Pršet by nemuselo

Vstávám kolem osmé a jedu na mašině do práce. Dávám si v klidu dohromady podklady pro prezentaci, když mi volají kolegové, že by mě potřebovali na deset minut na Vyskočilce, kvůli nějakým finančním nejasnostem v projektu Salamanca. Vyrážím tam a z deseti minut je rázem několik hodin. V poledne volá Marek, kde jsem a že by také rád věděl k čemu jsme došli. Domlouváme se na obědu v Grossetu, kde ho seznamuji s aktuálním stavem projektu a konzultuju s ním některé body. Celé odpoledne sedím s týmem a dáváme dohromady zejména ty finanční vstupy. Museli jsme zavolat znovu lidi ze segmentů a po brutálním nátlaku jsme je donutili trochu zrealističnit čísla, která nám dávají. Stejně mi to celé připomíná předpovídání počasí na konkrétní den v příštím roce. Jasně, bude to červen, tak bude asi teplo, pršet by nemuselo - tak to tam napiš. Prakticky až v šest večer máme všechny čísla pohromadě. Jedu domů. Večer koukám s Míšou na Superstar a potom mi to nedá a otvírám počítač a zpracovávám prezentaci. Mám velmi silné tušení, že kdybych to neudělal, tak se zítra zblázníme. Končím někdy krátce po půlnoci a jdu spát. Zítra máme výsledky prezentovat generálnímu.