Ráno jsem byl už na devátou v práci. Na rozdíl od Anglie panuje v ČR vyloženě vánoční a uvolněná atmosféra. Ranní káva doplněna o cukroví a další dobroty, co kdo přinesl. Pobavil jeden z ředitelů, který tam přišel s tím, že mu začaly chodit faktury na naše služby co má zřízeny doma v rámci pilotu.
„Nemůžete s tím někdo něco udělat?“ pronesl nešťastným hlasem. „Píšou mi, že mi všechno odpojí a já jsem vyházel všechny lidi co mi to tady řešili.“
Dopoledne jsem se setkal s několika lidmi ohledně aktuální projektu a 4té licence. Na oběd jsme zašli do Kolkovny, kde se sešla vybraná společnost a dorazil i Korčula. Ivan K. prohlásil, že co jsem v Anglii, tak mě vidí častěji, než když jsem byl o dvě patra vedle. Odpoledne jsem vyřídil maily a zpracoval nějaké rychlé úkoly pro Michaela. O půl šesté jsem vyrazil na Budějovickou ke kadeřnici. Nechal jsem si narůst vlasy, protože jsem počítal s Maškarádou. Maškaráda se bohužel nekoná, ale to nevadí, stejně si můžu přes vánoce zkusit číro. Na obligátní otázku „Jak to chcete?“, kterou kadeřnice vždycky pokládají a neuvědomují si, že je to stejný dotaz, jak kdyby se jí mechanik v autoservisu ptal jakou rozteč chce na ozubených kolech převodovky, jsem teda odpověděl: „Dneska na číro.“
„Na vánoce změna jo?“ prohlásila a střihla do horních vlasů poměrně hluboko.
„Co to děláte? Já chtěl číro!“ lekl jsem se.
„Nebojte, to je celé o finální úpravě.“
Opět se mi vybavila možné srovnání s autoservisem, ale rozhodl jsem se důvěřovat profesionálce. Když ke konci na hlavě nebylo nic jiného než obyčejný ježek, tak jsem se ptal, kdy z toho jako bude to číro.
„Teď to umejem a pak to upravím,“ prohlásila bohorově.
No upravila to, na takovýho volepenýho ježka. Poprvé jsem měl radost, že Maškaráda není. Jinak bych ji asi na místě zabil. Byl jsem tak šokovanej, že jsem jí dokonce i zaplatil a naštvaně jsem vyrazil ke Kozlovi. Cestou jsem chtěl na net, ale zjistil jsem, že na Palmu nějak blbnou data. Přepnul jsem síť z T-Mobile na O2 a najednou mi přišla hromada mailů včetně dotazů od budoucího generálního a návrh na conf-call o půl desáté. Teď už se s tím nedalo stejně nic dělat, ale zejtra mě čeká dost náročné ráno, protože jsem slíbil Míše, že pohlídám kluky zatímco ona bude u zubaře. Ke Kozlovi jsem dorazil se zpožděním, ale jako první. Krátce po mě dorazil i Petr K. a Jeroným. Dneska to bylo vyloženě fajn. Hlavním tématem byla samozřejmě Anglie, kam Petr jede taky za měsíc pracovat. Jeroným odešel asi o půl jedenácté a my chvíli po něm. Chtěl jsem ještě někam zajít, ale PK byl nějakej slabej a tak jsme jeli domů. PK hlasoval pro taxíka, ale já trval na MHD. Když jsem mrznul na Skalce, tak jsem přemejšlel, jestli jsem udělal dobře. Navíc jela jen 154ka, takže jsem musel šlapat nahoru z Řepčické. Když jsem ale šel noční cestou podél parku. Zmrzlý sníh mi křupal pod nohama a kolem byl tak nádhernej klid, tak jsem si řekl, že je fajn, když si člověk takhle poctivě ještě šlápně a nezpohodlní. Doma už všechno spalo, takže jsem zalehnul taky a za chvilku spal. Celou noc jsem se budil z různejch snů, který jsem ale všechny zapomněl.
Žádné komentáře:
Okomentovat