Víkend jsem strávil s klukama na Drgyho svatbě, což byla taky pěkně vypečená akce, ale o tom třeba někdy příště. V pondělí a úterý jsem pracoval z Trutnovských hospůdek, které měly kvalitní WiFi. Sám bych tomu nevěřil, ale byla to místa, kde jsem měl největší produktivitu, za poslední dobu. Člověka tam kromě doby obědů nic neruší a tak nějak má pocit, že když už je v tý hospodě, tak by měl aspoň pracovat.
Ve středu jsem byl v Praze zejména kvůli tomu, že se konala videokonference s Londýnem. Jako již mnohokrát, se i přes asistenci mnoha BT techniků nepodařilo zprovoznit videosignál a tak jsem seděl v místnosti za milióny a poslouchal kolegy z mnoha reproduktorů v místnosti. Měli jsme končit o půl čtvrté, ale tak ve třičtvrtě na čtyři mi bylo jasné, že to jen tak neskončí. Já měl domluvené lidi a časy, takže bylo potřeba vymyslet vychytralý plán. Zavolal jsem si z telefonu na stole na svůj mobil a ten telefon jsem dal na hlasitý odposlech a přisunul ho k jednomu z mikrofonů. Kvalita byla znatelně horší, ale fungovalo to. Dokonce slyšeli, co říkám. Bleskově jsem pobalil a už jsem ujížděl po magistrále, přičemž jsem občas něco zahláškoval do telefonu, aby bylo jasné, že jsem stále tam. Vyšlo to, v momentě, kdy jsem zastavoval před Milanovým bytem jsem se akorát rozloučil.
Do Trutnova jsme dorazili kolem sedmé. Já klasicky bez lístku s vírou, že by to zas mohlo nějak dopadnout. Dopadlo to. Rozvozil jsem ještě lidi a věci, skočil na jedno rychlý do Kotvy a kolem deváté jsem už byl na fesťáku. Uvědomil jsem si, jak je to maličkej, téměř rodinnej festival. Dřív se mi nechtělo z teepee třeba až k hlavní stejdži, ale teď po Glastonburry mi to přišlo jako krůček (což taky byl).
S radostí jsem kvitoval, že tu prodávaj točenou Plzeň a nějakou dobu jsme se bavili v hledišti sledujíce Macaxe, Hezouna, Žižku a ostatní jak staví pódium.
"Já už chápu příčiny krize," naklonil se ke mně Milan poté co nějakou dobu sledoval dění na pódiu.
"Starý nechtěj makat a mladý to neuměj!"
Večer se rozjížděl pomaličku, ale pak postupně začal nabírat obrátky. Potkali jsme hafo známejch a nakonec jsme narazili na Koháta se kterým jsme udělali obchůzku stánkařů. Pokecali jsme se Slováky, co tam chtěli optimisticky prodávat boty za litra a nakonec jsme skončili u partičky co dělá vegetariánský burgery a měla výbornou slivovici. Tou jsme se dokonale odpálili a po rozloučení jsme ještě do pěti do rána kecali mezi stanama před teepee.
Žádné komentáře:
Okomentovat