Trampíci byli nezničitelní. Dorazil jsem včera snad v osm večer a hrálo se a zpívalo bez ustání. Zato já byl vyčerpaný. Piva a medoviny mě držely trochu na nohou, ale zhruba kolem druhé jsem usnul a pak jsem se vždycky jen na chvíli probudil a zase spal. Nakonec jsem se zvednul a chtěl jsem jít spát, ale zjistil jsem, že je všude beznadějně plno. Ďabova přitelkyně Alena se mě ujala a vzala mě k nim na pokoj. Tam bylo rozestláno úplně všude - letiště, patrová postel, matrace na zemi. Řekl jsem, že mám karimatku a mohu si tam lehnout mezi postele.
"Ne, roztáhni to tady, ale lehni si jinam, tam by tě ušlapali," namítla Ája.
Zabral jsem teda horní patro dvojpatrovky a okamžitě usnul. Vzbudil jsem se až ráno objímajíc helmu, kterou mi v noci asi nějakej dobrák dal do postele. Tipoval bych to na Ďaba. Pokoj byl narvanej lidma, kteří se také zrovna budili a za neustálého skurání, a hudrování se pomalu vytráceli ven. Já s vypětím sil znovu usnul a vstal jsem až o po desáté. V pokoji byla už jen Ája, která uklízela povlečení. Přišel trampík a ptal se po Ďabovi. Řekli jsme, že nevíme kde je.
"On šel asi do skal," dumal tremp.
"Tak to je prakticky naprosto vyloučený," smáli jsme se. "Našel nejbližší otevřenou hospodu a tam asi chlastá," tipli jsme si.
Osprchoval jsem se a šel dolů na snídani. Trempíci, včetně Ďaba už seděli venku a snídali lovečák a zelenou. Dal jsem si žlutou limonádu a stejk, abych nabral sil na cestu zpět do Prahy. Ďab mě zval ještě na Vineťárnu, kde Roman slaví dnes narozeniny, tak jsem říkal, že se zkusím poptat doma. Po snídani a rozloučení jsem sednul na mašinu a jel do Trutnova. Chtěl jsem se stavit u babičky, abych dobil telefon. Dobíječka byla totiž jedna z mnoha věcí, které skončily včera na dvacátém kilometru D11. Nikdo nebyl doma. S posledními zbytky telefonu jsem zkusil zavolat, ale nikoho jsem se nedovolal a telefon zdechnul. Co teď? Už se mi nechtělo moc kombinovat a tak jsem si koupil na benzíně Redbull a vyrazil do Prahy.
Na dálnici mi to nedalo a zkusil jsem znovu dvakrát projet osudné místo, kde skončila včera kamera. Znamenalo to vždy najít nejbližší sjezd a tam přejet do opačného směru dálnice. Provoz byl sice výrazně slabší než včera, ale stejně neexistuje způsob jak hledat něco v trávě u středových svodidel. Snažil jsem se jet co nejnižší rychlostí a hledat volná místa, když nic nejelo, ale ani v osmdesátce nic pořádně nevidíte. Zastavil jsem u kraje u místa, kde jsem viděl včera zemřít mou milovanou kameru. Našel jsem její zbytky a na plotě a na stromech stále vlál pásek z kazety co měla uvnitř. Vzpomněl jsem si co všechno jsem s ní prožil. Kolikrát jsem ji zapomněl v českých i zahraničních hospodách a restauracích a ona se mi vždycky nějakým zázrakem vrátila. Jednou mi ji dokonce v Praze ukradli a já ji našel o pár dní později v bazaru a spolu s policajty ji vyzvednul /ač jsem musel zaplatit litra sprostýmu bazarníkovi, jinak by ji nevydal/. Už byla stará a musel jsem do ní často mlátit aby vůbec začala natáčet, ale měl jsem ji rád. No skončila fakt velkolepě.
Doma byla na návštěvě Petra s rodinkou a šly s Míšou na dny Prahy 15. Já zůstal doma, abych si trochu odpočinul. Byl jsem po tom týdnu a včerejšku slušně grogy. Dopsal jsem deníček a podíval se na to kolik stojí kamery. Dost mě to vyděsilo - čekal jsem tak poloviční ceny. Večer jsem chvíli blbnul s děckama a pak jsme šli spát. Natáhnul jsem se na postel a okamžitě usnul i v oblečení...
Žádné komentáře:
Okomentovat