'Fast track? To je divný, ten je jen pro business class' proběhlo mi hlavou a pak mi to seplo. Sedačka 2A se také zrovna nenachází v turistické třídě. Začal jsem zjišťovat, kde se stala chyba. Ukázalo se, že nikde. Díky smlouvě s aerolinkami má firma možnost získat business class v případě, že je letadlo plné a rezervace byla učiněna dostatečně dopředu. Takže letím business class. To mění celé mé plány. Chtěl jsem si ráno přispat a letištěm jen tak prolítnout, ale to by byl úplnej hřích.
Než jsem dobalil byly tři ráno. Vstával jsem v osm a jel na letiště. V business salónku zabírajícím téměř patro terminálu 5 na Heathrow již čekala luxusní snídaně. Za pití jsem zvolil 15ti letou single malt whisky - po ránu to chce něco jemnějšího. Spláchnul jsem ji trochou skvělého vína a než jsem se nadál už jsme odlétali. Tak tak jsem stihnul seběhnout dolů do letadla. Jen jsme se zvedli dostali jsme průměrné jídlo (nějakej gothaj a ovoce - turistická třída dostala jen buráky) a samozřejmě trojku šampaňského. Poprvé mě nenapadlo si říct o další flašku, ale tentokrát, když dorazil stewart s dotazem "Ještě chleba?" jsem nezaváhal a odpověděl: "Ještě sklenka šampaňského by byla skvělá!"
"Ale jistě, není problém, hned jej donesu," dostalo se mi potěšující odpovědi. Oklopil jsem do sebe druhou lahvinku a poradil sousedovi, který tam své šampaňské stále zuřivě míchal lžíčkou, že do něj stačí hodit hrozen vína a udělá to stejnou práci. Stewart když zahlédl, jak držím znovu prázdnou skleničku, tak jen opsal prstem ve vzduchu kruh, jako jestli to chci ještě jednou dokola. Lehké přikývnutí a podávala se třetí lahev.
Soused mi ještě stačil říct, že je z Georgie. Říkal jsem mu, že na amíka ma dost ruskej přízvuk. Ukázalo se, že Georgie je Gruzie.Tak tak jsem dopil třetí lahev a už jsme přistávali. Poslední dobou jsem měl lítání už plné zuby a lety mi přišly dost vyčerpávající, ale tenhle utekl jako voda. V Praze jsem počkal na Míšu, která byl na střelbách a poté už jsme jeli do Trutnova. Nakoupil jsem si zásoby Plzniček na večer a dvě zrovna vypil cestou. Doma jsem se uvítal s Matýskem, pozdravil s babičkou a pak už hurá do Kotvy.
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou poletím zrovna do téhle hospůdky business class. Kotva je svět sám pro sebe. Pankáčská hospoda s jedinečnou atmosférou a svéráznou obsluhou. Šel jsem tam jen tak naslepo, ale potkal jsem tam zase hromadu známejch. Jiřin, Honza Duduš, Míra Votoček, Klára a pak i Žižka a Raspa - zkrátka Trutnov je plnej kamarádů a já to mám strašně rád. Krakonoš byl dneska vynikající. Lupnul jsem jich osm, než mě odtamtud Rasputin odtáhnul a převezl na Hájenku. 
Tam se párty teprve opravdu rozjela. Mám neodbytnej pocit, že někdo, asi Máca, něco, asi narozeniny, slavil. Ale to bylo jedno. Zkrátka partička se sešla a bylo nám spolu krásně. Rasputin zapomněl na hvězdné manýry a hrál jako už dlouho ne. Drgy dal kolovat medovinu, která zakolovala ke mně a dva litránky zmizely jako iluze po prvním pracovním dnu. 
Vypadalo to zle, než se zjistilo, že máme ještě desetilitrovej barel - tohle jsou informace, které jsem rekonstruoval až zpětně. Já osobně si pamatoval, že jsem vůbec nepil, zpívali jsme a spát jsem šel brzo. Poslední dobou už piju "zodpovědně". Zkrátka mám záklopku, která v určitej moment zapadne a pak už mi další pití ani nechutná. Ano zapadá v momentě, kdy většina průměrnějch alkáčů je mrtvá, ale zapadá. Tentokrát nezapadla. Pili jsme jako zamlada a byla to fantastická noc. Ale to ráno...
Žádné komentáře:
Okomentovat