Kufrujem

Ráno jsem se probudil a bylo mi naprosto pekelně zle. Voda z vodovodu v lahvi z večera situaci rozhodně nevylepšila. Fakticky nejde vrátit starý časy – tyhle nározový kalby jsou fakt smrt. Do práce jsem jel autobusy a byla to neuvěřitelně napínavá cesta, ale dal jsem to. V práci jsem jel prakticky na Red-Bullech. Měl jsem naplánováno několik jednání, které mi teda dávaly neskutečně zabrat a kde jsem bohužel musel hrát dost aktivní roli. Z práce jsem šel ve čtyři domů a aspoň na hodinu jsem si lehnul abych vůbec zvládnul cestu na mašině do Hlinska, kterou jsme plánovali na večer. O půl sedmé jsem už byl u Yarda, kterého jsem naložil a už jsme uháněli po D1 směr Hlinsko. Za Havlbrodem jsme minuli jednu odbočku a zakufrovali jsme v nádherné krajině – to člověku skoro ani není líto. Když už nám vesnice, kterými jsme projížděli ale fakt nebyly ani trochu podvědomé, tak jsme zastavili a pomocí Google Maps zjistili svůj omyl. Našli jsme na mapě jinou cestu, kudy jsme se mohli vrátit, uklidili mobil a zvolili opět chybnou odbočku a už jsme uháněli. Dorazili jsme se slabým hodinovým zpožděním. Večer se ženami a dětmi byl fajn, ale na mě sedala už smrtelná únava. Vypil jsem jedno pivo z přineseného džbánku a šel jsem spát.