V rámci úspory firemních peněz, kterou nikdo nikdy neocení, jsem zkusil tentokrát letět nízkonákladovým Wizzairem. No, jako bylo dobrý, zkusil sem to, ale finální úspora nebyla tak markantní a za ty nervy to asi nestojí. Jak už jsem se kdysi zmínil letiště London (Luton), je něco asi jako letiště Praha (Liberec). Taxík by stál přes 60 liber jen jedním směrem a to by už totálně zlikvidovalo všechny úspory. Proto jsem jel autem. Je to 45 minut ostré jízdy po dálnici M25 po které se ale ostrou jízdou v pátek večer rozhodně jet nedá. Dal jsem si dvouhodinovou rezervu a vyrazil. Rádio okamžitě hlásilo, že na M25 je to naprostej masakr. Nebyl čas na hrdinství a tak jsem si raději zaplatil za 3 libry na měsíc dopravní informace do TomToma v iPhonu. Fungovalo to dokonale. Okamžitě mě to vzalo úplně mimo M25 a hlásilo to, že za hodinu budu na místě. Jel jsem vesničkama co jsem nikdy nepoznal, ale cesta fakt ubíhala. Ke konci těsně před St.Albans mě to stáhlo zpátky na dálnici. Volal jsem zrovna s kolegou z Čech a tak se stalo, že jsem omylem odbočil o sjezd dřív. Těsně předtím navigace hlásila asi 8 minut do cíle. Po mé chybě se nervově zhroutila, hlásila katastrofu, stacionární provoz a bouchla tam asi 28 minut a fůrt to nabývalo. Chvíli jsem stál v zácpě, ale viděl jsem, že za 2 míle je sjezd. Čas už byl neúprosný. Vzal jsem to přes odstavnej pruh a za chvíli sjížděl. Snad mě nevzaly žádný mizerný kamery. V St. Albans jsem nabral Kapitána a ten mě znavigoval do nějaký ulice, kde se možná může parkovat zadarmo. Týdenní parkování by totiž stálo taky asi 100 liber, takže úspory za levnou letenku by byly v kýblu. Vlakem za 15 liber jsme byli za chvilku na Lutonu. Měli jsme zaplaceno přednostní odbavení, takže v letadle jsme byli rychle. Petr se pohodlně usadil na sedadla u Emergency exitu, ale já zjistil, že webmaster Wizzairu je diletant a nastavil na stránce, že když zaškrnu více místa pro nohy a potom přednostní odbavení, tak to více místa pro nohy zruší. Proč? To ví asi jen on sám. Seděl jsem na sedadle, kde se fakt nedaly srovnat nohy. Přede mne si sednul nějakej tlustej chlapík a začal si sklápět sedadlo. Vyjeknul sem a prosil jsem ho, ať to nedělá, že mi skřípnul nohy.
"Já si to zaplatil!" odbyl mě neurvale. Letadlo bylo narvaný a Petr to glosoval přesně: služby podobný, letadla možná i lepší, ale ty lidi, ty lidi jsou jiní. V letadle byl bordel, lidi byli dost neurvalí, no prostě to není něco na co se těšíte po týdnu, kdy jsem si musel už posunout čas na hodinkách protože vstávat v šest ráno do práce by mě zabilo.
V Praze jsem už nešaškoval a vzal si taxíka domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat