Na začátku jsem psal, že se mi nelíbí vůbec nic. Tak to už se díkybohu změnilo. Moc se mi líbí oblast Windsoru a okolí - je tu tolik věcí, které bych chtěl vidět, kam bych chtěl vyrazit s rodinkou. Líbí se mi samozřejmost používání platebních karet. Moc se mi líbí myšlenka karty residenta, kterou dostanete zadarmo a můžete ji používat v parkovacích automatech, kde dostanete lístek na parkování zadarmo, jako vstupenku do hradu (jinak je vstupné asi 15 liber) a dalších místních kulturností. Jsou na ni slevy v mnoha obchodech a v místním odpočinkovém centru.
Líbí se mi Waitrose - klasickej supermarket, ale zaměřuje se pouze na kvalitní a čestvé zboží. Ano, je to dražší, než třeba Tesco, ale i blbá chlazená Pizza je úplně jiné chuti. O rybách a masu vůbec ani nemluvně. I když na ryby a maso jsou tu takové skvělé malinké obchůdky, které jsou na stejném místě už hafo let a majitel ví, že se tak dlouho udrželi jen díky kvalitní produkci a né díky podvádění zákazníků (mimochodem, když od nějakého markeťáka slyším pojem ARPU machine, tak se mi otvírá kudla v kapse).
Líbí se mi i systém místních vícepruhových kruhových objezdů, kde se řadíte podle toho, kterým výjezdem budete chtít kruháč opustit a průjezdnost je tak násobně vyšší. Nechápal jsem, jak někdo může mít s těmito kruháči problém - je to velmi logické a navíc návodně nakreslené pruhama na silnici. Nechápal jsem, až do doby, kdy jsem se pokusil opustit kruháč s příčným křížením kousek za naší firmou. Vtip je vtom, že to není jen kruháč, ale navíc jej příčně protíná hlavní silnice, takže seshora vypadá jako znak londýnského metra. Trefit ten správný pruh se mi povedlo až na třetí pokus. Poprvé jsem jej projel rovně a zjistil, že neodbočím, podruhé mě zmátl počet křižovatek na kruháči a vyjel jsem špatným výjezdem, až potřetí jsem slavil úspěch. Jedždění vlevo, ale obecně není vůbec těžké a už třetí den jsem jezdil naprosto automaticky a bez přemýšlení.
Zítra odlétám a stále nemáme kde bydlet. Už to vypadalo na krásný dům v Eton Wicku, ale dělali tam problémy se psem a navíc Eton Wick je fakt díra s pár baráky a jedním pákistánským obchodem s potravinami. Navíc blízkost Slough z něj nedělá zrovna bezpečné místo. Takže na poslední chvíli se objevil dům v Old Windsoru, kam se nakonec budeme snad stěhovat. Ještě se stále řeší smlouva a nic není jisté. Domek je to menší, zařízen hnusným nábytkem, ale aspoň máme pro začátek kde spát a nábytek se postupně obmění.
Dneska jsem celý den dělal na analýze portfolia O2 Home. Všichni z ČR suprově spolupracují a na požádání mi poslali všemožné podklady, abych mohl zpracovat relevatní analýzu. S jednou jedinou klíčovou vyjímkou residenčního segmentu. Dozvěděl jsem se, že mají analýzu jedné oblasti, kterou jsem potřeboval. Poprosil jsem o ní člověka, co ji měl. Nejdřív psal, že ještě něco musejí doladit a pošle to příští týden. Prosil jsem, ať pošle co má. Neodpověděl a po hodině přišel e-mail od jeho nadřízeného, že je možné, že ji mají, ale je také možné, že ji nemají, že to nedovedou v tuto chvíli říct. Jediné co vědí jistě, že mají moc práce a tohle není priorita a pokud to potřebujem, tak ať si to vyžádáme přes generálního ředitele. Tomu se říká efektivní spolupráce v praxi vážení přátelé. Mnoho velmi drahých lidí, musí strávit spoustu času a diskuzí, aby se dostali k informacím. A to všechno proto, že jsou obavy, abychom náhodou z dostupných dat nepřišli na něco na co nepřišli oni sami, nebo na co přišli a nechtějí, abychom na to přišli my. Tak jako tak jednoznačně ke škodě firmy. Pokusil jsem se zavolat a rozumně domluvit, ale podařilo se mi dosáhnout jen snížení stupně schvalovatele na vícepresidenta segmentu. Upřímně nevím jak tohle efektivně řešit. Šel jsem se teda raději věnovat analýze transformace. Požádal jsem nedávno kolegu, ať mi pošle stav jednoho z projektů, které se tomu věnují. Asi po třech dnech přišel e-mail s tím, že je to do detailu popsáno v příloze. Je to sice tajný firemní materiál, ale snad to s cenou akcie moc nehne, když to tady zveřejním:
Domů jsem jel dneska vláčkem a hned po příjezdu jsem se dal do balení. Je neuvěřitelné kolik věcí a věciček člověk dokáže za 14 dní roztahat po bytě a které se tak težko balí. Nejhorší bylo umytí hory nádobí, co jsem tu nashromáždil. Teď je půl druhé ráno. Já dopiju poslední Plzeň z ledničky a jdu spát. Zítra to bude dlouhý den.
Žádné komentáře:
Okomentovat