Míša balí

Ráno jsem vstával už v sedm hodin, protože jsem chtěl jet autem do práce. Proč v tak úchylnej čas? No protože prý už tak v osm není kde zaparkovat. Zhruba ve třičtvrtě jsem se vyhrabal a vyjel sem. Sám už jsem byl klidnější, ale přesto mě párkrát problikli. Stejně to bylo hlavně o popojíždění v zácpách, takže sice pohoda, ale v práci jsem byl ve čtvrt na devět. Ještě tam pár míst bylo, takže jsem klidně zaparkovat.
V kanceláři jsem zjistil, že mi nejde LAN. Nejdřív jsem s tím laboroval sám, ale je to někde dál, takže jsem zavolal technickou podporu. Je to veselá partička z rozvojových zemí. Nejdřív mě týpek telefonicky navigoval a speloval mi síí em dý, místo aby mi řekl ať normálně pustím ipconfig. Parametry /all a /renew byly pro něj zjevně naprostá novinka.
V devět jsem šel do videokonferenční místnosti, protože jsem byl domluvenej s Petrem K., že otestujeme a naučíme se používat videokonference. Pojal to vskutku zgruntu. Přeštelovával tam kamery, monitory, mikrofony. Odsud to vypadalo dost brutálně. Bylo vidět jen jak pronesl židli a následně brutální rány. Pak zkoušel konfiguraci. Jednou zcela náhodou dokázal dostat můj obraz na velké plátno a svůj na malou TV kolem. Všechny konference, které jsem doposud absolvoval promítaly naše ksichty na celou stěnu a vzdálené účastníky na malý monitor vedle. Aby si prověřil, že ví jak na to, tak vše vypnul a chtěl to zkusit znovu. Ale zjistil, že už to nejde. O půle jsem musel odejít a tak jsem ho nechal, ať si tam hraje.
Dopoledne přišel typoň z podpory, který zkusil jiný kabel a pak odešel do místnosti s routery. Následně přestala jít síť i Michaelovi.
Síť nakonec nešla celej den. Odpoledne jsem zkusil zavolat co se děje a po nacvakání čísla případu mi plechová huba řekla, že standardní čas na vyřešení problému je
12 hodin a že to ještě neuběhlo, tak ať zavolám až uběhne 12 hodin a položilo to. Celý den připravuji analýzu rozpočtu pro rok 2010 a poté přehled transformačních kroků, které chystají v ČR. Zároveň stále řešíme bydlení. Dali jsme včera nabídku, ale majitelka prý chce víc, než byla inzerovaná cena. Píšu agentuře, ať navýší naši nabídku na inzerovanou cenu a řeknou majitelce ať si trhne kdyžtak nohou. Zároveň jsme domluvili prohlídku domku v Old Windsoru. Kvůli tomu končím už v pět a jedu domů. Řízení mi už jde v pohodě. Na silnici do Windsoru jsem dokonce už zařadil i trojku. Barák je nádhernej v luxusní čtvrti a má čtyři místnosti nahoře a dole velký obývák a kuchyň s jídelnou. Jen ten Old Windsor je trošku víc z ruky a není to o tom, že by tam člověk došel když je třeba i pěšky. Navíc inzerovaná cena je 1350. Přesto jsme dali nabídku na 1250 a uvidíme co dopadne. Doma děti standardně demolují obývák, protože staví "dům" z gaučových polštářů. Míša se snaží nějakým způsobem zabalit do povolené váhy všechny nákupy. Ještě, že jede s dvema dětma, které platí plnou taxu, takže mají také nárok na zavazadlo. Já scháním navigaci a pak mapy anglie. Tím se bavím až do jedné do rána.