Povánoční posezení

Ráno jsem se vzbudil krátce před osmou a začal jsem hned balit. Připravil jsem věci na odvoz a zabalil kletr do Trutnova. Míša nám slíbila odvoz, ale pak říkala, že to nestihne a nehodí nás až do práce. Já měl domluvený conf call na půl desátou, takže jsem z toho byl pěkně na nervy. Nakonec nás odvezla a stihla i zubaře. Kluci dneska byli na zabití. DVDčka co jsem dostal abych jim pustil se všechny zasekávaly. Kluci se tam honili a řvali a vůbec dělali brajgl. Já potřeboval odehrát conf-call a pak rychle zpracovat požadované podklady. O půl jedenácté jsem byl s nervama v čudu, ale měl jsem většinu věcí hotovou a dodělával jsem jen draft navržené prezentace. Vzal jsem kluky na pozdní snídani a oni když viděli, že tam maj palačinku, tak si objednali palačinku, kterou pak skoro nejedli. Zas dělali neuvěřitelnej bugr. Řvali tam jak koně, Jeroným se praštil hlavou do stolu, když dělal bůhvíco pod ním, takže tam brečel, Mates ho bouchal a do toho psala Míša, že bychom mohli zajít na oběd. Psal jsem jí, že už obědváme. Naštvala se, že chtěla do Grosseta. Nebyl jsem zrovna v náladě na dlouhé argumentace a navíc jsem měl nahoře ještě dost práce na dodělání. Přesto jsem navrhnul, že se tam můžem přesunout. Už jsem ale odpověděl špatně na první otázku, takže ne a že pojedou domů. Stavili se pro věci a odjeli. Cestou mi volal Jeroným a omlouval se za to, jak vyváděli a říkal, že ho to mrzí. Hezké.
Dodělal jsem konečně všechny požadované podklady a mohl jsem si zajít vedle ke klukům na „ranní“ kafe. Skoro nikdo tam ale už nebyl. Rozloučil jsem se alespoň s těmi co zbyli, zabalil se a vyrazil na vlak. Na nádraží jsem byl opět s předstihem, nevím co to se mnou poslední dobou je, asi fakt stárnu. Nasedl jsem dokonce do správného vlaku. Jen stejně, díky historické zkušenosti se mi vždycky tak podivně sevře žaludek a mám pocit zvláštní nejistoty, když už konečně sedím, pivo je na stolečku, věci uložené a vlak se rozjíždí. Jsem fakt ve správném vlaku? Nepřehlédl jsem něco? Nenastoupil jsem na druhou stranu nástupiště?
Ujišťoval jsem se, že je vše v pořádku a za chvilku usnul. Probudil jsem se až v Hradci Králové. Dopisuju deníček a už se těším na setkání se skautíky a dalšími trutnováky na dnešním předvánočním posezení.
V Trutnově jsem zamířil do vinárny, ale tam mě vyhodili, že to je až od sedmi. Obvolávám všechny známé a nakonec si sedáme s Macaxem a Medvědem na dvě pivka v Jedničce. V sedm přesně vcházíme do vinárny. Už je tu fajn partička a dorazila i Radka, kterou jsem viděl snad naposled na loňském Silvestru. Super atmosféra, vypráví se zážitky, staré příběhy, no znáte to. Raspa i bez přemlouvání zahrál a tak jsme si skvěle zabékali. Štefek dal i Lilii skautskou. Macax tam tlačil holkám klíny do hlavy a šéfik co nás obsluhoval byl Pan číšník. Bodrej, vtipnej, pohotovej, úslužnej - takoví se už málo vidí. Macax tam vyprávěl jak zdrhli z jedné hospody bez zaplacení asi tří piv. Když jsme měli platit přišel číšník a říkal: "Platíme panstvo! Tady mistr 'Já jdu jenom na záchod' jako první" obrátil se na Macaxe.
Marcela D. mi nabídla již téměř tradičně přespání u nich doma, což jsem s vděkem přidal a vzpomínal jsem s Drgym jak jsem kdysi 23. před vánocemi se tam u nich doma plížil v černém plášti na Maškarádu z kuchyně s bramborovým salátem a Drgy se chechtal, že kdyby mě náhodou zahlédl jeho táta, tak by ho asi trefilo.
Protože se ještě nechtělo spát stavili jsme se v Bonanze. Tam byl nějakej maniakální rocker s klávesama, které měl absurdně nahlas a před ním velmi nesourodé publikum frikulínů a nějakých oldmetalistů, které si však zjevně dobře rozumělo jak mezi s sebou, tak s muzikantem - asi kouzlem vánoc. Zalezli jsme raději ke stolkům před bar, kam nám Martina donesla pivka a pak si k nám dokonce přisednul Jirka (majitel) a pokecali a popili jsme ještě pár hodin. Zkrátka super večer.