Nové pracoviště

Ráno jsem se rozhodl šetřit a tak jsem jel raději do práce autem. Zpracovávám analýzu možných scénářů vstupu nového operátora na Český trh. O půl dvanácté jedu Shuttle busem na Bath road, kde bude naše nové pracoviště. Ukázalo se, že všichni odřekli, takže jsem měl soukromou prohlídku nové budovy. Je teda o několik tříd lepší než ta stará, která není špatná. Spousty prostoru, světlá budova, hromada vychytávek. Krásné a moderní zasedačky, mnoho nefomálních míst na posezení u kávy. Vychytanej rezervační systém zasedaček, kdy je potřeba při vstupu potvrdit na LCD obrazovce obsazení, jinak se za čtvrt hodiny znovu uvolní do systému. Drsnej je systém rezervace stolů. Zhruba 30 procent lidí nebude mít svůj stálý stůl, ale musí si jej rezervovat (lze to až 3 týdny dopředu). Totální hra na otevřenost. Všichni všem vidí do monitoru. I nejvyšší ředitelé a šéfové sedí ve stejném open spacu. Do většiny zasedaček je vidět dovnitř - což osobně moc rád nemám, protože to opravdu nepomáhá soustředění na nudnou prezentaci někoho důležitého. I tak moderní budova však má dost nedostatků. Tím hlavním je poloha. Je to zase ve Slough a navíc na samém okraji, takže kolem je jen hromada obchoďáků, ale jinak žádné služby. Výhled budeme mít na parkoviště a chladící věže elektrárny. Není tam nic pro děti, takže je dost problém si je v případě nouze vzít do práce. Slečna co mě prováděla mluvila něco o tom, že to zvažovali, ale kvůli legislativě a hygieně a já nevím snad i kvůli královně to prý nedopadlo. Namítl jsem, že i blbá Ikea má koutek pro děti zákazníků, tak to asi zas tak strašně neřešitelné být nemůže a chtělo by to jen chtít. Dále mají krásný openspace se Starbucks coffe před recepcí a prý vychytaně udělaný tak, aby tam šlo čekat v pohodě a nebylo nutné chodit zbytečně skrz ostrahu. Jen tam nějak zapomněli dát záchody, takže na záchod jsem musel skrz turnikety. Ale celkově pozitiva převažují, takže se tam docela těším. Stará budova je poněkud depresivní.
Odpoledne jsem zpracovával analýzu vývoje našeho tržního podílu v residenčním segmentu během posledních let. Ukázalo se, že nemáme (nebo nevíme kdo má) tak základní data jako ve kterých segmentech ztrácíme či získáváme zákazníky a proč.
O půl šesté jsem jel domů, kde jsem se najedl a pak jsme jeli koupit pár drobností do Staines. Přikoupili jsme nějaké dárky a celkem jsem tam nechal přes 100 liber. To znamená, že jsem dost nepříjemně překročil svůj 25 librový limit. A to jsem si dal k obědu bagetu za 3 libry, abych ušetřil.
Doma jsme koukli na Přátelé, Jeronýmek uklidil pokojík a vyžádal si pak za to puštění DVD v pokojíčku, já dopsal deníček a jdu spát.