Ráno jsem zjistil, že nemám nic na sebe a tak jsem si vzal džíny a nemačkavou košili. V práci to všichni kvitovali jako nový styl. Je to zvláštní pocit přijít do práce vlastně na návštěvu, ale pracovně. Zabral jsem Markovo původní místo a s radostí zjistil, že se bez problému dostanu do sítě. Přes den jsem postupně obešel většinu známých kolegů a kamarádů a pozjišťoval co je nového. Překvapivě se toho událo docela hodně za ten měsíc co jsem byl pryč. Stavil jsem se taky u Marka a během debaty jsme začali mluvit o problémech s residenty, kteří pro jistotu tají i co nemusí.
"To je blbost, mluvil jsem s ním a říkal, že mi to pošle už minulej tejden" tvrdil mi Marek.
"No a poslal ti něco?"
"Ne, ale asi jen zapomněl, jdu mu zavolat".
Pohodlně jsem se opřel a s pobavením sledoval hovor.
"Ahoj, prosímtě, jak jsi mi slíbil poslat ten dokument"
"..."
"Ale ty jsi říkal, že mi to pošleš."
"..."
"S ním jsem mluvil, ten mě právě odkázal na tebe."
"..."
"Já to chápu, ale můžeš mi to prosímtě poslat?"
"..."
"Ten je teď někde na služební cestě. Jsem šéf strategie a opravdu rád bych, abys mi poslal ten dokument."
"..."
"OK, já mu zavolám."
"Nepošle co?" usmál jsem se. "Dopadl jsem úplně stejně," a to jsme vlastně jejich vlastníci.
"Jdu zavolat jeho šéfa, tohle je jen nějaký nedorozumění!"
"Já mu volal, bez kolkované žádosti prohnané přes Salvadora nedá nic," namítal jsem.
"Dám to na hlasito, ať se normálně domluvíme" navrhnul Marek a vytočil číslo.
"Ahoj! Jak je v Chile!"
"Nazdar Marku, prosímtě, jsem tu jen na skok. Jak to vůbec víš?"
"Tady na Strategii víme všechno. Hele mluvil jsem s Mílou Divišem kvůli té vaší analýze a ..."¨
"Diviš mi volal a já mu jasně řekl, že jestli něco potřebujou, tak ať si to vyžádají aspoň přes Josého!"
"..ale to je přece nesmysl, hele já tady..."
"Není to nesmysl! Tohle je rozsáhlá analýza. Na tom pracovalo hromada lidí, to je 50 MB Excell a jestli si nějakej Diviš myslí, že si z toho udělá, nějakej závěr, tak je na omylu!"
"Hele já bych ti měl asi..."
"To sou citlivý data. Oni se na to podívaj, špatně to interpretujou a my tady pak budem v průseru. To se musí chápat celý v kontextu a né, že si nějakej Diviš vzpomene, že tohle chce vidět! Tohle jsou složitý dopady a já si nemyslím, že by zrovna Diviš dokázal pochopit ty věci v celým kontextu!"
V tu chvíli už jsem gestikuloval na Marka ať už raději neříká, že tam sedím, protože by to situaci rozhodně nevylepšilo.
"Nemyslíš si, že by tohle měli posoudit oni sami až podle toho, když si to přečtou?"
"No klidně, pokud to chtěj, já jsem mu říkal, my chcem spolupracovat, žádnej problém, ať napíše Josému co přesně chce a z jakého důvodu a my mu to rádi pošlem."
"Jak má napsat co přesně chce, když neví co v tý analýze je? Ani já jsem ji ještě neviděl."
"Když je tak chytrej, tak snad ví co chce ne? Hele tobě ji pošlu, ale Divišovi ani neříkej, že jsem ti ji poslal!"
"To ti můžu zaručit, neřeknu mu ani slovo."
V duchu jsem si udělal poznámku, že citlivé věci nejen nesmím napsat do e-mailu, ale raději ani neříkat do telefonu. Člověk nikdy neví ke komu se to může dostat.
Celý den docela rychle utekl a tak jsem ani nestačil pořádně lidem říct, že večer si jdem s Milanem sednout ke Kozlovi na pivko. Sešli jsme se nakonec jenom s Milanem, ale mě napadlo vprostřed večera zkontrolovat Facebook a zjistil jsem, že Rasputin je kousek od nás na Žižkově. Zavolal jsem mu a za chvíli už seděl s námi. Skvěle jsme pokecali a ani se mi moc nechtělo domů, ale únava za posledních pár dní byla silnější a tak jsem raději zavolal taxíka a o půl dvanácté jsem už byl doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat