Meet the Brewer

Zaznamenal jsem, že ráno Petr odjížděl, ale jen tak jako ve snu. Vím, že mě napadlo, že nechápu, jak může zvládnout cestu až do Hampstedu. Já vstal těsně před devátou a tisíckrát jsem si gratuloval za to, že jsem si dnes vzal homeworking. V mailu už na mě čekaly nějaký úkoly od Johna, tak jsem se do toho hned dal.  Celej den jím guláš - k snídani guláš, k obědu guláš, k svačině guláš. Udělal jsem ho strašně moc. Odpoledne jsem si vzal počítač na zahradu. Je už snad měsíc pořád krásný počasí. Chtěl jsem se přes den místo oběda projet na kole, ale bylo moc práce. V šest jsem si dal guláš a vyrazil do pivovaru. Pomáhám Jimovi se zaskladněním sladu a chmele. Konečně přišel Žateckej poloranej červeňák - jsem fakt zvědavej jak se nám povede ten ležák. Za chvíli přibíhá Paddy, abych se sbalil, že jedem do hospůdky Royal Standard na akci "meet the brewer". Paddyho teréňák kličkujte křivolakými uličkami mezi pastvinami a lesy, navigace nás neomylně vede někam doprostřed země nikoho u Farnham Common, kde se najednou u silnice vynoří klasická anglická hospůdka. Má navíc takovou klubovou verandu, kde sedí takoví ti typičtí pobudové se psy, trošku jak u nás v kotvě. Všechny stěny jsou vyzdobeny nějakými cedulkami a visačkami. Jdem dovnitř a vítá nás klasickej anglickej lokál. Dřevěné stoly a nepřeberná sbírka různých židlí. Mladej barman mě najednou nadšeně zdraví a třese mi rukou. Opětuji nadšení a lovím odkud ho znám. Pak jsem si vzpomněl, že u nás byli na prohlídce a že měli hroznou radost, když jsem jim u ochutnávek neomezeně dolejval. Hned mě zve na pintu a instruuje holku za barem, že já za pivo neplatím. Mají neuvěřitelný výběr z 10ti ale. Paddy mi cestou říkal, že jsou sice úplně mimo civilizaci, ale jsou tolik vyhlášení pro kvalitu piv, že se tam sjíždějí lidi zdaleka. Vybírám Hoppheada z produkce Dark Star brewery, protože právě hlavní sládek tohoto pivovaru bude dneska přednášet. Ochutnávám a neomylně identifikuji ve vůni piva DMS (dimethyl sulfát). Tiše proklínám páteční školení. Dávám ochutnat Paddymu, kterej potvrzuje a má ze mě radost, ale směje se, že  je rád, že si dal radši našeho Knight of Garter. Z akce "Meet the Brewer" se postupně spíše klube akce "Brewers meet the Brewers". Sládků, nebo lidí z pivovarů je tu skoro více, než ostatního publika. Je to úžasný, všichni jsou sdílní a vedou se zasvěcené debaty o pivu, pivovarech, hospodách a vůbec. Konečně začíná prezentace. Dostávám "tasting notes" a jsem informován, že si mám dělat poznámky a budu vybírat nejlepší pivo. Poctivě všechno znamenám, pečlivě chutnám a zoufale přemýšlím k čemu chuť daného piva přirovnat, abych na konci zjistil, že si ze mě dělali srandu. Ochutnávek je nakonec dvanáct (každá v půlpintě zdarma pro každého přítomného). Pivovar Dark Star vyrábí 26 piv v úctyhodné produkci. A to začínali jako dva dvaadvacetiletí kluci, kteří vařili tři sudy týdně. Sládek je takovej hubenej menší týpek s černými vlasy a pronikavým pohledem. Tipoval jsem ho lehce přes třicet, ale je mu asi 45 let. Ochutnávky opět ukázaly neuvěřitelnou variabilitu anglických piv. Zaujal mě esspresso stout, jehož recepturu vymyslel sládek, když po nějaký kalbě přišel ráno do hospody a objednal si stout a dvě espresa, který do něj nalil a pak to vypil a zjistil, že to chutná docela dobře. Vyrábějí ho tak, že si nechají speciálně upražit a nahrubo namlít kávové boby a tuto drť pak přisypou do varny těsně před koncem vaření.
"Jak reagují kvasnice na přítomnost kafe v mladině?" ptal se někdo z přítomnejch.
"Jedou celej den a celou noc, jsou k nezastaveni," smál se sládek. Po prezentaci už jsou všichni slušně načatí a zábava jede dál. Hospoda překvapila úžasným rautem s výběrem skvělých paštik, salámů. sýrů, pečiva a oliv. Všechno, stejně jako vstup na tuto akci je zdarma jako poděkování hostům za přízeň. Postupně dorazili i Russ a Jim, takže kromě Willa jsme tu skoro komplet partička z našeho pivovaru. Zvou mě na pivo na oslavu mých třiatřicátých narozenin. Sládkové z ostatních pivovarů mě zvou na návštěvu k nim a já slibuju, že se za nima někdy přijedu podívat. Zdá se, že se mi rýsuje zajímavej plán na některé prázdné víkendy. Pozdě večer Paddy velí k odchodu a jedem domů. Cestou zpět mi vypráví, že ti dva mladí kluci tu hospodu nedávno koupili - respektive odkoupili právo na provozování, protože hospoda patří nějaké korporaci. Vzduchem lítají sta a desetitisíce liber za pronájem, daně, poplatky a další výdaje a dozvídám se, že ti kluci z toho nakonec mají tak 20 tis liber ročně. Což je v Anglii spodní příjmová úroveň. Sice mají zdarma jídlo, pití a ubytování (stěhují se tam oba i s rodinami), ale na výskání to fakt není. Ale jak říkal Paddy: "Když ono je to tak strašně baví a proto je ta hospoda teď tak skvělá."