Na fešáka

Rychlý budíček, zhltaná snídaně a hurá na přednášky. Týpek z Volksbank by mohl uspávat hady. Mě uspal. Dopoledne celkově slabší, odpoledne to už bylo lepší. Domluvil jsem si ostříhání vlasů na pátou hodinu. V kadeřnictví jsou bodré ženské kolem padesátky. Jedna co se tuším jmenovala Máňa mě usadila před zrcadlo. Odložil jsem brýle řka: „Já je tady nechám, tak mi to připomeňte, než půjdu.“
Kriticky shlédla mé přerostlé „číro“ a následovala klasická otázka:
„Jak to chcete?“
„Na fešáka,“ nezávahal jsem s odpovědí, inspirován příběhem Mrtvočicha, který po této žádosti nosí sestřih připomínající tenisový míček co nějaký pes vypliv' do trávy.
S napětím sleduji vývoj v zrcadle. V závěru jsem se neubránil smíchu. Je to zřejmě obecně známý sestřih, který vyučují v kadeřnických školách. Účes vypadá jak tenisový míček co nějaký pes vypliv' do trávy.
Spokojen s výsledkem jsem se vrátil na hotel. Skype s Míšou. Dostal jsem bojový úkol zajistit převoz psa z Prahy do Trutnova. Na nalezení řešení jsem měl asi minutu, načež mi vyčetla, že jí vůbec nepomáhám a vypla video. Zkoušel jsem všechny možné kombinace a nakonec jsem domluvil hlídání u Yarda a že ho v sobotu odveze Joska, až se bude vracet ze Zélandu. Spokojen s výsledkem jdu do fitka a pak do sauny. Fitko jsou tři šlapadla a jedno běhadlo. Šlapadla jsou naštěstí brutálně těžká, takže nedostatek jiné fitness techniky řeším zvedáním šlapadel.
Soukromá sauna byla luxusní. Dal jsem ji na 98 stupňů a ještě kameny poléval vodou. Ven jsem lezl na pokraji kolapsu, ale dal jsem tři kola. Závěrečný relax jsem chtěl dát u videa na pokoji. Míša mi na ICQ děkovala za zařízení psa a ptala se, zda může letět jen s občankou, protože ztratila pas. Ukázalo se, že s dětma to nejde. Snažím se ji přesvědčit, ať ho zkusí najít. Prý už se dívala všude a je toho na ní moc. Je těžké hledat pas ze vzdálenosti cca 400 km, ale našel jsem ho. Byl v bundě ve které přiletěla a po mém backtracingu jsem jí dal tip, aby se do ní podívala. Po nervech s hledáním pasu jsem vyrazil na večeři. Zkusil jsem tu druhou hospodu, kde maj prej lepší pivo, ale nevařej. Pivo nebylo lepší. Pivo bylo naprosto dokonalé. K večeři jsem si dal solené tyčinky a čtyři Plzně. Z nudy a z čirého nadšení z toho úžasného nápoje jsem začal zapisovat své pocity do mobilu.

"První polibek, první doušek a vím že nejsem hoden. Kapka stéká po steně sklenice, proráží bílé cílové pásky pěny co se zachytila na skle. A já se kaji a děkuji, děkuji za to že mohu kdy ochutnat něco tak dokonalého jako skvěle natočenou sklenici českého piva."

"Poslední doušek - trocha nostalgie. Bylo nám spolu tak krásně. Jsi pryč jak vzpomínky na pozdně letní krajinu. Lány žita, které ve větru připomínaly rozbouřené moře. Špinavé okénko vlaku za kterým se míhaly nosné dráty chmelnic a poslední chmelové trsy plné zlatě hořkých šišek cestou na Dočesnou do Žatce. Starý dům s veselým dědou. Vodopády pěny se hrnou dolů a tvoří malé jezírko s bílou čepicí jak poslední zimní sníh. Bylo to dobré pivo, byl to krásný rok. Rok s přáteli a dobrým pivem. Cizinci nikdy nepochopí co vše je v našem skvělém pivu."

"Třetí sklenice - vždyť už se známe. Jako dobrý kamarád, kterého jsi potkal na vašem místě. Tam u zídky nad schodama. Žlutá lampa svítí na dlažbu před schody, ale tady je stín. Místo pozdravu jen kývnutí a nikdo nemluví. Příliš dokonalá chvíle, než aby byly nutná slova. Už nemáš žízeň, teď jsi začal vychutnávat. Už nikam nespěcháš. Vychutnáváš každý doušek stejně jako dotyky ženy, kterou už dobře znáš a která zná tebe. Vášnivě, pomalu, vždyť máte celou noc - celý život."