Saigon

Budím se asi v sedm ráno šíleným vedrem. Asi kvůli tomu, jakej jsme k ránu dělali bordel nám nějakej dobrák vypnul naše větráky před matracemi. Motám se na záchod a napadá mě, že jsme vůbec nepořešili dopravu a dneska nám večer odlétá letadlo ze Saigonu, což je jiná země asi o 400 km dál. Jdu na recepci a s holkou co neumí skoro ani slovo anglicky domlouvám rukama nohama, že chcem do Saigonu. Jede prej jedinej bus v 7:30. Koukám na hodinky. Je sedm. Panika, budím Opíka, kterej nevypadá moc akčně. Naštěstí jsme včera nic nevybalili tak jen čapnem baťohy a běžíme dolů. Tam nás už čeká tuktuk co nám objednala ta holka a ještě nám na cestu dala papírový pytlíky se snídaní. Tuktuk netuší kam přesně jedem a tak nás náhodně vysadil u nějaký cestovky. Samozřejmě nás posílaj úplně jinam. Tuktuk, kterýho jsme neprozřetelně zaplatili je už dávno pryč. Makáme pěšky a dobíháme fakt na čas. Jen jsme sedli do autobusu, tak jsme spali. Budíme se prakticky jenom na hranicích, kde absolvujem úmorné kontroly horší než na letištích a konečně jedem zase dál.

V Saigonu jsme pozdě odpoledne a tak rychle hledáme nejbližší turistickou kancelář a ptáme se jich, co je možné v Saigonu vidět zhruba za čtyři hodiny, než nám poletí letadlo. Sdílná vietnamka nám ochotně ukazuje mnoho věcí, které „rozhodně nesmíme minout“ a nabízí nám i zajištění dopravy. Pečlivě jsme si to celé vyslechli, nechali si to zakreslit do mapy, načež jsme zapadli do hospůdky vedle kanceláře, kde jsme další dvě hodinky spokojeně popíjeli místní pivko. Poslední hodinku jsme se rozhodli věnovat thajské masáži. Milé vietnamky nám odebraly naše už dost jeté bágly a uvedly nás do masážní místnosti, kde hrála náladová hudba a voněla máta s citrónem. Tam už ležel nějakej chlapík, kterej se začal kuckat v momentě, kdy jsme si sundali boty.  Kouzlo místnosti tím vzalo bezohledně za své.

„Sundej si kalhoty,“ přikázala mi holčina a já si teda svléknul své dračáky. Holky rozšířily zorničky a neomylně zaměřily pohled. Ta moje vyjekla: „Ty nemáš spodní prádlo?“

„Ne.“

„Vydrž, hned něco donesu,“ řekla a obmotala mě ručníkem. Po chvilce donesla jakési trencle, které jsem si musel obléct.

Holky nás nejdřív položily na masážní stolky, ale protože samy intenzivně slzely, šly nakonec pro lavor a utěrky a pečlivě nám umyly nohy. Masáž byla nejlepší co jsme zažili. Holky se nám procházely po zádech, zručně zmasírovaly celé tělo a ta moje opakovaně „omylem“ zavadila loktem nebo nohou o mé trenýrky. Když jsme odcházeli, tak mě ještě u východu laškovně promasírovala ramena a ptala se co děláme večer.

„Jsme v Singapuru, teď jedem na letiště,“ řekli jsme smutně a rozloučili se. Venku jsme chytli taxíka a ujistili se, že ma „meter“. Taxametr sice měl, ale čísla na něm naskakovaly jak státní dluh Řecka. Letiště se neblížilo a tak jsme zaveleli zastavit uprostřed rušné magistrály a radši chytli dalšího. Ten nás zas zkoušel ukecat na dohodnutou cenu, která sice odpovídala tak 10ti metrům v předchozím voze, ale byla rovněž signálem toho, že nebude mít cinklej taxametr. Dovezl nás zbytek cesty za zhruba poloviční cenu, než nám nabízel dohodou.

V Singapuru přistáváme někdy v jednu ráno a jedem k naším hostitelům. Hostely jsou tu strašně drahý a tak zkoušíme coachsurfing. Přespání zadarmo u někoho doma na gauči. 

Všude je tu  neuvěřitelně čisto a všechno je krásně upravený. Našli jsme panelák a po chvilce bloudění po patrech i správnej byt. Zvoníme a pak už jen vychutnáváme překvapené výrazy dvou indickejch hostů, kteří nevěřícně koukají na náš outfit. Oba kluci jsou ale strašně milí a hned nám ukazují náš pokoj s postelema a ještě nám dávají tipy na další den.

„Můžete se dostat na mrakodrap Casino Building. Je na to takovej trik, řeknete, že máte obchodní jednání nahoře v baru,“ radili nám, ale pak si nás znovu prohlédli.

„V tomhle vám to ale nikdo neuvěří,“ dodali pro jistotu.

Nabídli jsme jim trochu slivovice, která je dost zaskočila, ale poté se už omluvili, že musí jít spát. Nechali nám klíče od bytu a poprosili nás, abysme je pak nechali uvnitř. Dali nám ještě tip, kde se dá venku takhle v noci koupit něco k pití.

Vyrazili jsme ven a i když byly dvě ráno, ještě to tam žilo. Koupili jsme si dva Tigery a poseděli na zahrádce před food courtem. Při návratu už naši hostitelé spali a my také hnedka zalehli.