Číšníci

Vstávám v osm. Dnes se necítím vyspalej. Zkouším všechny triky se všemi zipy ve stanu. Stejně se tam nedá spát. Ležím aspoň na břiše a koukám ven na nekonečný proud lidí co odcházejí domů. Chytám útržky hovorů:
„Teda fakt nejhustší včera bylo, co jsi vyváděl s tou blonckou včera. Na co jste sháněli šlupku vod melounu? Jo tohle! Tak to bylo maso. No my jsme...“ ztrací se hlasy v dáli.
Přemáhám nutkání vyběhnout a popojít pár kroků, abych zjistil na co včera potřebovali šlupku od melounu. V deset píše Míša, že je na cestě, abych zabalil stan. Balím a potkávám Jitku co jde zrovna kolem. Milan prý obdivuhodně vytrvale spí ve stanu, kde musí být přes padesát stupňů. Doráží Míša. Dáváme langoše, loučíme se a jedem směr Hlinsko. Yardovi tam mají chatu a domluvili jsme se, že tam holky budou přes týden s dětma. Na chatě Yard griluje maso a děti řádí v bazénu. Snažíme se zjistit nějaký rozumný ranní autobus, ale nic takového není. O půl šesté večer nás teda Míša veze na zastávku a my s Yardem vyrážíme na dlouhou cestu ku Praze. Tu si krátíme šesti Plzničkami s baťohu. V Praze obdivujem nový terminál autobusového nádraží a zvažujem co dál. Nikdo na výzvy neodpovídá a tak jedeme do jedné hospůdky na Hájích. Tam nejprve komplikovaně objednáváme. První tři objednávky nám číšnice vrátila s tím, že nemají nějakou klíčovou surovinu. Začínáme se bavit o obsluhách v hospodách obecně a docházíme k těmto základním filozofickým otázkám:

* Proč, když si objednáte jídlo jménem chce číšník číslo. Když si druhé jídlo objednáte číslem, tak se zeptá, co to je?
* Proč IT systémy v hospodách neumožňují vytvořit zákaznickou kombinaci a zadat prostě cenu „zákaznického menu“?
* Proč některý číšník zvládne obejít několik stolů a přijmou objednávky bez poznámek a správně je přinést (sic!) a jiný i s detailníma poznámkama přinese nesmysly a ještě zákazníkovi vynadá?
* Mají číšníci nějaké speciální školení, které jim umožňuje projít celou hospodou, aniž by si všimli byť jediného hosta, který si chce zoufale objednat?
* Proč některé číšnice jsou nepříjemné jen cca 3 dny v 28mi denním intervalu a některé jsou nepříjemné fůrt?
* Proč číšník, který přinese ke stolům například třikrát guláš a jednou svíčkovou, tak se zeptá nejprve postupně na každý guláš a pak vítězoslavně dá svíčkovou před posledního strávníka? -Ten si ale stejně objednal kuře s hranolkama.-
* Proč, když chodíte do stejné hospody už dva roky na oběd ve skupině s kolegy, tak se vás číšník při placení vždy zeptá s nadějí v hlase: "Budete platit dohromady?"

Načež hospůdka kde jsme byli předvedla vrcholné představení na dané téma. Nejprve číšnice chtěla jídla číslem, když jsem řekl číslo, ptala se co to je. Pak se třikrát vrátila, že dané jídlo nemají a pokaždé tvrdila, že všechno ostatní už mají a že všechno je čerstvé (lístek čítal desítky položek). Když se nám podařilo objednat zahleděl jsem se do kuchyně, kde jsem viděl prastarou shrbenou ženskou jak velmi pomalu hadříkem čistí pracovní plochu. Načež vzala prkénko a odnesla ho. Vrátila se, vzala nůž a onesla jej také. Pak se přibelhala s talířem.
"Sleduj ji, objednali jsme dvě jídla, za chvíli půjde s druhým," upozornil jsem Yarda.
"Blbost, nesla dva. Proč by šla dvakrát?" namítal Yard.
Po chvíli nesnesitelného napětí se opět ve výhledu dveří objevila nesouce další talíř. Opatrně jej umístila na pracovní plochu a pomalu, velmi pomalu začala přebírat nějaké suroviny.
"Zas ale neudělá chybu!" pronesl Yard.
Popíjeli jsme pivko, když se najednou ke mě vrhla nějaká tmavovlasá ženská:
"Vy jste tu už byl, že jo?!" udeřila na mě.
"Já si vás pamatuju!"
Lekl jsem se a přemejšlel co jsem tu kdy mohl vyvést, nebo jestli jsem omylem někdy neodešel bez placení.
"Máte totiž úžasný tričko s krtečkem! Já ho miluju!" přišlo konečně rozhřešení, načež tam tahala nějakýho kluka, aby se na mě koukal a řekl, že Krteček je machr.
"Krteček je sráč," pronesl chlapec procítěně.
Konečně přinesli jídlo. Měli jsme objednaný každý krutí stejk na česneku. Já ho měl s dukátky a tatarkou. Yard ho měl s bramboráčky a česnekovou omáčkou.
"Pro koho je to krůtí?" zeptal se číšník.
Podívali jsme se na něj a začali jsme se smát.
"To je to jediný co je na tom jídle stejný!"
No zkrátka byl to fajn večer, ale byli jsme unaveni a tak jsme chtěli jít, ale nevycházelo nám dopití, tak jsem si objednal malý pivo, ale zas to nevyšlo, takže jsme ještě asi hodinu to ladili po malejch pivech, než jsme vyrazili.
Doma jsem byl krátce po půlnoci.