Dny se začaly klasicky slévat a člověk se konečně dostal do té správné festivalové nálady. Netušil jsem ještě, že dnešní večer se to má zásadně změnit. Ráno jsme vyrazili opět přes pivní stan do Kotvy, ale tentokrát jsme tam byli snad kolem poledne. Pivo stíhalo pivo, kecali jsme s týpkama u našeho stolu a prudili do zženštile vypadajícího klučiny co seděl u stolu vedle s harémem pěti krásnejch holek.
"Na támhletoho u toho stolu bacha! Jestli se moc opijem, tak se pak může snadno stát, že by se člověk přehmátnul v tom zmatku," hláškovali sme.
"Podívej, zas se po tobě kouká!" upozorňovali jsme týpka sedícího u našeho stolu k němu zády.
"Když se otočíš, tak dělá jako že nic, ale jak se nedíváš, tak se na tebe kouká a směje se."
"Cože? Směje se mi za mými zády do očí?!" a jiné.
Hezoun se ptal všech holek jestli byly na Mighty Sound, ale k jeho lítosti dostával jen samé záporné odpovědi.
Pak se začalo i zpívat.
*Krásná je zem, krásnější je moře
Co je nejkrásnější, co je nejkrásnější*
zakončeno mohutným "Ukaž píču! Ukaž píču!" v ten moment, ale v ten moment vešla do místnosti Jitka.
"Vidím, že se skvěle bavíte!" glosovala to a přisedla k nám. Když jsme se takhle příjemně načali, tak jsem všechny vyhnal, že deme za Ďabem. Cestou jsem koupil dvě flašky medoviny, abychom měli Ďaba čím uctít. Stavili jsme se ještě na baráku, kde jsem nechal nějaké věci. Hezoun, kterej stačil výrazně zapanáčkovat na baru v Kotvě a potom téměř vyžahnul jednu z těch flašek medoviny se tam uvítal se všemi děvčaty, které seděly u stolu v kuchyni, dal jim pusinku a pak velmi decentně nablil do dřezu.
"Sorry," otočil se a s lišáckým úsměvem otíral vousy.
Místnost naprosto ztichla a holky jen otřeseně koukaly na naší skupinu.
"Tak to je pan domácí a jeho přátelé," rozseknul to Pavel - můj nájemník, který tam měl ty holky na návštěvě.
"Těšilo nás, my už snad zase půjdem," rozloučil jsem se rychle a vystrkali jsme Hezouna před dům. Měl jsem strach v tomhle stavu je přivést k Ďabovi a tak jsem raději poslal všechny na Prajdu a šel za ním sám.
S Ďabem jsme skvěle pokecali a vyprávěl mi jak dostal infarkt:
"Sem měl fůrt takovou bolest na prsou, že sem se nemohl pořádně nadechnout," vypravoval. "Sem si říkal, že jsem si asi někde narazil žebra, viď? No a protože se to nelepšilo tak jsem šel k doktorce a tam jsem s sebou seknul. Odtamtud jsem už letěl vrtulníkem," smál se.
"No to je drsný," reagoval jsem.
"No, půl roku jsem si dával majzla. Nekouřil jsem ani moc nepil. Ale už mi zas otrnulo," šklebil se Ďab.
Medovina zmizela jak mávnutím proutku. Ďab mi ještě dal koženou brašnu, kterou vyrobil a vrátili jsme se na Prajdu. Tam jsme dali panáčka a pivo a já tam zahlédl provlát Hezouna, kterej už byl zjevně v jiný dimenzi. Když jsem pak šel hledat ostatní, už tam nebyli. Vrátil jsem se příjemně nakopnutej na fesťák a pak už události nabraly rychlý spád. Chvíli sem pařil na bůhvíco v kotli, načež jsem využil nestřeženého okamžiku a proklouzl do backstage. Tam jsem se zdravil se všemi známými a v rozverné náladě zval každého na panáka. Těch bylo více, než by bylo zdrávo. Potkal jsem tam Věcheta a vynadal mu, že nemůžu do backstage a pozval ho taky na panáka. On mi za to nakonec tu backstagovku dal. A to je poslední věc, kterou si bezpečně pamatuju. Pravda je, že jsem měl z backstagovky takovou radost, že jsem ještě ze záchranky mával. Někde, nevím kde, nějak, nevím jak, jsem se strašlivě zmasakroval. Mám pocit, že jsem sletěl někde v místech nalevo od pódia, ale opravdu netuším. Bylo mi to však úplně jedno a pařil sem dál. Noha pod kolenem docela vydatně krvácela. Všiml si toho šéf bezpečáků a vzal mě k záchranářům. No a během chvíle jsem se vezl v záchrance.
Na příjmu jsem způsobil zmatky tím, že nejsem pojištěnej v ČR. Vytrvale jsem prohlašoval, že odmítám ošetření. Přišel nějakej mladej doktor a podíval se mi na tu nohu.
"No tak tohle ti ošetříme, ať chceš, nebo nechceš!" prohlásil rezolutně a odvelel mě odvézt. Dali mě na operační stůl a on říkal sestře, ať připraví umrtvení.
"Ale mě to vůbec nebolí," hlaholil sem.
"Myslíš?" podíval se na mě ten klučina, "a co tohle?" A nalil mi do rány dezinfekci, přičemž se objevila kost. Já se jen smál.
"Závidím ti," pousmál se ten kluk a stejně mi tam raději napíchal umrtvení.
Zatímco šil jsem updatoval status na facebooku.
"Jsem v nemocnici na šití."
"Bez fotky tomu nevěřím," reagoval promtně Páv.
Vyfotil jsem doktora při práci a uploadnul to rovnou na facebook.
"Doktore, kolik vám je vůbec let?" ptal jsem se žoviálně kluka co vypadal tak na 25.
"Dvacet sedm," odvětil on.
"Slibte mi prosím, že jste dokončil aspoň gympl!"
Když byla rána zašita a obvázána, tak mě doktor kladl na srdce, ať s tím jdu hned domů a minimálně dva dny ležel a tu nohu nezatěžoval.
Začal jsem se na něj šklebit.
"Hele, můžeš si vybrat: buď noha nebo fesťák!" řekl mi tónem, že je ta volba snad jasná.
"No, takže to je jasný," chechtal jsem se.
"Hele, snaž se to aspoň nemáchat v bahně! A jestli ti začne stoupat teplota, tak máš otravu krve.
Napsal mi ještě antibiotika, ale já mu rovnou řekl, že ty si dám až po fesťáku, protože je nechci míchat s alkoholem.
Umrtvená noha vůbec nebolela a tak jsem si to šlapal zpátky na fesťák. Cestou jsem se chtěl stavit na bytě, ale zámek od vchodu byl rozbitý. Zkoušel jsem zvonit, ale nic. Nebyl jsem si jistý, jestli to je správný zvonek. Stoupl jsem si teda pod okno a chtěl tam něco hodit. V ruce jsem držel klíče. Tak jsem je hodil. Bouchly o okno, cinkly o parapet a proletěly kolem mě dolů. Tam jsem znovu uslyšel zlověstné cinknutí, zarachocení a další cinknutí o mnoho hloubš. Se zlou předtuchou jsem se podíval pod sebe. Stál jsem na větrací šachtě a klíče se blyštěly hluboko dole. Zkusil jsem ji otevřít a uvažoval jsem, že pro ně nějak skočím, ale s tou nohou jsem si nebyl jistý. Ještěže jsem to neudělal. Ta šachta měla skoro 4 metry. Nedalo se nic dělat, šel jsem dál na fesťák. Tam jsem potkal celou partičku, dávali jsme nějaký limčy a pak jsme se zkočkovali u stánku Ovoce a Zelenina. Zašli jsme ještě na Maté do čajovny a dýmku. Všichni co mě potkali se mě ptali, proč mám ovázanou nohu.
"Do neděle prej umřu," informoval jsem je, "doktor mi dal vybrat, buď noha nebo fesťák."
"Cha! Tak to nebyla tak těžká volba co?"
Asi ve dvě ráno jsem se nějak octnul v týpku u indošů, kde jsem s nima chvíli poseděl u ohně a pak už nevím.
Žádné komentáře:
Okomentovat