V týdnu jsem dostal nové auto. BMWčko, které dostalo jméno Markéta. Dost jsem se na ní těšil, ale nakonec ze mě nadšení rychle opadlo a dostal jsem se do takového divného splínu. S rodinkou to tentokrát bylo hodně veselé a jak odjeli a ještě jsem se odstěhoval z Old Windsoru, tak jsem byl stále v takové depresi. Navíc v Čechách všichni kalí někde na zahrádkách a mně je tady smutno. Čirou náhodou jsem objevil na webu pohyby.co.uk, že tady v pátek hraje Nohavica v Queen Elisabeth Hall v Londýně a že mají 50 exkluzivních lístků do předních řad. Kouknul jsem na oficiální stránky koncertu a lístky fakt byly vyprodaný až skoro do konce haly. Hned jsem teda zkusil koupit ty z pohyby.co.uk. Vzalo mi to 23 liber a dostal jsem maila, že lístky na mě budou čekat u pokladny. No to člověka uklidní. Tohle mě nakoplo a ač jsem půvoně plánoval projet nové auto, tak fotky lidí u ohňů a na výpravách na Facebooku mě totálně namotivovaly a namátkou jsem nakliknul místo v Google Maps a rozhodl jsem se, že tam pojedu na "no future" víkend. Přebírání auta, těšení se na koncert a shánění vybavení na víkendovej vandr mi zpříjemnilo celej týden. V outdoorovém obchodu jsem si koupil Survival bag za 3 libry. Prý zaručuje, že v něm v noci nezmoknu. Bodejď by jo. Doma jsem zjistil, že to je prostě oranžovej igeliťák na odpadky s rozměry 190x80 a velkým černým nápisem "Survival bag".
Abych se nenudil a měl taky nějakej stres, tak realitka dělala dost fóry s předáním nového bydlení. Nejdřív poslali smlouvu po mnoha a mnoha urgencích prakticky tejden před předáním. Než vyřešili většinu připomínek byla středa. Předal jsem je relokační agentuře, která měla uhradit deposit a první nájem (to jsem si dojednal za to, že jsem se vzal nároku na stěhování z Čech). Ti pochopitelně chtěli podepsanou smlouvu od majitele. Ten je ale kdesi v Gullifordu. No zkrátím to - v pátek se prováděl zrychlený převod peněz a slečna z realitky mi slibovala, že v pondělí, kdy je tu svátek mi nechá klíče v obchůdku ve Windsoru.
V práci taky docela masakr, takže kromě Survival bagu jsem na svou víkendovou výpravu neměl nic. Přes oběd jsem sběhnul do Tesca a tam jsem si koupil trekkingovel minikletr za 10 liber, koukal jsem na stan zlevněný na 8 liber, ale říkal jsem si, že když mám Survival bag, tak takovýhle zhejčkalosti nepotřebuju.
Chyběl mi už jen spacák a karimatka. Domluvil jsem se, že dneska půjdu dřív. Vypočítal jsem si, že když odejdu z práce v 16.30 a všechno na minutu vyjde tak stihnu předat kopii smlouvy v realitce, vlítnout do obchůdku Millets ve Windsoru, kde koupím spacák a karimatku, převléknout se doma a doběhnout na vlak do Londýna, abych dorazil těsně před začátkem koncertu. Plán byl tedy podrobný a jasný. Nesmělo se nic zvrtnout. Těšíte se, co se zvrtlo co? Vyrazil jsem přesně na čas, první kontrolní bod bez chyby, smlouva předána. Doběhl jsem do Millets a ukázal na nejlevnější spacák. Měli akci dva za cenu jednoho, takže mám spacáky dva a jednu karimatku - tam zas měli akci jedna za cenu dvou. Vzal jsem tu nejlevnější, je velká jak kráva s nákladem jsem doběhnul domů, převléknul se a běžel zpátky přes celý Windsor. Akorát jsem doběhl, dveře se zavřely a vláček se rozjel. Vyšlo to!
Vystoupil jsem prakticky přímo u koncertní haly. Bylo jasné, že je tu všude plno Čechů, protože venku na břehu Temže postávaly a posedávaly davy lidí s točeným pivem v půllitru. Všechny venkovní bary nabízeli jen třetinky v lahvi. Neomylně jsem však šel po stopách lidí co šli proti mě s tácama s pěti, šesti půllitrovými kelímky piva, až jsem našel bar u šatny, kde točili poměrně skvělý německý ležák. Lupnul jsem dva, než začal koncert. Když jsem vešel do koncertní haly viděl jsem, že všichni mají pivo. Zpátky a rychle další. Seděl jsem v druhé řadě, ale přede mnou nebyla žádná sedačka, takže prakticky jak v první. Luxus. Na Jarka sem si mohl skoro šáhnout. Jen přišel, hodil "Z Těšína vyjíždí vlaky" a už to jelo.
Byl klasicky vtipnej a skvěle komunikoval s publikem. Všiml jsem si ale jedné věci - jak strašně moc prožívá ty písničky. Zpíval často se zavřenýma očima a s úžasným nasazením a srdcem. "Sám, sám, sám, jsem tady sám," mě dostala do kolen. Atmosféra v sále byla nepopsatelná. Exkluzivita vystoupení a takové to společné spiklenectví exulantů "jsme tady v tom spolu" bylo hodně cítit. Hlavní hitovky zpíval sál s Jarkem. Přidávalo se a přidávalo, takže z hodinového koncertu byl koncert dvouhodinový. Uvědomil jse si sílu těch jeho písniček, jak v každé životní fázi člověka oslovují úplně jiné písničky, ale vždycky stejnou silou. Na závěr zazpíval "Anděla strážného" /ne to není ta písníčka "A kdyby se někdo z vás na anděla ptal"/ a sál naprosto ztichnul. Pro mě to byla druhá písnička, která mě totálně dostala, protože přesně vyjádřila to, jak moc si vážím svého strážného anděla."..on hlídá kroky mé, abych nespadl do strží.Ať doby dobré, doby zlé, on ruku nade mnou podrží... Můj anděl strážný, těžký život má, jsem málo vážný a on se nalítá..."
Koncert skončil, ale to kouzlo zůstávalo, ten zážitek byl hrozně mocný. Ano měl jsem ráno v šest vstávat, abych stihnul vlak do dálek, ale věděl jsem, že teď si chci zajít s někým na pivo. Vedle mě seděla parta Zlíňáků, kteří se začali organizovat, kam teď na jedno. Hned jsem se přidal a skončili jsme v pubíku u Temže, hned před koncertní halou. Měli až překvapivě pitelné italské pivo a já po těch pěti z koncertu jsem už jen dolaďoval formu. Byli sice všichni ze Zlína, ale mezi sebou se moc neznali. Byli nadšení, že znám Zlín a že jsem tam kalil v několika hospůdkách. Kecali jsme popíjeli pivko a řešili život v Lodnýně. Většina z nich tam už je pěkných pár let a prodávají zmrzlinu, nebo hlídají děti, nebo vaří pizzu. Vydělávají tak kolem 800 liber měsíčně. Jak tu za to můžou přežít nepochopím, ale obdivuji. Jsou přesvědčeni, že v Čechách je hůř. Jakej to paradox, oni by se pravděpodobně měli v Čecách líp, ale nechtějí tam. Já bych se měl v Čechách hůř, ale chci tam. Tak tak jsem stihnul poslední půlnoční vlak. Noční Windsor žil plnými doušky, překonal jsem cukání vyzkoušet ještě místní klubovou scénu a dorazil domů. Tam byl ještě vzhůru Vlasta co se vrátil z Madridu. Já byl slušně opilej a nějak jsme se zakecali, takže jsem šel spát ve tři ráno. A to mám v šest vstávat. Tak to sem opravdu zvědavej!
Žádné komentáře:
Okomentovat