Plzeňáci díky!

V šest zvoní snad sto budíků. Budím se a usuzuji, že to fakt nedám a znovu usínám. Podruhé vstáváme po sedmé hodině a rychle balíme, loučíme se se ženami a dětmi a vyrážíme směr Praha. Dnes už nebloudíme a navíc poté co včera Yard prohlásil, že se naučil dejchat ve vysokých rychlostech i v té helmě bez plexi to občas pustím trochu rychleji. Krajina kolem Hlinska a Havlíčkova Brodu je nádherná, dálnice D1 už míň. V Praze jsme za necelé dvě hodiny. Pokračuje projekt Salamanca a navíc zpracovávám podklady k organizačnímu a procesnímu schématu Innovation agendy. O půl čtvrté se balím a vyrážím na hlavní nádraží. Tam jsem překvapivě ještě s časovou rezervou, takže si kupuju v klidu lístek a piva. Mám hlad, ale už jsem za ty dny co je Míša pryč přežranej těch hamburgerů od McDonald’s a tak si kupuju hamburger u Burger Kinga. S čerstvě natočeným pivem a hamburgerem stojím spořádaně na nástupišti, když se najednou těsně kolem mě protáhne takovej čokl. Hned vzápětí mě sejmul frajer v černých brejlích. Málem jsem mu ji v rozčilení natáhnul, než mi došlo, že výcvik těch slepeckejch psů teď asi dost odflakujou. Ve vlaku vytahuji notebook a v klidu dodělávám pracovní agendu. Navíc čile SMSkuji s Digim u kterého jsem měl spát a chtěl jsem si u něj raději nechat notebook. Ukazuje se však, že prakticky nebydlí v Plzni – ač sám tvrdí opak – a tak se domlouváme, že půjdeme rovnou do města. Ostatně, jaká je pravděpodobnost, že bych se někde opil a baťoh s notebookem nechal v hospodě?! Hned před nádražím nás zastavuje slečna a vnucuje nám krabičky s předplacenými SIMkami od O2.
„Vemte si, je to zadarmo!“ přesvědčuje nás.
„Kdepak slečno, nemáte nejmenší představu kolik nás tahle celá sranda stojí!“ odtušil jsem. Když zjistila, že jsem z O2, tak začala hýřit nápady, co bychom jim ještě mohli dávat na rozdávání zadarmo. Vymaňujeme se a pokračujem v cestě do centra.
Prvním cílem je zahrádka U Mansfelda, kde mají údajně nejlepší pivo v Plzni. Je tam sice plno, ale já pohotově přistupuji ke staršímu páru a ptám se zdali tam mají volno. Paní odpovídá „Jo“ a tak si hned přisedáme. Je nám potom divný, že se ti dva baví výhradně čistou angličtinou a později docházíme k názoru, že možná říkala „No“.
Před sebou máme krásně orosené půllitry vynikající Plzničky, díváme se na lípy v parku kolem kterých poletují včelky a do člověka vstoupila taková zvláštní a dokonalá pohoda a harmonie. Před osmou se zvedáme a přesouváme se do The Pub II, kde je dnešní místo srazu. Digi mi vysvětluje elektronický systém točení piva, kdy si každej zaklikne své číslo a pak si natočí. Ptám se co se stane, když nezakliknu své číslo.
„No tak to půjde na společnej účet – většinou později večer tam začíná piv kvapem přibývat,“ informuje mě. Pokývám hlavou jako že rozumím a hned druhý pivo si omylem natočím na společnej účet. Za chvíli se začínají scházet první hosté a zhruba po hodině je stůl plný. Dorazili snad úplně všichni a ještě pár lidí navíc. Zábava jede na plné obrátky a náš stůl se ujímá vedení v hospodě a drží se i v první desítce celostátního hodnocení. Mimochodem v Plzni jsou dva Puby a tenhle je nekuřácký. Na výsledkové listině je vidět, že spotřeba hostů je v nekuřáckém asi třikrát vyšší oproti kuřáckému. Tolik k idiotskému argumentu, že kdyby se v hospodách zakázalo kouřit, tak zkrachujou.
Mají tu i fotbálek, takže dáváme hned několik zápasů. Tolik štěstí jako tenhle večer jsem už dlouho a dlouho neměl a tak často vyhráváme. Někdy po půlnoci zavírají a my platíme a domlouváme se, že půjdeme někam dál. Jenže před hospodou se rozpoutal chaos a skupinky se roztrhly a vyběhly každá jiným směrem. Přidávám se k partě kolem Digiho a Mrtvočicha a jdeme na tramvaj. Jedem jednu zastávku a pak přestupujem do jiné tramvaje, kde sedí komplet zbytek party. Hospoda kam jsme měli namířeno je zavřená a nevypadá, že dnes vůbec někdy otvírala. Pokračujem do klubovny, kde se usadíme na gauče a do křesílek a koluje poslední pivo. Brujah Adam nabil vodní dýmku a Mlok vzal do ruky kytaru. Hraje kytara, zpíváme, koluje vodní dýmka a plechovka s posledním pivem. Ještě před pár hodinami jsem řešil finanční výsledky T-Mobilu a najednou tu sedím s touhle úžasnou partou a je mi strašne dobře. Vyřvávačky, střídají anglické písničky a ty zase Kryl nebo Spirituálové. Na všech je vidět, že jsou rádi, že jsou právě teď a právě tady a já si uvědomuju, že se vlastně tohle sehrálo díky mě a mému nápadu vyrazit na večer do hospůdky do Plzně. Celý život se kolem mě odehrávají šílené věci a já si uvědomuju, že to asi není úplná náhoda.
Asi o půl třetí ráno se mlaďasové vydali s PETkama sehnat ještě nějaké pivo. Prohlašoval jsem něco o Marušce a jahodách, ale byl jsem překvapen, když byli za deset minut zpátky i s pivem. Noc již postoupila k ránu a debata nabrala filozofičtější rozměr. Ukecali jsme Digiho, aby nám řekl, co jim řekla vědma a dozvěděli jsme se dost drsný věci. Posledním tématem je pro odlehčení Červený trpaslík a nejlepší hlášky z tohodle super-seriálu. Ještě jsem se domluvil se Zilvarem, že mě za dvě hodiny veme do Prahy autem a pak už usínám přímo na gauči.

Plzeňáci díky moc za naprosto super večer! Dlouho jsem nezažil tak úžasnou atmosféru! Díky!