Ráno mě nejdříve budí řev dětí a pak, když odjely s Míšou do Trutnova vytí debilního jezevčíka Dášy. Vstávám a jdu vypálit DVDčka z fotkama z loňska, co mám připravené jako dárky pro lidi z fesťáku.
Dorazila Míša a míříme do Trutnova. Konečně dopadl vstup. Procházíme areál, ale je tu takhle po ránu mrtvo. Jedem do Trutnova, kde mě Míša vysazuje a já jdu nechat udělat fotky a pak mířím do Jedničky. Je tu totálně narváno. Přisedávám ke dvoum klukům odněkud z Bydžova a Chrudimi. Číšník hraje oblíbenou hru „zkuste si objednat, když to stihnete“. Konečně mám svou Plzničku. Kluci odchází a já vytahuji notebook a dopisuju deníček.
Mají tu zajímavé záchody. Stála tam fronta a já se lekl, že na pisoáry. Ne, bylo to na kabinku. Když jsem přistoupil k mušli, všiml jsem si, že vedle je prázdný, dokonale čistý záchod s krásným dřevěným prkýnkem. Tázavě jsem se otočil na kluka za mnou.
„No, na ten se mi nějak nechce,“ pronesl.
Podíval jsem se zpátky a všiml jsem si, že dveře nejsou otevřené, ale že úplně chybí. Takže všichni čekali na tu kabinku vedle. Zajímavý nápad – kdo fakt potřebuje, tak si přestane hrát na city a má tu přednostní krásnej hajzl. Kdo tak moc nepotřebuje, tak si počká. :)
Do jedničky za mnou postupně dorazila jak Míša, tak i Drgy a Standin. Míša pak odešla na Svět květin a my zamířili na fesťák. Cestou jsme se stavili ještě v Kotvě a pak na Prajdě. Pak už začínají být vzpomínky mírně rozmazané, ale zkusím to dát dohromady...
...
...
...
Ne, nedám to, je to pomíchané, chaotické a nesouvisející - prostě klasika fesťák. Takže telegraficky jen náhodné vzpomínky:
V pátek nějak vůbec netuším jak jsme se poměrně rychle opili, takže jsme napřiklad v sobotu byli přesvědčeni, že jsme neviděli prakticky žádnou kapelu a až s pomocí programu jsme zjistili, že jsme jich viděli poměrně dost. Za zmínku stojí výborné vystoupení kapelky Vrbovští Víťazové, kde začalo nejdříve pršet a já uklidňoval lidi kolem, že podle Aladina to bude maximálně 0,6 mm srážek (a fakt za chvilku přestalo). Ovšem nejbrutálnější bylo, když mi zrovna mezi písničkami volala Míša. Já vůbec neslyšel, co mi říká a na pódiu zpěvák něco říkal. Mávnul jsem na něj, aby se trochu ztišil. Zahlédl mě a ptal se co se děje:
"Volá mi žena, můžete být všichni chvíli potichu?!" zařval jsem na něj.
"Jasně! Prosímvás všechny ztichněte na chvilku. Volá mu žena!" požádal publikum do mikrofónu a všichni vážně na chvilku ztichli.
S Míšou jsme se nakonec šťastně shledali. Obě týpka byly ale narvaný lidma, takže jsme řešili problém místa. A přitom tam bylo stanové městečko plné stanů a většina lidí byla někde na kapelkách...
Sobotní dopoledne jsme tradičně strávili na Prajdě na zahrádce. Začalo daleko brutálnějc pršet, takže jsme se přesunuli k Drgymu, kde jsme rozjeli takovou menší policejní párty. Drgy se totiž čerstvě dal k policajtům. Milan Salajka to suše okomentoval:
"OSA, Top control a teď policajti. Ty rád buzeruješ lidi co?"
Drgy měl doma desetilitrový barel medoviny. Nechtěl ho vzít sebou, ale příslib, že se složíme ho přesvědčil. Nevím jestli dostal něco víc, než moje a Standovy dvě stovky.
Pak už je sobota zase nějak rozmazaná a vážně by bodnul program. Vzpomínám si ještě, že jsem se dostal do backstage. Použil jsem klasickou metodu "Ahoj! Ahoj! S dovolením! Nazdááár!" a než se bezpečák vzpamatoval, tak už jsem byl vevnitř. Tam jsem se klasicky potkal s Bábi, Radkem, Martinem a dalšíma tradičníma postavičkama. Míša mě tentokrát nalezla už v dost melancholickém stavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat