úterý 26. února 2008

Prvnich par dni

Vsichni dorazili na posledni chvili. Rasputin se "zapomnel" v hospode (nepil). Cesta do Frankfurtu narocna, ale zvladli jsme to. Za dva dny v Bangkoku jsme stihli vsechno. Okradl nas taxikar, unesl tuk-tuk, jedli jsme jidlo na ulici a pili napoje se ledem, ztratili pasy i penize, vyzkouseli thajske masaze (Milan mel chlapa), videli hromadu chramu a jeli lodi po kanale. Prvni den byla prohibice, takze posledni vecer jsme to trochu pretapli. Odjezd byl v silene panice. Nejdriv prisel o tasku Milan a zatimco jsem mu ji bezel najit, tak jsem prisel o tu svou ja. V obou vsechny penize na mesic a pasy. Vse se naslo, ja ztratil jen penezenku s obcankou a kartami. Na hotelu jsme ztropili scenu, ze pak asi propustili vsechny uklizecky. Jedeme luxusnim klimatizovanym autobusem - za 500 batu pry az do Siem Reap. No, jeli jsme asi 10 km. Pak nas presadili na nakladak. Cesta je jak ze zleho snu, je nam strasne spatne a vubec nevnimame. V batohu jsme ale nasli tu penezenku. Obrovska anabaze s vizama. Nechceme platit pruvodci za zprostredkovani a chceme si je vyridit sami. Zkouseji nas obrat jak mohou. Ja si je poridil za 30 dolaru, Milan a spol. po strasnych hadkach za 25.
Uz jsme v Siem Reap - cesta byla peklem, ale tady je raj. Pekny cisty hotel za 4$, jidla za 1-3$. Prochazime Ankor Wat a planujeme dalsi cestu...

čtvrtek 21. února 2008

Odjíždíme za tři hodiny. Ale ztratil se řidič.

Raspa (řidič), který nás měl odvézt do Frankfurtu, se naposledy ozval asi v pět hodin, že dorazí kolem sedmé. Od té doby o něm nikdo neslyšel. Milan panikaří, ale já ho uklidňuji, že řidičů je plná Praha. S Milanem a ostatními jsme se měli sejít u nás v osm. Je půl jedenácté a nikde nikdo. Jdu se vykoupat...

Zbývá pár hodin

Náročný den, ale všechno mám. O číslo menší boty, kazety do kamery, pojištění. V práci bylo těžké se už vůbec soustředit. Nervozita vrcholí. Rasputin je snad už někde na cestě. Milan naposledy psal, že má naše pasy a je v hospodě. Všechno je v normálu - zdá se.

úterý 19. února 2008

Ubuntu běží, sbaleno nemám

Dnes jsem měl v plánu balit. Přeci jenom za dva dny odjíždím na měsíc do Kambodži. Jenže Míša se zmínila, že chce nastavit vypínání na notebooku. Začal jsem laborovat a zjistil jsem, že nejde zvukovka a nakonec jsem dával dokupy i grafiku.
Ubuntu ještě rozhodně není systém pro lidi. Alespoň v momentě, kdy něco přestane fungovat. I instalace ovladačů formou - download, rozbalení, sudo ./config, sudo make, sudo make install není běžná sekvence, která napadne každýho Frantu. Stejně to nefungovalo, protože ubuntu má trošku jinou strukturu adresářů, než ovladače čekaly. Řeším to většinou tak, že napíšu problém do Googlu a následně buším do počítače namátkou příkazy, které se objevují jako doporučené v různých fórech. Naprosto chápu, že kdysi jakýsi začátečník s Linuxem řešil archviaci pošty "doporučeným" příkazem rm -rf. Já prostě nemám čas studovat co každej příkaz udělá, musím to vyřešit a chci jít spát...
Teď už všechno běží, i grafiku jsem rozchodil (po tom co jsem totálně sundal prostředí Xwin) tak, že okna jsou teď krásně "gumový". Jen do tý Kambodži jsem si sbalil jen očkovací průkaz...