Ve čtyři zazvonil mobil. Jedna nová SMS. "Váš let v 7.05 byl zrušen." OK. Tohle jsem tak nějak čekal. První telefon na British Airways - sorry, moc lidí a položili. Stránky - nelze změnit online, volejte. Agenturní číslo hlásilo, že funguje jen v pracovní hodiny. Věděl jsem, že na agenturu, ale existuje ještě jedno emergency číslo. Našel jsem ho a volal. "Moc lidí, omlouváme se, jste v pořadí, čekejte." Čekal jsem a čekal, dal jsem si hovor na sluchátka a aspoň si udělal čaj a nasnídal se. Najednou mi přišla SMS, že taxík je před domem. Já na něj úplně zapomněl! Běžel jsem ven. Tam to vypadalo jak na Ladovském obrázku. Napadlo dobrých dvacet čísel sněhu. Vyběhl jsem do něj jen v bačkorách a pyžamu a nešťastným hlasem taxíkáři řekl, že mi zrušili let. Ten byl úplně v pohodě, přál mi hodně štěstí, rozloučil se a odjel. Po 47 minutách mi to konečně zvedli. Nějaká ženská, co sotva mluvila anglicky. Vysvětlil jsem jí o co jde. Řekla mi, že mě to spojilo do Amsterdamu a že ona by musela pustit jinej systém, ale že už otevřeli v Anglii, tak jestli si nechci zavolat tam. "Čekal jsem skoro hodinu, než jsem se dovolal vám. To nebudu riskovat!" trval jsem na tom, aby to pořešila ona. Nahodila teda druhej systém a oznámila mi, že poletím až v pondělí večer. Všechny další lety jsou plně obsazené. V to pondělí večer tam je poslední volné místo v business class. Nechal jsem ho zabookovat a zkusil volat ještě na anglické hlavní číslo. Tam mi ale jen potvrdili, že nic není volné. Oni teď už viděli první volná místa až v uterý. Bylo jasné, že budu okraden minimálně o pár dní, které jsem měl být s rodinkou. Včera jsme ještě koukali na Wizzair, nebo na Student Agency a byly tam nějaký místa. Projel jsem oba weby, ale první volná místa byla až v pondělí. To už nemělo cenu - to už BA budou určitě lítat. A když nebude lítat Heathrow, tak těžko ostatní menší letiště. Smířil jsem se postupně se skutečností, že strávím ještě tři dny ve Windsoru a znovu usnul.Vstal jsem znovu po jedenácté. Zkusil jen tak cvičně zavolat na BA, ale známá hláška a položení telefonu. Web taky nic pořádně nehlásil. Byly tam reklamy, jak úžasné zážitky dokážou British Airways zprostředkovat. Kouzlo nechtěného. Stránky Heathrow na tom nebyly líp. Gratuloval jsem si, že máme tu cestovní agenturu. Lidi co jsou odkázáni jenom na služby BA, byli efektivně naprosto v prdeli. Jako nebylo tak hrozný, že zrušili pár letů, kvůli sněhu. Hrozný bylo způsob jak to řešili. Pošlou jen zprávu (později ani to ne), že let je zrušen. A pak vás dostanou do deadlocku smyčkou "jděte na web" "tady to nejde" "zavolejte" "volá vás moc, jděte na web". Nikde žádné informace, ani náznak kdy by situaci mohli vyřešit, v čem je vůbec problém, zda je šance, že to vyřeší někdy brzo.
Spolubydlové psali, že jsou v hospodě a tak jsem první den strávil ve Windsorských hospůdkách, nebylo to zlé, vůbec ne, ale neměl jsem tu být. Ne dnes. V neděli jsem si udělal výšlap a splnil jedno ze svých To-do. Prošel jsem si Longwalk od hradu až ke koni a zpátky. A jako bonus jsem to dal na sněhu, což je tady vážně vzácnost.
Vycházku jsem stylově zakončil v hospůdce na začátku Longwalku. Anglické hospůdky v období vánoc mají opravdu neuvěřitelné kouzlo. Večer se mě začala zmocňovat nervozita. Na stránkách Heathrow psali, že dnes jsou celý den uzavřeni, aby se stihli připravit na velkolepé znovuotevření v pondělí. To mi dávalo naději, že bych zítra večer konečně mohl letět. Objevil jsem konečně kouzlo a smysl Twitteru. Sledoval jsem všechny Tweety s příznakem Heathrow nebo British Airways a konečně jsem se tak dostával k cenným informacím. Tak mě to chytlo, že jsem šel spát až ve dvě ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat