Umírám v letadle

Dorazil jsem na hotel někdy v jednu ráno, doladil jsem slidy na přednášku a vyzkoušel jsem si ji celou odpřednášet. Je dost nepříjemný promítat slidy v angličtině a přednášet česky, ale překládat to už nebudu. Spát jsem šel ve tři ráno, takže probuzení v osm bylo něco nepopsatelně šíleného. Dal jsem si snídani, ale jsem strašně vyčerpaný, chtěl bych spát. Bylo mi nabídnuto, abych seděl v řadě proti publiku, kde sedávají přednášející. Přesvědčil jsem je, že to není šťastný nápad. S vypětím sil dávám první přednášku a pak nastupuji na pódium. Bylo super, že jsem si to večer sjel. Přednášel jsem celkem uvolněně, a ještě to stačil prokládat vtípky, takže úspěch. Dokonce jsem sklidil potlesk - nevstali, ale tleskali a to tady netleskali zdaleka každýmu. Spokojeně jsem se usadil a začal něco řešit šeptem se sousedem ze slovenského telekomunikačního úřadu. Překvapilo mě, jak dobře se slyším. Během chvíle u mě byla slečna a sebrala mi bezdrátovou sadu s mikrofonem, kterou jsem si zapomněl odepnout. Po obědě jsem si zběhnul do města do kadeřnictví pro brýle, které jsem tam včera nechal. Chtěl jsem si odpoledne schrupnout, ale nepodařilo se. Zapomněl jsem se zmínit o tom, že mimo jiné řeším zrovna koupi bytu v Trutnově. Ve tři jsme skončili a já si zaběhl ještě na dvě dokonalé Plzně do Kristianpubu a pak jsem proběhl s kufrem na kolečkách již "našlápnutou" cestou přes Staré Město a most až do sídla Telefónicy, kde jsem měl ještě poslední obchodní jednání. Taxík na letiště do Vídně byl jako teleport. V Bratislavě za mnou zaklaply dveře a když jsem znovu otevřel oči, tak se otvíraly na letišti ve Vídni. Dal jsem si řízek s hranolkama a rakouským pivem a už se letělo zpátky do Londýna. Chvilku jsem spal, ale pak jsem se vzbudil a umíral jsem. Nevím zda to bylo vyčerpáním, nebo čím, ale strašlivě mě bolely oči, cítil jsem tlak v hlavě a bylo mi prostě hrozně. Zoufale jsem koukal na pomaličku se pohybující letadýlko na monitoru nad sedadlem a snažil se ho silou vůle popohánět kupředu. Ani nevíte jak jsem byl šťastnej, když jsme přistáli. Taxík Windsor Cars už čekal u příletu a tak jsem byl za chvilku doma.
Tam byl daleko větší bordel, než jsem si pamatoval před odletem. A zítra přilétá Míša s Bzučkou a dětma. Uklízel jsem asi do půl druhé a pak normálně zkolaboval.

Na fešáka

Rychlý budíček, zhltaná snídaně a hurá na přednášky. Týpek z Volksbank by mohl uspávat hady. Mě uspal. Dopoledne celkově slabší, odpoledne to už bylo lepší. Domluvil jsem si ostříhání vlasů na pátou hodinu. V kadeřnictví jsou bodré ženské kolem padesátky. Jedna co se tuším jmenovala Máňa mě usadila před zrcadlo. Odložil jsem brýle řka: „Já je tady nechám, tak mi to připomeňte, než půjdu.“
Kriticky shlédla mé přerostlé „číro“ a následovala klasická otázka:
„Jak to chcete?“
„Na fešáka,“ nezávahal jsem s odpovědí, inspirován příběhem Mrtvočicha, který po této žádosti nosí sestřih připomínající tenisový míček co nějaký pes vypliv' do trávy.
S napětím sleduji vývoj v zrcadle. V závěru jsem se neubránil smíchu. Je to zřejmě obecně známý sestřih, který vyučují v kadeřnických školách. Účes vypadá jak tenisový míček co nějaký pes vypliv' do trávy.
Spokojen s výsledkem jsem se vrátil na hotel. Skype s Míšou. Dostal jsem bojový úkol zajistit převoz psa z Prahy do Trutnova. Na nalezení řešení jsem měl asi minutu, načež mi vyčetla, že jí vůbec nepomáhám a vypla video. Zkoušel jsem všechny možné kombinace a nakonec jsem domluvil hlídání u Yarda a že ho v sobotu odveze Joska, až se bude vracet ze Zélandu. Spokojen s výsledkem jdu do fitka a pak do sauny. Fitko jsou tři šlapadla a jedno běhadlo. Šlapadla jsou naštěstí brutálně těžká, takže nedostatek jiné fitness techniky řeším zvedáním šlapadel.
Soukromá sauna byla luxusní. Dal jsem ji na 98 stupňů a ještě kameny poléval vodou. Ven jsem lezl na pokraji kolapsu, ale dal jsem tři kola. Závěrečný relax jsem chtěl dát u videa na pokoji. Míša mi na ICQ děkovala za zařízení psa a ptala se, zda může letět jen s občankou, protože ztratila pas. Ukázalo se, že s dětma to nejde. Snažím se ji přesvědčit, ať ho zkusí najít. Prý už se dívala všude a je toho na ní moc. Je těžké hledat pas ze vzdálenosti cca 400 km, ale našel jsem ho. Byl v bundě ve které přiletěla a po mém backtracingu jsem jí dal tip, aby se do ní podívala. Po nervech s hledáním pasu jsem vyrazil na večeři. Zkusil jsem tu druhou hospodu, kde maj prej lepší pivo, ale nevařej. Pivo nebylo lepší. Pivo bylo naprosto dokonalé. K večeři jsem si dal solené tyčinky a čtyři Plzně. Z nudy a z čirého nadšení z toho úžasného nápoje jsem začal zapisovat své pocity do mobilu.

"První polibek, první doušek a vím že nejsem hoden. Kapka stéká po steně sklenice, proráží bílé cílové pásky pěny co se zachytila na skle. A já se kaji a děkuji, děkuji za to že mohu kdy ochutnat něco tak dokonalého jako skvěle natočenou sklenici českého piva."

"Poslední doušek - trocha nostalgie. Bylo nám spolu tak krásně. Jsi pryč jak vzpomínky na pozdně letní krajinu. Lány žita, které ve větru připomínaly rozbouřené moře. Špinavé okénko vlaku za kterým se míhaly nosné dráty chmelnic a poslední chmelové trsy plné zlatě hořkých šišek cestou na Dočesnou do Žatce. Starý dům s veselým dědou. Vodopády pěny se hrnou dolů a tvoří malé jezírko s bílou čepicí jak poslední zimní sníh. Bylo to dobré pivo, byl to krásný rok. Rok s přáteli a dobrým pivem. Cizinci nikdy nepochopí co vše je v našem skvělém pivu."

"Třetí sklenice - vždyť už se známe. Jako dobrý kamarád, kterého jsi potkal na vašem místě. Tam u zídky nad schodama. Žlutá lampa svítí na dlažbu před schody, ale tady je stín. Místo pozdravu jen kývnutí a nikdo nemluví. Příliš dokonalá chvíle, než aby byly nutná slova. Už nemáš žízeň, teď jsi začal vychutnávat. Už nikam nespěcháš. Vychutnáváš každý doušek stejně jako dotyky ženy, kterou už dobře znáš a která zná tebe. Vášnivě, pomalu, vždyť máte celou noc - celý život."

Hned za mostem

Spal jsem pět hodin. S napětím vyhlížím z okna taxíka, protože jsem poprvé zkusil jinou firmu a objednal jsem si auto v jednu v noci. Přijel na minutu přesně. Na letišti jsem byl s velkým předstihem, musím ty časy daleko víc vyladit. Hledal jsem něco k jídlu a pak jsem si sedl na lavici, opřel si hlavu o tašku s notebookem a chtěl jsem jen na minutku zavřít oči, aby si trochu odpočinuly. Otevřel jsem je přesně za hodinu. Chvíli jsem mžoural na odletovou tabuli, ale čas byl v pohodě. U gatu jsem potkal Michaela, ale sedíme každej stejně někde jinde. V letadle pokračuju v dospávání. V Bratislavě bez oběda jednáme do šesti do večera. Michael odjíždí zpět do Londýna, já mířím na hotel. Kolega z Bratislavy, mi řekl, že to je „hned za mostem“. Dunaj v Bratislavě je daleko širší, než bych čekal. Bloudím Starým Městem. Po 45 minutách drandění s pojízdným kufříkem po žulové dlažbě jsem na hotelu. Pokoj je nádhernej a hotel super. Dokonce zdarma sauna a fitko. Volam Ivanovi a dožaduju se nejlepší hospody v Bratislavě, kde maj Plzeň. Dává mi dva tipy. Jdu tam kde vařej. Plzeňská hospoda u Národního divadla. Výborné jídlo, skvělé pivo. S bolestí břicha z přejedení se batolím zpět na hotel. Usínám asi v jednu ráno.

Policejní taxi

Nějaká parta zlodějů vykrádá náš byt v Praze. Zjistil jsem to a jsem dole v autě a vidím jak vcházejí garažovými dveřmi. Rozjíždím se, že je srazím, ale najednou mi zvoní mobil melodii „Rain drops are falling on my head...” budím se na koleji v Plzni. V kolejní posteli se tak krásně leží, že se mi vůbec nechce vstávat, ale dochází mi, že už před drahnou dobou řval budík. Beru telefon a tam Červ, se kterým jsem se domluvil, aby čistě pro jistotu zavolal, jestli jsem vstal. Hned vstávám. Jsem úplně mimo, jen jako robot oblékám bundu a zavazuju boty a vymotávám se z koleje. Ledový vzduch mě trochu probral. Běžím na tramvaj, koukám se na řády a vidím, že staví přímo před hlavním nádražím. Přijíždí 4ka a tak naskakuju a v klidu updatuju přes mobil facebook. Po nějaké době se mi zdá, že už jsme dávno měli být u nádraří a ulice je nějaká neznáma. Ptám se staré paní přede mnou:
„Prosímvás, jede do na hlavní nádraží?”
“Cože?!”
“Jestli tahle tramvaj jede na hlavní nádraží” snažil jsem se artikulovat.
“Cože? Tahle?!”
“Jo, na hlavní nádraží, český dráhy!”
“Ne, to jedete úplně na druhou stranu!” a to už se dveře zavíraly. Vyskočil jsem v poslední chvíli a paní ještě vykřikla: “Trolejbus šestnáctka!”
Ten jsem viděl právě odjíždět, rozeběhl jsem se směrem co jel. Měl jsem necelých deset minut. Běžel jsem co to dalo, ale po chvíli jsem byl úplně hotovej, navíc jsem si uvědomil, že mám strašlivej hlad. Dobíhal jsem zrovna k McDonaldu, tak jsem vběhnul dovnitř a křiknul:
„Máte McMuffin s vajíčkem, slaninou a se sýrem?“
“Cože?!”
“Máte McMuffin s vajíčkem, slaninou a se sýrem?“ a když jsem zahlédl prázdné regály za slečnou, tak jsem dodal: “Jak dlouho vám to může trvat?!”
“Hmmm...”
“To je moc dlouho!” vykřikl jsem a vyběhl ven. Rychle jsem kouknul na hodinky. Méně než pět minut a budova nádraží se tyčila stále ještě příliš daleko. Neuběhl jsem ani pět metrů, když z policejního auta vyskočil policajt a zastavil mě.
„Stůjte, půjdete se mnou!”
„Cože?!”
„Pojďte se mnou!”
„Nestihnu vlak. Jede mi za pět minut!!!” vykřikl jsem zoufale.
Policajt si mě prohlédnul. Měl jsem černou kapucu, palestinu, koženou bundu a na zádech baťoh.
„Nasedni si, my tě tam pak hodíme” ukázal na policejní auto.
Zadýchanej jsem nasedl do auta a zuřivě lovil občanku. Zavolali si někam a nechali si mě ověřit a policajt vedle mě zatím sepsal papírek „Kontrola”. Vyhodili mě přímo před vchodem nádraží. Vlak nejel v 9, ale až v 9.10. V klidu jsem si ještě nakoupil snídani a dorazil akorát Červ se sáňkama, takže jsme nastoupili a vlak se rozjel směr Praha. Bylo to jako teleport. Usnuli jsme kousek za Plzní a probudili se až v Praze.
Míša psala, že nám jela naproti na hlavní nádraží. Vrazili jsme do sebe a pak asi deset minut řešili co bychom mohli dělat...
Oběd U Kozla byl výborný a dorazil tam i Milan, který sděloval své první dojmy z dovolené v Thajsku. Letěl za neuvěřitelně výhodných podmínek s FinAirem. Cestou tam jim rovnou řekli ať si radši žádná zavazadla neodbavují a cestou zpět je podusili asi 16 hodin v Helsinkách a pak jim ztratili zavazadla. Jitka prý byla trochu hořká, ale Milan to řešil tím, že šel na pivo. Po třech pivech mu zavolali, že se zavazadla našli. Dalším tématem byl Avatar a Míša nakonec prohlásila, že by ho chtěla vidět, ale jedině v Imaxu. Tam měli do 6. ledna vyprodáno. Stejně jsme to zkusili. Patnáct minut před začátkem uvolnili rezervace a my si mohli sednout dozadu doprostřed. Podruhé to bylo skoro ještě lepší než poprvé. Imax je úplně jiný zážitek. Asi jako koukat na film na počítači, nebo na velké TV. Navíc už včera jsem se naučil, jak se koukat na 3D filmy. Nesmíte zkoumat scénu. Má totiž jen jednu hloubku ostrosti, takže se musíte koukat tam, kam kamera a pak je to super.

Perfektní vánoce

Ráno mě budí kňučení Matese, kterého utěšuje Míša. Beru deku a přesouvám se do pokojíku. Míša jede s dětmi k babičkám a já dospávám resty z minulých dní. Bylo toho poslední týdny fakt hodně a moc. Budím se až po poledni a zrovna doráží Míša, která mi vynadala, že jsem nezvedal telefony. Jak bych mohl, když zůstaly v bytě. No pěkný začátek vánočního dne. Dorazili i naši a chystá sa vánoční oběd - čočka a smažené volské voko. Po obědě jede Míša za rodičema a já hlídám sígry. Šli hned spát a tak zatím žehlím košili a pomáhám uklízet obývák. Kluci ale ve tři vstávájí a začíná to být náročné. Rozebrali uprostřed obýváku lego a další hromadu hraček. Mamka je vyhazuje k nám do pokojíka, kde by se ani neotočili, natož aby si tam mohli hrát. Celkově je taková trochu vypjatá atmosféra. Nakonec se to všechno nějak pofackovalo a zasedli jsme ke štědrovečernímu stolu. Máme tradiční posezení u nás doma a večeři potom u babičky - tuhle tradici už dodržujeme co si pamatuji. U štědrovečerní tabule louskáme oříšky, krajíme jablka a každý má zapálenou svou svíčku. Plastový zvoneček hrající "Ó Zuzano" ohlašuje vždy příchod Ježíška. Kluci jsou u vytržení a Jeronýmek má dobrý hlášky: "To sem fakt zvědavej pro koho budou ty dva boby."
Ve třičtvrtě na šest dorazila Míša a vynadala mi za to co jsem klukum oblíknul. S malým zpožděním dorážíme k babičce D. Není mi dneska nějak vůbec dobře, pokašlávám, a bolí mě hlava a záda. U babičky dáváme klasického kapra a bramborový salát a poté si rozdáváme dárky. Dárek pro Míšu jsem letos koupil v Anglii a zapomněl v Praze, když tam ještě byla. Mohl jsem jí zavolat, ale to by bylo po překvapení. Několik lidí jsem obvolal, než se mi podařilo diverzní akcí dostat ho z úkrytu u nás doma do našeho auta. Míša se těšila jak mě překvapí vinotékou, kterou mi koupila do Prahy a předala formou obrázku, ale já jsem zrovna nezajásal. Přeci jenom jsem chtěl sám vybírat, aby se hodila do bytu a hlavně jsem teď žádné další spotřebiče kupovat nechtěl, když budem věci stěhovat buď do Trutnova, nebo do Anglie. Takže moje úvodní reakce nebyla úplně dle očekávání, což mi zpětně bylo líto, protože vím, co si s tím musela dát práce a jak drahá to je věc, ale Míša se urazila, takže to byl skvělej závěr perfektních vánoc. Uvažoval jsem jestli se na všechno nevykašlat a nejít s klukama a s Raspou na půlnoční (pivo), ale fakt mi nebylo dobře a tak jsem jel se všemi ještě k druhé babičce a pak k nám domů. Míša jde zítra na hon a tak aby se vyspala, tak jsem si vzal Matese k sobě. Snad mě nechá aspoň trochu vyspat. S Míšou jsme se ještě udobřili a koukali jsme na kousek nové pohádky, kterou se mi podařilo jako zázrakem nahrát.

Snídaně u Drgyho

Ráno mi je naprosto pekelně zle. Proklínám trutnovské sládky, co vaří Krakonoše. Ta čtrnáctka se jim fakt nějak nepovedla. Přiběhl mě vzbudit nějakej pochybnej pes a došlo mi, že spím u Drgyho. Marcela mě přeje dobré ráno a chystá mi snídani. Krásné probuzení. Opatrně do sebe soukám kafe a nějaké housky se salámem. Drgy stále vyspává a já venku pozoruju jak občas proletí chodec, který nahoře na kopci neodhadl kluzkost chodníků. Fakt se mi do toho marastu ven moc nechce, ale nějak nemám sílu organizovat cokoliv jiného. Drgy se budí a dáváme polévku, co už Marcela přichystala k obědu. Volám jestli mě tam někdo nevyzvedne, ale všichni jsou někde mimo. Koukám na můj 15kg kletr a chystám se k odchodu. Nakonec se ale Drgy nabídnul, že mě hodí, takže šťastně dorážím domů do Roklinky. Tam se snažím rozchodit internet, protože ještě musím dělat něco do práce. Rozeběhl jsem ho až za asistence Pepy, protože tam má nahozený ochrany přes MAC adresy. Nakonec jsem stejně pořešil jen pár mailů a hlavně převedl finance mezi bankovními konty. Ze běžných splátek hypotéky a pojištění začíná teď být operace srovnatelná s praním špinavých peněz přes švýcarská konta. Z HSBC v Anglii převádím peníze na internetový MoneyBooker a z něj do eBanky ze které posílám peníze do mBanky, kde realizuji všechny platební příkazy. Odpoledne dorazila Míša s prckama, takže tu je veselo. Ač jsem celý den unavený usínám až někdy kolem půlnoci v obýváku na gauči.

2009 na FaceBooku

Na Facebooku je aplikace, která dělá výtah ze statusů posledního roku. Nefunguje zas tak dobře, takže jsem to projel sám a udělal jsem si vlastní skladbu. Tak takhle vypadal ten loňský rok na mé stránce Facebooku:

Si dava pivecko U Kozla a vydejchava zkousky. Ma temne podezreni, ze byl na uplne jine zkousce ▪ Uz je ve vlacku miricim zpet do maticky Prahy (aspon doufam teda!) ▪ do sebe kopnul kozlika v restauraci Kovarna a zas nemel sanci dat si veceri ▪ jde na kafčo k přátelům do devítky. ▪ dělá na čtyř tisící padesátý šestý verzi content strategy z dalšího pohledu, dalšho člověka a jde si otevřít dobré víno, protože jinak to fakt nejde... ▪ vyuzil kratke prestavky ve workshopech a vychutnava posledni Plznicku na terase pred check-outem. ▪ se vratil z Obroku dobitej jak pes. Bylo to skvely - diky Plzenaci! ▪ tak ted jsem kychnul a to byl teda masakr. Kua zlatej misionar. ;-) ▪ je trochu chladno, jdu z prace domu, presto vsak musim si rict: 'To slunce se ma, to nedela nic, jen blouma po nebesich.' ▪ usnul během videokonference. ▪ Sangria je vyborna ale letadlo za chvili roluje po letisti. budte nekdo tak hodnej a zavolejte mi v pet rano!!!! ▪ Šlaka! Jsme v pasti! Vsechny vyjezdovky hlidaj cajti. Prvni co zkusil odjet nadejchal pul promile... ▪ si uvedomil, ze si vazne vazi sve zeny. Sedim ted u O2 brany, popijim limcu, protoze pivo uz mi nedelalo dobre a posloucham Nohavicu ▪ jede na Ludvikovu boudu, kde bude Kohat slavit svatbu a bude tam BSK a Dab a Raspa a dalsi a bude to veeeelikyy! ▪ parnik, mojito, slunicko... ▪ s Jeronymkem na ceste do Zatce na Docesnou. ▪ prave prisel na dalnici o kameru... ▪ Kotva, Krakonos, krasa... ;-) ▪ čeká už půl hodiny na hovor z londýna a je nervózní jak kačer Donald před porodem. ▪ sakra vyhlasen letistnim rozhlasem - to uz tu dlouho nebylo. aspon jsem si zkusil "fast track odbaveni". jen pro business tridu a pro Hobbity ;-) ▪ Andel prekonal vsechny dosud nasazene latky! Tohle vypada, ze se sichruje do foroty. ▪ 4 hours ago? Sakra to sem toho moc nenapasla nesapal nespala no proste sem jeste uplne na kasi! ▪ panika měsíčního balení do Londýna vtěsnaná do jediné hodiny. :) ▪ v pubiku The Herschel Arms popiji John Smith's Extra Smooth. ▪ s detma na hristi v Hyde parku ▪ tak nevíme. Velkej barák v Maidenheadu, nebo menší řadovka ve Windsoru? ▪ nakoupil tydenni zasoby Plzne a jede vlackem dom ▪ dostal novou hracku Palm Pre :) ▪ Budvarek na CZ.NIC party ▪ Tak jo zacina se mi tu fakt libit. A ten clovek co mi tvrdil, ze tu vsechny prachy prochlastam... pch! ... Ale mel pravdu v patek jdeme s chlapama zas na jedno. ;) ty kraso uz jsem si potykal s pulkou hospody a ta je tu prej 500 let ▪ je v totální depresi, protože si uvědomil, že se mu blíží suchej měsíc... ▪ Tady kalamita jak na Sibiri. 3 cm snehu a you Big Benu 4. ▪ Je v TU - jedno rychly v kotve.