Utopený Jeroným

Ráno jsem vstal poměrně brzo, ale než jsem se vykopal bylo skoro jedenáct. V Europarku jsem ještě klukům koupil dárky k narozeninám a už jsem uháněl směr Trutnov. Měl jsem na zádech totálně narvaný kletr, který mě to rvalo z ramen, takže jsem nemohl jet víc než 100-120km/h a i tak to byla slušná zabíračka na ruce a na záda. Asi by to fakt chtělo nějakej kufr dozadu. Oslava byla povedená a kluci byli z dárků úplně unešení. Mates nadšeně mával rukama při každém novém dárku. Jeroným dostal lodičku na dálkové ovládání a tak ji šel hned zkoušet na bazén. Střídali jsme se v hlídání, ale v momentě, kdy ho hlídaly babičky, tak najednou přišel dolů a říkal, že on topil a že babičky zachránily. Mysleli jsme, že pohádkaří, ale ukázalo se, že fakt sletěl do bázenu a topil se zrovna v momentě, kdy babičky byly na druhé straně. Jedna na něj volala ať plave a druhá naštěstí kraulem vyrazila a vytáhla ho. Děti si večer rozebraly babičky, takže jsme tam zůstali s Míšou sami. Míša šla s našima do lesa a já šel spát. Byl to náročný týden.*