Tak kde jsem to skončil? Myslím, že jsem usínal v bytě po Vlastovi. Ráno budíček asi v deset. Začal jsem uklízet a balit. Vždycky mě překvapí, kolik toho ještě je k uklízení a balení, ač to vypadalo na půl hoďky práce. O půl dvanácté jsem naložil co se vešlo do auta a jel jsem si pro klíče do obchůdku Coco Beans, kde mi je měli nechat lidi z realitky.
„Dobrý den, já jsem tu pro ty klíče,“ zašveholil jsem radostně na mladou prodavačku. Výraz v její tváři naznačil, že buď já nevypadám jako někdo, komu by ty klíče chtěla dát, nebo o žádných klíčích vůbec neví. Po chvíli bylo jasné, že neví. Slečna z realitky mě ujistila, že klíče tam budou a mailem mi potvrdila, že kdyžtak mi uhradí ušlý nájem. Takže tam MUSELY být. Jenže já neměl žádný mobil na nikoho. Prodavačka zkoušela kolegyně a pak volala na různé strany.
„Jak měly vypadat?“ ptala se mě po pár telefonátech.
„Nevím, já je v životě neviděl!“ vykřikl jsem zoufale a koukal jsem, jestli někde neleží nějaké klíče, co by vypadaly, jako klíče pro mě. Projížděl jsem maily na nějaký kontakty a prodavačka volala dalším lidem.
Bylo jasné, že dneska se nestěhuji. Ale co teď?! Vlastův byt se musí dneska předat a Petr mi zítra už taky nepomůže. No nevypadalo to dobře.
Najednou prodavačka položila telefon a ležérně vytáhla z jedné hromádky na stole obálku.
„Tak tohle je prej vono,“ a fakt bylo.
Radostně jsem vyrazil vstříc novému domečku. Byl veliký a byla v něm zima. Když jsem jel pro druhou válku do Old Windsoru, tak se mi úplně sevřela hruď,když jsem vjížděl do naší ulice, projížděl kolem hospůdky U Skákajícího poníka (The Fox and Castle) a parkoval před naším domečkem, kde už noví majitelé vyndávali venkovní gril, kanoi a kola, která užijou na krásném a divokém okolí Old Windsoru. Naložil jsem auto a jel vykládat a tak stále dokola. Po poledni jsem si zašel do Windsoru na burgera a přijel zrovna Kaptain, který mi slíbil pomoc. Ujišťoval jsem ho, že to je pár otoček a máme hotovo a pak si užijem poklidný večer.
No, netrefil jsem se. V osm večer po nepočítaných otočkách v Old Windsoru a nákupu grilu v HomeBase jsem vyhodil Petra s poslední várkou a sám jsem jel pro „těch pár věcí co zbylo u Vlasty“. Těch pár věcí jsem balil skoro dvě hodiny. Uvědomil jsem si nevýhodu bytu na stěhování. Neházíte věci rovnou do auta, ale s každou blbostí jezdíte vejtahem a zpátky, což celou proceduru nesmírně prodlužuje. Navíc jsem pořád něco uklízel a dorovnával a umýval. No Petr měl zatím sestavit gril a začít grilovat. Už jsem se moc a moc těšil na grilované stejky a Plzničku.
Dorazil jsem před desátou, ale venku byly trosky grilu a maso se smažilo na pánvi v kuchyni.
„Co to znamená?!“
„Ten gril, to je projekt na celou noc,“ odvětil Petr temně, „a já už měl hlad.“
Dali jsme teda smažený maso a otevřeli Plzničky. Nový dům začal působit svou atmosférou, kterou Petr popsal slovy: „to je jako, kdyby byl člověk na chatě.“
A měl pravdu. Jsem tu už 14 dní a vážně kdykoliv přijdu domů, tak mám pocit, jak kdybych dorazil na chatu. Atmosféra pohody, relaxu a takových těch chatových aktivit strašně působí. A mně se to moc líbí.
Žádné komentáře:
Okomentovat