Strom

Tak zas jeden zápis shrnující jak tu dny krásně plynou. Se spolubydlícíma to ještě byla trochu kovbojka. Podivín James potvrdil můj prvotní nejistej dojem o něm. Přišel, dal mi asi 30 liber, co měl u sebe s tím, že zbytek hned druhej den pošle bankovním převodem. No nevyhodíte týpka s kufrem ven, když to pošle hned druhej den že jo. No ale druhej den peníze nepřišly. Tak jasný, mohl to posílat z jiný banky, přesto jsem ho upozornil. Prý to zkontroluje. Zapomněl, tak další den. Banka udělal chybu. Byl víkend. Pak se ukázalo, že mu prý firma neposlala peníze na účet. Řešil to. Každým dnem to bude vyřešený. Zase víkend. Tak si prej bere půjčku od firmy. Už skoro schválená. Prý to chtělo moc lídí. Víkend. Bere si půjčku od banky. Do středy bude. Nejpozději do pátku. O víkendu jsme odjeli s klukama do Skotska a James se už nikdy neukázal. Nechal tady jen nějakou levnou čínskou TV a anténu a bohžel nevrátil ani klíče od baráku. Na druhou stranu, skutečnost, že mi tam zůstaly všechny věci považuju za bonus. Ještě když u nás bydlel jsem začal jsem hledat náhradu, protože mi to bylo úplně jasný. Stala se jí asi padesátiletá španělka co tu dělala zdravotní sestru. Zaplatila hotově měsíční depozit a jeden měsíční nájem. Byla fajn. Nenáročná, dlouho do večera v práci a pak zmizela v pokoji. Jako by tu nebyla. Pobyla u nás aůe sotva měsíc a odjela kvůli rodinným důvodům zpátky do Španělska. Nechala tu měsiční deposit, protože nestihla podat výpověď. Celkem obratem se podařilo najít náhradu. Kluk s holkou původem z Glasgow. On teď dělá pro Amazon ve Slough. Protože jsou dva, tak platí 800, takže ve výsledku Španělka zaplatila za Jamese a budu teď dostávat ještě daleko víc. Takže všechno se zase k dobrýmu obrátilo a můžu bejt rád, že kvůli tomu, že jsem čekal na vyjádření od Jamese jsem nevzal Bélu Kalmána. Gavin a Claire dorazili včera a hned jsme zašli na pár pivek do hospůdky za barákem. Byli nadšení, že je tu všechno tak blízko. Bydleli předtím v takový díře mezi Maidenheadem a Slough a nejbližší hospodu měli 3 km. Je s nima sranda a pohoda.
Ráno jsme posnídali a oni plánovali nákupy. Já se oblíknul a šel jsem prostříhat jabloň na zahradě. Po odstřihnutí pár větví jsem ale zlomil štípací nůžky, takže smůla. Napadlo mě, že už tu jsem několik měsíců a ještě jsem nezkusil vylézt na ten obrovskej cedr co máme na konci zahrady. Vyšplhal jsem se na spodní větve a byl jsem tak uprostřed, když na mě Gavin zavolal ze zahrady. Překvapilo ho, že mu odpovídám ze stromu. Tvářil se fakt nechápavě. Řekli, že dou do města a že pračka fůrt pere, řekl jsem že to je v pohodě a pořešili jsme ještě pár organizačních věcí. Popřál jsem jim pěknej den a on mě ať se nezabiju. Vyručkoval jsem až úplně na vrchol a udělal fotku z iPhonu. No, není to jako když jsem byl dítě. Teď jsem měl docela seriózní strach a to se výšek vůbec nebojím, ale člověka tak napadá, co kdyby sklouzla ruka... Přesto jsem tam chvíli poseděl a vychutunával ten pocit. Škoda, že tu kluci nebudou vyrůstat. Byl by to "jejich strom".
Odpoledne jsem si zašel do fitka a do sauničky. Dneska to byla paráda. Co teď chodím pravidelně, tak už cejtím, že vydržím víc, jak ve fitku, tak v sauně. Večer jsem dlouho telefonoval s Míšou přes facetime - no překvapivě funkční technologie. Nevěřil jsem moc ve videocally, ale ukazuje se, že to může mít své opodstatnění. Organizuju věci na týden co tu bude Míša se mnou bez dětí a taky jsem pomáhal Pratetovi řešit zapeklitosti holandského pracovního práva. Teď je půlhodina po půlnoci, já dopisuju deníček a mažu spát.

Klice

Ráno jsem trochu zaspal, asi kvůli tomu časovýmu posunu. Zaspání tady ale znamená, že jsem v práci až na devátou, místo na osmou. Ráno dělám komentáře k business plánu pro rok 2011. Sarkasticky to zakončuji větou: "Just everything is possible in the world of 'Why not'."
V poledne navrhuje náš nový šéf oběd a tak si beru bundu a čekám klasickou návštěvu Mark and Spencer, kde koupíme nějakej polotovar, kterej si v kantýně ukuchtíme jako vždycky. Šéf však trochu nečekaně zamířil rovnou do kantýny a tak jej všichni loyálně následovali. Dnes jsou dny světové chuti a tak mají nějakou specialitku - jakési pečené mleté maso s cibulí a jáhly. Na pohled to nevypadá zle, ale znám naši kantýnu. Dalším nečekaným krokem je, že šéf zamířil ven. Well, já mám aspoň bundu. U oběda řešíme výsledky německého e-plus. Jídlo bylo ještě horší, než jsem se obával. Fakt hnus fialovej a za čtyři libry. Znovu mám novej respekt k polotovarům z MaS. Odpoledne dělám na analýze CDMA a 3G sítí a konečně jsem se dostal k objednání letenek na workshop příští týden. Sakra, lety jsou plný. Musím letět v neděli v noci - Míša z toho není nadšena a já taky ne. V Praze budu o půlnoci. To je totálně na houby. Jen co mi přišlo potvrzení o vystavení letenek přišel Michael, že se workshop zrušil. No to je paráda. Snažíme se to přebookovat na jiný dny. Tak uvidíme.
Večer ještě kupuju v Tescu věci, abych mohl zítra překvapit Míšu. V rámci udržení pozornosti zákazníků přeházeli všechny věci v obchodě jinam. Jako gesto dobré vůle tam postavili pár muslimek v žlutém tričku a s obrovskými cedulemi "NEED HELP? ASK ME!" Zeptal jsem se jí, kde najdu mořské řasy. To slovo slyšela zjevně poprvé. Ani napsané jí přiliš nepomohlo. Zkusil jsem se teda zeptat, kde seženu věci na "sushi". 
"Sósidž?"(uzenina) zaradovala se dívčina, že zaslechla známé slovo.
"No, sushi - japaneese food?!"
Výraz v její tváři mluvil za vše. Zeptala se kolegyně a ta mě s rozhodným výrazem zavedla mezi mražáky.
"Já chci mořskou řasu!"
"Ta je uprostřed," prohlásila s přehledem a odešla.
Nebyl jsem tak pitomej, abych zkoušel hledat sušenou mořskou řasu v mražáku mezi hranolkama. Po dalších deseti minutách průzkumu jsem ji našel v třetí uličce "world food". Ukázal jsem jí holčině s cedulí a řekl jsem ji, ať tu ceduli dá pryč, že tím dost mate lidi, kteří si fakt myslej, že by jim mohla pomoct.
Zdržel jsem se tam víc, než jsem chtěl, takže sprint na vlak. Stihl jsem to krásně. Akorát jsem ho viděl odjíždět. Odevzdaně jsem počkal na další a ten už mě odvezl do Windsoru. Jen jsem vystoupil došlo mi, že nemám klíče od bytu. Vzhledem k tomu, že když se něco nedaří, tak se to sere, mi bylo jasné, že ani María dnes nebude doma. Zamíříl jsem proto radši k číňanům a vzal jsem si kuře kung po a hůlky. Měl jsem v batohu klíčky od auta, takže jsem si říkal, že si to v klidu sním v autě. Dle očekávání doma nikdo a já bohužel pečlivě zamykám i zadní vchody o čemž jsem se poté co jsem v obleku přelezl dvou a půl metrová špinavá vrata taky přesvědčil. Klíče od auta mi byly k ničemu, protože mi nedošlo, že auto je vlastně u práce. Sednul jsem si na studenej schod přede dveřma a dal jsem se do číny. Chytal jsem tu domáci wi-fi, takže jsem si k tomu mohl pustit na telefonu aspoň Big Bang Theory. Promrzlej jsem se zvednul a rozhodl se, že půjdu do sauny. Neměl jsem ručník ale co, tak tam budu ve slipech no. María psala, že má noční a dorazí po desátý. No to akorát vyjde.
V Leisure centru se to začalo k lepšímu obracet. Na recepci prodávali super ručníky a v sauně, kde normálně bejvá pár postarších britů nebo ošklivej ind byl snad dneska sjezd Miss. Luxusní kočky zabíraly většinu místa. Jsem ženatý muž, takže o jiné ženy už ani pohledem nezavadím, ale přesto byla atmosféra tak nějak lepší, než normálně. :D
Pro zakončení perfektního večera jsem zašel do blízké hospůdky Duke of Connaugh, kde jsem dal Windsorské ale, kterému jsem zatraceně přišel na chuť. Kdyby tu nestálo tolik, tak mi už to český pivo ani tolik nechybí. Hrají tu dneska na kytary, hořej svíčky a obsluha vypadá jak kdyby vylezla z hrobky. Asi je Halloween. Dopisuju poslední slova a razím dom. Snad už je spolubydlící doma.