pondělí 15. července 2013

Dostali mě

Mám přiblblej úsměv a je mi fajn. A to jsem nic nepil. Několik měsíců po drastickém zážitku na Vipassana meditacích jsem se pomalu a opatrně k meditacím vrátil. Měl jsem čas přemýšlet o tom co jsem tam zažil a jak na mě meditace působily a pomalu jsem si uvědomoval, že kromě té hrůzy, nudy, zoufalství, vzteku, odevzdanosti a toho všeho co jsem tam prožíval, jsem zažil i něco neuvěřitelného. Pamatoval jsem si ty pocity uvolněnosti a odpočinku jako po velmi dobrém spánku, pamatoval jsem si to propojení vědomí a podvědomí, které otvíralo zcela nové obzory a rozhodl jsem se znovu opatrně nakouknout. Poprvé jsem meditoval v budhistickém stanu na Glastonbury a znovu jsem prožil ten zvláštní stav, kdy dokážete zcela odstínit vnější svět a nahlédnout do sebe. Navíc v dost unikátním prostředí a pak jsem pokračoval na táboře a od té doby si snažím najít aspoň tu půlhodinu denně.
Meditace jsou asi jako chlast - když do sebe nalejete hned napoprvý hromadu tvrdýho, tak je vám pak strašně zle a přísaháte si, že už se toho nikdy ani nedotknete. Když pak začnete pomalu a s rozumem, tak zjistíte, že to může život obohatit. Takže jo, jak říká Víteček: "Dostali tě kamaráde." Dostali, ale nelituju. Jako jsem už i po kurzu nelitoval, že jsme tam šli. A můžu doporučit, ale s důrazným varováním. Vaše vědomí, vaše ego použije všechno co má, aby vás odradilo, protože bude mít strach, že přijde o hlavní slovo. Budete přesvědčeni, že nejste ti praví, že máte spoustu objektivních, zdravotních, psychických a dalších důvodů proč skončit. Že nedokážete své vědomí zklidnit ani na pět sekund. Že už víte o čem to je a nemusíte dál plýtvat čas. A bude to bolet. Strašně.
Pokud jste šílení tak: http://www.dhamma.org/

Žádné komentáře:

Okomentovat