Tak zas jeden příběh, co se prostě normálním lidem nestává. Tenhle týden přiletěla Míša bez dětí, takže jsem si vyrazili do Londýna na muzikál, dali skvělej vánoční oběd u Bexley arms, udělali pár nákupů a stihli dokonce prohlídku místního pivovaru. Dozvěděli jsme se, že tu je teprve od jara, vlastněj a pracujou v něm v podstatě dva týpci a jsou to neuvěřitelný nadšenci. Jeden z nich nám všechno ukazoval a všechno dával ochutnat, já se docela zmazal, protože nám dával velký skleničky a Míša to nepila, takže já musel těch dvakrát tři vzorky dát sám.
Ve druhé polovině týdne začala Míša panikařit, co když se nedostane zpátky do Prahy, že má chumelit, že má bejt zima a co když nebudou lítat a fůrt něco. Trpělivě jsem jí vysvětloval, že nemusí panikařit, že žádný blizzardy se nečekaj a všechno normálně lítá a lítalo i loni a maximálně bude mít pár hodin zpoždění. No ve čtvrtek večer už měla slušný nervy. V pátek v pět jsme vyrazili na Luton. Jelo se luxusně a byli jsme tam včas. Letadlo přiletělo na čas, ale zasekli se jim pásy na zavazadla. Nakonec měli zpoždění tři hodiny, ale letěli, takže všechno dobře dopadlo. Já byl už v sedm ráno zpátky v práci. Vyřídil jsem všechnu nezbytnou administrativu konce roku a dodělal nějaký materiály. Po poledni se strhla krátká sněhová přeháňka. Napadlo tak tři čísla sněhu, ale tu paniku jste měli vidět. Všichni začali pobíhat po firmě jak splašní vrabci. Šéf odvolal všechny odpolední meetingy a hromada lidí v panice vyrazila domů. Já se jen usmíval britské neschopnosti zvládat tu trošku sněhu a odpoledne jsem si zavolal taxíka a vyrazil raději s předstihem na Heathrow. Už jsme byli skoro na letišti, když jsem zjistil, že se zhroutila mobilní síť. Předestřelo mě temné tušení. V terminálu bylo strašnejch lidí - to nebylo dobrý. Až jsem se bál podívat na ceduli odletů. BA858 PRAGUE CANCELLED.
"A sem v prdeli," projelo mi hlavou. Tušil jsem, že tohle je zlý. Moc zlý. V noci měla přijít brutální chumelenice a napadnout hafo sněhu. Zítra už to asi nebude o chvilkovém zpoždění. Navíc jsme plánovali jít na rybí hody do Trutnova, těšil jsem se na rodinku, na kluky, na kamarády. Fronty na letišti vypadaly naprosto nevystojitelně. Nahodil jsem notebook a našel číslo na BA. Po vytočení to jen řeklo: "Sorry, volá moc lidí, změnte si to na stránkách" a spojení se přerušilo. Na webu mi to napsalo: "Sorry, tehnhle let nelze změnit online. Zavolejte nám!". Prohledal jsem maily a našel číslo na naší cestovní agenturu. Hned to tam zvednul pohodovej chlapík. Nejdřív mi tvrdil, že poletím, ale pak se mu to pod rukama taky objevilo, že let je zrušen. Podařilo se mě přebookovat na první let v sobotu ráno. V sedm. Zjišťoval jsem, jestli mám nárok aspoň na proplacení taxíka, ale protože jsem let teprve začínal neměl jsem nárok vůbec na nic. Mohl jsem si jen gratulovat a nezávidět těm tisícům lidí, co se zoufale snažili někam dovolat a stáli nekonečnou frontu. Zavolal jsem si taxíka a jel zpátky domů. Volal jsem Míše a shodli jsme se na jednom - měla pravdu a ve vší tý smůle je hlavní, že jí se podařilo odletět a tak mohla přebrat děti, protože jedna babička onemocněla a už toho měly plný kecky. Teď už zbývalo se jen modlit, abych ráno odletěl. Chtěl jsem jít do hospůdky, ale nakonec jsem zůstal doma a šel brzo spát. Zítra musím zase ve čtyři vstávat. Objednal jsem si ještě na pátou taxíka a usnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat