Dům v Eton Wicku

Ráno pohodička vláčkem do práce. Celý den se snažím proniknout do čísel České republiky a Slovenska. Takhle odsud se mi nezdaj ty doprovodný prezentace tak samovysvětlující a protože se člověk snaží najít spíš to co se ty prezentace snaží skrýt, tak to je docela sranda. K obědu bylo kuře marinované po portugalsku s citrónovou rýží. V praxi nedovařené kuře s připálenou marinádou ke kterýmu jsem si radši dal brambory, protože rejže vůbec nevypadala věrohodně. Průběžně řeším i bydlení. Ze zoufalství jsem se ozval na jeden inzerát domu v Eton Wicku, který nabízej úplně zařízenej za luxusní cenu 1100 měsíčně, ale jen do dubna, protože pak se vrací majitelé zpátky z cest po Africe. Bylo by to sice jednoduchý, pohodička, všechno vybavený, ale jen na 6 měsíců a pak se zase stěhovat. Radši bysme něco trvalého. Ozvali se hned zpátky a večer jdu na prohlídku. Proto jsem se vrátil vláčkem už v pět a poprvé jsem protáhl Vendu (Vauxhall Astra). Nejprve jsem strávil asi 10 minut nadávajíc, že navigace nezná Eaton Wick. Jak se ukázalo, je to Eton a to byl ten problém. Jako naschvál existuje ale asi 15 Eatonů, takže to nebylo tak jednoduchý. Barák byl prostě úžasnej, je to trochu víc mimo Windsor, ale fakt nádhernej dům, udržovanej a skvěle zařízenej. Tak fakt nevím. Cestou zpátky jsem nakoupil ve Waitrose stejky, který jsem si potom doma udělal s opečenejma bramborama. Lahůdka. Teď koukám na Přátelé a dopisuju deníček.