38 stupňů

Ráno jsem trochu něco pobalil a ve dvanáct mě Míša hodila na letiště. Tam jsem se překulhal k letadlu. Když mě viděly letušky, prohlásily, že nemůžu sedět na Emergency exit sedačkách, které jsem měl zaplacené, protože tam musej bejt jen fit lidi, co pomůžou s evakuací. Nakonec mi rezervovali celou druhou pravou řadu, abych si mohl dát nohu na sedačky a takhle jsem teda letěl do Londýna. Kulhání hromadnou dopravou šlo, jen trvalo strašně dlouho, takže mi cesta domů trvala přes tři hodiny. Doma jsem měl balit, ale byl jsem strašně vyčerpanej. Změřil jsem si teplotu a měl jsem skoro 38 stupňů. Začala se mě zmocňovat lehká panika. Prošel jsem podmínky pojištění a vyčetl jsem, že mi banka vrátí všechny náklady na cestu, pokud nemohu odjet na dovolenou. Reálně jsem tuto možnost zvažoval. Nakonec jsem ale zatnul zuby a kus po kusu zabalil co mě napadlo. Dorazil Mike, můj spolubydlící a nabídl se, že mě ráno hodí na letiště. To mi shodil velkej kámen ze srdce. Balil/nebalil jsem asi do jedné do rána.