neděle 13. prosince 2009

Parkování v Lutonu

Vstáváme v sedm hodin, jsem dost mimo provoz a Míša se mě snaží povzbuzovat. Vyrážíme někdy v osm směrem Luton. Děti nezlobí, silnice jsou prázdné, takže za třičtvrtě hodiny jsme na místě. Vyhodil jsem rodinku a zjistil, že i za drop-off tady zaplatím 2 libry. Jel jsem na střednědobé parkoviště, kde můžete parkovat hodinu zdarma a dohnal jsem rodinku na letišti. Odbavili se, jeden kufr měl přes 15 kilo, ale slečna na odbavení to nekomentovala. Pak jsme si chtěli dát kafe. Hledání nejlevnějšího stánku nám zabralo nějaký čas a já musel jít udělat otočku na parkoviště, abych nepřekročil jednu hodinu.. Vrátil jsem se asi za 20 minut a dali jsme kafe u Burger Kinga. A když už jsme si dali kafe, tak jsme si dali i hamburger. Úspora za všechny peníze. Dopili jsme, Míša si odběhla něco koupit. Bezpečák přivedl Matese, který se zjevně nenápadně vytratil a toulal se na vlastní pěst po letišti a já se rozloučil s rodinkou a vyrazil zpátky na parkoviště. Bus proklatě dlouho nejel. Bylo jasné, že to bude závod s časem. Lístek byl do 10.46. V 10.44 mě vysadil bus na parkovišti. Sprintem jsem to vzal k autu, sednul, nastartoval aniž bych čekal na zhasnutí kontrolek a plným plynem k bráně. Jenže jsem nějak zazmatkoval při řazení na křižovatce nebo co, takže mi to zdechlo těsně u brány. 10.45. Další bezohledný start a byl jsem u závory. „Kde je ten lístek?! Teď ležel na sedadle vedle mě!“ zuřivě se natahuju a bojuji se zablokovanými pásy. Leží mezi sedadlem a středovým tunelem. Konečně jsem ho vyhmátnul hajzla a narval do čtečky:
„Please pay 2 GBP” – to je cena za 2-3 hodiny parkování. Všechno šaškování až doteď bylo naprosto zbytečný. Zaplatil jsem a jel jsem domů. Cestou mě napadlo zajet do Ikey u Wembley pro kabinet pod televizi. Hodil jsem to do GPSky a pokračoval po M1 do Londýna. V momentě, kdy GPSka říkala, pokračujte rovně jsem si všiml cedule „For Wembley stadium please use M25“. Tak jsem to říznul na M25 a čekal, že GPSka rychle upraví své instrukce. Ale ta se zjevně naštvala a trvala na tom, že pojedem po M1. Projel jsem dva sjezdy na M25 a viděl jsem, že to GPSka nevzdá. Nezbylo mi nic jiného než sjet na dalším sjezdu a podle instrukcí GPS se probít přes Londýn a najet na M1 asi 5 km od místa, kde jsem ji opustil. Zajížďka 20 km a půl hodiny bojů. V Ikee jsem nakoupil během

Žádné komentáře:

Okomentovat