hospodě. V hospodě nikdo jako hajnej nevypadal a tak jsme se zeptali bodré ženy za barem, jestli netuší, kde je hajnej.
"Co mu chcete?" ptala se nedůvěřivě.
"Potřebujem s ním mluvit."
"Tady není!" prohlásila rezolutně.
"Ale děti nám řekly, že chlastá v hospodě!"
"Já jsem hajná. Co potřebujete?!"
"Aha. Hmm. Ehm.. Teda, my no. Není tady hajnej?"
"Není, co potřebujete."
"My jedem na srub, jen jestli je otevřeno a tak."
"Jo to jste vy? Jo, klíče máme ve schránce u hájenky!"
Poděkovali jsme a vypravili se znovu k hájence. Klíče tam nebyly. Nechtěli jsme s hajnou řešit auto a zda třeba může zajet až na Cestník, protože nám přišla dost přísná a hajnej vypadal podle popisu víc v pohodě. Vrátili jsme se do hospody a meldovali, že klíče nejsou a hajnýmu se stále nedá dovolat. Jel prý pro někoho na skůtru. Míša přes psa navázala docela přátelskej hovor s hajnou a tak jsme opatrně propašovali informaci, zda můžem zajet ke srubu, nebo nechat aspoň auto u nich před barákem.
"Sem auta nesmí!" prohlásila rozhodně.
"My máme povolení!" bránili jsme se.
"To ale v zimě neplatí!"
"To je zvláštní, je na něm přesný datum," nechápali jsme.
"No oni to možná změnili, ale auta tady teď stejně neprojedou!"
"Tohle vyjelo bez řetězů ze spalenýho mlýna. Je to malý subárko a po tom sněhu se jen nese."
"No mně to je jedno. Dohodněte se s manželem," uzavřela debatu hajná.
Šli jsme před hospodu a řešili co dál. Neměli jsme odvahu jet dál bez povolení. Najednou kolem nás projel na skůtru chlapík, co musel bejt hajnej. Dohnali jsme ho u hospody. Představili se a požádali ho o pomoc s naším problémem s autem. Ukázalo se, že hajná byla ještě dobračka. Byl docela tvrdej. Prohlásil, že auto nemá šanci se tam dostat, že prakticky nemá šanci dostat se až sem - což bylo obzvláště silné prohlášení na to, že auto parkovalo kus za hospodou. A že bychom ho rozhodně měli odklidit, nebo nás sejmou městský, Začali jsme panikařit. Šance dopravit něco přes 200 kg materiálu alespoň na cestník autem vzala rychle za svý. Prošli jsme Malou Úpu a hledali místo, kam auto zaparkovat. Nevěřili byste tomu, ale při zhruba metru a půl sněhu taková místa prakticky neexistují. Všude by vypadalo jako pěst na oko. Došli jsme k nutnému závěru, že auto musí pryč a ten matroš odtáheme těch posledních pár možná i set metrů holt na sáňkách, bobech a v kletrech. Naložili jsme naše dopravní prostředky. Čerw obnovil svůj soumarský náklad. Já naložil bob a na záda snad 30ti kilovej kletr a vyrazili jsme. Joska s Míšou jeli s autem dolů a museli se modlit, že se nějak dostanou skrz bránu zpátky. Ač nám všichni
jasně řekli, že hajnej krabičku na otevření brány má, tak hajnej s tvrdým pohledem prohlásil, že jí nedisponuje a máme se ven dostat tak, jak jsme se dostali dovnitř. No, nehádali jsme se.
Partička s Mácou a Medvědem vyrazila se sáněmi napřed a já s Čerwem jsme se plazili pomalu za nima. Ten cestník byl proklatě dál než jsem si pamatoval. Nebylo to pár set metrů, ale pár kilometrů. Navíc ta cesta nebyla ani tak rovná, jak jsem si jí pamatoval, ale dost krutě stoupala. Kolaboval jsem a kamarádsky nabízel pomoc Čerwovi, ač mi bylo jasné, že pod váhou jeho saní bych tak akorát zkolaboval. Konečně se dalo jet z kopce. Teda já mohl jet. Čerwovy rezavé sáně se ani nehly. Dojel jsem na cestník a začal stoupat nahoru. Ano, pamatoval jsem si, že ten poslední úsek je proklatě prudkej. Ale asi nikdy jsem ho nešel skoro ve dvou metrech sněhu. Každej krok se pod vahou 30ti kilového kletru na zádech bořil po kolena ve sněhu a ke srubu to bylo ještě proklatě daleko. Z bobu mi začaly padat věci. Nejdřív spacák, pak i soudky s pivem. Bylo mi to jedno, naprosto jedno. Těch 500 metrů kolmo vzhůru vypadalo stejně naprosto nepřekonatelně. Krok sun krok jsem se drápal nahoru. Plival krev a proklínal partičku co šla napřed, že se aspoň jeden z nich nevrátil nám pomoct. Nemohl jsem najít odbočku ke srubu. Šel jsem potmě, ale i tak jsem čekal, že to bude prošlápnuté, ale nikde nic. Bylo tam pár stop stranou, ale ty byly starší a přede mnou měli jít tři lidi a dvoje sáně! Nakonec mi bylo jasné, že jsem srub musel už přejít. Nastartoval jsem telefon a zjistil jsem, že jsem bez signálu. V Google maps jsem naštěstí měl načtenou satelitní mapu cestníku a srubu a GPS pozice fungovala i bez signálu telefonu. Zaměřil jsem srub, vrátil se a za chvíli jsem byl u něj. Cestou jsem se skoro zabil přes nějaký záhadný propady ve sněhu. Srub byl odemčenej, ale temnej a prázdnej. Čekal jsem odkud na mě vybafnou Máca a spol, ale nikde nikdo. Došel jsem k závěru, že ti nešťastníci museli zabloudit. Začal jsem jim odpouštět to, že mi nepřišli naproti. Rychle jsem nadělal dřevo a roztopil v krbu. Ve srubu bylo tak -15 stupňů. Vyrazil jsem naproti pomoct Čerwovi. Toho jsem chytnul kus pod odbočkou. O druhé skupině neměl žádných zpráv a měl radost, že žiju.
"Sem šel za tebou a najednou koukám, že se ve sněhu u cesty válí spacák," vyprávěl mi. "No spacák by nezahodil, říkal jsem si. Musí tady asi někde sedět a tak jsem tě hledal, ale ty nikdy. O pár metrů dál jsem našel sud s pivem. To už jsem si byl jistej, že tam někde odpočíváš, protože sud s pivem, bys tam určitě nenechal! No a když jsem našel bob se zbytkem věcí, tak mi jen blesklo hlavou: 'Ten bojuje o život! To je jasný!'" Čerw dorazil taky bez saní, protože kopec byl prostě příliš zničující na to, aby ho šlo dát na první pokus. Vypravil se zpátky a já zatím zatopil i v kamnech a chtěl jsem proházet cestu od srubu k cestě. Vyházel jsem metr hlubokou jámu před srubem a bylo jasné, že stále nejsem na dně. A stejně tak jsem pochopil, že takovejhle výkop nějakých 50 metrů k cestě nemám šanci proházet. Nechal jsem jámu jámou a šel jsem proházet alespoň záhadnej sněhovej zával v půlce cesty. Ukázalo se, že to jsou jakési polomy a naházeno kmeny a tím, že jsem odházel svrchní sešlapanou a zmrzlou krustu jsem z toho udělal smrtící past hrozící zlomeninou nohy. Ano, výsledek nebyl podle předpokladu, přesto jsem cítil určitý pokus zadostiučinění, že jsem udělal co bylo v mých silách, abych ostatním zjednodušil přístup ke srubu. Čerw se vrátil s komplet skupinou. Ukázalo se, že MnM parta zakempovala v přístřešku u cestníku a tam se poradila s flaškou rumu. Hlavní bylo, že ale dotáhli všechny věci a mohli jsme začít.
Krb vesele praskal, kamna hořely, ale ve srubu bylo stále pod bodem mrazu. Klepali jsme se v zimních bundách kolem stolu a bavili se vypouštěním mráčků páry z úst. Kromě toho, že byla zima všeobecně, tak odevšad přímo sálal chlad. Joska si postupně vybudoval z peřin téměř domeček ve kterém se již cítil dobře. Míša se klepala pod vojenským spacákem a stěžovala si na zimu. Všichni jí radili známou skutečnost, že jestli se chce ohřát, tak se musí svléknout. Zkusila to a k překvapení všech to fungovalo. Mrazivý večer proběhl docela poklidně a my se odebrali spát nahoru na postele. Vzal jsem si raději vojenský spacák, protože mému spácáku "extrém +5" jsem moc nevěřil. Byla to chyba. Srub se ohřál a já v noci nejprve sklepal vojenskej spacák a poté otevřel i ten můj řídkej spacáček.

Pekelná jízda

2010-12-20T22:37:00.006+01:00

Ráno jsem plánoval jít do práce, ale hned po probuzení jsem zjistil, že nervy a stres zdaleka nekončí. Heathrow otevřelo z nepochopitelných důvodů jen jednu dráhu, zbytek prý stále neuklidili od těch 10 cm sněhu co napadlo v pátek v noci. Co to je za bandu diletantů? British Airways chladnokrevně rušily let za letem. Na Twitteru kdosi psal, že byl v posilovně s týpkem co dělá u řízení letů a ten mu tvrdil, že všechny krátké odpolední lety zrušej. Volal jsem do agentury - čekačka 40 minut a tam to vzal nějakej Dave, od poslechu schopnej týpek. Říkal jsem mu, že mám z dobrejch zdrojů informaci, že odpolední lety zrušej. Říkal, že ne, že ten večerní skoro určitě poletí, vždyť už tři dny nesněží a svítí sluníčko. Trval jsem na tom, ať mi to přebookuje. Podíval se do systému a zjistil, že se uvolnilo místo na letu v jedenáct hodin. HURÁ! Že by konečně šance. Přebookoval mě a já se zase bleskově zabalil a s napětím sledoval změny zpoždění na stránkách BA. To, že tam dávali nějaké zpoždění znamenalo, že opravdu planují s tímto letem odletět. Najednou se místo informace o zpoždění objevilo "awaiting update". A DO KELU! Bylo mi jasný, že to znamená konec. Nový telefonát do agentury. Čekačka 50 minut. Než jsem se dovolal byl let zrušen. Chtěl jsem rychle zpátky na večerní let. Už byl plnej. Nejbližší volnej byl až po vánocích, 26.prosince. To ne! To není možný. Já JEDU DO ČECH! Byl jsem naprosto rozhodnutej. Začal jsem zoufale hledat jiné možnosti. Zkusil jsem všechny letecké společnosti, nic, všechno plno. Autobus Student Agency - vyprodáno několik dní. Vlak - vyprodáno do vánoc. Čím dál, tím víc se rýsovala jedna absolutně absurdní možnost: Dojet tam autem. Mělo to několik drobných háčků - auto má jen letňáky a ty jsou v Německu zakázané, já nesmím řídit v Čechách a v Evropě zuřila sněhová bouře. Auto prostě bylo naprosto nesmyslná možnost. S Míšou jsme zvažovali, že by pro mě přijela - naši se dokonce nabídli, že by nám půjčili Toyotu. Ale to znamenalo cca 15 hodin jízdy sem a pak ještě šílenějších 15 hodin jízdy zpátky a neuvěřitelné náklady. Se Šebesťákem jsem začal vymýšlet reálnější alternativu. Že autem překonám jen kanál a z Francie se už nějak dopravím vlakem. Našel jsem už spojení z Dunkirku, které bych měl stihnout. Volal mi ten Dave z agentury, že mě dostal na let z Paříže v osm večer, že se musím jen dostat do Paříže. To znělo docela slibně, ale ukázalo se, že to do osmi do večera nemůžu stihnout a navíc, jediná šance bylo auto a to by znamenalo pak znovu shánět let do Paříže a vracet se. Teď zpětně si říkám, proč jsem to nevzal, třeba nějakej pozdější let. Určitě by to bylo jednodušší, než absolvovat celou cestu autem. Zkoušel jsem řešit ty zimáky. Přes hromadu automatických odpovídačů jsem se dopracoval k jménu člověka, co to má v O2 na starosti. Ukázalo se, že za ty tři poslední zimy, kdy Londýn pokryl pokaždé sníh na více než pár dní udělali obrovský a úctyhodný pokrok. Ještě loni netušili co to zimáky jsou, teď už věděli, že je firemní politika, že je neposkytujou ani v případě služební cesty do země, kde jsou povinné. Prý tam v tom případě nemám jezdit, ale letět. Ano, uznávají, že je možné, že tahle politika má ještě jednu nebo dvě mouchy. Docela jsem se rozzuřil a napsal jsem ještě tomu týpkovi maila. Něco ve smyslu, že obdivuji jejich způsob uvažování a že jsem rád, že máme na stolech plastové pítka, abychom neplýtvali zbytečně plastovými kelímky, že to určitě zachrání jeden až dva stromy, ale že bychom se v rámci naší kampaně Think Big mohli zamyslet nad tím, jestli by nestálo za to zachránit jeden, nebo dva lidské životy a to tím, že bychom v zimě dávali na auta zimní pneumatiky, protože i bez sněhu je v teplotě kolem nuly na suché silnici rozdíl v brzdné stopě cca 5m, což je rozdíl mezi živým a mrtvým dítětem na přechodu. Zakončil jsem to prohlášením, že jedu, protože jinou možnost nemám a že jestli se mi něco stane, tak ho za to činím osobně zodpovědným. Odeslání e-mailu mě uklidnilo, ač jsem zcela jistě věděl, že tohle jen tak neprojde. Lidé mi vždycky říkají: "Ale tímhle nikomu nepomůžeš." Mýlí se. Mně to pomohlo ohromně. Začal jsem zuřivě balit. Auto mi dávalo jiné možnosti, než jen jeden kufr. Doprostřed balícího stresu mi volal ten týpek kvůli těm gumám. Prý jsem ho urazil - namítal jsem, že jsem si téměř jistej, že jsem nepoužil slovo blbec ani jednou. Začal bejt trochu agresivní a vyhrožoval, komu všemu ten mail přepošle. Začal jsem ho utěšovat a vysvětloval jsem mu, v jaký jsem situaci. Intenzivní diplomacií jsem ho přesvědčil, nejen, že si nemyslím, že je blbec, ale dokonce, že věřím tomu, že on je ten, který by to mohl změnit. Začali jsme fakt řešit, že by se nad tím firma měla zamyslet. Nabídnul jsem, že mu sepíšu oficiální návrh včetně všech argumentů a on to bude moct přeposlat všem těm lidem co jmenoval. Shodli jsme se, že to tak bude lepší, protože tenhle původní mail nebyl úplně napsanej tak, aby to bylo čteno bez emocí. Dokonce mi dovolil si na auto za svý prachy koupit zimáky. Stránky našich autorizovaných servisů ale hlásaly, že žádný zimáky nemaj. Co se dá dělat, budu to muset dát na těch letňácích. Snad to nějak půjde. Dvacet minut zdržení, ale konečně jsem mohl vyrazit. Motor báva zaržál, já sešlápl plyn a zjistil jsem, že to bude přeci jenom o něco těžší. Kola se točila, ale auto se ani nehlo. I ta trocha sněhu před barákem mu zjevně dělala obrovské problémy. Snažil jsem se ho rozhoupat a podařilo se mi aspoň srazit popelnici. Nemohl jsem ho otočit ale tak, abych mohl vyjet. Požádal jsem Claire, aby vyjela se svým autem a já se mohl otočit přes opačnou stranu. Konečně jsem vyjel. Zkusil jsem cvičně brzdy na zasněžené silnici před domem. Kontrolky všech asistentů řízení se rozblikaly jak diskotéka, auto drželo směr, ale jelo dál. No, to bude veselá cesta. Rádio hystericky hlásilo přicházející sněhovou bouři, ale navigace trvala na tom, že na trase nejsou žádná zpoždění. Za chvíli už jsem uháněl po M25. Sluníčko svítilo a já začal mít fantastickou náladu. Konečně po tom šíleném stresu jsem se začal blížit svému cíli. Bylo mi jedno, že jsem spal asi jen pět hodin, že mě čeká odhadem 15 hodin jízdy, jel jsem a to bylo hlavní.
Na Facebooku se rozpoutala akce na mojí podporu. Kamarádi založili skupinu, kde mi vyjadřovali podporu a také posílali cenné informace o počasí a stavu dálnic na cestě. Joska s Mácou se nabídli, že mi pojedou naproti na hranice, aby mi pomohli se závěrečnými kilometry do Prahy, protože Česká republika je pro mě stále zakázaná zóna.
Na trajektu se sešla slušná partička lidí "z Heathrow", takže jsme si pěkně zanadávali. Já si zaplatil VIP lounge, abych se vyspal. Je tam klidová zóna, kde jsou velká pohodlná křesla s opěráky na nohy a kde si člověk může krásně zdřímnout během těch dvou hodinek plavby. Sedělo tam už pár starších lidí, kteří pochrupovali s páskami přes oči. Nejdřív jsem tam dělal trochu bordel s pivem a pak jsem si chtěl udělat pohodlí v křesílku. Trochu jsem neodhadnul hranici jak moc se na něm mohu zhoupnout dozadu, takže za strašnýho rachotu křesla a pivní lahve jsem se zřítil zadním kotoulem na zem. Staříčci pozvedli klípce na očích, podívali se na mě výrazem "co je tohle zase za debila" a spokojeně spali dál. Já porovnal křesílko a konečně jsem taky usnul. Do Francie jsem vyjel už za tmy. Silnice byly ale suché, takže se jelo pěkně i když hned od začátku jsem se potkal s nesmyslně agresivníma kamioňákama.
Belgie už ubíhala pomaleji, ale stále se jelo fajn. Průběžně jsem do sebe lil energy drink Lucozade a později Redbully. Při každé zastávce na benzínce jsem si dal kafe. Přemýšlel jsem o tom jak to uhrát v Německu, kde je zakázano jezdit s letními pneumatikami. Můj německej šéf mi ale říkal, že to definovali dost vágně a je tam napsáno, že to platí jen když je na silnicích sníh nebo led, ale nikdo přesně nedefinoval, co znamená, že je na silnicích sníh nebo led. Silnice byla suchá a prava na okrajích a uprostřed bylo hafo ledu a sněhu. Počítal jsem s tím, že to budu zkoušet nějak ukecat.
Tyhle všechny teorie však vzaly rychle za své v momentě, kdy jsem vjel do Německa. Začala brutální sněhová bouře a během chvilky leželo na dálnici dobrých 5cm sněhu. Únava si začala vybírat svou daň a já postupně zpomaloval a zpomaloval. Němci mi však pomohly, protože se všude na bránách rozsvítilo omezeni na 60km/h. Byl jsem však zjevně jedinej kdo to dodržoval. Kamiony se kolem mě řítily dobrou devadesátkou, vždycky mě nejdřív vysvítily, pak dost brutálně předjely, přičemž za sebou zvedly obrovské množství sněhu. Malým zadostiučiněním mi bylo, že cca co 50km byl v příkopě u dálnice vysekanej kamion. Naštěstí žádný z nich nezastavil dopravu. Příjemná cesta domů se pomalu, ale jistě začala měnit v peklo. Sněhu přibývalo. Původní plán, že jakmile začne chumelit, tak zastavím a přečkám jsem vzdal, protože jsem se bál, že tohle jen tak neobnoví a ráno to může skončit nesmírným masakrem a nekonečnými zácpami a také proto, že kluci už byli na cestě mě naproti. Únava se stupňovala a já zrychloval příděl Redbullů a kafí. Měl jsem šílenej strach. V jeden moment jsem byl vkliněnej mezi kamion přede mnou za mnou a vedle mě, když ten přede mnou šlápnul na brzdy. Udělal jsem to samé. Kontrolky všemožných asistetů se rozblikaly jak světla na diskotéce, ale auto se řítilo dál vpřed stejnou rychlostí. Rovně, bez smyku, ale stejnou rychlostí. Kamión naštěstí přestal brzdit a já nechal trochu zpomalit motor. Některé úseky německých dálnic jsou neuvěřitelně prudké. Pochopil jsem, že už dávno neřídím BMW, ale tunové sáňky na sáňky na sjezdovce mezi kamióny. Nejhorší moment přišel, když jsme dojeli sněžný pluh. Dostal jsem se do sevření mezi kamióny a jen jsem se modlil, aby žádný z nich nezabrzdil. Původně jsem se chtěl držet za pluhem, ale když jsem viděl jak riskantními manévry kamióny předjíždějí pluh v pruhu, kde už bylo přes 10 cm sněhu a při najetí do něj kamión vždy nebezpečně zakolísal, bylo mi jasné, že havárie v této sestavě je jen otázkou času. Sebral jsem odvahu a vrhnul se také do závějí v levém pruhu. Stres a strach mě drželí posledních několik set kilometrů, ale po předjetí pluhu a uklidnění dopravní situace jsem cítil, že ani dva Lukozady, ani osm redbullů, ani čtyři kafe mě už dále neudrží vzhůru. Problém byl, že jakmile jsem si to uvědomil, udeřila únava neskutečnou silou. Chtěl jsem co nejdříve zastavit, ale nebyla šance. Sjezdy k odpočívadlům byly zablokovaný kamióny. Jel jsem už jak ve snu, zpomalil jsem snad na 50 km/h. Nárazově jsem si uvědomoval, že jsem úseky cesty vůbec nevnímal. Jel jsem už jen jak robot a zoufale vyhlížel benzínku.
Konečně se jedna objevila! Okamžitě jsem tam zabočil. S posledním vypětím sil jsem poslal zprávu, že už nemůžu ani metr dál. Nastavil telefon na 45 minut a zavřel oči. V tu chvíli jsem prožil neskutečnej stav. Uvědomil jsem si, že mi srdce buší neskutečným tempem a hlava mi bzučela a cítil jsem se úplně mimo realitu. Chvilkama mnou probíhaly šoky a já prudce otvíral oči, protože si mozek myslel, že usínám během řízení. Popravdě i když jsem se probral, jsem si vůbec nebyl jistej, jestli fakticky stojím na benzínce a můžu zase usnout, nebo jestli to je jen falešnej sen a já stále řídím. Energy drinky se mnou zjevně slušně zamávaly. Přesto jsem během pár minut spal.
Probudil mě budík na telefonu. Bušení srdce i bzučení v hlavě byly pryč. Promnul jsem si obličej a zjistil jsem, že jsem překvapivě odpočinutej. S prokluzujícími koly jsem se vysmýkal z parkoviště u benzínky a vrátil se na provoz na dálnici. Odpočinek byl znát. Byl jsem znovu soustředěnej, oteplilo se a na silnici už byla jenom břečka. Já mohl řídit 130km/h, takže jsem snadno nahnal čas, který jsem strávil spánkem. Kluci hlásili, že jsou už na cestě z Prahy na hranice. Joska akorát hlásil, že si zapomněl všechny doklady, takže nemůže nikam přes čáru. To ale nevadilo, protože já byl konečně schopen bez problému dorazit na hranice. Potkali jsme se skoro na minuty přesně. Joska převzal řízení Báva a vyrazili jsme ku Praze. Já si konečně mohl s klidným svědomím otevřít plechovku piva, protože mě hřála jistota, že v Čechách za žádných okolností rozhodně nebudu řídit. Myslel jsem, že hned usnu, ale vydržel jsem až do Prahy.
Doma jsme se uvítali s rodinkou a zašli jsme všichni společně na oběd do Mexické restaurace. Tam na mě dopadla únava a já nebyl schopen ani sníst jídlo. Tak, tak jsem se doplazil domů, kde jsem to zalomil a kluci taky. Dorazili jsme v pořádku a to bylo hlavní! Mimochodem všechny lety včera i dnes byly zrušeny.

Jste v pořadí

2010-12-18T22:17:00.003+01:00

Ve čtyři zazvonil mobil. Jedna nová SMS. "Váš let v 7.05 byl zrušen." OK. Tohle jsem tak nějak čekal. První telefon na British Airways - sorry, moc lidí a položili. Stránky - nelze změnit online, volejte. Agenturní číslo hlásilo, že funguje jen v pracovní hodiny. Věděl jsem, že na agenturu, ale existuje ještě jedno emergency číslo. Našel jsem ho a volal. "Moc lidí, omlouváme se, jste v pořadí, čekejte." Čekal jsem a čekal, dal jsem si hovor na sluchátka a aspoň si udělal čaj a nasnídal se. Najednou mi přišla SMS, že taxík je před domem. Já na něj úplně zapomněl! Běžel jsem ven. Tam to vypadalo jak na Ladovském obrázku. Napadlo dobrých dvacet čísel sněhu. Vyběhl jsem do něj jen v bačkorách a pyžamu a nešťastným hlasem taxíkáři řekl, že mi zrušili let. Ten byl úplně v pohodě, přál mi hodně štěstí, rozloučil se a odjel. Po 47 minutách mi to konečně zvedli. Nějaká ženská, co sotva mluvila anglicky. Vysvětlil jsem jí o co jde. Řekla mi, že mě to spojilo do Amsterdamu a že ona by musela pustit jinej systém, ale že už otevřeli v Anglii, tak jestli si nechci zavolat tam. "Čekal jsem skoro hodinu, než jsem se dovolal vám. To nebudu riskovat!" trval jsem na tom, aby to pořešila ona. Nahodila teda druhej systém a oznámila mi, že poletím až v pondělí večer. Všechny další lety jsou plně obsazené. V to pondělí večer tam je poslední volné místo v business class. Nechal jsem ho zabookovat a zkusil volat ještě na anglické hlavní číslo. Tam mi ale jen potvrdili, že nic není volné. Oni teď už viděli první volná místa až v uterý. Bylo jasné, že budu okraden minimálně o pár dní, které jsem měl být s rodinkou. Včera jsme ještě koukali na Wizzair, nebo na Student Agency a byly tam nějaký místa. Projel jsem oba weby, ale první volná místa byla až v pondělí. To už nemělo cenu - to už BA budou určitě lítat. A když nebude lítat Heathrow, tak těžko ostatní menší letiště. Smířil jsem se postupně se skutečností, že strávím ještě tři dny ve Windsoru a znovu usnul.Vstal jsem znovu po jedenácté. Zkusil jen tak cvičně zavolat na BA, ale známá hláška a položení telefonu. Web taky nic pořádně nehlásil. Byly tam reklamy, jak úžasné zážitky dokážou British Airways zprostředkovat. Kouzlo nechtěného. Stránky Heathrow na tom nebyly líp. Gratuloval jsem si, že máme tu cestovní agenturu. Lidi co jsou odkázáni jenom na služby BA, byli efektivně naprosto v prdeli. Jako nebylo tak hrozný, že zrušili pár letů, kvůli sněhu. Hrozný bylo způsob jak to řešili. Pošlou jen zprávu (později ani to ne), že let je zrušen. A pak vás dostanou do deadlocku smyčkou "jděte na web" "tady to nejde" "zavolejte" "volá vás moc, jděte na web". Nikde žádné informace, ani náznak kdy by situaci mohli vyřešit, v čem je vůbec problém, zda je šance, že to vyřeší někdy brzo.
Spolubydlové psali, že jsou v hospodě a tak jsem první den strávil ve Windsorských hospůdkách, nebylo to zlé, vůbec ne, ale neměl jsem tu být. Ne dnes. V neděli jsem si udělal výšlap a splnil jedno ze svých To-do. Prošel jsem si Longwalk od hradu až ke koni a zpátky. A jako bonus jsem to dal na sněhu, což je tady vážně vzácnost.
Vycházku jsem stylově zakončil v hospůdce na začátku Longwalku. Anglické hospůdky v období vánoc mají opravdu neuvěřitelné kouzlo. Večer se mě začala zmocňovat nervozita. Na stránkách Heathrow psali, že dnes jsou celý den uzavřeni, aby se stihli připravit na velkolepé znovuotevření v pondělí. To mi dávalo naději, že bych zítra večer konečně mohl letět. Objevil jsem konečně kouzlo a smysl Twitteru. Sledoval jsem všechny Tweety s příznakem Heathrow nebo British Airways a konečně jsem se tak dostával k cenným informacím. Tak mě to chytlo, že jsem šel spát až ve dvě ráno.

Flight cancelled

2010-12-16T13:57:00.000+01:00

Tak zas jeden příběh, co se prostě normálním lidem nestává. Tenhle týden přiletěla Míša bez dětí, takže jsem si vyrazili do Londýna na muzikál, dali skvělej vánoční oběd u Bexley arms, udělali pár nákupů a stihli dokonce prohlídku místního pivovaru. Dozvěděli jsme se, že tu je teprve od jara, vlastněj a pracujou v něm v podstatě dva týpci a jsou to neuvěřitelný nadšenci. Jeden z nich nám všechno ukazoval a všechno dával ochutnat, já se docela zmazal, protože nám dával velký skleničky a Míša to nepila, takže já musel těch dvakrát tři vzorky dát sám.
Ve druhé polovině týdne začala Míša panikařit, co když se nedostane zpátky do Prahy, že má chumelit, že má bejt zima a co když nebudou lítat a fůrt něco. Trpělivě jsem jí vysvětloval, že nemusí panikařit, že žádný blizzardy se nečekaj a všechno normálně lítá a lítalo i loni a maximálně bude mít pár hodin zpoždění. No ve čtvrtek večer už měla slušný nervy. V pátek v pět jsme vyrazili na Luton. Jelo se luxusně a byli jsme tam včas. Letadlo přiletělo na čas, ale zasekli se jim pásy na zavazadla. Nakonec měli zpoždění tři hodiny, ale letěli, takže všechno dobře dopadlo. Já byl už v sedm ráno zpátky v práci. Vyřídil jsem všechnu nezbytnou administrativu konce roku a dodělal nějaký materiály. Po poledni se strhla krátká sněhová přeháňka. Napadlo tak tři čísla sněhu, ale tu paniku jste měli vidět. Všichni začali pobíhat po firmě jak splašní vrabci. Šéf odvolal všechny odpolední meetingy a hromada lidí v panice vyrazila domů. Já se jen usmíval britské neschopnosti zvládat tu trošku sněhu a odpoledne jsem si zavolal taxíka a vyrazil raději s předstihem na Heathrow. Už jsme byli skoro na letišti, když jsem zjistil, že se zhroutila mobilní síť. Předestřelo mě temné tušení. V terminálu bylo strašnejch lidí - to nebylo dobrý. Až jsem se bál podívat na ceduli odletů. BA858 PRAGUE CANCELLED.
"A sem v prdeli," projelo mi hlavou. Tušil jsem, že tohle je zlý. Moc zlý. V noci měla přijít brutální chumelenice a napadnout hafo sněhu. Zítra už to asi nebude o chvilkovém zpoždění. Navíc jsme plánovali jít na rybí hody do Trutnova, těšil jsem se na rodinku, na kluky, na kamarády. Fronty na letišti vypadaly naprosto nevystojitelně. Nahodil jsem notebook a našel číslo na BA. Po vytočení to jen řeklo: "Sorry, volá moc lidí, změnte si to na stránkách" a spojení se přerušilo. Na webu mi to napsalo: "Sorry, tehnhle let nelze změnit online. Zavolejte nám!". Prohledal jsem maily a našel číslo na naší cestovní agenturu. Hned to tam zvednul pohodovej chlapík. Nejdřív mi tvrdil, že poletím, ale pak se mu to pod rukama taky objevilo, že let je zrušen. Podařilo se mě přebookovat na první let v sobotu ráno. V sedm. Zjišťoval jsem, jestli mám nárok aspoň na proplacení taxíka, ale protože jsem let teprve začínal neměl jsem nárok vůbec na nic. Mohl jsem si jen gratulovat a nezávidět těm tisícům lidí, co se zoufale snažili někam dovolat a stáli nekonečnou frontu. Zavolal jsem si taxíka a jel zpátky domů. Volal jsem Míše a shodli jsme se na jednom - měla pravdu a ve vší tý smůle je hlavní, že jí se podařilo odletět a tak mohla přebrat děti, protože jedna babička onemocněla a už toho měly plný kecky. Teď už zbývalo se jen modlit, abych ráno odletěl. Chtěl jsem jít do hospůdky, ale nakonec jsem zůstal doma a šel brzo spát. Zítra musím zase ve čtyři vstávat. Objednal jsem si ještě na pátou taxíka a usnul.

Strom

2010-11-29T00:45:00.003+01:00

Tak zas jeden zápis shrnující jak tu dny krásně plynou. Se spolubydlícíma to ještě byla trochu kovbojka. Podivín James potvrdil můj prvotní nejistej dojem o něm. Přišel, dal mi asi 30 liber, co měl u sebe s tím, že zbytek hned druhej den pošle bankovním převodem. No nevyhodíte týpka s kufrem ven, když to pošle hned druhej den že jo. No ale druhej den peníze nepřišly. Tak jasný, mohl to posílat z jiný banky, přesto jsem ho upozornil. Prý to zkontroluje. Zapomněl, tak další den. Banka udělal chybu. Byl víkend. Pak se ukázalo, že mu prý firma neposlala peníze na účet. Řešil to. Každým dnem to bude vyřešený. Zase víkend. Tak si prej bere půjčku od firmy. Už skoro schválená. Prý to chtělo moc lídí. Víkend. Bere si půjčku od banky. Do středy bude. Nejpozději do pátku. O víkendu jsme odjeli s klukama do Skotska a James se už nikdy neukázal. Nechal tady jen nějakou levnou čínskou TV a anténu a bohžel nevrátil ani klíče od baráku. Na druhou stranu, skutečnost, že mi tam zůstaly všechny věci považuju za bonus. Ještě když u nás bydlel jsem začal jsem hledat náhradu, protože mi to bylo úplně jasný. Stala se jí asi padesátiletá španělka co tu dělala zdravotní sestru. Zaplatila hotově měsíční depozit a jeden měsíční nájem. Byla fajn. Nenáročná, dlouho do večera v práci a pak zmizela v pokoji. Jako by tu nebyla. Pobyla u nás aůe sotva měsíc a odjela kvůli rodinným důvodům zpátky do Španělska. Nechala tu měsiční deposit, protože nestihla podat výpověď. Celkem obratem se podařilo najít náhradu. Kluk s holkou původem z Glasgow. On teď dělá pro Amazon ve Slough. Protože jsou dva, tak platí 800, takže ve výsledku Španělka zaplatila za Jamese a budu teď dostávat ještě daleko víc. Takže všechno se zase k dobrýmu obrátilo a můžu bejt rád, že kvůli tomu, že jsem čekal na vyjádření od Jamese jsem nevzal Bélu Kalmána. Gavin a Claire dorazili včera a hned jsme zašli na pár pivek do hospůdky za barákem. Byli nadšení, že je tu všechno tak blízko. Bydleli předtím v takový díře mezi Maidenheadem a Slough a nejbližší hospodu měli 3 km. Je s nima sranda a pohoda.
Ráno jsme posnídali a oni plánovali nákupy. Já se oblíknul a šel jsem prostříhat jabloň na zahradě. Po odstřihnutí pár větví jsem ale zlomil štípací nůžky, takže smůla. Napadlo mě, že už tu jsem několik měsíců a ještě jsem nezkusil vylézt na ten obrovskej cedr co máme na konci zahrady. Vyšplhal jsem se na spodní větve a byl jsem tak uprostřed, když na mě Gavin zavolal ze zahrady. Překvapilo ho, že mu odpovídám ze stromu. Tvářil se fakt nechápavě. Řekli, že dou do města a že pračka fůrt pere, řekl jsem že to je v pohodě a pořešili jsme ještě pár organizačních věcí. Popřál jsem jim pěknej den a on mě ať se nezabiju. Vyručkoval jsem až úplně na vrchol a udělal fotku z iPhonu. No, není to jako když jsem byl dítě. Teď jsem měl docela seriózní strach a to se výšek vůbec nebojím, ale člověka tak napadá, co kdyby sklouzla ruka... Přesto jsem tam chvíli poseděl a vychutunával ten pocit. Škoda, že tu kluci nebudou vyrůstat. Byl by to "jejich strom".
Odpoledne jsem si zašel do fitka a do sauničky. Dneska to byla paráda. Co teď chodím pravidelně, tak už cejtím, že vydržím víc, jak ve fitku, tak v sauně. Večer jsem dlouho telefonoval s Míšou přes facetime - no překvapivě funkční technologie. Nevěřil jsem moc ve videocally, ale ukazuje se, že to může mít své opodstatnění. Organizuju věci na týden co tu bude Míša se mnou bez dětí a taky jsem pomáhal Pratetovi řešit zapeklitosti holandského pracovního práva. Teď je půlhodina po půlnoci, já dopisuju deníček a mažu spát.

Klice

2010-11-02T09:43:00.002+01:00

Ráno jsem trochu zaspal, asi kvůli tomu časovýmu posunu. Zaspání tady ale znamená, že jsem v práci až na devátou, místo na osmou. Ráno dělám komentáře k business plánu pro rok 2011. Sarkasticky to zakončuji větou: "Just everything is possible in the world of 'Why not'."
V poledne navrhuje náš nový šéf oběd a tak si beru bundu a čekám klasickou návštěvu Mark and Spencer, kde koupíme nějakej polotovar, kterej si v kantýně ukuchtíme jako vždycky. Šéf však trochu nečekaně zamířil rovnou do kantýny a tak jej všichni loyálně následovali. Dnes jsou dny světové chuti a tak mají nějakou specialitku - jakési pečené mleté maso s cibulí a jáhly. Na pohled to nevypadá zle, ale znám naši kantýnu. Dalším nečekaným krokem je, že šéf zamířil ven. Well, já mám aspoň bundu. U oběda řešíme výsledky německého e-plus. Jídlo bylo ještě horší, než jsem se obával. Fakt hnus fialovej a za čtyři libry. Znovu mám novej respekt k polotovarům z MaS. Odpoledne dělám na analýze CDMA a 3G sítí a konečně jsem se dostal k objednání letenek na workshop příští týden. Sakra, lety jsou plný. Musím letět v neděli v noci - Míša z toho není nadšena a já taky ne. V Praze budu o půlnoci. To je totálně na houby. Jen co mi přišlo potvrzení o vystavení letenek přišel Michael, že se workshop zrušil. No to je paráda. Snažíme se to přebookovat na jiný dny. Tak uvidíme.
Večer ještě kupuju v Tescu věci, abych mohl zítra překvapit Míšu. V rámci udržení pozornosti zákazníků přeházeli všechny věci v obchodě jinam. Jako gesto dobré vůle tam postavili pár muslimek v žlutém tričku a s obrovskými cedulemi "NEED HELP? ASK ME!" Zeptal jsem se jí, kde najdu mořské řasy. To slovo slyšela zjevně poprvé. Ani napsané jí přiliš nepomohlo. Zkusil jsem se teda zeptat, kde seženu věci na "sushi".
"Sósidž?"(uzenina) zaradovala se dívčina, že zaslechla známé slovo.
"No, sushi - japaneese food?!"
Výraz v její tváři mluvil za vše. Zeptala se kolegyně a ta mě s rozhodným výrazem zavedla mezi mražáky.
"Já chci mořskou řasu!"
"Ta je uprostřed," prohlásila s přehledem a odešla.
Nebyl jsem tak pitomej, abych zkoušel hledat sušenou mořskou řasu v mražáku mezi hranolkama. Po dalších deseti minutách průzkumu jsem ji našel v třetí uličce "world food". Ukázal jsem jí holčině s cedulí a řekl jsem ji, ať tu ceduli dá pryč, že tím dost mate lidi, kteří si fakt myslej, že by jim mohla pomoct.
Zdržel jsem se tam víc, než jsem chtěl, takže sprint na vlak. Stihl jsem to krásně. Akorát jsem ho viděl odjíždět. Odevzdaně jsem počkal na další a ten už mě odvezl do Windsoru. Jen jsem vystoupil došlo mi, že nemám klíče od bytu. Vzhledem k tomu, že když se něco nedaří, tak se to sere, mi bylo jasné, že ani María dnes nebude doma. Zamíříl jsem proto radši k číňanům a vzal jsem si kuře kung po a hůlky. Měl jsem v batohu klíčky od auta, takže jsem si říkal, že si to v klidu sním v autě. Dle očekávání doma nikdo a já bohužel pečlivě zamykám i zadní vchody o čemž jsem se poté co jsem v obleku přelezl dvou a půl metrová špinavá vrata taky přesvědčil. Klíče od auta mi byly k ničemu, protože mi nedošlo, že auto je vlastně u práce. Sednul jsem si na studenej schod přede dveřma a dal jsem se do číny. Chytal jsem tu domáci wi-fi, takže jsem si k tomu mohl pustit na telefonu aspoň Big Bang Theory. Promrzlej jsem se zvednul a rozhodl se, že půjdu do sauny. Neměl jsem ručník ale co, tak tam budu ve slipech no. María psala, že má noční a dorazí po desátý. No to akorát vyjde.
V Leisure centru se to začalo k lepšímu obracet. Na recepci prodávali super ručníky a v sauně, kde normálně bejvá pár postarších britů nebo ošklivej ind byl snad dneska sjezd Miss. Luxusní kočky zabíraly většinu místa. Jsem ženatý muž, takže o jiné ženy už ani pohledem nezavadím, ale přesto byla atmosféra tak nějak lepší, než normálně. :D
Pro zakončení perfektního večera jsem zašel do blízké hospůdky Duke of Connaugh, kde jsem dal Windsorské ale, kterému jsem zatraceně přišel na chuť. Kdyby tu nestálo tolik, tak mi už to český pivo ani tolik nechybí. Hrají tu dneska na kytary, hořej svíčky a obsluha vypadá jak kdyby vylezla z hrobky. Asi je Halloween. Dopisuju poslední slova a razím dom. Snad už je spolubydlící doma.

Edinburg clubbing

2010-10-19T18:42:00.010+02:00

Ráno prší, tak dospáváme a třeba to přejde. Přešlo, tak jsme si ještě schrupli a začlo zase lejt. No nakonec lezem ven a balíme. Kupujem nějakou snídani ve měste a jdeme do další distillerky. Vypadá to tu o řád průmyslověji, než ve všech co jsme dosud byli. Procházíme brankou s nápisem "Pozor jsou zde zabijáčtí hlídací psi. V případě napadení volejte ...". Nikde nikdo. V areálu nás nakonec odchytil nějakej týpek a poslal nás na recepci. Tam nám dali leták a řekli nám, že nejsou přístupní veřejnosti. Od pohledu se tu whiska vyrábí výrazně průmyslovějším způsobem. Nebo tu prostě nemaj prostory, kde by mohli turistům ukazovat, jak dodržujou všechny prastarý postupy, zatímco v budově za rohem se průmyslově pálí ostošest.
Jedem už víceméně zpátky na jih, ale zajíždíme k Aberlouru, tam jsme přijeli bohužel pozdě a další prohlídka je až za dvě hodiny. Chlapík ve visitor centru nás posílá do Straithsie (home of Chivas Regal). V rámci jeho skotského žvatlání jsme pochopili, že to je blízko a stojí to za to. Bylo to daleko, fakt daleko, ale stálo to za to. Prohlídka prý začne až za půl hodiny, tak nás zatím uvedli do čekacího salónku luxusně zařízeného koženými gauči, čalouněnými křesly a prastarými dubovými stolky a nalili nám 12ti letu Chivasku, aby nám to čekání lépe utíkalo. Ano, za takových podmínek jsem ochoten počkat. Prohlídka byla jednoznačně vrcholem všech prohlídek. Postarší ženská kolem padesáti let, která si dnes už asi jednu, dve sklenky dala, nám udělala tak zasvěcenou prohlídku, že nám konečně zapadly do sebe ty střípky informací, co jsme obdrželi doposud. Ochutnávali jsme různé druhy obilí, dozvěděli se spoustu detailů a hlavně: "že whisky je vyrobena, aby se vypila!" Nebála se nám říct, že ne všechno je podle starých postupů a pravidel. Typicky:
"To obilí je místní?"
"No tohle náhodou jo, ale jinak ne, to se tahá odevšad."
Ve skladech sudů ožila. Vyprávěla příběh kdejakého sudu. Chivas dělá speciální whisky pro speciální příležitosti. Chivaska je blended whisky, což není sprosté slovo, naopak single maltky můžou být různé u blended se dosahuje vyrovnané kvality právě tím mícháním. Je tam prej parta alkoholiků, která se specializuje jen na to správné namíchání z různých single malt. Ve skladu mají sudy skoro z celého Skotska, ze kterých vzniká ta pravá, luxusní Chivaska. Maj tam sud, který se udělal ku příležitosti korunovace královny. Maj tam sud, který zraje na příští korunovaci. Maj tam sud, který byl připraven v den, kdy se narodil princ William a bude stočen do lahví, až udělá něco významného. Zatím prej nic takovýho neudělal, takže už je to fakticky stará whisky. Dostali jsme taky tip, že v obchůdku maj blend ze 100 whisek připravený k výročí firmy. K tomu se vázala jedna klasická příhoda:
Udělali tuhle exkluzivní whisky a vyrobili asi 200 lahví. Ty prodávali za nějakou cenu na trhu (tuším kolem 500 liber). No, ale pak zjistili, že si jich nechali málo a chtěli jich víc. Tak jich koupili několik zpátky. Jednu asi za 10 tisíc liber. No a pak zjistili, že prodali lahev s pořadovým číslem 1 a tu chtěli taky. Tak ji koupili asi za 26 tisíc liber. No prostě ve všech firmách to funguje úplně stejně. Na rozloučenou jsme dostali ještě 15ti a 18ti letou Chivasku a 18ti letou Strathsiu - víc nám prej nedaj, abychom mohli ještě řídit. Já tuhle zem prostě miluju, tenhle jejich přístup!
Po tomhle příjemným závěru jsme otočili káru na jih a vyrazili zpátky k domečku ve Windsoru. Raspa si chtěl ještě koupit tu spešl whisky v Edradource, protože se ukázalo, že zas tolik fajnovek jsme neobjevili a tahle byla fakt luxusní. Zadali jsme tedy do Marie znovu Pitlochry a jelo se. Řídil Raspa. Má ten nepříjemnej zlozvyk, že v poklidu řeší jiné věci než řízení a to i v zatáčkách. Měl jsem brutální výcvik po Digim a Čerwovi, ale Raspa mi dával slušnou čočku. Snažil jsem se nekřičet, ale nervům jsem se neubránil. V momentě, kdy vzal zatáčku přímo do příkopa a já tam na své straně vymetal pangejt, jsem už zařval:
"coto, to, HEEEJ! KURVA CO TO BYLO?!" Po prvním hééj to strhnul ještě víc do příkopa a pak to srovnal. Tep jsem měl asi 400, pět let života v hajzlu a vydejchával jsem to. Raspa se na mě uraženě podíval a řekl:
"Já sem nejvíc ve stresu z toho jak jsi na mě křičel!"
Já nebyl schopen slov. "Ty vole, vždyť jsi nás málem obrátil!"
"No tak hrozný to zas nebylo," bránil se Raspa.
"Bylo, já si dal nohy nahoru," zamručel zezadu Milan.
Přesto na Raspovu čest je třeba uvést, že pak odřídil většinu štreky a nezabil nás. Přesto si myslím, že jeho další havárka je jen otázka času. Jeli jsme do Pitochry a cesta se postupně začala měnit na závod s časem. Díky kamerám se nedá překračovat rychlost na dálnicích, takže největší závod se odehrával spíše v teoretické rovině. Raspa začal být unavený a já přebral řízení. Na okreskách u Pitlochry už jsem to docela krosil a u Edradourky jsem zastavoval skoro smykem přímo u vchodu.
"Tak utíkej!!!" pobízel jsem zjevně nespěchajícího Raspu. Ten zatím prohledával auto a něco brumlal.
"Ty kráso, mazej, já se tam chci taky mrknout!" začal jsem být nervozní.
"No teď už se to nezblázní!" hudroval Raspa.
"Vždyť zavíraj za pět minut!" nechápal jsem.
"No tak před nosem nám to nezabouchnou," prohlásil přesvědčeně. Konečně vyrazil a my mohli zaparkovat a vyběhli jsem za ním. Našli jsme ho na baru v návštěvnickém centru, kde bylo možné ochutnat většinu prodávaných whisek. Bar za barmankou byl ale zatažený roletou. Raspa tam s ní něco živě diskutoval.
"Vy jste tu nedávno byli, že?!" ptala se mě barmanka radostně, když mě zahlédla.
"Jo, to jsme my!" odpověděl jsem.
"Vysvětlete mu prosím, že záchody jsou už zavřený," poprosila mě.
Podíval jsem se nevěřícně na Raspu, kterej si sem šel koupit whisky. "Ty jsi chtěl na záchod?!"
"Ne, já chtěl objednat whisky!"
"On by chtěl ochutnat whisky, co chce koupit," hlásil jsem barmance.
"Tak to je smůla. Teď jsme zavřeli," prohlásila zklamaně ač bylo jasné, že zavření spočívalo v zatažení rolety.
"My sem jeli přes půl Skotska, jen abysme to stihli!"
"No a nestihli jste to o pět minut. To je smůla co?! Přijďtě zítra!"
"Oni zítra odlétají z Londýna!"
"No tak to je fakt smůla!" prohlásila barmanka zúčastněně. Pochopil jsem, že v chování Skotů je určitý vzorec. Běželi jsme honem do obchůdku. Ten byl ještě otevřený, ale u dveří stál postarší chlapík ve skotském kiltu. My se vrhli k vitríně s whiskama a Raspa se rozmýšlel kterou a my přemýšleli, jestli si něco taky nekoupíme.
"Chlapci, zavíráme!" naléhal chlapík.
"My sem jedem přes půl Skotska, on si chce koupit whisky a my taky vybíráme," informoval jsem ho.
"Tak přijďte zítra!"
"Oni zítra odlétají z Londýna!"
"To se nedá nic dělat, my taky chcem domů. Zavíráme!"
Raspa rychle popadnul jednu z whisek a my teda nic nekoupili. Není mi už záhadou, proč je Skotsko celkem chudý kraj. Tady není sranda utratit peníze ani kdybyste chtěli.
Po úspěšném nákupu jsme udělali zastávku na sváču nad Pitlochry, kde jsme se kochali západem slunce. Jako další cíl jsme si vytyčili Edinburg. Díky mizernému signálu jsem skoro celou cestu hledal nějakej rozumnej hostel. Na stanování už začínala bejt dost bezohledná zima a stan byl celej mokrej. Objevil jsem jeden, co vřele doporučovali. Raspa se spaní na hostelu trochu bál.
“Ty jo, na tom hostelu to budou samí bezdomovci a tak?” ptal se nejistě.
“To ani ne, většinou sou to samí slušní lidi. Studenti, baťůžkáři a tak," uklidňoval ho Milan.
"Když tak o tom teď přemejším, tak jsem tam vždycky já dělal ten největší bordel,” pokračoval zamyšleně.
"To je fakt! To můžu potvrdit! Samí slušný lidi a pak my no," smál jsem se.
Navigace nás protáhla Edinburgem a dovedla až k nějakému domu co nevypadal jako hostel. Při detailní prohlídce jsem objevil zbytky železného zvonku s názvem hostelu. V roce 2006 ho ale zrušili. Google maps nám dal pár dalších tipů, takže jsem zkoušel namátkově volat. Objevili jsme nějakej skoro v centru, hned pod hradem. Měli volno a noc stála jen 14 liber i se snídaní. To vypadalo příliš dobře na to, aby to byla pravda. Leč zázraky se občas stávají. http://castlerockedinburgh.com/ byl prostě nepopsatelnej. Od super pohodovkářů na recepci, kteří nás hned zaskočili anketou, jestli preferujeme Beatles nebo Rolling Stones, přes stylovou výzdobu chodeb až po luxusní interiéry. Od kluků na recepci jsme dostali tip na nejlepší hospůdky pro nás a vydali se na průzkum města. Bylo už pozdě večer, ale město nás naprosto uchvátilo. Masivní kamenné budovy. Stylové hospůdky s úžasnou atmosférou a nejvíc nás překvapilo několikaúrovňové křížení místních chodníků. Zastavili jsme na pivko v jedné klasické hospůdce a pak jsme pokračovali do centra podle instrukcí. Cestou jsme dali kebab co byl hned vedle jedné z doporučovaných hospůdek. Byla to přesně ta stylovka. Malé útulné prostory. Obrovská nabídka whisky a vzadu muzikanti co hráli takový ty klasický skotský písničky. No prostě paráda. Seděli jsme tam prakticky až do zavíračky. Raspa to vzdal dřív, protože byl už moc unavenej a chtěl bejt fit na řízení. My s Milanem klasicky začali ještě prozkoumávat co nabízí místní noční život. Šli jsme za nějakou partičkou co zabočila do nějakýho klubíku. Zdrželi jsme se minutku u ochranky, která nás jen zdravila a když jsme vlezli dovnitř, tak jsme zjistili, že ti lidé zmizeli. Klub nebyl nic moc. Spíš takovej bar, hrála tam hudba a byly tam všude sedačky a stoly. Pátrali jsme po tý partě a objevili jsme, že to vede dál do podzemí. V dalším patře číhaly velryby a vypadalo to tu ještě o něco hůř. Unikly jsme útoku kytovců a zjistili, že to vede ještě o patro níž. Tam už byl klub jak má být. Hrála hudba, tančilo se mezi kamennými sloupy a obrovskej bar byl zavalenej lidmi. Byli jsme příliš vyčerpaní na nějakou performance, takže jsme si koupili pivko a usedli v rohu parketu na gauč a pozorovali cvrkot. Pobyli jsme asi dvě pivka a vyrazili jsme na hostel. Zjistili jsme, že se dá jít ještě o patro níž. Tam už byl takovej nic moc klub a hlavně a to nás překvapilo: východ ven. Poté co jsme z chodníku vešli do klubu, sešli 4 patra do podzemí jsme zase vylezli na chodníku. Tahle mimoúrovňová architektura dokáže bejt dost matoucí. O kus dál se ozývala hudba a smích, tak jsme se rozhodli ještě nakouknout i tam. Z největšího klubu v Edinburgu jsme se ocitli v tom nejmenším. Byla tu taková rodinná atmosféra. Všichni už byli dost opilí a blbli například s podlejzáním provazu a dělali jiné podobné vylomeniny. Dali jsme ještě jedno pivko na dobrou noc a pak už jsme fakticky vyrazili spát. Byly asi čtyři ráno.

Tak to zmrznete!

2010-10-18T19:38:00.000+02:00

Noc byla krušná. Rasputinovi místní strava zjevně nedělá dobře a nám nedělala dobře noc s Rasputinem. Dvakrát jsme se s Milanem probudili a jak se vyjádřil Milan - to až vhánělo slzy do očí.
Počasí nám přeje - to znamená, že neprší. Balíme stan a z blízkého baráčku vylezl nějakej Skot a volá na nás "AYE!!"
Nadšeně ho taky zdravím: "AYEE!"
Ukázalo, se že nás nezdravil. Dost ledovým hlasem pronesl:
"Co tady děláte?! Kdo vám to dovolil?!"
"My už balíme!" ujišťoval jsem ho.
"No to byste radši měli!" vyštěknul na nás a zalezl zase do baráku. Rychle jsem dobalili a přesunuli jsme se zpátky do včerejší hospůdky na snídani. Dali jsme místní pivko nazvané "Statečné srdce" a já na základě doporučení místního chlapíka jsem ochutnal místní specialitu - Hagis. Je to v podstatě ovčí prejt v ovčím žaludku podávanej s kaší z tuřínu, brambor a mrkve. No, nebylo to špatný a nastartuje to den.
Pivovar měl fůrt zavříno a tak jsme vyrazili do distilerky Edradour. Údajně nejmenší distilerka ve Skotksku a ten pivovar byl nejmenší pivovar ve Skotsku.
Distilerka vypadala kouzelně. Kolem potůčku se za dřevěnou bránou rozkládalo několik nabílených budov a všude se linula vůně sladu. Prohlídka zrovna začala, takže jsme se přifařili k zatím jedinému účastníkovi, kterým byla nějaká ženská ve středních letech. Tak padesátiletá průvodkyně nám dala uvítacího panáka, pustila film a pak nás provedla po distilerce. Je to tu všechno příjemně maličké a snaží se tu až úzkostlivě dodržovat všechny původní postupy. Teda, někdy to asi až přehánějí - jako třeba, že do mlýna na obilí kadý den sypou obilí kyblík po kyblíku, tak jako kdysi, místo aby tam prostě nasypali odměřenej pytel. Na druhou stranu to obilí kupujou od firmy, která ho děla pro distilérky (musí se nechat naklíčit, pak se klíčení zastavuje tak, že se pod ním rozdělá oheň atd..). Místo aby si ho dělali sami, tak jako dřív. Ale koukat se na odkrytou chladící jednotku, kde budoucí whisky protéká a ochlazuje se a Rasputinovi tam upadnul vlas, takže za 10 let bude Edradourka s Rasputinovou DNA je docela zajímavej zážitek. Nejlepší hláška průvodkyně byla: "Vodu jsme sto let brali rovnou z tohodle potoka a nikdy jsme nikoho neotrávili, ale teď kvůli novým debilním "health a safety" zákonům jsme museli položit trubku do rašeliniště k prameni." Po prohlídce následovala ta těžší část - co si koupit na památku. S Milanem jsme se shodli, že to je prakticky investice, ale stejně jsme se drželi při zdi a každej sme si koupili jenom desetiletou Edradourkku. Raspa mlsně koukal po specialitce - kouřové 18ti leté Edradource, co zrála v třešňových sudech, ale nakonec ji nekoupil s tím, že takovejch fajnovek ještě cestou uvidíme.
Vrátili jsme se zpátky k pivovaru, ale sládek, který je jediná pracující a také provádějící osoba tam stále nebyl. Po dotazu v hospodě jsme zjistili, že má dovolenou. Nedalo se nic dělat, vyrazili jsme znovu na cesty. Cesta pokračovala po dálnici a Milan vzadu v autě poklidně usnul. Z dálnice jsme sjeli na okresku a pokračovali dále k severu. Rasputin je trochu nervózní řidič. Kamióny v cestě mu vyloženě vadily a tak jakmile byla trochu rovinka, tak sešlápnul plyn Báwa na podlahu a vyrazil kupředu. Motor začal řvát a proti nám se řítil další kamión. Podvědomě jsem se začal vzpírat proti palubce a s napětím v očích jsem sledoval ten závod. Kamión v protisměru nezpomaloval, ten vedle nás jel z kopce a zrychloval, motor řval naplno a tachometr rychle překračoval 100 mil/h (160 km/h) a najednou se za námi ozvalo:
"Ty vole! Ty voleee! Jedééš v protisměru!!!"
Tou dobou se už Raspa prosmýknul před kamión a vše dobře dopadlo.
"Jo. Takhle. Aha." vydechoval Milan vzadu svůj šílenej budíček. Já jsem vybuchnul smíchy. Opadnul ze mě stres z toho manévru a představil jsem si, co to muselo bejt pro Milana, kterej poklidně spal a najednou ho vzbudil řev motoru a když otevřel oči viděl jen brutálně rozjetej kamión v protisměru, proti kterému jsme stále zrychlovali.
"Ty vole, další rok života v hajzlu," nadával Milan a já se smál.
"Ty se tomu směješ, ale já si málem musel dát nohy nahoru!" dodal. Přiblížila se odbočka a Raspa sešlápnul brzdu. V tu chvíli nás málem smetl kamión co jsme zrovna předjeli.
"Jo aha, toho vítězství jsme si užili celou minutu!" kveruloval Milan vzadu. Konečně jsme byli u cíle naší cesty. Městečko Dufftown slibovalo sedm distilerek jenom ve městě a dalších asi deset v blízkém okolí. Původní plán byl odstavit auto a prošlápnout asi 10km cestu pěšky, ale bylo jasné, že jsem to časově neodhadnul. Zaparkovali jsme teda rovnou před Glenfiddichem - jak se časem ukázalo na parkovišti pro zaměstnance a vyrazili jsme na další prohlídku. Mladík v pravém skotském kiltu nás provedl výrazně průmyslovějším komplexem. Některé momenty mi připomínaly Svěrákovské scény vypravěče ve mlýně. Chlapík něco povídal silným skotským přízvukem v takovém hluku, že jediné co člověk na konci mohl říct bylo: "To je zajímavej příběh, to nám budete muset někdy říct ještě jednou."
Prohlídka v Glenfiddichovi byla zadarmo a zakončena zcela stylově kdy nás usadili ke stolkům plným skleniček a postupně nás nechali ochutnávat 12ti, 15ti a 18ti letou whisky. Chlapík se během ochutnávek zeptal, zda má někdo nějaký dotaz.
Inu, zeptal jsem se. Otázka byla prostá: "A vydělává vám to?"
Chlapík na chvilku ztratil řeč. Zadíval se z okna na upravené živé ploty a luxusní trávníky, sklouzl okem na luxusní interiéry a zastavil se tvrdým pohledem na mě ve špinavé mikině a kožené bundě, kterak tam popíjím 18ti letou whisky, co mi právě zdarma nalili:
"Konkurenti nahoře právě investovali 50 miliónů liber do rozšíření výroby. Ano, řekl bych, že to docela vydělává," pronesl konečně.

Už bylo pět večer a všude měli zavřeno. Prohlídky jsme tedy pro dnešek ukončili a rozhodli se strávit večer v nějaké stylové skotské hospůdce, kde možná se večer rozjede tak jako to umí Irové, což jsme viděli ve filmu o Titanicu. Nechtěli jsme si moc slibovat, ale taková kalbička s místními skoty, s dudy a písničkami, to bychom si určitě dali líbit.
Zaparkovali jsme u něčeho, co se dalo při slušné dávce dobré vůle nazvat náměstím. Nebo aspoň hlavní křižovatkou. Bylo sychravo, nebe šedivé a město vypadalo trochu mrtvé na to, aby tam byl nějaký extenzivní noční život.
"Kde je tu nejlepší hospoda?" zeptal jsem se staříka co kamsi spěchal.
"AYE?! Hospoda? Tady? No slušnej podnik je tady za rohem. Maj tam docela dobrý pivo," odpověděl děda.
Zašli jsme za roh. Slušná hospoda připomínala něco jako takovou Sparťanskou hernu s barem. Nabídka piv se omezovala na globalní skotské značky. Dali jsme pivko, dobili jsme telefony a vyrazili dál. Tohle zjevně nebyl podnik hýřící nočním životem. Došli jsme až k hospůdce, která se honosila nápisy: "Nejlepší stejky na světě!".
"Vida! Celej život to hledám a ono to je právě tady!" pronesl Milan překvapeně. Takovou příležitost jsme si nemohli nechat ujít.
Interiér byl spíše rodinného typu. Opět to nebyla hospoda, která by dýchla skotskem, kde by člověk věděl, že prožije večer který nezapomene. Přesto se ukázalo, že obsluha udělá co bude v jejich silách, abychom si je pamatovali.
Objednali jsme další z globálních pivek a jali se vybírat jídlo. Raspa s Milanem srabácky zvolili nějakou bezpečnou volbu, ale já si nechal doporučit číšníkem, kterým byl asi 14ti letej kluk.
"Tenhle signature stejk je fakt vynikající věc!" prohlásil chlapec bez zaváhání.
Inu musel být, neměli tam už nic dražšího. Objednali jsme a já napjatě čekal nejlepší stejk mého života.
Konečně jsem se dočkal. Vedle mastných masivních hranolek z opravdu hnusnejch brambor se krčil po pepřovou omáčkou takovej stejčík. No stejčík. Flaksa to byla a pořádná. Měli jsme jen standardní příbory, takže jsem nebyl schopnej ani uříznout porci. Zubama jsem kus urval a bylo to hnusný, tuhý a fakt hnusný.
"To se nedá ani ukrojit!" demonstroval jsem číšníkovi, který šel zrovna kolem.
"Hluboce se omlouvám, hned to napravíme!" prohlásil chlapec a talíř odnesl. Následně jsme z kuchyně slyšeli několik ran a tříštění nádobí.
"Teď jsi kuchaře slušně nasral!" smál se Milan.
Asi po deseti minutách mi chlapec přinesl talíř zpět. Bylo na něm všechno tak jak jsem to nechal (a kdo ví, zda i něco navíc) flaksa, hranolky, omáčka. Ovšem na kraji talíře se skvěl nový ostrý nůž.
Milan propadl záchvatu smíchu: "Sis stěžoval, že to nejde uříznout! Tak to vyřešili! Tomu říkám skotskej přístup!!"
Neměl jsem sílu to dál řešit. Popadl jsem ostrý nůž a odhodlaný se za svých 14 liber aspoň najíst jsem postupně sežvejkal tu podrážku. Dojedli jsme, zaplatili a plánovali co dál. Najedou jsem zjistil, že mi někdo šlohnul půlku piva co jsem měl na stole.
"Vy jste mi odnesl pivo?!" zeptal jsem se už zle dítěte-číšníka.
"Asi ano, omlouvám se, moment," pronesl zmateně a odešel.
Příšel asi za pět minut a řekl: "Chcete nové?!"
"Samozřejmě!" odpověděl jsem a obdržel nové pivo. Přišel starší chlapík co nás původně vítal uvnitř - asi majitel.
"Pochutnali jste si na našem stejku?" ptal se se zájmem.
"Děláte si ze mě prdel?!" odpověděl jsem překvapeně.
Chlapík nic neřekl a zase zmizel v kuchyni.
Konečně jsme vypadli z téhle pasti na turisty.
"Ten děda měl nakonec pravdu! Ta zoufalá herna byla nejlepší podnik ve městě!" vykřikoval jsem.
Milan zkoumal Foursquare a tvrdil, že dole v ulici je nějakej zajímavej podnik. Zamířili jsme teda tím směrem. Odměnou nám byla časem zapomenutá putyka, kde byl cítit v extrémní koncentraci CO2 z dost pochybného krbu. Jinak tam bylo pár rozbitejch židlí, plastový stolky, masívní plazma a ošuntělej kulečník.
"Na Foursquare psali, že to je nejlepší podnik ve městě," omlouval se Milan.
"Ale teď když tak o tom přemejšlím, tak ten barman vypadá ale na chlup stejně jako ten chlapík co to tam doporučoval!"
Dali jsme pivko a rundu whisky, ale pak jsme šli dál za štěstím. Tohle přeci není možný. Google doporučoval nějakou hospůdku daleko na okraji města. Byli jsme odhodlaní dorazit tam za každou cenu. Takhle přece nemůžou vypadat hospody na tom skotském severu, kde žijou jen ti ošlehaní dudáci, co každej večer kalej a zpívaj ve své oblíbené hospodě.
Šlapali jsme noční mlhou a mrazivým vzduchem, ale město vypadalo čím dál tím mrtvější. Najednou jsme ale zaslechli hudbu. Co hudbu. Celej orchestr. Harmoniky, housle, flétny. Šli jsme za hudbou jako krysy za píšťalkou a došli jsme k něčemu co se jmenovalo The Royal British Legion.
"Asi dobrej podnik!" pomysleli jsme si a vtrhli dovnitř. Vchod vypadal spíše jako recepce na koleji, než vchod do hospody. Tušili jsme, že jsme špatně. Došli jsme ke dveřím, kterými šlo nahlédnout dovnitř a zahlédli jsme sraz asi 200letých lidí, uprostřed kterých seděl symfonický orchestr a ostatnní je sledovali a popíjeli pivko.
"To bude asi uzavřená společnost," prohlásil Milan a hrnuli jsme se ven. Ze dvěří vyběhla jakási stařenka a mávla na nás: "Pojďte dál! Nestyďte se!"
Tak jsme šli. Na baru jsme si dali pivko a sedli do koutku a pozorovali. Orchestr se činil. Hrál takové ty skotské motivy. Celé to vypadalo jako neuvěřitelnej sen. Bohužel to trvalo asi jen čtvrt hodiny, než skončili a měli se všichni k odchodu. Dali jsme se s nima do řeči a prozradili jsme jim, že Raspa je taky muzikant. Trvali na tom, že jim musí zahrát. Vyrazili jsme k autu, které jsme přeparkovali a Raspa si přinesl harmoniku. Mezitím většina orchestru i diváků odešla, ale přesto zbylo takové to zdravé jádro a jeden chlapík s harmonikou. Raspa začal hrát, chlapík doprovázel a my občas zazpívali. Po písničce jsme vždycky vysvětlovali o čem ta písníčka vlastně byla a odkud jsme a jaké jsou naše světonázory. Dozvěděli jsme se co jsme věděli - že Skotové Angličany nesnášej a taky co jsme nevěděli - že maj docela rádi Francouze. My jim zas vysvětlili, že nejsme Rusáci a že Rusáky zase my moc nemusíme. Zkrátka dvě hodinky úžasného sdílení a porozumění. Dokonce, když Raspa rozlil moje pivo po koberci, tak se barmanka jenom smála a natočila mi nové. Po dvou hodinách družby jsme se začali rozcházet.
"Kde spíte kluci?" zeptali se naši noví přátelé.
"Ještě nevíme, někde venku, máme stan!" prohlásil jsem mlsně koukaje po dllouhých vlasech koberce v jejich klubu.
"Ve stanu?! Co blázníte! Tam zmrznete!" zalekli se naši noví přátelé, "jdětě raději do nějakého Bed & Breakfast."
"Na to my nemáme peníze!" pronesl jsem smutně.
"Tak to zmrznete!" pronesl chlapík rezolutně.
Pochopili jsme, že skutečnost, že "skotská pohostinnost" není ustáleným rčením má svůj důvod.
Nedalo se nic dělat. Jakožto chudí klucií z východu jsme sedli do našeho nového BMW a vyjeli smrti vstříc. Už odpoledne nás zaujal hrad přímo nad palírnou GlenFiddich a tak jsme neomylně zamířili tím směrem. Raspa prohlašoval, že tam je luxusní místečko ve vodním příkopu.
Nelhal. Bylo tam naprosto luxusní místo, kde jsme postavili stan přímo pod hradbami starodávného hradu, hned vedle palírny ze které se stále linula jedinečná vůně sladu.
"Kdepak, jestli chceš poznat palírnu, tak u ní musíš strávit noc!" prohlašoval Milan přesvědčeně. A měl pravdu. Na Gelnfiddicha a spaní "na hradu" nikdy nezapomeneme.

Nohy nahoru

2010-10-17T04:39:00.002+02:00

Ráno se budíme ve stanu před univerzitou v centru Liverpoolu. Kupodivu nás nikdo nepřišel vyhodit. Stan v centru je asi tak nečekaná a těžko uvěřitelná věc, že většina lidí, když to vidí, tak to vědomě ignoruje, protože něco takovýho prostě není možný. Sedáme do auta a jedem znovu k pobřeží podívat se na mlčící sochy. Je odliv, takže je jich vidět víc. Je to stejně dobrej úlet. Dávame snídani, sedáme do auta a pokračujem dál na sever. Včera jsem na odpočívadle koupil za tři libry knížku "Od hospody k hospodě - průvodce Velkou Británií", která obsahuje asi 50 tras na různých místech v celé zemi, které vždy vedou od nějaké dobré hospody, k (a občas přes) nějaké další dobré hospody a přitom se nedá vyloučit, že cestou uvidíte některá nejkrásnější místa v zemi. Jedna trasa samozřejmě byla i v Lake District, kde jsem byl v létě s Digim a Mrtvočichem. Zamířili jsme tedy neomylně tam. Knížka nezklamala. Start i cíl byl tentokrát v té samé hospůdce "Britannia Inn", takže jsme si dělali legraci, že tam sednem, dáme pár piv, pár dalších piv, pak obejdem hospodu dokola a můžem pokračovat. Ale to by byl v Lake District fakt hřích. Hospůdka byla nádherná, maličká, ale s typickou atmosférou, krbem pohodlným sezením a starými dřevěnými sudy. Dali jsme pár místních pivek a já si objednal i "signature burger" se speciální náplní z červené cibule. Byla to lahůdka. Posilněni jsme vyrazili na cestu. Po té stravovací smršti zahrnující Lamb pizzu, Fish & Chips a spoustu různých piv se začínaly ve střevech dít nečekané věci.
"Naštěstí mám skoro všechno dvojmo, takže mě může potkat jakákoliv katastrofa," pochvaloval jsem si, "snad jen terénní boty mám jen jedny."
"No, tak jak bys to dělal, kdyby ses náhodou po..ral?" ptal se Milan.
"Musel bych dát bleskově nohy nahoru!" odvětil jsem chladnokrevně.
Počasí přálo a cesta se vinula krajinkou, která jako by vypadla z ilustrací Hobbitína. Všude samozřejmě byly ovce. V jedné ohradě jsme viděli dva berany, kterak si něco zjevně chvíli vysvětlujou, načež ten jeden najednou udělal několik kroků vzad, rozeběhnul se a brutálně se čelně střetnul s tím druhým. "KŘÁÁÁP!" rozlehlo se jinak tichou krajinou. Ostatní ovce zpozorněly a asi čtyři berani hned vyrazili na místo srážky a udělali chumel kolem útočníka.
"Co tam asi tak teď řešej? Co mu říkaj?" dumal jsem.
"Asi něco ve smyslu: "Karle neblbni, vyser se na něj! Nestojí ti za to!"" smál se Milan.
Diskuze začínala nabírat na obrátkách načež se střetlo několik dalších dvojic.
"Klasika, jdou to tam pořešit a nakonec se to porve všechno!" glosovali jsme to.
Zaujalo nás, že kopce v okolí jsou doslova lemovány a prošpikovány kamennými zídkami. Muselo to zjevně dát strašný práce, navíc někdy byly umístěny na dost nesmyslných a těžko přístupných místech. Milan to dal do souvislosti s naším včerejším pozorováním ohledně atraktivnosti místních žen. Když máš doma něco tak strašnýho tvrdil, tak hledáš důvody proč vypadnout z baráku. Takže řekneš: "Jdu stavět zeď" a jdeš. No a tohle je výsledek. Později jsme teorii rozšířili a vysvětlili tím proč se tam skoro všude pálí whisky - jedinej způsob jak udělat ten život snesitelnějším a na pivo jsou místní ženský moc hnusný, whisky to řeší.
Cesta zpět jsem zkoušel nějakou neotřelou zkratku, která nás zavedla k lavičce na vrcholu hory. Tam jsme litovali, že nemáme nějaké to pivko, které bychom mohli vychutnat u toho nádherného výhledu. Cesta se nám poněkud ztratila a když jsme objevili mrtvého jezevce, tak už jsme byli trochu nervózní. Navíc on vypadal, jako že to jen hraje. Zpátky v hospůdce jsme dali pivko na rozloučenou, sedli jsme do káry a jelo se dál. Návštěva Lake District trvala o trošku déle, než bylo plánováno, takže bylo jasné, že do cíle dnes už nedorazíme. Ukázali jsme s Raspou náhodně do mapy na město se zvláštním názvem Pitlochry a to jsme zadali do navigace "Marie" jako náš dnešní cíl.
Jako první řídil Mílan. Minul jednu odbočku vpravo a Marie jen poťouchle oznámila: "Přepočítávám trasu." Rozhodně se následně musela dusit smíchy. Poštvala nás totiž na nějaké horské stezky, kde i ovce měly co dělat, aby se udržely. Milan se musel protahovat mezi ostrými rohy kamenných zídek, kde bylo místa tak tak na zrcátka.
"Bestie mizerná!" ulevoval si. "Jen kvůli tomu, že jsem ji jednou neposlech, že mám odbočit! Tohle mi dělá naschvál. Se mi teď mstí mrcha!" nadával bez přestání.
Nabrali jsme asi dvacet minut zdržení, ale dali jsme to.
"Fujtajxl, rok života v hajzlu," vydechnul zpocenej Milan, když jsme konečně vyjeli zase na něco, co se dalo nazvat hlavní silnicí.
Setmělo se, my jsme na nějaké objížďce trochu zakufrovali, ale nakonec jsme dorazili do Pitlochry, což byl náš dnešní, náhodně vytyčený cíl. Po chvíli křižování městem jsme objevili docela sympatické parkoviště u kterého byl plac na stan. Nechali jsme tam auto a vyrazili do víru nočního života v Pitlochry. Teda - to byl záměr. Noční život se ukázal být složen z jedné discohospody a jedné restaurace, která měla takovej ten typicky sterilní tuctovej interiér. Bylo tam pár lidí, jinak úplný mrtvo. Dali jsme pivko a Milan zkoumal přes Foursquare, jestli tu není nějaká alternativa. Byl tam tip na hospůdku v B&B na okraji města. Po krátkém váhání jsme vyrazili k autu a přesunuli se. No tahle hospůdka měla aspoň rozhodně atmosféru. Měli i nějaké místní pivka, tak jsme hned ochutnávali. Raspa zamachroval svou znalostí angličtiny a sám si objednal. Skotskej barman, co byl spíš takovej jako ind pochopil, že bude chtít také pivo a natočil mu pintu. Pak se zeptal:
"Anything else?"
Raspa nezaváhal a odpověděl: "Yes!"
Asi tři, čtyři sekundy na sebe s barmanem beze slova zírali, načež barman pronesl:
"Takže to bude, tři libry padesát."
Po pivkách jsem se barmana zeptal co by nám doporučil za whisky. Ač ind, kterej zjevně ve Skotsku dlouho nepobyl, nezaváhal a doporučil nam Edradour - prý je z místní distilérky, která stojí za shlédnutí. Dali jsme si každej skleničku a pak už jsme vyrazili do noci hledat flek na spaní. Nakonec jsme objevili nějakou ohradu pro ovce, kde jsme rozbili stan, ucucli trochu z třílitrové plastovky cideru a šli spát.

Velryby v Liverpoolu

2010-10-16T23:24:00.002+02:00

V práci do sedmi, pak jedu pro kluky. Volají, že se sekli na Evropské a tou dobou už otevřeli gate. Byly to nervy, ale dorazili. Raspa to odřídil do Windsoru. Hned jsme zaběhli do mé oblíbené hospůdky pod hradem – Raspa si stejně jako já oblíbil místní pivo Guardsman.
Ráno vstáváme dost pozdě. Ležérně balíme. Stěhuju půl baráku do auta, není tam už žádné místo. Vyražíme. Střída se Raspa s Milanem. Milan řídí hooodně opatrně. Plán byl podívat se na sochy v moři u Liverpoolu a pak pokračovat na Lake District.
Čas dojezdu se prodlužuje a my diskutujem o tom, jakou závěrku mám mít připravenou na foťáku, abych stihnul aspoň jednu fotku západu slunce. Dorazili jsme a Milan prohlásil, že s velkou dávkou optimismu můžem tohle označit za západ slunce. Je tma, když rekapitulujem co dál. Chci pokračovat, ale Raspa chce zakalit v nějaké přístavní hospůdce v Liverpoolu. Ideálně v té, kde Jack Dawson hrál poker před tím, než nastoupil na Titanic. Parkujem náhodně někde u centra a vyrážíme. Google via beerintheevening.com doporučil hospodu „Post office“, která dostala 7.4 z deseti. Našli jsme ji hned a byli jsme trochu otřeseni. Smrděly tam záchody, dole byli dost zvláštní důchodci a nahoře dost pochybné disco. Raději dem dál s vědomím, že jestli tohle dostalo 7.4 z deseti, tak jak asi může vypadat zbytek. Objevili jsme místní „Stodolní ulici“. Ulička narvaná puby a kluby. Rachot, hromada lidí, kotvíme v irském pubíku – je super, stylovka, dobrá atmoška. Dáváme pivko a pokračujem směr doky abychom našli tu přístavní hospůdku. Zjistili jsme dvě věci. Za prvé doky se od roku 1912 dost zásadně změnily. Teď je to přístavní čtvrť plná luxusních loftů a ještě luxusnějších barů a restaurací. Za druhé se ukázalo, že Liverpool je mimo jiné známý tím, že jako jedno z mála anglických měst nemá s Titanicem skoro nic společného.
Vracím se do centra a u Stodolní nacházíme hospůdku White Star Line zařízenou stylově výzdobou s tématikou Titanicu. Dáváme pár pivek a vyrážíme dál. Chci zpátky do irského pubíku, ale kluci zkoumají klubovou scénu. Je tam nějaký zjevně prestižní klub, kam se v našem oblečení a botách ani nepokoušíme dostat. Naproti přes ulici je Music bar stejného jména. Děláme si legraci, že tohle je verze klubu pro ošklivé a jdem tam. Rychle zjišťujem, že to tak skutečně je. Jsme tři největší fešáci na parketu a to počítám i holky. Některé dvakrát až třikrát, protože mají rozměry menších velryb. Hudba není ale zlá a tak dáváme dvě pivka a trochu paříme. Vzpamatovat se jdeme do irského pubíku. Objevili jsme v jeho podzemí další prostor, kde hrál nějakej chlapík na kytaru takové ty popovější věcičky a všichni na to pařili. Usadili jsme se u stolu na kraji a pozorujem cvrkot. Verlyby i tady nebezpečně operují a zjevně jsou ochotný vzít za vděk čímkoliv. Rozvíjíme teorii, že v Čechách buď nejsou, nebo nemaj odvahu chodit do takovejdlech podniků. Web popisující noční život v Liverpoolu inzeruje dve luxusní kočandy a pod nima nápis "Expect nothing less." Ten slogan se stává heslem večera. Místní kluci se podle hesla „každá hoka je pěkná, jen my málo chlastáme!“ zlejvají na baru co to jde. I když už zjevně sotva drží rovnováhu, tak přesto raději objímají kámoše, než by se přiblížili k verlybě. Některá z nich ale občas nečekaně zaútočí a uloví některého méně pozorného samečka, kterej je už zjevně v alternativní realitě. Když se náhodou na parketu objevila pěkná holka, tak si jí její kluk držel jak blázen. Přesto ho dva odlákali a následně se jich několik slétlo k té holčině. Velryby to sledovaly poměrně chladnokrevně. Věděly, že takového ohrožení tu není mnoho a že si na své stejně přijdou.
Jeden z kluků šel na pódium a překvapivě dobře zazpíval nějakou skotskou odrhovačku, která nikdy nekončí. Když už načínal několikátou opakovačku vrhly se na něj dvě velryby a uchvátily ho.
Pubík zavírá a venku stoupl hluk a množství lidí. Policajti i s velkými dodávkami jsou na každém rohu. Prohlížíme ještě dvě technoscény, ale pak už míříme k autu. Naše pokusy sehnat hostel selhaly – všude bylo obsazeno. Spíme buď v autě, nebo někde ve stanu. Obhlížíme okolí centra. Liverpool je zřejmě dost takové betonové město. Kde není beton jsou dlaždice – dokonce i kolem stromů.
S Milanem prozkoumáváme jakési temější parkoviště, před kterým stojí hromada lidí co vyběhli z budovy, kam zrovna naskákali požárníci.
„Tady by to mohlo bejt dobrý. Všichni koukaj na zásah požárníků, tak si ani nevšimnou, že za nima stavíme stan,“ meditujem s Milanem, ale zjistili jsme, že nikde není ani kousek bez asfaltu či dlažby. Mlsně pokukujem po trávníčku na kruháči a nakonec objevujem jakýsi miniparčík před místní univerzitou. Je rozhodnuto, jdem pro stan a pro věci. Koupili jsme si parkovací lístek a připevnili ho na stan. Jsme připraveni tvrdit policistům, že v naší zemi je povoleno stanovat do 100 m od auta, pokud si člověk koupí parkovací lístek. Kolem nás ještě stále pulzuje sobotní noc ve velkoměstě a my usínáme.

RoadTrip Skotsko

2010-10-14T15:04:00.000+02:00

Stručně z našeho RoadTripu:
- Guardsman pod hradem.
- Jehněčí pizza – “Ty si tady stěžuješ, bejt tu Ital, tak už se oběsil!”
- “Tahle partička arabáků by mohla dělat marketing pro telekomunikační operátory.” – konstatování nad jídelním lístkem plným kombinací slev a akcí, vedle megaplakátu buy 1 get 1 free na kterém je nálepka hlásající znovu “Buy 1 get 1 free” tak dvanáctkou fontem a pod ní zhruba šestkou Arialem “only till 4pm”.
- Mlčící sochy v moři za optimistického západu slunce.
- Velryby v Liverpoolu
- Liverpool se proslavil zejména tím, že na rozdíl od jakéhokoliv jiného anglického města nemá s Titanicem vůbec nic společnýho
- Stanujeme v centru, ale s parkovacím lístkem
- "Karle vyser se na to, nestojí ti to za to" - i berani maj starosti o kámoše
- “Nohy nahoru!” hláška poté co jsem konstatoval, že mám všechno dvakrát kromě terénních bot, takže kdybych se pos..al, tak musím rychle zvednou nohy nahoru.
- Teorie výstavby nekonečných zídek v místních kopcích
- “Tak tohle mě stálo rok života! Bestie mizrená, takhle se mstít. Jen kvůli tomu, že jsem jednou neodbočil jak mi řekla!” Milan nadává na GPSku, která nás po jedné jeho chybě protáhla silničkami kudy stěží projde horská ovce.
- "Jedeš v prostiměru ty vole!" Milanův se probudil v autě zrychlujícím na 160km/h proti kamiónu.
- “Další rok života v prdeli,” Milanovo konstatování poté co nás ten kamión minul. “Vy se tomu smějete, ale já si málem musel dát nohy nahoru!”
- “Anything else?” “Yes.” Tři vteřiny odmlka, kdy se Rasputin dívá barmanovi zpříma do očí. “Tak to bude osm liber.”
- Rozzuřený farmář
- Haggis k snídani
- Nejmenší pivovar a nejmenší palírna
- “A vydělává vám to?” dotaz pronesený se skleničkou 18ti leté single malt whisky, poskytnuté zdarma k prohlídce v palírně Glenfiddich.
- Nejlepší stejky na celém světě. – Nápis na restauraci v díře na severu Skotska. “Vida, celej život to hledám a že to najdu zrovna tady bych nečekal.”
- “Ten stejk se nedá ukrojit!” – Číšník s omluvou odnesl talíř s jídlem a vráil ho za pět minut ve stejném /snad/ stavu spolu s ostrým nožem.
- “Kde je moje pivo?!” “Promiňte, já ho asi omylem odnesl.” číšník odešel a vrátil se ze pět minut. “Chcete místo něj nový?”
- “Vychutnali jste si náš stejk?” “Děláte si ze mě prdel?!”
- “To ste se spletli o 200 let” - Chceme hospůdku s hubou, kde místní popíjejí whisky a hrajou takové ty lidovky. Našli jsme ji. Bylo jim 200 let.
- Raspa hraje na harmoniku v Royal British Legion klubu
- “Kde spíte?” “Venku” “To zmrznete, jděte do bed and breakfast.” “Na to nemáme peníze.” “Tak to zmrznete.” rozhovor po dvou hodinách družby s místníma.
- “Stejně to byla machrovina říct jim jak jsme chudí a pak odjet v tom BMW.”
- Distilérku poznáš jedině tak, že v noci přespíš hned vedle ní – to je takovej českej zvyk.
- Budíček do deště ve vodním příkopě hradu v Dufftownu.
- Nejlepší prohlídka s nalitou babou co věděla o whisky úplně všechno.
- “A tohle bylo kurva co?!” dotaz na Rasputina po tom co jsme proletěli příkopem u silnice. “Sám si to nedovedu vysvětlit a nekřič na mě.” “Další rok života v hajzlu,” Milanova hláška ze zadního sedadla.
- Závod s časem, abychom stihli koupit whisky v první palírně.
- “Vysvětlete mu, že záchody jsou už zavřený.” – Rasputin se snaží objednat whisky na baru.
- “My sem jeli 300 mil!” “A nestihli jste to o jedinou minutu, no to je fakt smůla. Teď jsme zavřeli, přijdtě ráno.” “My odlétáme!” “Tak to je fakt smůla!” - fiktivní rozhovor charakterizující skotský pragmatický přístup.
- Nový cíl Edinburgh.
- “Ty jo, na tom hostelu to budou samí bezdomovci a tak?” dotaz Raspy na to co má očekávat. “To ani ne, většinou sou to slušní lidi. Když tak o tom teď přemejším, tak jsem tam vždycky já dělal ten největší bordel.” Milanova odpověď.
- Luxusní, ale superluxusní spaní v hostelu pod hradem za 14 liber.
- Beatles nebo Rolling Stones? – Vstupní otázka při check-inu do hostelu.
- Edinburgh je dechberoucí město. A my nemáme žádný čas.
- Skotská whisky ve skotské hospůdce, kde místní hrajou takový ty lidovky.
- Raspa jde spát a já s Milanem prozkoumáváme místní klubovou scénu.
- Podnik kde mizí lidi a po sejítí 4 pater vyjdete znovu venku na silnici.
- Největší a nejmenší klub v Edinburgu
- “Potichoučku se vplížíme.” Křáp!! “Zatím nám to vychází…!”
- “Šutráků měli teda fakt hodně” – konstatování po prohlídce starého města.
- Luton nebo Windsor?

Na sever a na jih

2010-10-10T14:25:00.000+02:00

V noci byla kosa a né, že ne. Ráno jsem se probudili do stejnýho mlíka venku. Vítr foukal a valil jen další a další chuchvalce mlhy. Sbalili jsme stan litujíce, že jsem si nevzali rukavice a vyrazili někam nazdařbůh. Cesta začala stoupat a občas se zdálo, že vidíme vrchol. Dobře jsme s Digim věděli, že až na něj vylezem, tak zjistíme, že to vrchol nebyl a že je vždy o něco výš. Úpatí hory se zužovalo a výstup byl prudší a prudší. Konečně vítězství. Neodkryl se nám výhled na údolí zakryté mraky. Byl tu jen větší vítr, větší zima a větší mlha. Udělali jsme vrcholové foto a po krátké debatě se vydali dolů po druhé straně hory. Potkali jsme chlapíka a ptali se ho, kam ta cesta vede.
"Na nejvyšší vrchol tady," odpověděl.
"Z toho teď jdeme."
"Ani zdaleka," zasmál se.
Ano, tohle nebyla ta třítisícovka co jsme mysleli a cesta začala brzy prudce stoupat, aby to potvrdila.
Třásli jsme se zimou ve svetrech a bundách a kroutili hlavami, když kolem nás proběhl magor v kraťasech a tričku.
Konečně skutečnej vrchol. Nápis u mohutné mohyly hlásal "Pen Y Fen - 2995 ft". Ani odsud se nám nenaskytly žádné výhledy. Ptal jsem se lidí, jestli je v okolí nějaká občerstvovna, kde bychom se mohli ohřát a něco popít, ale široko daleko prý není vůbec nic. Schovali jsme se do výklenku a čekali jsme jestli ta hnusná mlha nepřejde. Nevypadalo to nadějně. Jednou to už vypadalo nadějně, ale byla to jen jakási díra v mraku. Po hodině čekání jsme to vzdali a sbalili se k odchodu. Najednou, jako když mávne kouzelným proutkem mrak přešel a kolem nás se zjevila dechberoucí scenérie. Přišlo mi to celý naprosto neuvěřitelný. V té mlze jste sice tušili, že kolem něco musí být, ale tak nějak jste si to nedokázali představit a najednou to tu bylo v celé kráse. Vítr hnal ještě cáry mraků přes hrany kopců, ale sluníčko svítilo a my dostali obrovskou chuť vyrazit dál. Pečlivě jsme se zaměřili na naší mapě 1:5ti miliónům a rozhodli jsme se pro hřebenovou tůru, která nás měla dostat na horu naprosti autu. Na druhém vrcholu jsme si užívali mohutného větru, který foukal z návětrné strany hory. Byl tak silnej, že bylo možné se postavit na okraj skály a opřít se pohodlně o něj. Když jsme se dost vyblbli s větrem šli jsme dál. Bylo krásně, my se kochali výhledy a cesta rychle utíkala. Míjeli jsme horská údolíčka a v jednom byla v dálce vidět krásná kamenná přehrada a my si říkali, že by bylo dobrý ji vidět zblízka a nikomu se nechtěla dělat taková zacházka. Když už jsme byli skoro na konci hřebenu a měli jsme pomalu vidět kopec, kde parkuje naše auto, došli mi, že tu něco nesedí.
"Sakra, jak je možný, že jdeme proti sluníčku?"
"No a?!"
"No to znamená, že jdeme na jih. A ráno jsme strávili plodnou diskuzí jak máme orientovaný stan a kam vede cesta a shodli jsme se, že vede taky na jih! Celej den deme na jih! Pokud se něco nezměnilo v realitě světa, tak to znamená, že se celou dobu od auta vzdalujem!"
Začali jsme zkoumat naši automapu a moc moudrý jsme z toho nebyli.
"To snad není možný, pod náma přehrada jak kráva a oni to do tý mapy nezanesou. Je tam jen tenká linka nějaký říčky!"

Vzhůru do Wallesu

2010-10-09T00:12:00.000+02:00

V pátek jsme ještě udělali BBQ a v sobotu ráno sedáme do auta a M4 nás unáší až do Walesu, kde jsem byl před pár měsíci na trampu vláčkem. Abergavenny nás vítá zahalené mlhou - jinak si příjezd do tohoto městečka snad ani neumím představit. Prolezli jsme město, hrad i muzeum a hurá k hlavnímu cíli naší cesty: Brecon Beacons. Nastavili jsme GPSku kamsi nazdařbůh na nějakou pěšinu poblíž nejvyššího vrcholu a jeli jsme. Cesta se zužovala a zužovala a když už to vypadalo, že zaparkujeme někomu na dvoře u farmy, tak jsme dojeli na takovou křižovatku k farmě, kam jsme auto tak umě umístili, že i traktor by se mu s trochou snahy mohl vyhnout.
Stmívalo se když jsme vyrazili a mlha začala být ještě neprostupnější. Šli jsme kus po cestě a poté jsme se rozhodli si to zkrátit a šli jsme prostě po stráni přímo do kopce. Nikdo netušil kam. GPSka umí jen silnice, signál na Google Maps tu nebyl. Digi je po nemoci, já chrchlám jako blázen a teď potmě, ve vlhké mlze a stoupajícím ledovém větru se tu někde plazíme po horách. Propocené oblečení se lepí na tělo a ledovej vítr žene chuchvalce mlhy, které promáčí to co nezvládl pot. Čerw táhne jak mula, který slíbili mrkev a já v duchu uvažuju, jak ho zastavit dřív, než tohle skončí ošklivým zápalem plic.
"Jakmile uvidím trochu slušnej plac na stan tak stavíme!" oznámil jsem týmu. Jenže jako na potvoru nikde nebylo ani kousek místa na kterým by šel postavit stan. Navíc Čerw jakmile zjistil, že se dá jít někam výš, tak už tam šplhal jak splašenej kamzík. Konečně jsme byli na nějakém vrcholu, navíc kolem nás začínaly být bažiny. Našel jsem něco co při hodně dobré vůli šlo označit jako flek vhodný pro stan. Byl to prakticky kus rašeliniště.
"Tady je skvělej flek, navíc dál to je z kopce. Jsme na vrcholu to je jasný," přesvědčoval jsem ostatní. Tušil jsem, že na vrcholu nejsme, protože nikde kolem nebyla žádná mohyla a lidi jsou na mohyly maniaci. Postavili jsme stan a zjistili jsme, že v rašeliništi nejde zabodnout kolíky. Přesto jsme zkusili maximum protože vítr sílil. Čerw navrhnul, že dojde na cestu pro šutry, ale udělal asi pět kroků a zjistil, že už by stan v té mlze nemusel nikdy najít.
Stan to vám je taková kouzelná věc. Můžete být uprostřed lesa plného medvědů, nebo venku může řádit plískanice, ale jakmile vztyčíte ty čtyři metry čtvereční plachtoviny a vlezete si dovnitř máte pocit, jak kdybyste byli za mohutnými zdmi kryti masivní střechou - samozřejmě za podmínky, že to není stan za 150 Kč z Tesca co udrží až 1500 mm vodního sloupce /za podmínky, že se na něj ten sloupec opatrně vodorovně položí/. Tohle byl stan z Tesca za poctivých 15 liber a slouží poctivě. Značku Lichfield můžu jedině doporučit. Vypili jsme víno, já si vlezl vylepšil spacák bavlněnou vložkou a spokojeně jsme usnuli tiše se propadajíce do rašeliny.