Ráno mě budík vzbudil v šest hodin. Oblékl jsem se a vzbudil Yarda. Za chvíli už jsme seděli na mašině a uháněli ku Praze. Byla to těžká cesta, ze začátku byla zima, pak vedro a já byl strašně unavený, takže jsem se těžko soustředil. Na konci jsem se ptal Yarda:
„Tak co, bál ses?“
„Ne, já jsem spal,“ odpověděl lakonicky.
V práci jsme analyzovali jeden projekt ohledně využití QR kódů a konečně jsem se dostal k otestování krabičky z Taiwanu. Natočil jsem video, že ten krám opravdu nefunguje, protože mi to dodavatelé nechtěli věřit. Odepsali, že se jim to ještě nikdy nestalo a že pošlou další vzorek. Odpoledne jsem dělal ještě na prezentacích ke dvoum projektům a zůstal jsem v práci skoro do osmi večer. Volal Petr K., že je taky ještě v práci a tak jsme se domluvili, že zajdeme na večeři. Večeře v Michelské byla standard, ale já byl strašlivě unavený. Petr se pokoušel paralelně o rande u dvou holek. Sérií rafinovaných SMSek se mu podařilo si zorganizovat klidný večer sám doma. Já byl rád, když jsem doma dorazil k posteli, lehnul a usnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat