Klice

Ráno jsem trochu zaspal, asi kvůli tomu časovýmu posunu. Zaspání tady ale znamená, že jsem v práci až na devátou, místo na osmou. Ráno dělám komentáře k business plánu pro rok 2011. Sarkasticky to zakončuji větou: "Just everything is possible in the world of 'Why not'."
V poledne navrhuje náš nový šéf oběd a tak si beru bundu a čekám klasickou návštěvu Mark and Spencer, kde koupíme nějakej polotovar, kterej si v kantýně ukuchtíme jako vždycky. Šéf však trochu nečekaně zamířil rovnou do kantýny a tak jej všichni loyálně následovali. Dnes jsou dny světové chuti a tak mají nějakou specialitku - jakési pečené mleté maso s cibulí a jáhly. Na pohled to nevypadá zle, ale znám naši kantýnu. Dalším nečekaným krokem je, že šéf zamířil ven. Well, já mám aspoň bundu. U oběda řešíme výsledky německého e-plus. Jídlo bylo ještě horší, než jsem se obával. Fakt hnus fialovej a za čtyři libry. Znovu mám novej respekt k polotovarům z MaS. Odpoledne dělám na analýze CDMA a 3G sítí a konečně jsem se dostal k objednání letenek na workshop příští týden. Sakra, lety jsou plný. Musím letět v neděli v noci - Míša z toho není nadšena a já taky ne. V Praze budu o půlnoci. To je totálně na houby. Jen co mi přišlo potvrzení o vystavení letenek přišel Michael, že se workshop zrušil. No to je paráda. Snažíme se to přebookovat na jiný dny. Tak uvidíme.
Večer ještě kupuju v Tescu věci, abych mohl zítra překvapit Míšu. V rámci udržení pozornosti zákazníků přeházeli všechny věci v obchodě jinam. Jako gesto dobré vůle tam postavili pár muslimek v žlutém tričku a s obrovskými cedulemi "NEED HELP? ASK ME!" Zeptal jsem se jí, kde najdu mořské řasy. To slovo slyšela zjevně poprvé. Ani napsané jí přiliš nepomohlo. Zkusil jsem se teda zeptat, kde seženu věci na "sushi". 
"Sósidž?"(uzenina) zaradovala se dívčina, že zaslechla známé slovo.
"No, sushi - japaneese food?!"
Výraz v její tváři mluvil za vše. Zeptala se kolegyně a ta mě s rozhodným výrazem zavedla mezi mražáky.
"Já chci mořskou řasu!"
"Ta je uprostřed," prohlásila s přehledem a odešla.
Nebyl jsem tak pitomej, abych zkoušel hledat sušenou mořskou řasu v mražáku mezi hranolkama. Po dalších deseti minutách průzkumu jsem ji našel v třetí uličce "world food". Ukázal jsem jí holčině s cedulí a řekl jsem ji, ať tu ceduli dá pryč, že tím dost mate lidi, kteří si fakt myslej, že by jim mohla pomoct.
Zdržel jsem se tam víc, než jsem chtěl, takže sprint na vlak. Stihl jsem to krásně. Akorát jsem ho viděl odjíždět. Odevzdaně jsem počkal na další a ten už mě odvezl do Windsoru. Jen jsem vystoupil došlo mi, že nemám klíče od bytu. Vzhledem k tomu, že když se něco nedaří, tak se to sere, mi bylo jasné, že ani María dnes nebude doma. Zamíříl jsem proto radši k číňanům a vzal jsem si kuře kung po a hůlky. Měl jsem v batohu klíčky od auta, takže jsem si říkal, že si to v klidu sním v autě. Dle očekávání doma nikdo a já bohužel pečlivě zamykám i zadní vchody o čemž jsem se poté co jsem v obleku přelezl dvou a půl metrová špinavá vrata taky přesvědčil. Klíče od auta mi byly k ničemu, protože mi nedošlo, že auto je vlastně u práce. Sednul jsem si na studenej schod přede dveřma a dal jsem se do číny. Chytal jsem tu domáci wi-fi, takže jsem si k tomu mohl pustit na telefonu aspoň Big Bang Theory. Promrzlej jsem se zvednul a rozhodl se, že půjdu do sauny. Neměl jsem ručník ale co, tak tam budu ve slipech no. María psala, že má noční a dorazí po desátý. No to akorát vyjde.
V Leisure centru se to začalo k lepšímu obracet. Na recepci prodávali super ručníky a v sauně, kde normálně bejvá pár postarších britů nebo ošklivej ind byl snad dneska sjezd Miss. Luxusní kočky zabíraly většinu místa. Jsem ženatý muž, takže o jiné ženy už ani pohledem nezavadím, ale přesto byla atmosféra tak nějak lepší, než normálně. :D
Pro zakončení perfektního večera jsem zašel do blízké hospůdky Duke of Connaugh, kde jsem dal Windsorské ale, kterému jsem zatraceně přišel na chuť. Kdyby tu nestálo tolik, tak mi už to český pivo ani tolik nechybí. Hrají tu dneska na kytary, hořej svíčky a obsluha vypadá jak kdyby vylezla z hrobky. Asi je Halloween. Dopisuju poslední slova a razím dom. Snad už je spolubydlící doma.