Nakoupili jsme skromné zásoby jídla a pití a hlavně součástky na výrobu redukce napájení do busíku, abychom mohli dobíjet navigaci a vyrazili jsme. Začalo se stmívat, kolovala pivka a Mrtvočich vytáhl kytaru. Autem se rozlila příjemná atmosféra, která nás už celou cestu neopustila. V dáli se tyčila Milešovka a busík ukusoval první desítky kilometrů. Joska zpestřil cestu hrou na potápěče. Kdykoliv se jelo tunelem všichni se nadechli a drželi dech dokud jsme nevyjeli. Byla to sranda, vykulený voči, hlášky "von dejchá, jasně vidím jak dejchá" a Radek šlapající na plyn co to dá, aby pomohl.
První zastávka byla v lesíku kdesi u dálnice, kde jsme zastavili jenom pro přespání. Na Radkovi byla znát únava a všichni ostatní také zoufale hledali nějakou pohodlnou spací polohu v busíku. Místečko se zdálo celkem luxusní, dřevěná boudička a vedle lesík ovšem také hukot nedaleké dálnice a hlavně koleje. Všichni jsme se vzájemně ujišťovali, že v noci nic jezdit nebude. Nejezdilo, ale vždycky tak jen deset minut. Pak se rozdrnčel přejezd a po několika minutách přišly masivní otřesy a rachot na hranici bolestivosti. A to bylo celou noc. Vždy když jsem uslyšel to "to-dong" přejezdu, tak jsem pevněji zavřel oči a snažil se hlouběji usnout. Skoro to i fungovalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat