To nebylo vtipné

Ráno jsem se vymotal po osmý hodině, našel klíčky od auta a přemístil se do práce. Hned ráno jsem šel na meeting k Oscarovi, kde jsme prezentovali výsledky kalkulace ohledně mobilního marketingu.

Meeting ovšem neprobíhal zcela klasicky. Hned na úvod Oscar oznámil velké změny téměř ve všech odděleních naší dívize. Oscar odchází do business segmentu a ředitelem produktového vývoje se stává můj bývalý šéf M.T. Naše oddělení pod Markem pohltilo oddělení tržního zpravodajství a pár dalších změn. No aspoň se nenudíme. Kalkulace jsem prezentoval až na samý konec a dohodli jsme se s Oscarem, že to dnes odprezentuje L.L. na Standově staffu (to jsou pojmy co?).

Oběd byl dnes obzvláště veselý. Připojili jsme se v Cibuli ke skupince našich, co už tam seděli. Číšnice jim zrovna přinesla dvakrát pikantní směs, ale jednou s takovými hnusnými, nacucanými bramboráčky a jednou s bramborem. Poprosil jsem hned také o tu pikantní směs s bramborem.
"NE! Jednou jsem udělala vyjímku, ale podruhé už tu směs s bramborem neuděláme!" odmítla mě tvrdě číšnice. Snažil jsem se jí uprosit, ale byla neoblomná a dost nepříjemná.
"Tak co se dá dělat," odvětil jsem smutně, "v tom případě si dám ten kuřecí řízek s bramborem. A pokud by to šlo, tak bych prosil místo toho řízečku, kdybyste mi tam mohla dát tu pikantí směs."
Stůl vybuchl smíchy, ale číšnice se zamračila a pronesla: "To ale vůbec nebylo vtipné."
Takže nakonec jsem holt měl řízek s bramborem. Na konci s ní P.K. mluvil o tom, že k hostům by to chtělo trošičku více úcty a chování. Ona mu odsekla, že toho má za celý oběd dost a ať přijde večer, když je klidnějc.
"Přijď za tři dny, to už bude v pohodě," zahláškoval jsem a už jsme se pakovali pryč.
Odpoledne jsem zpracoval přípravu na messaging schůzku, kde jsem se dozvěděl, že nějaké změny budou, ale chce to prý hlavně různé fikané balíčky a né zajímavé služby, to prej lidi nechtěj.
Po práci jsme s Míšou jeli nakoupit na Chodov a po příjezdu domů jsem naprosto zkolaboval a usnul. Probudil jsem se až v jedenáct a asi dvě hodiny jsem luštil větičku, co Prateta studující církevní gympl hodil na Facebook:

"Fumori meos artos de amoris"

Videokonference

Budíček v osm je dost náročný. Ptám se Jeronýma proč není oblečený do školky. On mi svou čínštinou odpovídá, že nejde do školky, protože maj prázdniny. Beru teda auto a jedu sám. Žiju v nějakým přesvědčení, že máme v devět meeting. Až těsně před firmou mě napadlo podívat se do telefonu. Zjistil jsem, že žádnej není. Tak jsem si alespoň nakoupil snídani a v práci byl už ve třičtvrtě na devět.
Dodělal jsem prezentaci na mobilní reklamu a připravoval jsem se na odpolední videokonferenci kvůli novému rozhraní O2TV. Videokonference nakonec byla docela fraška. Stále to padalo, takže to vypadalo tak, že jsem deset minut poslouchal, pak něco řekl a spadlo to. Po pěti minutách mě znovu připojili. Chvíli jsem poslouchal a zas to spadlo a tak stále dokola až do šesti do večera. Z konference jsem fakt nic moc neměl, kromě toho, že mi řekli, že by byli rádi abych také byl na workshopu v Madridu od 6. července. Tou dobou ale chci být ve Varech, takže ještě uvidíme.
Cestou z práce jsem byl dost zmatený. Nejdřív jsem se musel autem vracet do práce vrátit klíč od zasedačky s videosystémem a pak jsem se vracel z garáže do sámošky pro smetanu co si Míša objednala.
Doma jsme povečeřeli, snažil jsem se klukům číst pohádky a pak jsme sledovali naprosto epesní bouřku. Teď je skoro deset a já doladím poslední detaily v prezentaci a půjdu spát.*

Nedělní odpoledne

Ráno vstávám dost pozdě a poté co se zorientuji v čase a prostoru, tak jdeme s Jeronýmem nakoupit na oběd. Ozývá se Yard, že bychom mohli do dětského koutku do Šterbohol, ale až tak za hodinu. Tak ještě griluji právě nakoupené kuřecí křidélka a pak už vyrážíme. Ve Štěrboholech koukáme na dost pokleslou pohádku o kůzlátkách co chtěla do kina a pak necháváme vyblbout děti v koutku a střídáme se v nakupování.
Petra je nemocná a tak se Yard s dětmi stavil ještě u nás doma, aby ji doma děti neterorizovali. Tak terorizujou nás. Mají tři floorballové pálky ale jsou čtyři, takže to znamená, že jeden permanentně řve. Střídáme je, aby vždycky řval nějakej jinej.
Večer jim čtu pohádky, pak koukáme na Mr.GS a jdem spát. Já se ale zaseknul ještě u asi dvou filmů, takže usínám někdy kolem druhé ráno.*

Michal David

Ráno jsem vstal už v deset a vymýšleli jsme co podnikneme. Na Trutnov počasí nic moc, navíc tenhle měsíc musíme šetřit. Tak jsem navrhnul, že bychom mohli vzít děcka do O2 Žlutých lázní do toho jejich koutku a my se tam zatím naobědváme. Jen co jsem to dořekl psal na ICQčku Yard, že bychom mohli děti vzít do O2 Žlutých lázní. Takže dohodnuto.

Jako by náhod nebylo dost dohodli jsme se, že pojedeme MHD a sejdem se až tam. Ale potkali jsme se v autobuse na Budějovické. V Žlutých lázních probíhalo dnes finále grilování. Bohužel organizátoři to pojali spíše jako soukromou akci, takže týmy ve stáncích lemujících prostor před pódiem grilovaly a ochutnávala jen porota. Doufal jsem, že když bude grilovací den budou tam různé grilované speciality. Že by se kuchaři u grilů co tam normálně jsou mohli trochu rozvášnit. Leč mýlil jsem se. Špíz, klobása, flaksa. To bylo vše co nabízeli.

Aby to těm hladovějícím lidem nebylo líto, tak jim na pódiu zpíval na playback Michal David. No a k dokreslení těch hrůz tam točili do kelímku Gambáče 11ku za 33 Kč. Míša si dala ovšem vrcholnou specialitu. Laté, které ji dali do dvoudecového plastového průhledného kelímku s brčkem za 60 Kč. Navíc naprosto nepitelné. Ač prostředí tam je skutečně nádherné a spousta super sportovišť, tak doprovodné služby jsou na tak hrůzné úrovni a za tak nekřesťanské ceny, že to věru nebude můj oblíbený podnik.

Děti ale byly spokojené a užily si tam super den i to počasí nám dopřálo. Na mě nějak sedla únava z předchozího týdne, takže jsem byl dost hotovej a na půl hoďky jsem tam dokonce usnul.

Cestou domů nás spláchnul ještě pěknej slejvák. Doma jsem Míše konečně smazal Ubuntu, která ji na jejím Toshiba Satellite U300 vůbec pořádně nefungovala a nainstaloval konečně Windows 7 RC1. Zatím velká spokojenost. Všechno hned fugovalo, beží to svižně a vypadá to super. Zalehnul jsem zase až po půlnoci.*

Zase panika

Ráno jsem teda opravdu, ale opravdu nechtěl vstávat. I tak jsem byl v práci před devátou. Na doporučení Jirky Č. jsem zkusil novou cestu od Kačerova a je dobrá. Jediné její riziko vidím ve slušném počtu hospod, které ji lemují ;-)

Už po příchodu jsem viděl, že je zas nějaká panika. V jednu odpoledne bylo totiž jednání boardu a my dostali zase na poslední chvíli zadání předělat hromadu věcí ve čtyřletém business plánu. Stihl jsem ještě jednání s jedním dodavatelem řešení QR kódů a pak jsem ostatním pomáhal s předělávkou prezentace business plánu. O půl jedné byl už Standa hodně nervózní, ve třičtvrtě už byl nepříjemný a říkal, že to nemůžeme stihnout vytisknout v povinných šesti kopiích. Podcenil skutečnost, že ve firmě je několik velkých tiskáren v každém patře a pater je deset. Vše jsme v klidu stihli vytisknout a po odevzdání zjistit, že tam jsou asi tři slidy špatně. Takže kluci tiskli novou verzi a šli nahoru to všem ještě v těch prezentacích vyměnit.

Měli jsme jet do Trutnova, ale počasí není nic moc a tak jsme zůstali doma. Já jsem hlídal raubíře zatímco šla Míša dokoupit nějaké zásoby jídla a po jejím návratu jsem šel na jednání kvůli stavbě FINEPu naproti baráku. Teď koukám na Uvolněte se prosím a dopisuju deníček.

Nebojte se nul

V šest ráno mě probudila taková křeč v noze, že jsem spadnul z postele. Podruhé mě vzbudil ve třičtvrtě na osm Jeroným, že už chce abych ho vzal do školky. V práci jsem si udělal přípravu na pondělní videokonferenci, dodělával jsem přehled věcí pro messaging a také jsme s Alešem napočítali novou verzi analýzy pro mobilní advertising. Zadání znělo „nebojte se nul“. Tak jsme se nebáli. Volal opravář, že máme hotové auto. Stálo to desítku, ale je spravené všechno a máme i technickou. Auto jsem vyzvednul a už volal Yard, že by zašli někam na večeři. Vyzvednul jsem teda Míšu s dětma na Chodově a jeli jsme do výborný Pizzerie ve starých Petrovicích. Děcka zlobily v rámci norem, takže jsme docela příjemně pojedli a stihnul jsem i dvě Plzničky. Doma jsem už kolaboval, ale stejně to nakonec dopadlo tak, že jsem šel spát kolem půlnoci.*

Okénko zavřeno

Tak spát jsem šel nakonec až kolem druhé ráno, protože na Prima COOL dávali Pána prstenů. V práci jsem dodělal prezentaci o QR kódech, stihl jsem workshop kvůli finančním službám, innovation agendu a koordinační schůzku mezi sítěma a marketingem, kde marketing s překvapením zjistil že EDGE umí v průměru tak 150 kb/s a považovat ho za náhradu 3G sítě pro mobilní broadband opravdu při nejlepší vůli nejde ať tvrdí Vodafone co chce. Přes poledne se konal přesunutý Telco control day. Celý den jsem lámal a organizoval lidi aby přišli na VOLNÝ reunion spojený s oslavou narozenin JB v O2 Žlutých lázních až to skončilo tak, že při cestě tam mě Milan s Pavlem K. přesvědčili ať jdeme raději na potlach s Vítecem.

Na potlachu, který se konal standardně ve Fondue jsem byl snad po roce a akce to byla nadmíru vydařená. Dokonalá atmosféra, skvělí lidé, staré písničky. Oranžový expres jsem neslyšel už ani nepamatuju. S Milanem jsme řešili otázky náhledu na život. Mám svůj názor a tvrdím, že člověk si nesmí myslet, že to co se mu děje nebo stalo, bylo to nejhorší možné a existují lepší alternativy. Naopak, co se děje je to nejlepší možné a dokud člověk dokáže vymyslet horší alternativu, tak prožívá ten nejlepší možný život.

Kolem druhé ráno jsem si zjistil v kolik mi to jede od Vinohradské vodárny a vyrazil jsem na Vinohradskou tržnici kam jsem dorazil na minutu přesně a zjistil, že odtamtud mi teda fakt nic nejede. Ale o minutu později měla jet tramvaj ze Šumavské. Na krátkou vzdálenost je člověk rychlejší než kůň. Brutálním během jsem se přesunul a bylo mi divné, že tam taky nic nejede až jsem zjistil, že stojím na nástupišti v protisměru. No stihnul jsem to.

Na IP Pavlova jsem si chtěl koupit něco k snědu ale u okýnka KFC byl nápis „okénko zavřeno“. Tak jsem ho otočil na „okénko otevřeno“ a čekal. Po chvíli přišel týpek z obsluhy a já začal objednávat. On se podíval na cedulku a řekl frontě za mnou: „Tenhle je poslední, zavíráme“ a otočil cedulku. Pak mi dvakrát zopakoval, že už mají jenom něco a já mu vůbec nerozuměl, ale stejně jsem si to objednal. Cedulka týpka za mnou tak rozčílila, že ji ukrad. Poklidná chůze na autobuse se změnila opět v dostihy v momentě kdy jsem ho uviděl projet asi 300 m přede mnou.

Doma jsem byl už asi o půl třetí a během chvilky jsem spal. O půl čtvrté ještě volal Pavel K. ale nepamatuji si co chtěl.