Prospanej den

Vstávám kolem desáté. Budí mě totiž nějaká vojenská přehlídka. Konečně jsem nacpal věci do pračky a zapnul ji. Napustil jsem vodu, že umeju nadobí, ale nějak mě to zmohlo a usnul jsem na gauči. Znovu jsem se vzbudil asi v pět večer. Napustil jsem vodu a znovu usnul. Třetí pokus kolem šesté. Na první pokus jsem místo sušičky pustil znovu pračku, takže jsem čekal další hodinu, než to dopere. Přesto se mi večer podařilo umejt nádobí a vyprat dvě várky prádla. Koukal jsem na Die Hard 4.0. a X-factor. Ještě kolem půlnoci jsem vyžehlil košile, vykoupal se a šel zalehnout. Zítra zase do práce.

Farmářský trh

Vstávám asi v jedenáct. Balím se a jdu se podívat na farmářský trh, který je ve Windsoru každou první sobotu v měsíci. Koupil jsem si dva vynikající sejry (jeden kozí), domácí chleba, výborné džusy a opravdu skvělou domácí šunku. 15 liber zase v čudu a dochází hotovost a z kreditky se hotovst brát nedá, bylo by to totiž dost drahý. V poledne jsem si šel s agentkou prohlédnout byt v centru. Je krásnej, prostornej jak kráva a s třema ložnicema jen za 1.089, jenže jakmile jsem se zmínil o psovi, vypadalo to špatně. Pak mě vzala ještě do jednoho domu, který jsem ale už viděl. Je na rušné silnici a není to nic moc, kromě toho, že kuchyň je třeba celou přemalovat. Je fakt, že je zas kousek od centra a jen za litra. Po prohlídkách jsem obešel snad všechny realitní kanceláře ve Windsoru a všude jsem se zaregistroval, protože ti Sterlingové, kteří mi mají pomoct najít bydlení, neodvádí zrovna dobrou práci a co si nenajdu to nemám. Nakonec jsem si chtěl projít ještě Long Walk, ale dal jsem to zas jen do půlky, kde se mi udělalo zase docela zle a tak jsem šel raději domů. Doma jsem si udělal Pizzu co jsem včera koupil ve Waitrose a pak jsem se dorazil tím chlebem, šunkou a sejrem a zapíjel to těma džusama. Plánoval jsem prát, uklidit a umejt nadobí, ale nesebral jsem na to síly. V TV jsem koukal na maraton Red Dwarfa a šel jsem spát zas někdy po půlnoci.

Fish and Chips

Ráno beru Pašíka do práce. Dneska dovezou auto co jsem si vybral z relokační nabídky a Pašíka musím vrátit. Zaparkoval jsem v garážích a nechal klíče na recepci. Dopoledne jsem měl jednání s finanční manažerkou pro ČR a SK. Ukázalo se, že to je Slovenka. Probrali jsme všechno kolem rozpočtu pro příští rok a pak mě šla ještě představit holce z HR, která je Češka. Takže nás Čechoslováků tu je nakonec docela dost. Navíc jsem se dovzěděl, že ve Windsoru budou v sobotu farmářské trhy, tak se tam určitě zajdu kouknout. Znovu oběd s týmem v jídelně. Fish and chips. Rybu jsem posypal tunou pepře a polil dvěma citrónama a stejně byla bez chuti. Hranolky jsem ani nedojed. No aspoň tu zhubnu no. Odpoledne přišel mail od agentury. Oba domy nedopadly. Tohle už je šílený, my snad nic nenajdem. :(
Večer jsem v Tescu koupil jen deštník a 8 piv. Před domem čekalo překvapení. Vauxhall Astra v metalické modré barvě, celý v kůži a dokonce s navigací v palubním počítači. Tak za ty peníze fakt luxus.
Večer jsem koukal na Black Books a šel jsem spát zase kolem půlnoci.

Bude Palm-Pre

Ráno vstávám docela na pohodu a krásně stíhám vlak do práce. Celej den dělám na analýzách pro ČR a Německo. Stavil se Javier a bavili jsme se o jednom projektu. Na konci sem se mu zmínil o tom, že si myslím, že když nabízíme nějaké technologie a stavíme na tom strategie, že bychom je měli taky používat, jako například Palm-Pre. A tak jako mezi řečí jsem mu řekl, že jsem si objednával novej telefon a Palm-Pre mi nedovolili.
"No, to bude asi politikou společnosti, mě se to taky moc nelíbí," reagoval Javier.
"Jo, je to politika společnosti, ale ty prý můžeš udělit vyjímku," nezaváhal jsem.
"Můžu? OK, no problem. Objednej si ho a jestli nemaj použitej, ať ti klidně objednaj novej."
Takže mám objednanej novej Palm-Pre. Jsem na něj docela zvědavej.
Na oběd jsme šli s týmem do kantýny. Pět liber (150 Kč) a hnusný kuře s vyloženě odpornejma bramborama.
Stále čekám na vyjádření k těm dvoum domům, ale stále nic. V práci jsem se zase zasekl asi do půl sedmý. Cestou domů jsem se stavil na nákup v Tescu. Volal Petr K. a kecali jsme snad hodinu. Během tý doby jsem v pohodě nakoupil. Pizza, baterky, brambory, chleba a nějakej mazací sejra. 15 liber fuč. Večer jsem si udělal Pizzu a pak jsem se seknul na Skypu s Mrtvočichem a Pratetou snad do půl jedný do rána.

Skype to home

Vstáváme v šest ráno, balíme, nakládáme a hurá směr Luton. Ještě, že jsem rozchodil tu navigaci. Už jsem si zvyknul jezdit vlevo, ale člověk si typicky neuvědomí, že pokud přijíždí k dálnici a chce jet doprava, tak na ní nemůže najet hned, ale musí jí podjet a najet z druhé strany, protože doprava se jede vlevo. Jasný ne?
S autíčkem jsem se už sžil, takže cesta ubíhala docela v pohodě. Na Lutonu jsme zaparkovali na Mid term parking, kde je hodina zdarma. S pěti kufry jsme se naskládali do autobusu, který nás odvezl k letišti. Míša je na nervy, protože neví jak zvládne cestu s prckama. Našli jsme odbavovací přepážku, která ještě neodbavovala a děcka zatím lítaj kolem. O půl deváté se loučím, že už musím do práce. Míša ještě volá, že neví jestli ji vezmou příruční kufry, protože se nevejdou do těch testovacích rámů. Za chvíli volá znova, že se Mates poblil. No snad to daj.
U výjezdu z parkoviště po mě chce brána drze 2 libry. Nechápu jak to, stihnul jsem to přesně na čas, ale platím. Strhlo si to ještě 1,5 libry za platbu kartou a na lístečku vidím, že jsem přetáhnul o tři minuty. Za 3,5 libry to je služná cena.
Cesta do práce je už naprostá pohodička. Po chvilce laborování jsem dokonce dokázal nastavit tempomat, takže se jelo přímo luxusně a ve firmě dokonce bylo poslední parkovací místo.
V práci pokračuju ve finančních analýzách a v přípravě doporučení pro SME nabídku v Německu. Míša volá, že dorazili naprosto v pořádku. Tak aspoň něco. Zároveň urguju oba domy. V Perrycroft road si začínaj dost vymejšlet a navyšují cenu nad inzerovanou. Ale vypadá to nadějně, že by to snad mohlo dopadnout. Vyjádří se prý do zítra do rána. Z práce jedu autem a beru s sebou Vlastu.
Doma jsem chtěl rozchodit VoIP, ale nemůžu se dostat na přihlašovací údaje na VOLNÝm a tak stahuju Skype a volám Míše. Je to paráda a i s videem. Když mi mával Matýsek, tak mi bylo trošku těžko u srdce. No snad se to nějak zvládne. Po telefonátu ještě dopisuju deníček, tahám Big Bang Theory a spát jdu někdy po půlnoci.

Míša balí

Ráno jsem vstával už v sedm hodin, protože jsem chtěl jet autem do práce. Proč v tak úchylnej čas? No protože prý už tak v osm není kde zaparkovat. Zhruba ve třičtvrtě jsem se vyhrabal a vyjel sem. Sám už jsem byl klidnější, ale přesto mě párkrát problikli. Stejně to bylo hlavně o popojíždění v zácpách, takže sice pohoda, ale v práci jsem byl ve čtvrt na devět. Ještě tam pár míst bylo, takže jsem klidně zaparkovat.
V kanceláři jsem zjistil, že mi nejde LAN. Nejdřív jsem s tím laboroval sám, ale je to někde dál, takže jsem zavolal technickou podporu. Je to veselá partička z rozvojových zemí. Nejdřív mě týpek telefonicky navigoval a speloval mi síí em dý, místo aby mi řekl ať normálně pustím ipconfig. Parametry /all a /renew byly pro něj zjevně naprostá novinka.
V devět jsem šel do videokonferenční místnosti, protože jsem byl domluvenej s Petrem K., že otestujeme a naučíme se používat videokonference. Pojal to vskutku zgruntu. Přeštelovával tam kamery, monitory, mikrofony. Odsud to vypadalo dost brutálně. Bylo vidět jen jak pronesl židli a následně brutální rány. Pak zkoušel konfiguraci. Jednou zcela náhodou dokázal dostat můj obraz na velké plátno a svůj na malou TV kolem. Všechny konference, které jsem doposud absolvoval promítaly naše ksichty na celou stěnu a vzdálené účastníky na malý monitor vedle. Aby si prověřil, že ví jak na to, tak vše vypnul a chtěl to zkusit znovu. Ale zjistil, že už to nejde. O půle jsem musel odejít a tak jsem ho nechal, ať si tam hraje.
Dopoledne přišel typoň z podpory, který zkusil jiný kabel a pak odešel do místnosti s routery. Následně přestala jít síť i Michaelovi.
Síť nakonec nešla celej den. Odpoledne jsem zkusil zavolat co se děje a po nacvakání čísla případu mi plechová huba řekla, že standardní čas na vyřešení problému je
12 hodin a že to ještě neuběhlo, tak ať zavolám až uběhne 12 hodin a položilo to. Celý den připravuji analýzu rozpočtu pro rok 2010 a poté přehled transformačních kroků, které chystají v ČR. Zároveň stále řešíme bydlení. Dali jsme včera nabídku, ale majitelka prý chce víc, než byla inzerovaná cena. Píšu agentuře, ať navýší naši nabídku na inzerovanou cenu a řeknou majitelce ať si trhne kdyžtak nohou. Zároveň jsme domluvili prohlídku domku v Old Windsoru. Kvůli tomu končím už v pět a jedu domů. Řízení mi už jde v pohodě. Na silnici do Windsoru jsem dokonce už zařadil i trojku. Barák je nádhernej v luxusní čtvrti a má čtyři místnosti nahoře a dole velký obývák a kuchyň s jídelnou. Jen ten Old Windsor je trošku víc z ruky a není to o tom, že by tam člověk došel když je třeba i pěšky. Navíc inzerovaná cena je 1350. Přesto jsme dali nabídku na 1250 a uvidíme co dopadne. Doma děti standardně demolují obývák, protože staví "dům" z gaučových polštářů. Míša se snaží nějakým způsobem zabalit do povolené váhy všechny nákupy. Ještě, že jede s dvema dětma, které platí plnou taxu, takže mají také nárok na zavazadlo. Já scháním navigaci a pak mapy anglie. Tím se bavím až do jedné do rána.

První projížďka

Vstávám ve třičtvrtě na osm a snídám spolu s rodinkou v obýváku. Taková pohodička, vypravuju se, někdo pořád něco chce a najednou koukám je 8.35 a vlak jede v 8.40. To se prakticky nedá stihnout. Běžím jako blázen a cestou volám Vlastovi, aby mi koupil lístky, protože to už určitě nemůžu stihnout. Samozřejmě to nezvedá. Dobíhám na pokraji sil, vlak tam stojí! Ještě ty lístky, rychle chrlím něco na chlapíka v pokladně. Tiskne to hrozně dlouho, beru lístky i drobný a běžím k vlaku. Dveře se zavřely přesně předemnou. Zuřivě mačkám tlačítko otevírání, ale vláček odjíždí pryč. Začínám brutálně kašlat. Poté co jsem vykašlal tak tři roky života zjišťuju, že další jede za dvacet minut. Píšu do práce, že příjdu o čtvrt hodiny pozdějc a pak se snažím hledat nějaký teplejší místo, protože jsem nachlazenej a kašlu jak blázen. Navíc jsem se tím během dost zpotil. Za dvacet minut už poklidně dorážím do Slough.
V práci dneska řeším zase hlavně administrativu. Konečně jsem nafasoval notebook, takže si exportuju a importuju maily, nastavuju vše potřebné a také telefonuji kvůli dalším domům, které jsme našli. Volají mi z ADL, kterým jsem poslal dost naštvanej mail, že mi v pátek nedoručili auto. Auto prý stojí před barákem a klíče jsou ve schránce. Ani nevím, že nějakou schránku máme. Nakonec se ukázalo, že místo Ford Mondeo tam je stříbrný Passat a nestojí na našem parkovacím místě. Nechápu, že nemohli zazvonit, byl jsem doma a stále jsem vyhlížel, jestli někdo nedorazil. Odmítají mou reklamaci, prý je to tady standardní postup. Platí to sice firma, ale stejně mě takovej přístup štve. Neřekli, že ho někde pohodí, nezavolali a měli přitom číslo a ani nezazvoní, jen někde pohoděj auťák a klíče hoděj do schránky.
Odpoledne mi Michael zadal finanční analýzu, takže jsem se v tom začal hrabat. V pět se ale už balím, protože máme na půl šestou dohodnutou prohlídku dalšího domu ve Windsoru. Ještě probíhám Tescem a kupuju sedák pro Matese. Chtěl jsem původně sedačku, ale 100 liber za ní nedám. Doma sedám do nového auta. Passat, celej v kůži, všechno v elektrice. První problém je ruční brzda. Míša už odpoledne vykoumala, že tam žádná páčka není a mačká se tlačítko na palubce, já ho ale mačkám krátce i dlouze a stále nic. Najednou se to povedlo, takže vyjíždímě. Řízení vpravo, jezdí se vlevo. Obojí jsem v životě nezkoušel. První poučka: "Obrubáky vlevo jsou proklatě blízko." Pár jich drbnu, než to chytím do ruky. Jedu za jedna, za dva, oči vytřeštěný a soustředím se jak blázen. Do toho Míša stále: "Pozóóór! Jsi blízko! Jsi daleko! To není kruháč! Bacha ty auta nalevo, skoro jsi naboural. Srazil jsi cyklistu," a podobně, což mi na klidu fakt nepřidalo. 5ti minutová pěší tůra k baráku nám autem dala slabých 12 minut. Chlapík tam už čekal.
Barák vypadal hodně dobře. Obývák sice menší a kuchyň oddělená, ale velká zahrada s garáží. Dole jedna místnost a nahoře tři další. Pěkná kuchyň, udržovaný dům. Netušíme co je za zradu, že to stojí "jenom" 1100. Řekli jsme, že ho chcem a podali jsme nabídku. Takže uvidíme.
Jeli jsme domů, já s Jeroušem skočil koupit čínu a večer jsme koukali na mapy, spojení, okolí, školy a tak. Spát jsem šel někdy po půlnoci.