Anglické zdravotnictví

Poslední dny byly náročné. Vrátili jsme se z dovolené na Mallorce, byl jsem s Yardem a jeho rodinkou na prohlídce Londýna a oba svišti onemocněli, takže jsme si mohli vychutnat zdravotní péči v UK na vlastní kůži.
První problém je, dostat se k doktorovi – k GP (general practitioner – praktický lékař) se musíte registrovat a navíc se objednat. Je naprosto běžné, že termín dostanete až za několik dní. Mám od firmy soukromé zdravotní pojištění pro celou rodinu, ale jak se ukázalo, abych jej mohl využít, musím mít nejprve vyšetření od GP. Byli jsme registrování v Old Windsoru, ale protože jsme se právě přestěhovali, tak nás odmítli vzít a ve Windsoru nás odmítli vzít, protože jsme se ještě neregistrovali a tvrdili nám, že registrace trvá 48 hodin. Ale můj dvouletý syn ma horečky 39.6 stupňů Celsia! Nakonec se smilovali a dovolili nám se zaregistrovat s tím, že si mám zavolat ve dvě odpoledne zda budou mít k večeru nějaký volný termín. Zkoušel jsem ještě AXU, ale ti mi řekli, že jediná další možnost je zkusit walk-in hospital (nemocnici), ale upozornili mě, že tam budu čekat třeba několik hodin a vzali by nás hned jen kdyby to bylo těsně před umřením, nebo bychom třeba krváceli z tepny. Nejbližší je ve Slough, ale slečna na lince mě ujistila, že tam jít nechci, takže druhá nejbližší je v Readingu 15 mil daleko. Rozhodli jsme se teda počkat, jak to dopadne v ty dvě hodiny a já jel do práce, kde se zabydluji v novém pracovišti. Budova je to pěkná, ale je to zase ve Slough. Navíc asi 15 minut autobusem od centra. Hlavně, že máme claim „nejlepší místo k práci“. Mnoho lidí si zcela vážně hledá něco normálně v Londýně, protože tenhle přesun byl poslední kapkou. Novinkou je navíc rozdělení lidí na Huggery (objímače) a Hoppery (skokany). Já jsem Hopper, což znamená, že nemám své pracovní místo, ale na každý den /respektive hodiny/ si musím přes on-line systém registrovat některý z pracovních stolů, kterých je míň, než lidí. Ve Strategii například máme 6 míst na 8 lidí – když není místo u nás, je možné zkusit získat volné místo někde jinde, nebo holt člověk musí pracovat z domova, nebo na sedaččce u kuchyně (už první den jsem tam viděl docela hodně lidí). Pokud nepotvrdím rezervaci do 15ti minut od jejího začátku, tak se uvolní pro dalšího člověka – motivačka na včasné příchody (nebo pozdní rezervace).
Vypadá to šíleně a je to šílené, ale na druhou stranu to člověka motivuje fungovat fakt efektivně, nehromadit bordel na stole a i opuštění firmy a odchod ke konkurenci spočívá jen v zaklapnutí notebooku – prostě pro zaměstnance celkem efektivní. Navíc poznávate nová místa na pracovišti a nové lidi.
Ve dvě jsem volal do Windsoru na GP a řekli mi, že mi dají termín před pátou hodinou. Přes odpolední zácpy jsem dorazil na minutu přesně. Sympatický rodilý Brit (vzácnost v britském zdravotnictví) vyšetřil oba kluky a řekl, že by měli být v pohodě. No nebyli. Jeroným byl v klidu, ale Matesovi teploty neklesly, ale naopak stoupaly ke 40cítce. Volal jsem znova na AXU na profesionální helpline a ti nám řekli, že ho můžem zkusit vzít do nemocnice, ale že stejně neudělaj víc, než co můžem my a to jsou studené zábaly a doma by to měl brát víc v klidu. Pustili jsme mu v obýváku pohádku a Míša mu udělala studený zábal z povlečení postele. Řval, když jsme ho zabalovali, ale pak se hned ztišil – asi mu to fakt pomohlo. Teplota klesla pod třicetdevět a dům začal konečně usínat. Máme teď plný stav. Jsou u nás Yardovi i s dětmi a na přespání dnes dorazil i Kaptain, takže veselo. Spát jsme šli kolem jedné a Míša o půl třetí ráno odvážela Yardovi na letiště na Stansted (110 km). Mates se zklidnil a Míša cestu zvládla, takže nakonec všechno celkem dobře dopadlo.

Plzeň v Londýně

Ok, chtěl jsem vám napsat něco o těch posledních 14 dnech, ale mám v mozku nějak temno. Byly to v práci náročné dny business plánování, kdy se mi o Excellu snad i zdálo a doma jsem se snažil vybalovat a zabydlovat se. Dolehl na mě zase takový nějaký splín toho, jak dlouho už jsem nebyl v Čechách, s kamarády na pívečku a tak jsem hrozně zaotoužil po tom zažít večer nad Plzničkou a hospodským pokecem. Ale kde to tady sehnat?! Zadal jsem do Googlu prostý dotaz „Nejlepší točené pivo v Londýně“ a na druhém místě mi to vrátilo odkaz na můj deníček (na prvním byl nějaký nesmysl). To nejen znamenalo, že Google neví, ale že jediná osoba, která by to mohla vědět jsem já. Já sám! OK, tak mysli přece! Když si Google myslí, že to víš, tak to musíš vědět. Uvědomil jsem si, že mi tu lidi vyprávěli jakousi báji o Česko-Slovenské hospůdce, provozovanou už léta českými majiteli. Zeptal jsem se pana Googla a ten ochotně vrátil adresu. Zdá se, že ji zakládali už za Beneše a těch pár referncí bylo vesměs pozitivních. Hodil jsem zprávu na pohyby.co.uk, že tam plánuju vyrazit a sháním společnost. Ozval se jeden nadšenec a domluvili jsme se na neděli...

..zápis nedokončen...