Probudil jsem se v našem teepee asi v osm hodin. Moje první myšlenka byla, že vážně umřu. Noha bolela tak strašně, že se mi chětlo omdlít. Z té bolesti jsem byl ve stresu, ale při pokusu dýchat mě to strašlivě bolelo. Vůbec jsem se nemohl pořádně nadechnout, takže jsem jenom hekal a v hlavě mi zněla Ďabova slova: "Sem měl fůrt takovou bolest na prsou, že sem se nemohl pořádně nadechnout..."
'Takže mám asi infarkt!' napadlo mě. Chvíli jsem ležel, hekal a sbíral sílu, pak jsem se konečně odhodlal vylézt z teepee. Vytrhl jsem mohutnej klandr, co tam měli indoši zaraženej v zemi a kolem něj uvazané provazy z chlopní. Odmotal jsem je a s touto holí jsem se krok sun krok s zastávkami každé dva kroky na hekavé nadechnutí dobelhal až do pivního stanu. Dal jsem si Plzeň a odplížil jsem se s ní k jednomu stolu, kde jsem se sesunul. Lokal jsem to pivo, byla mi strašlivá zima, nemohl jsem dýchat a bylo mi nepředstavitelně zle. Venku bylo sluníčko, ale já se nebyl schopnej zvednout. Seděl jsem tam, třásl se a přemýšlel, že opravdu umřu. Takhle mě tam našel Milan s Opíkem a Mácou. Přisedli si ke mně a Milan po chvíli řekl:
"Co to je za strašlivý místo?! Vždyť je tu zima, kape tu ze stropu, je tu tma... Ty vole, ty sis našel jámu na umírání! Jako ty žirafy!"
"No, já se probral v teepee, zjistil jsem, že umřu a tak jsem hledal flek, kde nebudu nikomu na obtíž," pousmál jsem se.
Kluci mě vynesli na sluníčko a zkusili jsme se zhulit, jestli to nepomůže. No, bolelo mě všechno úplně stejně, ale aspoň jsem se tomu smál.
Vyrazili jsme do areálu. Já se svou holí, krůček po krůčku. Došli jsme až ke stánkům, kde jsme dali něco k jídlu a já konstatoval, že jsem totálně hotovej a vydal jsem se na pomalou cestu zpět do teepee. Tam jsem skoro okamžitě usnul.
Když jsem se znovu probudil ležel vedle mě Hezoun, kterej vypadal úplně mrtvej a dole pode mnou byl na alumatce Opík. Ten se najednou nadzvednul a začal strašlivě zvracet. Přímo na tu alumatku, takže to teklo všechno pod něj. Ani neotevřel oči. Když skončil, lehl si do toho všeho a spal dál. Na zádech se mu skvěl nápis:
"Punk's not dead!"
Nabral jsem síly a zkusil vyrazit znovu ven. Dobelhal jsem se na hlavní stage, kde zrovna probíhalo focení. Vyfotil jsem se a zjistil, že to zas nedávám a vyrazil zpátky do teepee. Než jsem se přebelhal přes druhou stage vychutnal jsem celej set Pavla Dobeše. Z jeho písniček na mě padl splín a byl jsem rád, že jsem se zase dostal do teepee, kde jsem se zhroutil. Takhle to šlo celý den. Ještě dvakrát jsem se zvednul, dobelhal se s holí na hlavní stage, kde jsem zjistil, že mě to tolik vyčerpalo, že jsem musel zpátky do teepee. Pivo mi nějak přestalo chutnat a tak jsem pil jen malinovky.
Večer jsem došel k definitivnímu rozhodnutí, že navzdory svým předsevzetím a názorům strávím tuhle noc na bytě. Doufal jsem, že mi to pomůže se zmátořit a druhej den si budu moct fesťák aspoň trochu užít. Zavolal jsem Pavlovi, aby mi doručil klíče a vydal se na dlouhou cestu do bytu. Měl jsem na sobě pončo a opíral se o tu masivní hůl. Lidi si na mě ukazovali a fotili se se mnou. Ozývaly se výkřiky:
"Hele, mladej Gandalf!"
"Krakonošův syn!" a jiné.
V bytě jsem se pokusil aspoň trošku pohodlně uvelebit na posteli a vzápětí jsem usnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat