Policejní taxi

Nějaká parta zlodějů vykrádá náš byt v Praze. Zjistil jsem to a jsem dole v autě a vidím jak vcházejí garažovými dveřmi. Rozjíždím se, že je srazím, ale najednou mi zvoní mobil melodii „Rain drops are falling on my head...” budím se na koleji v Plzni. V kolejní posteli se tak krásně leží, že se mi vůbec nechce vstávat, ale dochází mi, že už před drahnou dobou řval budík. Beru telefon a tam Červ, se kterým jsem se domluvil, aby čistě pro jistotu zavolal, jestli jsem vstal. Hned vstávám. Jsem úplně mimo, jen jako robot oblékám bundu a zavazuju boty a vymotávám se z koleje. Ledový vzduch mě trochu probral. Běžím na tramvaj, koukám se na řády a vidím, že staví přímo před hlavním nádražím. Přijíždí 4ka a tak naskakuju a v klidu updatuju přes mobil facebook. Po nějaké době se mi zdá, že už jsme dávno měli být u nádraří a ulice je nějaká neznáma. Ptám se staré paní přede mnou:
„Prosímvás, jede do na hlavní nádraží?”
“Cože?!”
“Jestli tahle tramvaj jede na hlavní nádraží” snažil jsem se artikulovat.
“Cože? Tahle?!”
“Jo, na hlavní nádraží, český dráhy!”
“Ne, to jedete úplně na druhou stranu!” a to už se dveře zavíraly. Vyskočil jsem v poslední chvíli a paní ještě vykřikla: “Trolejbus šestnáctka!”
Ten jsem viděl právě odjíždět, rozeběhl jsem se směrem co jel. Měl jsem necelých deset minut. Běžel jsem co to dalo, ale po chvíli jsem byl úplně hotovej, navíc jsem si uvědomil, že mám strašlivej hlad. Dobíhal jsem zrovna k McDonaldu, tak jsem vběhnul dovnitř a křiknul:
„Máte McMuffin s vajíčkem, slaninou a se sýrem?“
“Cože?!”
“Máte McMuffin s vajíčkem, slaninou a se sýrem?“ a když jsem zahlédl prázdné regály za slečnou, tak jsem dodal: “Jak dlouho vám to může trvat?!”
“Hmmm...”
“To je moc dlouho!” vykřikl jsem a vyběhl ven. Rychle jsem kouknul na hodinky. Méně než pět minut a budova nádraží se tyčila stále ještě příliš daleko. Neuběhl jsem ani pět metrů, když z policejního auta vyskočil policajt a zastavil mě.
„Stůjte, půjdete se mnou!”
„Cože?!”
„Pojďte se mnou!”
„Nestihnu vlak. Jede mi za pět minut!!!” vykřikl jsem zoufale.
Policajt si mě prohlédnul. Měl jsem černou kapucu, palestinu, koženou bundu a na zádech baťoh.
„Nasedni si, my tě tam pak hodíme” ukázal na policejní auto.
Zadýchanej jsem nasedl do auta a zuřivě lovil občanku. Zavolali si někam a nechali si mě ověřit a policajt vedle mě zatím sepsal papírek „Kontrola”. Vyhodili mě přímo před vchodem nádraží. Vlak nejel v 9, ale až v 9.10. V klidu jsem si ještě nakoupil snídani a dorazil akorát Červ se sáňkama, takže jsme nastoupili a vlak se rozjel směr Praha. Bylo to jako teleport. Usnuli jsme kousek za Plzní a probudili se až v Praze.
Míša psala, že nám jela naproti na hlavní nádraží. Vrazili jsme do sebe a pak asi deset minut řešili co bychom mohli dělat...
Oběd U Kozla byl výborný a dorazil tam i Milan, který sděloval své první dojmy z dovolené v Thajsku. Letěl za neuvěřitelně výhodných podmínek s FinAirem. Cestou tam jim rovnou řekli ať si radši žádná zavazadla neodbavují a cestou zpět je podusili asi 16 hodin v Helsinkách a pak jim ztratili zavazadla. Jitka prý byla trochu hořká, ale Milan to řešil tím, že šel na pivo. Po třech pivech mu zavolali, že se zavazadla našli. Dalším tématem byl Avatar a Míša nakonec prohlásila, že by ho chtěla vidět, ale jedině v Imaxu. Tam měli do 6. ledna vyprodáno. Stejně jsme to zkusili. Patnáct minut před začátkem uvolnili rezervace a my si mohli sednout dozadu doprostřed. Podruhé to bylo skoro ještě lepší než poprvé. Imax je úplně jiný zážitek. Asi jako koukat na film na počítači, nebo na velké TV. Navíc už včera jsem se naučil, jak se koukat na 3D filmy. Nesmíte zkoumat scénu. Má totiž jen jednu hloubku ostrosti, takže se musíte koukat tam, kam kamera a pak je to super.

Perfektní vánoce

Ráno mě budí kňučení Matese, kterého utěšuje Míša. Beru deku a přesouvám se do pokojíku. Míša jede s dětmi k babičkám a já dospávám resty z minulých dní. Bylo toho poslední týdny fakt hodně a moc. Budím se až po poledni a zrovna doráží Míša, která mi vynadala, že jsem nezvedal telefony. Jak bych mohl, když zůstaly v bytě. No pěkný začátek vánočního dne. Dorazili i naši a chystá sa vánoční oběd - čočka a smažené volské voko. Po obědě jede Míša za rodičema a já hlídám sígry. Šli hned spát a tak zatím žehlím košili a pomáhám uklízet obývák. Kluci ale ve tři vstávájí a začíná to být náročné. Rozebrali uprostřed obýváku lego a další hromadu hraček. Mamka je vyhazuje k nám do pokojíka, kde by se ani neotočili, natož aby si tam mohli hrát. Celkově je taková trochu vypjatá atmosféra. Nakonec se to všechno nějak pofackovalo a zasedli jsme ke štědrovečernímu stolu. Máme tradiční posezení u nás doma a večeři potom u babičky - tuhle tradici už dodržujeme co si pamatuji. U štědrovečerní tabule louskáme oříšky, krajíme jablka a každý má zapálenou svou svíčku. Plastový zvoneček hrající "Ó Zuzano" ohlašuje vždy příchod Ježíška. Kluci jsou u vytržení a Jeronýmek má dobrý hlášky: "To sem fakt zvědavej pro koho budou ty dva boby."
Ve třičtvrtě na šest dorazila Míša a vynadala mi za to co jsem klukum oblíknul. S malým zpožděním dorážíme k babičce D. Není mi dneska nějak vůbec dobře, pokašlávám, a bolí mě hlava a záda. U babičky dáváme klasického kapra a bramborový salát a poté si rozdáváme dárky. Dárek pro Míšu jsem letos koupil v Anglii a zapomněl v Praze, když tam ještě byla. Mohl jsem jí zavolat, ale to by bylo po překvapení. Několik lidí jsem obvolal, než se mi podařilo diverzní akcí dostat ho z úkrytu u nás doma do našeho auta. Míša se těšila jak mě překvapí vinotékou, kterou mi koupila do Prahy a předala formou obrázku, ale já jsem zrovna nezajásal. Přeci jenom jsem chtěl sám vybírat, aby se hodila do bytu a hlavně jsem teď žádné další spotřebiče kupovat nechtěl, když budem věci stěhovat buď do Trutnova, nebo do Anglie. Takže moje úvodní reakce nebyla úplně dle očekávání, což mi zpětně bylo líto, protože vím, co si s tím musela dát práce a jak drahá to je věc, ale Míša se urazila, takže to byl skvělej závěr perfektních vánoc. Uvažoval jsem jestli se na všechno nevykašlat a nejít s klukama a s Raspou na půlnoční (pivo), ale fakt mi nebylo dobře a tak jsem jel se všemi ještě k druhé babičce a pak k nám domů. Míša jde zítra na hon a tak aby se vyspala, tak jsem si vzal Matese k sobě. Snad mě nechá aspoň trochu vyspat. S Míšou jsme se ještě udobřili a koukali jsme na kousek nové pohádky, kterou se mi podařilo jako zázrakem nahrát.

Snídaně u Drgyho

Ráno mi je naprosto pekelně zle. Proklínám trutnovské sládky, co vaří Krakonoše. Ta čtrnáctka se jim fakt nějak nepovedla. Přiběhl mě vzbudit nějakej pochybnej pes a došlo mi, že spím u Drgyho. Marcela mě přeje dobré ráno a chystá mi snídani. Krásné probuzení. Opatrně do sebe soukám kafe a nějaké housky se salámem. Drgy stále vyspává a já venku pozoruju jak občas proletí chodec, který nahoře na kopci neodhadl kluzkost chodníků. Fakt se mi do toho marastu ven moc nechce, ale nějak nemám sílu organizovat cokoliv jiného. Drgy se budí a dáváme polévku, co už Marcela přichystala k obědu. Volám jestli mě tam někdo nevyzvedne, ale všichni jsou někde mimo. Koukám na můj 15kg kletr a chystám se k odchodu. Nakonec se ale Drgy nabídnul, že mě hodí, takže šťastně dorážím domů do Roklinky. Tam se snažím rozchodit internet, protože ještě musím dělat něco do práce. Rozeběhl jsem ho až za asistence Pepy, protože tam má nahozený ochrany přes MAC adresy. Nakonec jsem stejně pořešil jen pár mailů a hlavně převedl finance mezi bankovními konty. Ze běžných splátek hypotéky a pojištění začíná teď být operace srovnatelná s praním špinavých peněz přes švýcarská konta. Z HSBC v Anglii převádím peníze na internetový MoneyBooker a z něj do eBanky ze které posílám peníze do mBanky, kde realizuji všechny platební příkazy. Odpoledne dorazila Míša s prckama, takže tu je veselo. Ač jsem celý den unavený usínám až někdy kolem půlnoci v obýváku na gauči.

2009 na FaceBooku

Na Facebooku je aplikace, která dělá výtah ze statusů posledního roku. Nefunguje zas tak dobře, takže jsem to projel sám a udělal jsem si vlastní skladbu. Tak takhle vypadal ten loňský rok na mé stránce Facebooku:

Si dava pivecko U Kozla a vydejchava zkousky. Ma temne podezreni, ze byl na uplne jine zkousce ▪ Uz je ve vlacku miricim zpet do maticky Prahy (aspon doufam teda!) ▪ do sebe kopnul kozlika v restauraci Kovarna a zas nemel sanci dat si veceri ▪ jde na kafčo k přátelům do devítky. ▪ dělá na čtyř tisící padesátý šestý verzi content strategy z dalšího pohledu, dalšho člověka a jde si otevřít dobré víno, protože jinak to fakt nejde... ▪ vyuzil kratke prestavky ve workshopech a vychutnava posledni Plznicku na terase pred check-outem. ▪ se vratil z Obroku dobitej jak pes. Bylo to skvely - diky Plzenaci! ▪ tak ted jsem kychnul a to byl teda masakr. Kua zlatej misionar. ;-) ▪ je trochu chladno, jdu z prace domu, presto vsak musim si rict: 'To slunce se ma, to nedela nic, jen blouma po nebesich.' ▪ usnul během videokonference. ▪ Sangria je vyborna ale letadlo za chvili roluje po letisti. budte nekdo tak hodnej a zavolejte mi v pet rano!!!! ▪ Šlaka! Jsme v pasti! Vsechny vyjezdovky hlidaj cajti. Prvni co zkusil odjet nadejchal pul promile... ▪ si uvedomil, ze si vazne vazi sve zeny. Sedim ted u O2 brany, popijim limcu, protoze pivo uz mi nedelalo dobre a posloucham Nohavicu ▪ jede na Ludvikovu boudu, kde bude Kohat slavit svatbu a bude tam BSK a Dab a Raspa a dalsi a bude to veeeelikyy! ▪ parnik, mojito, slunicko... ▪ s Jeronymkem na ceste do Zatce na Docesnou. ▪ prave prisel na dalnici o kameru... ▪ Kotva, Krakonos, krasa... ;-) ▪ čeká už půl hodiny na hovor z londýna a je nervózní jak kačer Donald před porodem. ▪ sakra vyhlasen letistnim rozhlasem - to uz tu dlouho nebylo. aspon jsem si zkusil "fast track odbaveni". jen pro business tridu a pro Hobbity ;-) ▪ Andel prekonal vsechny dosud nasazene latky! Tohle vypada, ze se sichruje do foroty. ▪ 4 hours ago? Sakra to sem toho moc nenapasla nesapal nespala no proste sem jeste uplne na kasi! ▪ panika měsíčního balení do Londýna vtěsnaná do jediné hodiny. :) ▪ v pubiku The Herschel Arms popiji John Smith's Extra Smooth. ▪ s detma na hristi v Hyde parku ▪ tak nevíme. Velkej barák v Maidenheadu, nebo menší řadovka ve Windsoru? ▪ nakoupil tydenni zasoby Plzne a jede vlackem dom ▪ dostal novou hracku Palm Pre :) ▪ Budvarek na CZ.NIC party ▪ Tak jo zacina se mi tu fakt libit. A ten clovek co mi tvrdil, ze tu vsechny prachy prochlastam... pch! ... Ale mel pravdu v patek jdeme s chlapama zas na jedno. ;) ty kraso uz jsem si potykal s pulkou hospody a ta je tu prej 500 let ▪ je v totální depresi, protože si uvědomil, že se mu blíží suchej měsíc... ▪ Tady kalamita jak na Sibiri. 3 cm snehu a you Big Benu 4. ▪ Je v TU - jedno rychly v kotve.

Povánoční posezení

Ráno jsem se vzbudil krátce před osmou a začal jsem hned balit. Připravil jsem věci na odvoz a zabalil kletr do Trutnova. Míša nám slíbila odvoz, ale pak říkala, že to nestihne a nehodí nás až do práce. Já měl domluvený conf call na půl desátou, takže jsem z toho byl pěkně na nervy. Nakonec nás odvezla a stihla i zubaře. Kluci dneska byli na zabití. DVDčka co jsem dostal abych jim pustil se všechny zasekávaly. Kluci se tam honili a řvali a vůbec dělali brajgl. Já potřeboval odehrát conf-call a pak rychle zpracovat požadované podklady. O půl jedenácté jsem byl s nervama v čudu, ale měl jsem většinu věcí hotovou a dodělával jsem jen draft navržené prezentace. Vzal jsem kluky na pozdní snídani a oni když viděli, že tam maj palačinku, tak si objednali palačinku, kterou pak skoro nejedli. Zas dělali neuvěřitelnej bugr. Řvali tam jak koně, Jeroným se praštil hlavou do stolu, když dělal bůhvíco pod ním, takže tam brečel, Mates ho bouchal a do toho psala Míša, že bychom mohli zajít na oběd. Psal jsem jí, že už obědváme. Naštvala se, že chtěla do Grosseta. Nebyl jsem zrovna v náladě na dlouhé argumentace a navíc jsem měl nahoře ještě dost práce na dodělání. Přesto jsem navrhnul, že se tam můžem přesunout. Už jsem ale odpověděl špatně na první otázku, takže ne a že pojedou domů. Stavili se pro věci a odjeli. Cestou mi volal Jeroným a omlouval se za to, jak vyváděli a říkal, že ho to mrzí. Hezké.
Dodělal jsem konečně všechny požadované podklady a mohl jsem si zajít vedle ke klukům na „ranní“ kafe. Skoro nikdo tam ale už nebyl. Rozloučil jsem se alespoň s těmi co zbyli, zabalil se a vyrazil na vlak. Na nádraží jsem byl opět s předstihem, nevím co to se mnou poslední dobou je, asi fakt stárnu. Nasedl jsem dokonce do správného vlaku. Jen stejně, díky historické zkušenosti se mi vždycky tak podivně sevře žaludek a mám pocit zvláštní nejistoty, když už konečně sedím, pivo je na stolečku, věci uložené a vlak se rozjíždí. Jsem fakt ve správném vlaku? Nepřehlédl jsem něco? Nenastoupil jsem na druhou stranu nástupiště?
Ujišťoval jsem se, že je vše v pořádku a za chvilku usnul. Probudil jsem se až v Hradci Králové. Dopisuju deníček a už se těším na setkání se skautíky a dalšími trutnováky na dnešním předvánočním posezení.
V Trutnově jsem zamířil do vinárny, ale tam mě vyhodili, že to je až od sedmi. Obvolávám všechny známé a nakonec si sedáme s Macaxem a Medvědem na dvě pivka v Jedničce. V sedm přesně vcházíme do vinárny. Už je tu fajn partička a dorazila i Radka, kterou jsem viděl snad naposled na loňském Silvestru. Super atmosféra, vypráví se zážitky, staré příběhy, no znáte to. Raspa i bez přemlouvání zahrál a tak jsme si skvěle zabékali. Štefek dal i Lilii skautskou. Macax tam tlačil holkám klíny do hlavy a šéfik co nás obsluhoval byl Pan číšník. Bodrej, vtipnej, pohotovej, úslužnej - takoví se už málo vidí. Macax tam vyprávěl jak zdrhli z jedné hospody bez zaplacení asi tří piv. Když jsme měli platit přišel číšník a říkal: "Platíme panstvo! Tady mistr 'Já jdu jenom na záchod' jako první" obrátil se na Macaxe.
Marcela D. mi nabídla již téměř tradičně přespání u nich doma, což jsem s vděkem přidal a vzpomínal jsem s Drgym jak jsem kdysi 23. před vánocemi se tam u nich doma plížil v černém plášti na Maškarádu z kuchyně s bramborovým salátem a Drgy se chechtal, že kdyby mě náhodou zahlédl jeho táta, tak by ho asi trefilo.
Protože se ještě nechtělo spát stavili jsme se v Bonanze. Tam byl nějakej maniakální rocker s klávesama, které měl absurdně nahlas a před ním velmi nesourodé publikum frikulínů a nějakých oldmetalistů, které si však zjevně dobře rozumělo jak mezi s sebou, tak s muzikantem - asi kouzlem vánoc. Zalezli jsme raději ke stolkům před bar, kam nám Martina donesla pivka a pak si k nám dokonce přisednul Jirka (majitel) a pokecali a popili jsme ještě pár hodin. Zkrátka super večer.

Číro

Ráno jsem byl už na devátou v práci. Na rozdíl od Anglie panuje v ČR vyloženě vánoční a uvolněná atmosféra. Ranní káva doplněna o cukroví a další dobroty, co kdo přinesl. Pobavil jeden z ředitelů, který tam přišel s tím, že mu začaly chodit faktury na naše služby co má zřízeny doma v rámci pilotu.
„Nemůžete s tím někdo něco udělat?“ pronesl nešťastným hlasem. „Píšou mi, že mi všechno odpojí a já jsem vyházel všechny lidi co mi to tady řešili.“
Dopoledne jsem se setkal s několika lidmi ohledně aktuální projektu a 4té licence. Na oběd jsme zašli do Kolkovny, kde se sešla vybraná společnost a dorazil i Korčula. Ivan K. prohlásil, že co jsem v Anglii, tak mě vidí častěji, než když jsem byl o dvě patra vedle. Odpoledne jsem vyřídil maily a zpracoval nějaké rychlé úkoly pro Michaela. O půl šesté jsem vyrazil na Budějovickou ke kadeřnici. Nechal jsem si narůst vlasy, protože jsem počítal s Maškarádou. Maškaráda se bohužel nekoná, ale to nevadí, stejně si můžu přes vánoce zkusit číro. Na obligátní otázku „Jak to chcete?“, kterou kadeřnice vždycky pokládají a neuvědomují si, že je to stejný dotaz, jak kdyby se jí mechanik v autoservisu ptal jakou rozteč chce na ozubených kolech převodovky, jsem teda odpověděl: „Dneska na číro.“
„Na vánoce změna jo?“ prohlásila a střihla do horních vlasů poměrně hluboko.
„Co to děláte? Já chtěl číro!“ lekl jsem se.
„Nebojte, to je celé o finální úpravě.“
Opět se mi vybavila možné srovnání s autoservisem, ale rozhodl jsem se důvěřovat profesionálce. Když ke konci na hlavě nebylo nic jiného než obyčejný ježek, tak jsem se ptal, kdy z toho jako bude to číro.
„Teď to umejem a pak to upravím,“ prohlásila bohorově.
No upravila to, na takovýho volepenýho ježka. Poprvé jsem měl radost, že Maškaráda není. Jinak bych ji asi na místě zabil. Byl jsem tak šokovanej, že jsem jí dokonce i zaplatil a naštvaně jsem vyrazil ke Kozlovi. Cestou jsem chtěl na net, ale zjistil jsem, že na Palmu nějak blbnou data. Přepnul jsem síť z T-Mobile na O2 a najednou mi přišla hromada mailů včetně dotazů od budoucího generálního a návrh na conf-call o půl desáté. Teď už se s tím nedalo stejně nic dělat, ale zejtra mě čeká dost náročné ráno, protože jsem slíbil Míše, že pohlídám kluky zatímco ona bude u zubaře. Ke Kozlovi jsem dorazil se zpožděním, ale jako první. Krátce po mě dorazil i Petr K. a Jeroným. Dneska to bylo vyloženě fajn. Hlavním tématem byla samozřejmě Anglie, kam Petr jede taky za měsíc pracovat. Jeroným odešel asi o půl jedenácté a my chvíli po něm. Chtěl jsem ještě někam zajít, ale PK byl nějakej slabej a tak jsme jeli domů. PK hlasoval pro taxíka, ale já trval na MHD. Když jsem mrznul na Skalce, tak jsem přemejšlel, jestli jsem udělal dobře. Navíc jela jen 154ka, takže jsem musel šlapat nahoru z Řepčické. Když jsem ale šel noční cestou podél parku. Zmrzlý sníh mi křupal pod nohama a kolem byl tak nádhernej klid, tak jsem si řekl, že je fajn, když si člověk takhle poctivě ještě šlápně a nezpohodlní. Doma už všechno spalo, takže jsem zalehnul taky a za chvilku spal. Celou noc jsem se budil z různejch snů, který jsem ale všechny zapomněl.

Pečeme vánočku

Ráno si nějak nemůžu zvyknout, že se budím v ČR. Abych nevyšel ze cviku, tak Míša naplánovala nákup v Ikee. Koupili jsme tam dárek pro kubíka a pár drobností domů a ozdoby na stromeček. Navíc se mi tam ztratil Mates. Míša někam odbíhala a křikla:
„Hlídej Matese!“ ale tou dobou už nikde nebyl.
Našel jsem ho o patro níž a šel s ním, ale když jsem vzal tři skleničky na víno, tak zmizel, než jsem se otočil. Zrovna dorazila Míša a ptala se mě, kde je Mates.
„Ztratil se,“ informoval jsem jí a musel jsem se smát. Chvíli nevěděla jestli si nědělám legraci. Pobíhali jsme tam a hledali ho, ale fakt zmizel. Už jsem ho zrovna nechával vyhlásit, když mi Míša volala, že ho našla. Že klidně přišel směrem od koberců.
Odpoledne jsme měli péct vánočku. Ukázalo se, že nemáme prakticky vůbec žádné suroviny, ale po logistické akci zahrnující sousedy a Yardovi jsme dali vše potřebné dokupy. Holky se občas divily mým technologickým postupům a tak jsem jim vysvětloval, že si pamatuju, že to babička dělala takhle. Přiznal jsem, že je možné, že nemusela zrovna dělat vánočku, ale že si určitě například pamatuju jak z bílků nejdřív našlehala sníh, než ho vmíchala do těsta. S Yardem jsme se tentokrát opřeli do kanadské whisky, takže ke konci už jsem na pečení příliš pozor nedával. Přesto byl výsledek nadprůměrně dobrý. Děti neustále řvaly a dělaly bugr. Nechápu, že si nemůžou hrát chvilku potichu. Navrhnul jsem jim, ať si secvičí nějaké představení v pokojíčku a pak nám ho přijdou zahrát do obýváků. Radoval jsem se, jak jsem to chytře vyřešil, ale do minuty byli zpátky. Ukázalo se, že jejich nácvik spočíval pouze v tom, že se naučili říkat větu: „Dámy a pánové přívítejte ...“ a takhle postupně uváděli jednoho po druhém, který nám víceméně čirou improvizací předvedl něco ze svého repertoáru. Byla to ale nakonec docela legrace. Ani se mi nechce věřit, že zítra ráno už zas musím do práce.