Nějaká parta zlodějů vykrádá náš byt v Praze. Zjistil jsem to a jsem dole v autě a vidím jak vcházejí garažovými dveřmi. Rozjíždím se, že je srazím, ale najednou mi zvoní mobil melodii „Rain drops are falling on my head...” budím se na koleji v Plzni. V kolejní posteli se tak krásně leží, že se mi vůbec nechce vstávat, ale dochází mi, že už před drahnou dobou řval budík. Beru telefon a tam Červ, se kterým jsem se domluvil, aby čistě pro jistotu zavolal, jestli jsem vstal. Hned vstávám. Jsem úplně mimo, jen jako robot oblékám bundu a zavazuju boty a vymotávám se z koleje. Ledový vzduch mě trochu probral. Běžím na tramvaj, koukám se na řády a vidím, že staví přímo před hlavním nádražím. Přijíždí 4ka a tak naskakuju a v klidu updatuju přes mobil facebook. Po nějaké době se mi zdá, že už jsme dávno měli být u nádraří a ulice je nějaká neznáma. Ptám se staré paní přede mnou:
„Prosímvás, jede do na hlavní nádraží?”
“Cože?!”
“Jestli tahle tramvaj jede na hlavní nádraží” snažil jsem se artikulovat.
“Cože? Tahle?!”
“Jo, na hlavní nádraží, český dráhy!”
“Ne, to jedete úplně na druhou stranu!” a to už se dveře zavíraly. Vyskočil jsem v poslední chvíli a paní ještě vykřikla: “Trolejbus šestnáctka!”
Ten jsem viděl právě odjíždět, rozeběhl jsem se směrem co jel. Měl jsem necelých deset minut. Běžel jsem co to dalo, ale po chvíli jsem byl úplně hotovej, navíc jsem si uvědomil, že mám strašlivej hlad. Dobíhal jsem zrovna k McDonaldu, tak jsem vběhnul dovnitř a křiknul:
„Máte McMuffin s vajíčkem, slaninou a se sýrem?“
“Cože?!”
“Máte McMuffin s vajíčkem, slaninou a se sýrem?“ a když jsem zahlédl prázdné regály za slečnou, tak jsem dodal: “Jak dlouho vám to může trvat?!”
“Hmmm...”
“To je moc dlouho!” vykřikl jsem a vyběhl ven. Rychle jsem kouknul na hodinky. Méně než pět minut a budova nádraží se tyčila stále ještě příliš daleko. Neuběhl jsem ani pět metrů, když z policejního auta vyskočil policajt a zastavil mě.
„Stůjte, půjdete se mnou!”
„Cože?!”
„Pojďte se mnou!”
„Nestihnu vlak. Jede mi za pět minut!!!” vykřikl jsem zoufale.
Policajt si mě prohlédnul. Měl jsem černou kapucu, palestinu, koženou bundu a na zádech baťoh.
„Nasedni si, my tě tam pak hodíme” ukázal na policejní auto.
Zadýchanej jsem nasedl do auta a zuřivě lovil občanku. Zavolali si někam a nechali si mě ověřit a policajt vedle mě zatím sepsal papírek „Kontrola”. Vyhodili mě přímo před vchodem nádraží. Vlak nejel v 9, ale až v 9.10. V klidu jsem si ještě nakoupil snídani a dorazil akorát Červ se sáňkama, takže jsme nastoupili a vlak se rozjel směr Praha. Bylo to jako teleport. Usnuli jsme kousek za Plzní a probudili se až v Praze.
Míša psala, že nám jela naproti na hlavní nádraží. Vrazili jsme do sebe a pak asi deset minut řešili co bychom mohli dělat...
Oběd U Kozla byl výborný a dorazil tam i Milan, který sděloval své první dojmy z dovolené v Thajsku. Letěl za neuvěřitelně výhodných podmínek s FinAirem. Cestou tam jim rovnou řekli ať si radši žádná zavazadla neodbavují a cestou zpět je podusili asi 16 hodin v Helsinkách a pak jim ztratili zavazadla. Jitka prý byla trochu hořká, ale Milan to řešil tím, že šel na pivo. Po třech pivech mu zavolali, že se zavazadla našli. Dalším tématem byl Avatar a Míša nakonec prohlásila, že by ho chtěla vidět, ale jedině v Imaxu. Tam měli do 6. ledna vyprodáno. Stejně jsme to zkusili. Patnáct minut před začátkem uvolnili rezervace a my si mohli sednout dozadu doprostřed. Podruhé to bylo skoro ještě lepší než poprvé. Imax je úplně jiný zážitek. Asi jako koukat na film na počítači, nebo na velké TV. Navíc už včera jsem se naučil, jak se koukat na 3D filmy. Nesmíte zkoumat scénu. Má totiž jen jednu hloubku ostrosti, takže se musíte koukat tam, kam kamera a pak je to super.
Žádné komentáře:
Okomentovat