Držení bytu v Praze, v Trutnově a placení pronájmu tady v Anglii je dle očekávání finančně neúnosné. Vzhledem k poslednímu vývoji a zmínkám o deportaci nakonec asi Prahu pronajímat nebudem, Trutnov Míša pronajmout nechce a tak zbývá jediná možnost. Najít si spolubydlu tady v Anglii, který pomůže s nájmem, což při místních cenách dělá ekvivalent pronájmu v Praze.
Takzvané flatshary, nebo houseshary - sdílení bytu nebo domu, jsou v Anglii naprosto bežné a při cenách místních nemovitostí a velikostech nájmů často jedinou možností jak tady být pod střechou na nějakém rozumnějším místě. Zběžný pohled na hlavní stránky s inzeráty dával naději, že bychom měli snadno sehnat někoho kolem 500 liber měsíčně. Oslovil jsem všechni inzerenty a sám jsem podal inzerát. Abych se vyhnul zbytečnému zklamání žadatelů, tak jsem uvedl, že jsme rodina z Čech, se psem a dvěma dětma. Kromě jedné starší ženské, která to nakonec odmítla se skoro nikdo neozval. Začal jsem nejprve snižovat cenu z 550 až na 450. Když ani to nepomohlo, vrátil jsem cenu na 500, ale uvedl jsem ji jako 115 za týden a upravil jsem inzerát, nejdřív jsem odstranil zmínku, že jsme Češi a podepisoval jsem se jako M. Davis. Poté co jsem zapřel rodinu, děti i psa, se začali zájemci jenom hrnout. První se ozval týpek, co dorazil do Windsoru s divadlem a nabídl 200 za týden přespání. Vše jsme dohodli a dorazil přesně ve smluvený čas - psa se lekl, děti ho překvapily a pochopil, že nejsme místní. Ale pokoj je suprovej, lokalita výborná, takže cvaknul dvě kila, zalezl do pokoje a už tři dny o něm nevíme. Chodí večer hrát divadlo a vrací se kolem jedenácté, proplíží se po schodišti, že to často ani nezjistíme. Snad při odchodu nechá aspoň klíče. První vlaštovku následovala vlna zájemců. Dnes jsme měli tři návštěvy a všichni víceméně naznačili, že by se jim tu líbilo. Ono, když čtete v inzerátu, že nějací imigranti z východní Evropy nabízejí luzný pokoj ve své zemjance s uřvanejma parchantama a krvelačným psem, tak samozřejmě se nejdete ani podívat, ale když nějakej Anglán nabízí prostorný apartmán ve své vilce v centru Windsoru, tak rádi zajdete. Když zjistíte, že pokoj je fakt prostorný s výhledem do zahrady a pravda, jsou tam nějací cizinci, ale mluví anglicky a jsou fajn, děti si šťastně hrajou na zahradě, nebo spí a pes je výstavní krasavec co je radost pohladit, tak začnete přemejšlet. První řekl, že se ozve, ale vypadal nalomeně, druhý řekl, že nám to do zítřka potvrdí, ale že je víceméně rozhodnut a třetí jsme skoro nemohli dostat ven, stále žvatlala něco o tom, že tu chce zůstat. Teď se ale karta obrátila. My si máme vybrat a výběr je to věru pestrý.
Ten první - James, je magor od pohledu. 22ti letej kluk so zjevně umí užívat života. Aktivity: "Football Is My Life, Golf, Snooker Pool, Poker, Xbox Live" Oblíbené filmy: "Transformers, Pulp Fiction, Fight Club, Reservior dogs, Roger Dodger, 40 Year Old Virgin, Sin City" a pár hlášek z facebooku: "Cheers darren fletcher u dirty scottish moaning cunt!" Život s ním by byla asi jízda a občas dost náročná a je otázka, jak by dával děcka.
Půl hodiny po něm dorazil starší menší chlapík. Vypadal jak od popelářů, ale postupně z něj vypadlo, že je Solvency II, Basel II, Risk manager v jedné bance, že studoval MBA ve Francii, pracoval ve Švýcarsku a dlouho pobyl v Africe, kde rozvíjel mikrobankovnictví. Stejně ale působil dojmem zvláštního plachého podivína s velmi nezvyklým smíchem. Pobavil ale při zmínce o své přítelkyni. Míša se ho zeptala, zda tu bude s ním. On reagoval: "Co? Ne. Ne. Ne... NE! Ne. NE nenenenene.... Ne."
Míša s pochopením: "Jasně, ne že by nechtěla."
A on: "No já vždycky změním téma hovoru. Hele veverka!" a ukázal ke stropu.
Ani nestačil odejít a už se do dveří drala třetí zájemkyně - to vyděsilo oba, protože si mysleli, že jsou sami jediní. Na pohled opravdu ošklivá Vietnamka nebo Číňanka s předkusem, že by pod ním mohla schovat před deštěm menší děti. Pracuje asi jako sestra v blízké nemocnici a teď platí zjevně jen o něco mín za pokoj čtvrtinových rozměrů několik kilometrů daleko. Byla taková tichounká, nenáročná, trochu ukňučená. Domem byla naprosto unešena a opakovala, že ho chce, že ten pokoj, chce, hrozně moc chce. Citlivě jsem ji vyprovodil ke dveřím a slíbil, že se do týdne ozveme.
Otázka dne tedy zní. Koho? Magora, Podivína nebo Puťku?
