Zrušený let

Spát jsem šel až kolem druhý ráno. Nastavil jsem budíka na 4.50 a snažil se usnout, ale bylo toho nějak hodně na přemýšlení. Tak jsem se rozhodl, že si pustím Červenýho trpaslíka, což mě vždycky uklidní. Nezvládl jsem to ani do prvních titulků, usnul jsem okamžitě, jakmile naběhlo úvodní menu DVD. V 4.39 mě probudila SMSka. Byl jsem úplně tuhej a přál jsem si, abych nemusel letět tak brzo ráno a mohl se v klidu vyspat. "Dear Customer, we regret to inform you that flight BA0845 to Prague has been cancelled."
"Dobrý," napadlo mě, "asi se dospím." Jenže se ukázalo, že to je tak všchno, co mi tihle parchanti poslali. Byl tam link na přebookování letu, ale když jsem to zkusil, tak to psalo, že tenhle let nejde přebookovat ať volám na zákaznickou linku. Tak jsem zavolal uvedené číslo a tam mi řekli, že budou happy to serve me from 8 am. To už jsem začínal pěnit. Co teď? Co mám dělat? Mám zrušit taxíka? Jak se dozvím kdy a jestli vůbec letím?! Pak jsem dostal jeden rozhodující nápad. Zalogoval jsem se do firemního rezervačního systému. Ten sice vesele psal, že let je OK a přeje mi přijemnou cestu, ale bylo tam nějaký emergency číslo, které fungovalo 24 hodin. Počkal jsem si 10 minut na lince a pak to konečně zvednul nějakej typoň. Nejdřív mi tvrdil, že let je v pořádku, ujišťoval jsem ho, že není. Nakonec se mu podařilo zjistit, že to fakt zrušili a dal mě na hold. Po zhruba dalších deseti minutách, behěm kterých jsem se zabalil mi řekl, že je to šílený, že jsou všechny lety už plný, ale našel prý jedno poslední místo v Business class na 11.05, ale je tam nějaká zrada, protože ho to sice nechalo to místo zarezervovat, ale nedovolilo mu to provést check-in. Doporučil mi zajet na letiště a tam to snad dořeší. Taxík už čekal venku. Rychle jsem dobalil co se dalo a vyrazili jsme. Taxík, jako všichni tady měl letňáky, takže jsme občas lítali po silnici, probržďovali až na samou hranu zatáčky a to všechno za rychlosti asi 30 km/h. Na letišti mě zkusil natáhnout o dve libry, ale nedal jsem se. Po vstupu do haly to nevypadalo zle. Pár lidí na drop-offu a pár stálo o přepážek customer service. Jenže když jsem tam došel, tak jsem si všiml cedulí "all cancelled flight please proceed to zone E".
"Kde je zone E?", ptal jsem se jedné zaměstnankyně. Ukázala na druhý konec haly. Šel jsem tam a teprve teď jsem si všiml strašlivé fronty táhnoucí se celým hadem před přepážkami a pokračující do obrovského davu zabírajícího půl haly.
"Dej bože, dej proboha bože, ať všichni nestojí na ty přepážky na přebookování!" modlil jsem se.
Stáli.
Protože jsem přišel zepředu, tak jsem chvíli postával a nakonec se připojil do fronty u přepážek, čímž jsem přeběhl tak 2000 lidí. Ale ospravedlňoval jsem si to tím, že se jdu jen přeptat, zda je všechno v pohodě na rozdíl od těch nešťastníků, kteří ještě vůbec netuší zda a kdy poletí. Na TV běžej BBC news, kde neustále mluví o kritické situaci a dávají záběry dálnice s malým sněhovým popraškem. Napadla mě Nohavicova písníčka v lehce upravené verzi: "A tady kalamita jak na Sibiři. Tři centimetry sněhu a u Big Benu čtyři!"
Byl jsem totálně vytočenej a v extrémně agresivní náladě. Seřval jsem tam nejdřív ženskou co mě nechtěla pustit do business class fronty, ale od ní jsem se aspoň dozvěděl, že na telefonu budou dnes už od 6ti hodin. Přesně v 6 jsem tam zavolal (stále stojící na prakticky stejném místě ve frontě) a po 20 minutách (když jsem se posunul cca o 2m) mi to konečně někdo zvednul. Mezitím jsem stačil seřvat další ženskou, co po mě chtěla, abych stál dál, aby tam mohli chodit lidi. Vynadal jsem jí, že je sviňárna otevřít jen 4 přepážky, když tam maj tisíce lidí. Vím, že ani jedna ani druhá za to nemohla, ale musím říct, že mi to docela pomohlo.
Na telefonu jsem se dozvěděl, že je všechno naprosto v pořádku a můžu jít rovnou na check-in. Tak hurá. Jenže na check-inu mi řekli, že tam je nějaká zrada a nemůžou ho provést a poslali mě za jinou ženskou. Tak jsem je preventivně taky seřval a šel o dům dál. Ta se zalogovala do nějakého systému a pak začala telefonovat. Prý musí zavolat na customer service, protože tam je problém, že mám sedadlo v business třídě a přitom je u mě uvedena ekonomická.
"Jaký číslo voláte? .. Ale s těma jsem teď mluvil! Co to je za partu idiotů, co mi řeknou, že je všechno v pohodě?! Trvalo 20 minut než mi to zvedli!"
Zkoušela asi 15 minut se jim dovolat a pak to vzdala. Provedla nějakej další login do systému a najednou mi vyjela boardnig pass. Jak je to možný netuším. Pak mě odvedla k přepážce naprosto zjevně neurčený k odbavení zavazadel a řekla, ať tam nechám kufr a můžu jít do business lounge. Tak jsem ho tam nechal a vyrazil najít business lounge.
Konečně to začalo vypadat lépe. Luxusní prostory s počítači, obrovskou restaurací, kde byly zdarma švédské stoly, skvělé víno a pohodlná křesílka na spaní. Začal jsem se pomalu uklidňovat. Dal jsem si bohatou snídani zakončenou skleničkou vynikajícího Chardonnay 2007. Rozhodila mě až živý vstup moderátora v BBC News, který stál venku před letištěm a říkal, že na Heathrow je všechno v pohodě, žádné zrušené lety a prý celkově "business as usual". Lidi se smáli, nebo nadávali. Já vyfotil tabuli, která celá zářila rudě zrušenými lety a poslal jsem to do BBC s tím, že jsou parta amatérskejch blbců. Ani ne pět minut na to, najednou vstup do zpráv s tím, že obdrželi zprávu od nespokojeného pasažéra. Pustili tam mou fotku a řekli, že situace na Heathrow je zjevně daleko závažnější, než tvrdil jejich tiskový mluvčí.
Na oslavu jsem si dal pár dalšich skleniček vína a podělil se o zážitky na Facebooku. Teď jsem dopsal deníček a buď zalehnu, nebo si tu zřídím minikancelář a začnu pracovat.
Jsem si myslel, ze je vyhrano. Zjevne nebylo. Najednou se na cedulich objevilo, ze let je zpozden na 14.41. Na listku bylo, ze gate se zavira v 10.45, tak jsem se sel zeptat jaka je situace a jestli mam v klidu cekat. I kdyz jsem byl v Business lounge, vystal jsem si dalsi frontu. Tam mi nejakej dedek projel listek a rekl mi, ze jestli chci letet musim zaplatit upgrade do business class.
"Coze?!"
"Vy jste si koupil economy a tohle je business class"
"No jasne, tam me dali, protoze muj let zrusili!"
"Lituji, musite zaplatit"
"Proc, mam platnej boarding pass"
"Ne, vy jste jen na stand-by, nemate booking"
"Tady je napsano sedadlo 4F"
"Ano, to je zvlastni, nevim jak vam ho mohli vydat."
"Kdyz ho ted vemu a pujdu na ten let, tak me nepusti?"
"Musite zaplatit"
"Muzete me dat do Economy"
"Bohuzel, ted uz jsou Economy lety plne na dalsi dva dny, pokud chcete letet, musite zaplatit"
Chvili jsme se takhle dohadovali a pak jsem zavolal zas do nasi Agentury, co zajistuje lety. Doporucili mi to zaplatit s tim, ze to pak nejak vymlatime z BA, nebo si to dam do cestovnich nakladu. Zaplatil jsem a ten borec mi dal UPLNE STEJNEJ boarding pass. Mam fotky obou.
Hned po zaplaceni jsem si chtel stezovat, poslali me na Customer Service. Tam jsem nejdriv pozadal o letak s pravy cestujicich v pripade zruseni letu. Je to zakonna povinost ho dat IHNED kdyz k tomu dojde. Slecna hledala jak silena, ale pak mi rekla, ze zadny nemaj a ze muzu jit na Internet, kde se to da najit. Uz jsem byl pred vybuchem. Serval jsem ji a chtel jsem si stezovat. Poslala me za dalsim borcem. Ten me chvili presvedcoval, ze chybu udelala agentura, načež uznal, že to asi taky pohnojili a že chápe mou frustraci. Několikrát mě poprosil abych zklidnil hlas, protože jsem byl dost rozhozenej. Poradil mi online formulář, kde si mám stěžovat.
Rozzuřenej jsem do sebe kopnul panáka Jacka Danielse a šel jsem najít ten on-line formulář na stížnost. Když jsem tam zadal číslo svého letu, tak mi to napsalo, že formulář nelze použít. Po delším hledáním jsem našel formulář pro „ostatní problémy“ a ten jsem vyplnil. Napsal jsem dlouhý a podrobný e-mail o tom co se mi stalo a jak jsem z toho nešťastnej. Doplnil jsem veškeré detaily o telefonátech, letu i účtu kam mají poslat odškodné. Pak jsem klikl na odeslat a objevilo se mi „Session expired! Please click the Back button“. Klikl jsem na back a zjistil, že celý formulář je prázdný.. Došel jsem si pro dvojtého panáka Jacka Danielse a sepsal to znovu, tentokrát raději ve Wordu. Mezitím na tabulích blikal odlet v 14.41, 12.33, 12.21, 12.23, 12.33, 12.21. Opřel jsem se skutečně odvážně do vína i do whisky co tu měli. Ostatně jsem zaplatil 255 liber a chtěl jsem se dostat na své peníze – čistě pro jistotu.. Ukázalo se to nerealizovatelné během tak krátkého času. Tak jsem si vzal lahev toho nejlepšího vína na cestu a odevzdaně jsem vyrazil na gate. Ukázalo se, že s časem odletu trochu přeháněli. Ve 12.30 teprve otevírali Gate. Je 12.39 a já stále ještě sedím a trpím v business class a nevím, kdy skutečně poletíme...
Asi ve třičtvrtě nás nahnali do letadla. Umiňoval jsem si, že nesmím usnout, protože oni by mě určitě nechali spát a nedali mi ani jídlo ani šampus. Jenže ty sedačky v business class jsou fakt docela pohodlný, takže jsem minul i start. Probral jsem se a viděl jsem, že maj všichni stolečky dole a prázdný.
„Sakra!“
Naštěstí se ukázalo, že jsem se vzbudil právě včas, abych dostal jídlo i flašku šampusu. Jídlo ale teda žádnej zázrak. Gothaj s houskou a průměrnej šampus. Jen steward byl vyloženě žoviální a přátelský. Docela rozdíl proti strojeným úsměvům letušek v Economy. S bublinkami let utíkal však přece jenom příjemněji a zanedlouho jsme dosedali v Praze na totálně zasněžené letiště. Když jsem se pohoršoval, jak je možné, že rušili lety na suchém Heathrow a přistávaj na tomhle, tak jsem se teprve dozvěděl, že ráno byl problém úplně jinde. První letadlo zůstalo v Bruselu a na druhé se čekalo, až přiletí právě z Prahy.
Taxislužba se ukázala jako profíci. Pochopili zradu s posunem času a taxík čekal na ve správný čas na parkovišti. Jen jsme vyjeli z letiště vjeli jsme do šílené zácpy, kterou jsme se probíjeli přes dvě hodiny. Taxikář byl na nervy, ale mně to bylo celkem jedno. Doma jsem se uvítal s rodinkou a vyrazili jsme na večeři do naší oblíbené pizzerie Gladiator. Tam jsem si dal pivko a když jsem si chtěl dát další, tak mi to už Míša nechtěla dovolit a chtěla, abych zaplatil. Ukázalo se, že ale nemám české peníze. Pod podmínkou, že pohlídám děti vyrazila Míša vybrat z bankomatu. Já aspoň v klidu stihnul druhé pivko. V restauraci bylo dneska moc fajn. Byla tam partička s kytarou a hráli takové ty trempské písničky. I ti kluci zlobili v rámci norem. Zůstal bych tam s chutí daleko déle.