To nebylo vtipné

Ráno jsem se vymotal po osmý hodině, našel klíčky od auta a přemístil se do práce. Hned ráno jsem šel na meeting k Oscarovi, kde jsme prezentovali výsledky kalkulace ohledně mobilního marketingu.

Meeting ovšem neprobíhal zcela klasicky. Hned na úvod Oscar oznámil velké změny téměř ve všech odděleních naší dívize. Oscar odchází do business segmentu a ředitelem produktového vývoje se stává můj bývalý šéf M.T. Naše oddělení pod Markem pohltilo oddělení tržního zpravodajství a pár dalších změn. No aspoň se nenudíme. Kalkulace jsem prezentoval až na samý konec a dohodli jsme se s Oscarem, že to dnes odprezentuje L.L. na Standově staffu (to jsou pojmy co?).

Oběd byl dnes obzvláště veselý. Připojili jsme se v Cibuli ke skupince našich, co už tam seděli. Číšnice jim zrovna přinesla dvakrát pikantní směs, ale jednou s takovými hnusnými, nacucanými bramboráčky a jednou s bramborem. Poprosil jsem hned také o tu pikantní směs s bramborem.
"NE! Jednou jsem udělala vyjímku, ale podruhé už tu směs s bramborem neuděláme!" odmítla mě tvrdě číšnice. Snažil jsem se jí uprosit, ale byla neoblomná a dost nepříjemná.
"Tak co se dá dělat," odvětil jsem smutně, "v tom případě si dám ten kuřecí řízek s bramborem. A pokud by to šlo, tak bych prosil místo toho řízečku, kdybyste mi tam mohla dát tu pikantí směs."
Stůl vybuchl smíchy, ale číšnice se zamračila a pronesla: "To ale vůbec nebylo vtipné."
Takže nakonec jsem holt měl řízek s bramborem. Na konci s ní P.K. mluvil o tom, že k hostům by to chtělo trošičku více úcty a chování. Ona mu odsekla, že toho má za celý oběd dost a ať přijde večer, když je klidnějc.
"Přijď za tři dny, to už bude v pohodě," zahláškoval jsem a už jsme se pakovali pryč.
Odpoledne jsem zpracoval přípravu na messaging schůzku, kde jsem se dozvěděl, že nějaké změny budou, ale chce to prý hlavně různé fikané balíčky a né zajímavé služby, to prej lidi nechtěj.
Po práci jsme s Míšou jeli nakoupit na Chodov a po příjezdu domů jsem naprosto zkolaboval a usnul. Probudil jsem se až v jedenáct a asi dvě hodiny jsem luštil větičku, co Prateta studující církevní gympl hodil na Facebook:

"Fumori meos artos de amoris"

Videokonference

Budíček v osm je dost náročný. Ptám se Jeronýma proč není oblečený do školky. On mi svou čínštinou odpovídá, že nejde do školky, protože maj prázdniny. Beru teda auto a jedu sám. Žiju v nějakým přesvědčení, že máme v devět meeting. Až těsně před firmou mě napadlo podívat se do telefonu. Zjistil jsem, že žádnej není. Tak jsem si alespoň nakoupil snídani a v práci byl už ve třičtvrtě na devět.
Dodělal jsem prezentaci na mobilní reklamu a připravoval jsem se na odpolední videokonferenci kvůli novému rozhraní O2TV. Videokonference nakonec byla docela fraška. Stále to padalo, takže to vypadalo tak, že jsem deset minut poslouchal, pak něco řekl a spadlo to. Po pěti minutách mě znovu připojili. Chvíli jsem poslouchal a zas to spadlo a tak stále dokola až do šesti do večera. Z konference jsem fakt nic moc neměl, kromě toho, že mi řekli, že by byli rádi abych také byl na workshopu v Madridu od 6. července. Tou dobou ale chci být ve Varech, takže ještě uvidíme.
Cestou z práce jsem byl dost zmatený. Nejdřív jsem se musel autem vracet do práce vrátit klíč od zasedačky s videosystémem a pak jsem se vracel z garáže do sámošky pro smetanu co si Míša objednala.
Doma jsme povečeřeli, snažil jsem se klukům číst pohádky a pak jsme sledovali naprosto epesní bouřku. Teď je skoro deset a já doladím poslední detaily v prezentaci a půjdu spát.*

Nedělní odpoledne

Ráno vstávám dost pozdě a poté co se zorientuji v čase a prostoru, tak jdeme s Jeronýmem nakoupit na oběd. Ozývá se Yard, že bychom mohli do dětského koutku do Šterbohol, ale až tak za hodinu. Tak ještě griluji právě nakoupené kuřecí křidélka a pak už vyrážíme. Ve Štěrboholech koukáme na dost pokleslou pohádku o kůzlátkách co chtěla do kina a pak necháváme vyblbout děti v koutku a střídáme se v nakupování.
Petra je nemocná a tak se Yard s dětmi stavil ještě u nás doma, aby ji doma děti neterorizovali. Tak terorizujou nás. Mají tři floorballové pálky ale jsou čtyři, takže to znamená, že jeden permanentně řve. Střídáme je, aby vždycky řval nějakej jinej.
Večer jim čtu pohádky, pak koukáme na Mr.GS a jdem spát. Já se ale zaseknul ještě u asi dvou filmů, takže usínám někdy kolem druhé ráno.*

Michal David

Ráno jsem vstal už v deset a vymýšleli jsme co podnikneme. Na Trutnov počasí nic moc, navíc tenhle měsíc musíme šetřit. Tak jsem navrhnul, že bychom mohli vzít děcka do O2 Žlutých lázní do toho jejich koutku a my se tam zatím naobědváme. Jen co jsem to dořekl psal na ICQčku Yard, že bychom mohli děti vzít do O2 Žlutých lázní. Takže dohodnuto.

Jako by náhod nebylo dost dohodli jsme se, že pojedeme MHD a sejdem se až tam. Ale potkali jsme se v autobuse na Budějovické. V Žlutých lázních probíhalo dnes finále grilování. Bohužel organizátoři to pojali spíše jako soukromou akci, takže týmy ve stáncích lemujících prostor před pódiem grilovaly a ochutnávala jen porota. Doufal jsem, že když bude grilovací den budou tam různé grilované speciality. Že by se kuchaři u grilů co tam normálně jsou mohli trochu rozvášnit. Leč mýlil jsem se. Špíz, klobása, flaksa. To bylo vše co nabízeli.

Aby to těm hladovějícím lidem nebylo líto, tak jim na pódiu zpíval na playback Michal David. No a k dokreslení těch hrůz tam točili do kelímku Gambáče 11ku za 33 Kč. Míša si dala ovšem vrcholnou specialitu. Laté, které ji dali do dvoudecového plastového průhledného kelímku s brčkem za 60 Kč. Navíc naprosto nepitelné. Ač prostředí tam je skutečně nádherné a spousta super sportovišť, tak doprovodné služby jsou na tak hrůzné úrovni a za tak nekřesťanské ceny, že to věru nebude můj oblíbený podnik.

Děti ale byly spokojené a užily si tam super den i to počasí nám dopřálo. Na mě nějak sedla únava z předchozího týdne, takže jsem byl dost hotovej a na půl hoďky jsem tam dokonce usnul.

Cestou domů nás spláchnul ještě pěknej slejvák. Doma jsem Míše konečně smazal Ubuntu, která ji na jejím Toshiba Satellite U300 vůbec pořádně nefungovala a nainstaloval konečně Windows 7 RC1. Zatím velká spokojenost. Všechno hned fugovalo, beží to svižně a vypadá to super. Zalehnul jsem zase až po půlnoci.*

Zase panika

Ráno jsem teda opravdu, ale opravdu nechtěl vstávat. I tak jsem byl v práci před devátou. Na doporučení Jirky Č. jsem zkusil novou cestu od Kačerova a je dobrá. Jediné její riziko vidím ve slušném počtu hospod, které ji lemují ;-)

Už po příchodu jsem viděl, že je zas nějaká panika. V jednu odpoledne bylo totiž jednání boardu a my dostali zase na poslední chvíli zadání předělat hromadu věcí ve čtyřletém business plánu. Stihl jsem ještě jednání s jedním dodavatelem řešení QR kódů a pak jsem ostatním pomáhal s předělávkou prezentace business plánu. O půl jedné byl už Standa hodně nervózní, ve třičtvrtě už byl nepříjemný a říkal, že to nemůžeme stihnout vytisknout v povinných šesti kopiích. Podcenil skutečnost, že ve firmě je několik velkých tiskáren v každém patře a pater je deset. Vše jsme v klidu stihli vytisknout a po odevzdání zjistit, že tam jsou asi tři slidy špatně. Takže kluci tiskli novou verzi a šli nahoru to všem ještě v těch prezentacích vyměnit.

Měli jsme jet do Trutnova, ale počasí není nic moc a tak jsme zůstali doma. Já jsem hlídal raubíře zatímco šla Míša dokoupit nějaké zásoby jídla a po jejím návratu jsem šel na jednání kvůli stavbě FINEPu naproti baráku. Teď koukám na Uvolněte se prosím a dopisuju deníček.

Nebojte se nul

V šest ráno mě probudila taková křeč v noze, že jsem spadnul z postele. Podruhé mě vzbudil ve třičtvrtě na osm Jeroným, že už chce abych ho vzal do školky. V práci jsem si udělal přípravu na pondělní videokonferenci, dodělával jsem přehled věcí pro messaging a také jsme s Alešem napočítali novou verzi analýzy pro mobilní advertising. Zadání znělo „nebojte se nul“. Tak jsme se nebáli. Volal opravář, že máme hotové auto. Stálo to desítku, ale je spravené všechno a máme i technickou. Auto jsem vyzvednul a už volal Yard, že by zašli někam na večeři. Vyzvednul jsem teda Míšu s dětma na Chodově a jeli jsme do výborný Pizzerie ve starých Petrovicích. Děcka zlobily v rámci norem, takže jsme docela příjemně pojedli a stihnul jsem i dvě Plzničky. Doma jsem už kolaboval, ale stejně to nakonec dopadlo tak, že jsem šel spát kolem půlnoci.*

Okénko zavřeno

Tak spát jsem šel nakonec až kolem druhé ráno, protože na Prima COOL dávali Pána prstenů. V práci jsem dodělal prezentaci o QR kódech, stihl jsem workshop kvůli finančním službám, innovation agendu a koordinační schůzku mezi sítěma a marketingem, kde marketing s překvapením zjistil že EDGE umí v průměru tak 150 kb/s a považovat ho za náhradu 3G sítě pro mobilní broadband opravdu při nejlepší vůli nejde ať tvrdí Vodafone co chce. Přes poledne se konal přesunutý Telco control day. Celý den jsem lámal a organizoval lidi aby přišli na VOLNÝ reunion spojený s oslavou narozenin JB v O2 Žlutých lázních až to skončilo tak, že při cestě tam mě Milan s Pavlem K. přesvědčili ať jdeme raději na potlach s Vítecem.

Na potlachu, který se konal standardně ve Fondue jsem byl snad po roce a akce to byla nadmíru vydařená. Dokonalá atmosféra, skvělí lidé, staré písničky. Oranžový expres jsem neslyšel už ani nepamatuju. S Milanem jsme řešili otázky náhledu na život. Mám svůj názor a tvrdím, že člověk si nesmí myslet, že to co se mu děje nebo stalo, bylo to nejhorší možné a existují lepší alternativy. Naopak, co se děje je to nejlepší možné a dokud člověk dokáže vymyslet horší alternativu, tak prožívá ten nejlepší možný život.

Kolem druhé ráno jsem si zjistil v kolik mi to jede od Vinohradské vodárny a vyrazil jsem na Vinohradskou tržnici kam jsem dorazil na minutu přesně a zjistil, že odtamtud mi teda fakt nic nejede. Ale o minutu později měla jet tramvaj ze Šumavské. Na krátkou vzdálenost je člověk rychlejší než kůň. Brutálním během jsem se přesunul a bylo mi divné, že tam taky nic nejede až jsem zjistil, že stojím na nástupišti v protisměru. No stihnul jsem to.

Na IP Pavlova jsem si chtěl koupit něco k snědu ale u okýnka KFC byl nápis „okénko zavřeno“. Tak jsem ho otočil na „okénko otevřeno“ a čekal. Po chvíli přišel týpek z obsluhy a já začal objednávat. On se podíval na cedulku a řekl frontě za mnou: „Tenhle je poslední, zavíráme“ a otočil cedulku. Pak mi dvakrát zopakoval, že už mají jenom něco a já mu vůbec nerozuměl, ale stejně jsem si to objednal. Cedulka týpka za mnou tak rozčílila, že ji ukrad. Poklidná chůze na autobuse se změnila opět v dostihy v momentě kdy jsem ho uviděl projet asi 300 m přede mnou.

Doma jsem byl už asi o půl třetí a během chvilky jsem spal. O půl čtvrté ještě volal Pavel K. ale nepamatuji si co chtěl.

Jak šel čas

Minulý týden jsem v hospodě standardně čekal asi hodinu na Jerryho a volný čas jsem si začal krátit čtením svých deset let starých deníčků (tehdy o blogu snad ještě nikdo ani neslyšel). A zjistil jsem, že ač často to byly banality všedních dnů tak díky zachycení v psané formě se mi najednou krásně vybaví ty časy před lety a mnoho věcí v novém kontextu získává zcela jiný rozměr.

Takže jsem se rozhodl po desetileté odmlce (s jedním zápisem z roku 2003) zase obnovit své deníčky a pokusím se alespoň krátce zachycovat svůj všední život tak jak jde. Začínám právě dnes krátkou rekapitulací a navázáním na poslední zápis.

Poslední zápis z 1.1.2003 rekapituluje události od posledního zápisu z roku 2001 a končí zhurba v únoru 2002 tím, že jsem neudělal první termín státnic. Jak jsem se dozvěděl později od profesorů jedním z hlavních důvodů bylo, že jsem rozčílil Trolla tím, že jsem odevzdal diplomku pozdě a ještě s úsměvem a hlavně jsem se šel podívat na průběh zkoušky jiného studenta, což on nesnášel. Týdny a měsíce před druhým termínem byly pekelné. Pravda intenzivně jsem se učil až posledních 14 dní, ale stejně nepřeju nikomu vědět, že má před sebou poslední pokus a pokud selže, tak prožil pět a půl roku pekel zkoušek úplně zbytečně.

Státnici jsem zvládl na výbornou. Respektive Troll sice prohlásil, že můj pokrok je neuvěřitelný (a že se mě snažil dostat seč mohl), ale že mi prostě nemůžou dát po minulém výkonu jedničku a tak dostanu jedničku za diplomku a dvojku za ústní. Jistě si dovedete představit jak mi to trhalo žíly.

No a pak to šlo ráz na ráz. Ze Strahova jsem se přestěhoval do Modřan, kde jsme bydleli u starého kina v 2+kk. Sdílel jsem pokoj s Yardem a ve vedlejším pokoji bydlel můj bývalý spolužák Pavel R. se svou celkem přísnou přítelkyní. Užili si s náma teda opravdu dosytosti a jeho přítelkyně nám dodnes nemůže úplně přijít na jméno. V Modřanech jsme prožili i povodně, kdy voda zatopila i náš dům a skončila u stropů v přízemí (my byly naštěstí v prvním patře). Pavel s přítulkyní se jednoho dne poněkud nečekaně odstěhovali a tak jsme museli sehnat nového nájemníka. Tím se nám stal na dlouhou dobu Páv z VOLNÝho.

Po škole začala zlatá éra ve VOLNÝm kdy se tam utvořila silná parta, která spolu podnikla tolik šílených a legendárních věcí, že nyní můžu jen mlátit hlavou do zdi, že jsem v deníčku nepokračoval. Mnoho z toho je zachyceno na videu, které jsem tehdy náruživě točil, ale již nikdy nesestříhal. S Yardem a Pávem jsme se přestěhovali na Palmovku, která se stala pro nás na dlouhou dobu hlavní základnou a Bumbar prakticky druhým domovem. Parta se postupně rozpadla z důvodu proč se všechny party rozpadají - kvůli ženským. Yard se odstěhoval, protože čekal dítě se svou budoucí ženou Petrou. Jeroným na jednu dobu zmizel úplně. Milan si prožil taky své, no a já přijal v únoru 2005 pozvání na maturitní večírek od Josky a tam jsem poznal Míšu, kterou jsem si v dubu téhož roku vzal za ženu a v srpnu se nám narodil první syn Jeroným. Moment to je blbost, to mi časově falíruje. Takovej fofr to zas nebyl. Už vím, poznali jsme se v únoru 2004, pak Míša přijela na víkend se podívat do Prahy a už neodjela. Na festivalu v Karlových Varech, který se stal také naprosto legendární akcí, jsme si prošli krizí a řekli jsme si, že když jsme zvládli tohle, tak se můžem klidně vzít, což jsme také v dubnu 2005 udělali. V srpnu se narodil Jeroným a přesně dva roky poté měl svatbu i Jeroným z naší staré party, kde jsme nemohli chybět. Den po jeho svatbě se nám narodil druhý syn Matyáš.

Ve VOLNÝm jsem postupně měnil pozice a mým posledním velkým projektem bylo spuštění IPTV produktu VOLNÝ TV. Tou dobou už ale firma měla značné problémy a mě přišla nabídka z Telefónicy O2 na pozici strategického manažera pro O2TV. Může se to zdát jako jednoduché rozhodnutí, ale opouštět po deseti letech VOLNÝho bylo hodně psychicky náročné. Obrovskou podporu mi dali Milan a Yard, kteří za mnou přijeli do Brna na Invex, kde jsem měl na starosti prezentaci VOLNÝ TV - ano, ve VOLNÝm jsme dělali všechno, od jednání se studii a broadcastery z Londýna nebo USA, výběr a instalaci platformy, až po prezentaci služby na stánku na veletrhu. Milan s Yardem dorazili, aby se ujistili, že ani náhodou neuvažuji o tom, že bych nabídku nepřijal. Aby to nebylo jednoduché, tak jsem zároveň dostal velmi zajímavou nabídku od T-Mobile, ale IPTV už byla pro mě srdcovou záležitostí, takže rozhodnutí nakonec bylo jasné.

A nelitoval jsem. Zejména první rok, kdy jsem měl na starosti právě strategii IPTV byl naprosto úžasný. Náš ředitel byl asi nejlepší šéf, pro jakého jsem měl v životě tu čest pracovat. Člověk co dokázal v každém vzbudit pocit, že to co dělá je skvělé a pracuje na tom nejlepším možném místě. A parta lidí, kterou jsem potkal po nástupu mi rychle přirostla k srdci. Po roce jsem postoupil do oddělení hlavní strategie firmy, kde jsem dostal na starosti strategie pro segment domácností. IPTV partička a práce mezi těmi lidmi mi ale často hodně chybí.

Tak to byla rychlá rekapitulace a hurá k událostem všedního dne:

Vstávám o půl osmé a už v osm předávám Jeronýma ve školce, protože jdou dnes na výlet. V práci jsem o půl deváté. Máme mít od devíti staff meeting, ale po několika odkladech a zmatcích se bude konat až v jednu hodinu. Zpracovávám zatím podklady pro věci ohledně dalšího rozvoje SMS a messagingu na kterém nyní pracuji. Asi hodinu bojuji s instalací nové verze SMSenderu. Proklínám tenhle produkt, ale po instalaci, která nakonec zahrnovala fyzické odstranění souborů té staré a kompletní promazání registrů, musím uznat, že programátoři udělali slušný pokrok.

Dneska byl pracovní oběd v Grossetu a dal jsem si vynikající grilované kuře se žampióny.

Odpoledne Staff, jednání ohledně interní komunikace a večer vypečený meeting ohledně SMSenderu a SMS brány s lidmi ze segmentů a z týmu 1188.

Doma mě po otevření dveří převácoval gang asi deseti dětí. Máme tu na hlídání děcka od Yarda a od Jarky. Yard s petrou dorazili zrovna když dávali Futuramu. Dali jsme jen kafe, zalítali s vrtulníkem a jeli domů. Ty dvě děti se najednou zdají jako požehnání proti stavu ještě před pár hodinami. Dokonce se nechaly přesvědčit, aby po osmé večer zalezly do pokojíčka. Usnuly však asi kolem půl desáté. Já zpracoval polovinu zápisu ze shromáždění SVJ a pak jsem se vrhnul na deníček. Je jedenáct a jdu spát.*

PS: Žebro už jen tak pobolívá.