O půl druhé mě vzbudil zvonek. Vyletěl jsem ven a u dveří stál nějakej opilej starouš.
„Jste se úplně zbláznil nebo co?!“ vyjel jsem po něm.
„Nezbláznil, dole je hrozný vody,“ odvětil chladnokrevně a odpotácel se po schodech dolů.
Přemýšlel jsem co to má znamenat a jestli se mám vydat za ním. Nakonec jsem to risknul. V přízemí tekla menší říčka, která tvořila ležérní zákruty a víry, když mizela ve výtahové šachtě a krásný kaskádovitý vodopád po schodišti do garáží. Byl jsem ještě totálně rozespalý, takže jsem strašně těžko vyhodnocoval co se děje. Rozhlížel jsem se zoufale odkud se bere. Nakonec jsem vyrazil proti proudu skrz sklepy. Prošel jsem dvě sekce sklepů a vody postupně přibývalo a proud sílil. Poslední sekce byla ve tmě a svítily tam jen nouzová světla se šipkami k východu. Konečně jsme dorazili ke zdroji. Praskla stupačka a z obrovského otvoru ve stropu se valil neuvěřitelný proud vody. Zachvátila mě trochu panika a přemýšlel jsem zoufale co mám dělat. Začal jsem se rozhlížet po nějakém uzávěru, ale nic jsem neviděl. Vyběhl jsem do prvního patra, abych viděl, zda se voda nevalí z nějakého bytu. Nic tam nebylo. Cestou jsem se snažil vzpomenout na číslo na hasiče. 150?! Jo určitě to bude 150, řekl jsem si a vytočil stodvanáctku. Jakmile to operátor zvedl, tak jsem se uklidnil, řekl mu jméno, ať zpátky volá na číslo ze kterého volám, přesnou adresu a situaci.
„Padovská? Už nám volali, hlídka je na cestě. Spojím vás s velitelem vozu, protože ten co volal před vámi nebyl schopen vysvětlit co se děje!“
Za chvíli jsem mluvil s velitelem hasičů.
„No sláva, konečně rozumnej hovor!“ radoval se stejně jako operátor. Popsal jsem mu umístění domu a běžel jsem ven na ně mávnout, protože už přijížděli. Poslal jsem je do vchodu se stupačkou a sám jsem běžel k hlavnímu uzávěru vody. Rozbil jsem sklo na skřínce s klíčem, pak jsem si málem šáhnul do drátů s 220 v místě, kde měl být vypínač. Pomyslel jsem si něco o vraždě správce a telefonem si posvítil na obrovský ventil na ještě větší rouře. Začal jsem s ním zuřivě točit. Po pěti minutách jsem si řekl, že se snad musí protáčet jinak to není možné. Konečně jsem ho uzavřel. Doběhl jsem k hasičům, kteří byli u té stupačky.
„Vypli jsme tu větev stupaček touhle páčkou, tak ať to nějakej blb zase nezapne,“ informoval mě hasič.
„No já vypnul hlavní ventil,“ hlásil jsem.
„Tak ho běžte zase zapnout, jinak nepoznáme, zda to náhodou neteče ještě jinde,“ poslal mě zpátky.
Dalších pět veselých minut. Nikde to neteklo. Hasiči mi řekli, že když to budem potřebovat vyčerpat ať je ještě zavoláme a spokojeně odjeli. Až další den mi došlo, že třeba aspoň mohli poradit vypnout jističe vchodů a zejména výtahů. Lidi jsou totiž neuvěřitelně chladnokrevní. Po dvou dnech jsem jel se sousedem, který mi říkal:
„No já si říkal co to bylo, zavolal jsem v prvním patře výtah, on se otevřel a vyvalila se z něj voda!“
„Tak jsi radši šel pěšky co?“
„Ne, jel jsem právě až nahoru, abych se podíval, zda tam nepraskla stupačka!“
„Tobě není divný, že přijede výtah plný vody a ještě do něj vlezeš?“
„No tak von jezdil no...“
Volal jsem na všechna čísla co mám od správcovské společnosti. Dovolal jsem se až jednomu člověku co má na starosti účty, oznámil jsem mu situaci a nechal další řešení na něm.
Doma jsem ještě vytisknul papíry s informací o havárii a výhružkou ať lidi nešahaj na pojistky a ventily a rozvěsil to po domě.
Podruhé jsme šli spát až ve čtyři ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat