"Tohle na tom cestování miluju. Já už ani nevím, proč jsem se vlastně před nedávnem trápil!" pochvaloval jsem si.
"No já bych si ještě asi vzpomněl," odpověděl Víteček a oba jsme se začali smát, když jsme si vzpomněli na jeho milostný eskapády.
Při pozorování západu slunce jsem usnul a majitel restaurace, když to viděl, tak rychle přiběhl s polštářkem, aby se mi spalo pohodlněji. Zkrátka jinej svět.
Zpátky jsme šli skoro za tmy a řádně rozjaření. Všude kolem je plno opic a Víťa z legrace na jednu naznačí boxerskej výpad. Reakci nečekal. Opice po něm vyjela několika zkušenými údery, že tak tak uskočil. "No no no, to byl jen vtip ty čubko!" ulevil si překvapeně. Po chvíli jsme si všimli rozdělaného ohně a kolem něj skupinky opic. "Opice se naučily rozdělávat oheň! Padáme odsuď!" zavelel Víťa rozhodně. Seběhli jsme po dlouhých schodech k řadě čekajících taxíků.
"Taxi, sir? Taxi, sir?" sesypali se na nás jako vosy.
"Alobar za 250," prohlásili jsme rozhodně.
"No no, sir, Alobar 400"
"Ses posral v kině"
"trí fifty (350)" smlouval taxikář.
"Řekli jsme 250."
"trí hundrid"
"Tak 200."
"OK, sir, 250"
"Vy chcete za 250? Nasedněte," přitočil se k nám jinej, zatímco ten první šel otevřít dveře. Než to stihnul seděli jsme u druhýho, kterej na to šlápnul a jel s náma jak kdyby nás ukrad. Diskutuju s Víťou, že jsme vlastně nechtěli do Alobaru, ale do města a jestli to nezměníme. Než jsme se dohodli, rozhodnul taxíkář za nás.
Zastavil kdesi v centru Thámelu a rozhodně prohlásil: "Alobar, sir."
"Tady není Alobar ty vole! Jsme tak v půlce cesty," bráním se.
"Alobar, sir." opakuje taxikář.
"Kde vidíš Alobar? Vždyť tady žádnej není!"
"Alobar! Here!" chladnokrevně ukázal na prodejnu s nápisem Handicraft Jewelry.
"Alobar daleko! Alobar tam!" ukazuju směrem, kde tuším náš hostel.
"Policie. Jednosměrka," opáčil taxikář.
"To je nám ale jedno!"
"Alobar here," prohlásil taxikář o poznání méně přesvědčivě.
"Víš co? Dám ti kilo pade a buď rád."
Taxikář pokrčil rameny, jako že to bere.
My si aspoň mohli zajít na večeři do jednoho z místních podniků. Po jídle si Víťa odskočil a vrátil se s rozzářenýma očima: "Tady ti maj tak krásný hajzly, že jsem se tam i vysral."
Po dalším pivku jsem si taky odskočil pln očekávání kvalitního zážitku.
"Ty jsi koukám rychle propadnul těm asijskejm standardům, jestli ti tenhle trainspotingovej záchod přišel luxusní. Co tě zaujalo? Pochcaný prkýnko? Nebo to nespláchnutý hovno?" smál jsem se po návratu.
"Za mě byl ještě dobrej, bránil se Víťa."
Po jídle jsme už zamířili rovnou do Alobaru. Překvapivě jsme trefili přímou cestu.
"To je díky našemu bestiálním orientačnímu smyslu," prohlašuju hrdě.
"Zas nejde elektřina," ukazuje Víťa na ceduli na recepci. "A když tak na tu ceduli koukám, přijde mi dost zaprášená," dodává po bližší inspekci.
Berem Absinth a jdeme na střechu, kde probíhá párty. Ostatně jako každý večer tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat