Ráno si nějak nemůžu zvyknout, že se budím v ČR. Abych nevyšel ze cviku, tak Míša naplánovala nákup v Ikee. Koupili jsme tam dárek pro kubíka a pár drobností domů a ozdoby na stromeček. Navíc se mi tam ztratil Mates. Míša někam odbíhala a křikla:
„Hlídej Matese!“ ale tou dobou už nikde nebyl.
Našel jsem ho o patro níž a šel s ním, ale když jsem vzal tři skleničky na víno, tak zmizel, než jsem se otočil. Zrovna dorazila Míša a ptala se mě, kde je Mates.
„Ztratil se,“ informoval jsem jí a musel jsem se smát. Chvíli nevěděla jestli si nědělám legraci. Pobíhali jsme tam a hledali ho, ale fakt zmizel. Už jsem ho zrovna nechával vyhlásit, když mi Míša volala, že ho našla. Že klidně přišel směrem od koberců.
Odpoledne jsme měli péct vánočku. Ukázalo se, že nemáme prakticky vůbec žádné suroviny, ale po logistické akci zahrnující sousedy a Yardovi jsme dali vše potřebné dokupy. Holky se občas divily mým technologickým postupům a tak jsem jim vysvětloval, že si pamatuju, že to babička dělala takhle. Přiznal jsem, že je možné, že nemusela zrovna dělat vánočku, ale že si určitě například pamatuju jak z bílků nejdřív našlehala sníh, než ho vmíchala do těsta. S Yardem jsme se tentokrát opřeli do kanadské whisky, takže ke konci už jsem na pečení příliš pozor nedával. Přesto byl výsledek nadprůměrně dobrý. Děti neustále řvaly a dělaly bugr. Nechápu, že si nemůžou hrát chvilku potichu. Navrhnul jsem jim, ať si secvičí nějaké představení v pokojíčku a pak nám ho přijdou zahrát do obýváků. Radoval jsem se, jak jsem to chytře vyřešil, ale do minuty byli zpátky. Ukázalo se, že jejich nácvik spočíval pouze v tom, že se naučili říkat větu: „Dámy a pánové přívítejte ...“ a takhle postupně uváděli jednoho po druhém, který nám víceméně čirou improvizací předvedl něco ze svého repertoáru. Byla to ale nakonec docela legrace. Ani se mi nechce věřit, že zítra ráno už zas musím do práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat