Odpoledne máme velkou prezentaci naší divize v kantýně. Všeobecně zaujala především věta: "Výsledky zákaznické spokojenosti jsou jaké jsou. Všichni víme kde je problém. Vy i management to ví." Všichni moudře pokývali hlavou a až po prezentaci nás napadlo, že vlastně nevíme jistě, jestli management ví o stejném problému jako ostatní.
Po prezentaci letím na Vyskočilku, kde máme přípravný meeting kvůli projektu Salamanca. Ten končí o půl šesté, takže zase fofr zpátky dát si věci do kanceláře a hurá na parník, kde máme dnešní Offsite. Marek se nabídl, že nás tam veme autem. Vypadalo to jako super nabídka do té doby, než jsme zjistili, že stále něco musí dodělávat a tak odkládal odjezd. Parník měl odjíždět přesně v 18.30. My nakonec vyráželi asi v šest. Neprozřetelně jsem si sednul dopředu. Už při výjezdu jsem si vzpomněl, že jsem si minule přísahal, že si dopředu s Markem už nikdy nesednu. No, dorazili jsme v pořádku a včas. Parník byl super.
Tři patra, spousta pití, spousta skvělého jídla a výborná nálada. My se ale zasekli na horní palubě u baru s míchanými nápoji. 
Cesta příjemně utíkala a jednu chvíli vznikla panika, že už nápoje končí. Vše se vysvětlilo a ukázalo se, že skončí až jim dojde sklo. První reakcí skupinky u baru bylo, že si zabrali připravené prázdné sklenice. Hned tou druhou - v momentě, kdy sklenice začaly docházet - bylo, že začali sklenice recyklovat, takže je vždy umyli a otřeli, čímž, jak sami řekli: "Hackli systém." Nápoje tedy nedošly. Ač jsem tušil, že to druhý den odskáču, tak jsem do sebe házel jedno Mojito za druhým. Po přistání parníku někdy kolem půl dvanácté v noci jsme vyrazili ještě dál. Můj návrh jít přes řeku Na Kovárnu byl zamítnut, protože nikdo nechtěl přes řeku. Petr K. nás zavedl do jakéhosi Café vedle Intercontinentalu. 
Měli Plzničku a bylo tam fajn, takže tam skončila celá parta z devítky a od nás. Postupně se lidi nějak vytratili a zbyli jsme tam s Petrem sami. Popíjeli jsme na baru, když se k nám najednou nahnul barman a říká:"Koupíte mi panáka!"
Zaskočila nás jeho žádost pronesená téměř příkazovým tónem. V první chvíli jsem si myslel, že chce panáka za to, že tam s náma sedí ještě ve tři ráno.
"Ok, tak si dáme tři Jamesony," navrhuji.
"Ne, koupíte mi panáka toho nejdražšího, co tu mám!" odmítl nabídku barman.
"Cože? Moment, to je trochu drsný ne?"
"Neproděláte na tom, to vám garantuju!" přesvědčuje nás barman.
"Co tu máte nejdražšího?"
"Mám tu vynikající gruzínskej koňak za 160 Kč panák," promptně nás informoval barman.
"To je nějaká akce nebo co? To maj teď snad v každý hospodě!" podivuji se a vzpomínám na to, jak jsem asi před 14 dny zůstal do rána u Kozla a po mé nabídce barmanům, ať si dají panáka jakýho chtěj, jsme pili gruzínský koňak za 160 Kč.
Diskutujem s Petrem, zda fakt máme barmanovi koupit panáka skoro za dvě kila.
"Fakt na tom neproděláte!" ujišťuje nás opakovaně.
Kontroluji peněženku i mobil, ale všechno mám a Petr taky. Nakonec se rozhodujem to risknout.
Barman si rozvážně nalil velkýho panáka, pozvednul skleničku a šáhl pod bar odkud vytáhl dvoutisícovku.
"Tohle borci bude vaše, nebo někoho z tý vaší partičky. Našel jsem to pod vaším stolem a řekl bych, že to tam předtím nebylo, takže to muselo někomu z vás vypadnout," pronesl překvapivě.
Koukali jsme na dvojlitr a nevěděli co říct.
"No tak díky no!" řekl Petr.
Řekli jsme ať si nechá dvě kila za toho panáka a zbytek si vzal Petr. Seděly tam ještě nějaký dvě holky, který to vůbec nemohly pochopit.
"Kdyby to byla peněženka, tak ok, ale prachy? Proč jsi jim proboha vracel prachy?" divily se.
"Hele, když si je nechám fajn, mám dva litry, ale nemám z toho dobrej pocit. Když jim je vrátím, tak z toho budu mít fakt dobrej pocit, kdykoliv si na to vzpomenu," namítal barman.
"Navíc kluci určitě přijdou rádi znovu a časem na nich vydělám víc, než bych si nechal," uzavřel to.
"No to je fakt," potvrdili jsme.
Asi za pět minut mi pípla SMSka:
"pls mrknete na zem v tom baru, kde jsme naposled byli. Asi jsem tam vytratil z kapsy 2 litry. Normalni prubeh, furt neco ztracim. Dik Lubos"
Žádné komentáře:
Okomentovat