Vzbudil jsem se nějakou záhadou sám od sebe. Kouknul se na hodinky a zjistil, že je skoro osm. Zeptal jse se Míšy jestli mám něco na sebe.
"Musím ti vyžehlit kalhoty," zamumlala a opět usnula.
"Nech to být, stejně bych to nestíhal," mávl jsem rukou a vzal jsem si džíny. V práci jsem od rána zpracovával analýzu dopadů oznámení ČTÚ, že zpřístupní licenci pro dalšího mobilního operátora. Byla to dost zajímavá práce a postupně jsem docházel k novým závěrům podle dat, která jsem shromáždil. Mám z těhle věcí vždycky takovej rozpolcenej pocit. Na jednu stranu mě štve, že operátoři drží vysoké marže a fungují jako takové nedomluvené kartely, takže zákazník je bit. Poslední dobou bohužel už ani není moc pravda, že se většina těch peněz investuje zpět do sítě. Samotnej jsem na nervy, abych nemusel ve firmě vysvětlovat vysokej účet, když párkrát volám či stahuji data v zahraniční (a nemůžu si do mobilu hodit českou kartu, protože je blokovanej). Na druhou stranu hraju za operátory a můj úkol je vymyslet jak udržet pozici na trhu a jak se ubránit proti případným útokům nebo cenovým tlakům. Těší mě ale, že pomaloučku polehoučku všem a nejen mobilním hráčům dochází, že zákazník je fakt na prvním místě a může dostat službu dražší, ale její kvalita a způsob dodání tomu musí plně odpovídat. Že být fér k lidem se dlouhodobě vyplácí. Je to myšlenka tak převratná a nová, že někteří ji stejně stále nevěří a jiní neví co s ní a jak s ní naložit. Ale je tu a pomalu si hledá cestu.
Na oběd jsem šel dnes sám a objevil jsem zase novou restauraci. The Moon and the Spoon, kde jsem si dal úplně úžasné lasagně se salátem jenom za čtyři libry. A burger s pivem stojí necelých pět liber. Po Libanoncích mám teda druhej tip, kde se tu dá dobře najíst za slušný ceny.
V pět jsem vyrazil domů, protože musíme sjet do Argosu ve Staines, kde Míša objednala nějaké věci pro děti, které tam mají za prý úplně neuvěřitelně dobré ceny. Po souboji s navigací, která neznala správnou ulici jsme tam konečně dorazili a vyzvedli potřebný kontraband. Míša chtěla zajet ještě do Tesca pro balení prášku na muffiny, které peče s dětma. Jenže vedle Tesca byl TK Max.
"Já tam jen nakouknu, nebo tam zajdeš se mnou?"
Šel jsem tam teda s ní. No když už jsme tam byli, tak jsem se podíval po zimní bundě a tajně doufal, že si Míša taky nějakou najde a já nebudu muset kupovat tu za 160 liber. Při vybírání bundy jsem objevil navíc krásnou koženou bundu s kapucí jen za 25 liber. Pak košile Calvin Klein za dvacet liber, které mi dokonce byly. A našel jsem i boty, které už dlouho potřebuju. No a Míša si taky koupila pár drobností, dětem jsem vzal jedno lízátko. Deštník u kasy a zaplatil jsem 274 liber.
Tesco bylo nějaké Tesco Home a neměli tam věci k jídlu. Takže jsme vyrazili do jiného, ale cestou jsme potkali Sainsbury a udělali nákup tam. Když už jsme našli ty krabice s práškem, tak jich Míša vzala karton. A taky Pizzu, nějakej chleba a pár drobností a já platil zase slušnej balík.
Doma jsem se podíval na účty a zjistil, že máme 25 liber na den až do konce měsíce. Tak to jsem fakt zvědav.
Žádné komentáře:
Okomentovat